Marná snaha očistit oportunismus

Vladimír Iljič Lenin

Marná snaha očistit oportunismus

Pařížský list Naše slovo, který francouzská vláda, přisluhující carismu, nedávno zakázala (důvod k zákazu: u ruských vojáků, kteří se vzbouřili v Marseille, se našly výtisky listu Naše slovo!), se rozhořčil nad "politováníhodnou" úlohou poslance Čcheidzeho. Čcheidze totiž se souhlasem úřadů vyzýval na veřejných schůzích na Kavkaze obyvatelstvo, aby nevyvolávalo "nepokoje" (které vedou k rabování v obchodech atd.), ale aby ustavovalo družstva apod. Věru prý podařená návštěva údajného sociálního demokrata, která byla "uspořádána pod ochranou gubernátora, plukovníka, popa a policejního komisaře" (Naše slovo, č. 203).

L. Martov si hned přispíšil, aby v bulletinu bundovců rytířsky protestoval, že "Čcheidze je líčen jako nějaký (?? ne "nějaký", ale "takový jako všichni likvidátoři") potlačovatel probouzejícího se revolučního ducha". Martov hájí Čcheidzeho ve dvou směrech: za pomoci fakt a zásadně.

Jako faktickou námitku uvádí, že Naše slovo cituje kavkazský černosotňovský list a že společně s Čcheidzem vystupoval Mikoladze, který je důstojníkem ve výslužbě a "ve svém újezdu je znám jako radikální veřejný činitel", a kněz Chundadze, "který byl v roce 1905 stíhán za účast v sociálně demokratickém hnutí". ("V gruzínském sociálně demokratickém hnutí je účast vesnických kněží, jak známo, dost obvyklá," dodává Martov.)

Taková je Martovova "obrana" Čcheidzeho. Obrana skrznaskrz špatná. I když o Čcheidzeho společném vystoupení s popem psal černosotňovský list, nevyvrací to vůbec fakta a Martov sám tato vystoupení přiznává.

Tvrzeni, že Chundadze "byl v roce 1905 stíhán", nemá stejně žádný význam, neboť tehdy byli "stíháni" i Gapon a Alexinskij. Ke které straně nyní Chundadze a Mikoladze patří nebo se kterou sympatizují a nejsou-li obranáři, to měl Martov zjistit, jestliže chtěl hledat pravdu, a ne dělat Čcheidzemu advokáta. "Ve svém újezdu je znám jako radikální veřejný činitel" — touto frází se u nás, v našem tisku běžně označuje obyčejný liberální statkář.

Martov vykřikuje, že Naše slovo podalo "naprosto falešný obraz", a svým křikem chce přehlušit pravdu, z níž nevyvrátil ani písmenko.

To ale není ještě všