V. I. Lenin
Odpověď panu P. Něždanovovi
Ve 4. čísle časopisu Žizň rozebírá pan P. Něždanov můj článek a články jiných autorů o teorii trhů[55]. Hodlám odpovědět jen na jedno tvrzení pana Něždanova, totiž že jsem ve svém článku v 1. čísle časopisu Naučnoje obozrenije z letošního roku „zkresleně vylíčil svůj boj proti teorii třetích osob“. Pokud jde o problémy, o nichž mluví pan P. Něždanov v souvislosti s teorií trhů a zejména s názory P. B. Struveho, odkazuji pouze na svůj článek Ještě k teorii realizace, kterým Struvemu odpovídám; (jeho otištění v časopise Naučnoje obozrenije se zdrželo z příčin na autorovi nezávislých).
Pan P. Něždanov tvrdí, že „kapitalistická výroba netrpí žádným rozporem mezi výrobou a spotřebou“. Z toho pak vyvozuje, že Marx, který takový rozpor uznával, „si vážně odporoval“ a že já Marxovu chybu opakuji.
Považuji názor pana P. Něždanova za naprosto mylný (nebo zaviněný nedorozuměním) a nejsem s to objevit, v čem si Marxovy názory odporují.
Tvrzení pana P. Něždanova, že v kapitalismu neexistuje žádný rozpor mezi výrobou a spotřebou, je tak zarážející, že se dá vysvětlit jedině tím, že pojmu „rozpor“ dává zcela zvláštní smysl. Pan P. Něždanov si totiž myslí, že „jakmile skutečně existuje rozpor mezi výrobou a spotřebou, musí tento rozpor soustavně vytvářet nadprodukt“ (s. 301; totéž v závěrečných tezích, s. 316). To je naprosto svévolný a podle mého názoru i naprosto nesprávný výklad. Chtěl-li pan P. Něždanov kritizovat má tvrzení o rozporu mezi výrobou a spotřebou v kapitalistické společnosti, měl (domnívám se) čtenáři vyložit, jak já tento rozpor chápu, a nevykládat pouze svůj názor na podstatu a význam tohoto rozporu. Celá podstata otázky (která vyvolala polemiku pana P. Něždanova proti mně) je totiž právě v tom, že já chápu rozebíraný rozpor zcela jinak, než jak ho chce chápat pan P. Něždanov. Nikde jsem neřekl, že tento rozpor musí soustavně[a] vytvářet nadprodukt; to si nemyslím a takový názor nelze vyvodit ani z Marxových slov. Rozpor mezi výrobou a spotřebou vlastní kapitalismu je v tom, že výroba stoupá nesmírně rychle a že konkurence ji nutí k neomezenému rozšiřováni, zatímco spotřeba (osobní) stoupá velmi nepatrně, pokud vůbec stoupá; proletářské postavení lidových vrstev neumožňuje rychlý růst osobní spotřeby. Zdá se mi, že každý, kdo si pozorně přečetl stranu 20 a 30 mých Studií (stať o sismondovcích, kterou pan P. Něždanov cituje) a stranu 40 časopisu Naučnoje obozrenije (1899, č. l)[b], se přesvědčí, že od samého začátku vykládám rozpor mezi výrobou a spotřebou za kapitalismu jedině v tomto smyslu. Ostatně jiný smysl mu ani dát nemohu, mám-li se přísně držet Marxovy teorie. Rozpor mezi výrobou a spotřebou vlastní kapitalismu je jedině v tom, že vzrůstá národní bohatství a zároveň vzrůstá i bída lidu, že rostou výrobní síly společnosti, aniž příslušně stoupá spotřeba lidu, aniž je těchto výrobních sil využíváno ve prospěch pracujících. Takto chápaný rozpor, o němž je řeč, je nesporný fakt, který potvrzují každodenní zkušenosti miliónů lidí. Právě pozorování tohoto faktu přivádí dělníky k názorům, které v plné šíři vědecky vyjadřuje Marxova teorie. Tento rozpor naprosto nemusí vést k soustavné výrobě nadproduktu, jak se domnívá pan Něždanov. Dovedeme si docela dobře představit (budeme-li uvažovat ryze teoreticky o ideální kapitalistické společnosti) realizaci celého produktu v kapitalistické společnosti bez jakéhokoli nadproduktu, nedovedeme si však představit kapitalismus, v němž by nevznikal nepoměr mezi výrobou a spotřebou. Tento nepoměr se projevuje (jak Marx ve svých schématech jasně ukázal) v tom, že výroba výrobních prostředků může a musí předstihovat výrobu spotřebních předmětů.
Pan Něždanov tedy dospěl ke zcela chybnému závěru, že rozpor mezi výrobou a spotřebou musí soustavně plodit nadprodukt, a z tohoto omylu pak vyplynulo i to, že nespravedlivě obvinil Marxe z nedůslednosti. Avšak Marx je naopak zcela důsledný, když tvrdí, že:
1. produkt může být realizován v kapitalistické společnosti (přirozeně za předpokladu proporcionality mezi jednotlivými odvětvími průmyslu); že by bylo chybné vysvětlovat tuto realizaci pomocí zahraničního obchodu nebo „třetích osob“;
2. teorie maloburžoazních národohospodářů (à la Proudhon) o tom, že nadhodnotu nelze realizovat, se zakládají na naprostém nepochopení vlastního procesu realizace vůbec;
3. dokonce ani při proporcionální, ideálně hladké realizaci si nedovedeme představit kapitalismus, v němž by neexistoval rozpor mezi výrobou a spotřebou, v němž by nedocházelo současně k obrovskému rozvoji výroby a ke zcela nepatrnému vzestupu (nebo dokonce ke stagnaci a k poklesu) spotřeby lidu. K realizaci dochází spíš na základě výrobních prostředků než na základě spotřebních předmětů, jak jasně vyplývá z Marxových schémat; a z toho pak zase nutně plyne, že „čím více se rozvíjí produktivní síla, tím více se dostává do rozporu s úzkou základnou, na které spočívají spotřební poměry“ (Marx)[56]. Ze všech pasáží Kapitálu věnovaných rozporu mezi výrobou a spotřebou[c] je jasně patrno, že jedině v tomto smyslu chápal Marx rozpor mezi výrobou a spotřebou.
Mimochodem pan P. Něždanov se domnívá, že i pan Tugan-Baranovskij popírá rozpor mezi výrobou a spotřebou v kapitalistické společnosti. Nevím, je-li to pravda. Pan Tugan-Baranovskij uvádí sám ve své knize [80] schéma, které dokládá, že výroba může stoupat i při poklesu spotřeby (a to je skutečně možné a za kapitalismu se to stává). Můžeme snad popírat, že tu vidíme rozpor mezi výrobou a spotřebou, třebaže zde není nadprodukt?
Pan P. Něždanov, který obviňuje Marxe (a mne) z nedůslednosti, kromě toho zapomíná, že by musel své hledisko zdůvodnit vysvětlením, jak se tedy má chápat „nezávislost“ výroby výrobních prostředků na výrobě spotřebních předmětů. Podle Marxe je tato „nezávislost“ pouze v tom, že jistá (a neustále vzrůstající) část produktu, obsaženého ve výrobních prostředcích, se realizuje směnou uvnitř dané skupiny, tj. směnou výrobních prostředků za výrobní prostředky (nebo použitím získaného produktu in natura k nové výrobě); avšak v konečné fázi je výroba výrobních prostředků nutně spojena s výrobou spotřebních předmětů, neboť výrobní prostředky se přece nevyrábějí pro výrobní prostředky samy, nýbrž jedině proto, že průmyslová odvětví vyrábějící spotřební předměty žádají stále více výrobních prostředků.[d] Takže rozdíl mezi názory maloburžoazních národohospodářů a názory Marxovými není v tom, že oni v zásadě uznávají spojitost mezi výrobou a spotřebou v kapitalistické společnosti, kdežto on ji v zásadě popírá (to by bylo absurdní). Rozdíl je v tom, že maloburžoazní národohospodáři považují tuto spojitost mezi výrobou a spotřebou za bezprostřední, domnívají se, že výroba následuje za spotřebou. Marx naproti tomu ukázal, že tato souvislost je zprostředkovaná, že se projevuje jen v konečné fázi, neboť v kapitalistické společnosti následuje spotřeba za výrobou. Ale spojitost tu přece jen je, i když zprostředkovaná; spotřeba v konečné fázi musí následovat za výrobou, a jestliže výrobní síly prudce směřují k neomezenému růstu výroby, kdežto spotřeba je omezována proletářským postavením lidu, pak je zde nepochybně rozpor. Tento rozpor neznamená, že kapitalismus není možný[e], znamená však, že je nutné, aby byl přeměněn ve vyšší formu: čím více se tento rozpor prohlubuje, tím rychleji vznikají jednak objektivní podmínky pro tuto přeměnu, jednak podmínky subjektivní, tj. dělnictvo si tento rozpor čím dál víc uvědomuje.
Teď jde o to, jaké stanovisko by mohl zaujmout pan Něždanov, pokud jde o „nezávislost“ výrobních prostředků na spotřebních předmětech. Jedno z dvojího: buď bude i nadále zcela popírat jakoukoli závislost mezi nimi a bude i nadále tvrdit, že lze realizovat výrobní prostředky, které nemají žádnou spojitost se spotřebními předměty, dokonce ani „v konečné fázi“ — a pak nutně dospěje k absurdu, anebo připustí, podle Marxe, že výrobní prostředky jsou v konečné fázi spojeny se spotřebními předměty — a pak musí uznat, že mé pojetí Marxovy teorie je správné.
Uvedu příklad, abych v závěru doložil abstraktní úvahy konkrétními údaji. Víme, že v každé kapitalistické společnosti brání použití strojů často neúměrně nízké mzdy (= nízká spotřeba lidu). A nejen to: stává se dokonce, že stroje, které podnikatel zakoupil, zahálejí, neboť cena pracovních sil tak poklesla, že se majiteli více vyplácí ruční práce![f] Že zde existuje rozpor mezi spotřebou a výrobou, mezi snahou kapitalismu neomezeně rozvíjey výrobní síly a omezením této snahy proletarizací, bídou a nezaměstnaností lidu, je v tomto případě nad slunce jasnější. Je však neméně jasné, že bude správné vyvodit z tohoto rozporu jedině takový závěr, že už sám vývoj výrobních sil musí nezadržitelně vést k vystřídání kapitalismu hospodářstvím asociovaných výrobců. Naproti tomu by bylo naprosto chybné z tohoto rozporu vyvozovat, že kapitalismus musí soustavně vytvářet nadprodukt, tj. že kapitalismus vůbec nemůže realizovat produkt, a proto nemůže hrát žádnou pokrokovou úlohu v dějinách apod.
Napsáno před 29. květnem
(10. červnem) 1899
Otištěno v prosinci 1899
v časopise Žizň, č. 12
Podepsán: V l a d i m í r I l j i nPodle textu časopisu __________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Zdůrazňuji soustavně, protože nesoustavné výrobě nadproduktu (krizím) se v kapitalistické společnosti nelze vyhnout, neboť je v ní porušena proporcionalita mezi jednotlivými odvětvími průmyslu. A určitá úroveň spotřeby je jednou z elementárních složek proporcionality.
b Viz Sebrané spisy 2 zde a zde a tento svazek zde. Red.
c Tyto pasáže jsou uvedeny v mém článku v časopise Naučnoje obozrenije, 1899, č. 1 (viz tento svazek zde. Red.) a opětovně citovány v 1. kapitole Vývoje kapitalismu v Rusku, s. 18—19 (viz Sebrané spisy 3 zde. Red.).
d Das Kapital, III, 1, 289[57]. Cituji v časopise Naučnoje obozrenije, s. 40 (viz tento svazek zde. Red.) a ve Vývoji kapitalismu, 17 (viz Sebrané spisy 3 zde. Red.).
e Studie, s. 20 (viz Sebrané spisy 2 zde. Red.); Naučnoje obozrenije, č. 1, s. 41 (viz tento svazek zde. Red.); Vývoj kapitalismu, s. 19 (viz Sebrané spisy 3 zde. Red.). Kdyby tento rozpor vedl k „soustavnému nadproduktu“, pak by kapitalismus nebyl možný.
f Příklad tohoto jevu v ruském kapitalistickém zemědělství uvádím ve Vývoji kapitalismu v Rusku, s. 165 (viz Sebrané spisy 3 zde. Red.). A podobné jevy nejsou ojedinělé, nýbrž jsou obvyklým a nutným důsledkem základních vlastností kapitalismu.
55 Jde o Leninův článek Poznámka k teorii trhů (K polemice pánů Tugana-Baranovského a Bulgakova) (viz tento svazek, zde).
56 Viz K. Marx, Kapitál III—l, zde.
57 Viz K. Marx, Kapitál III—l, zde.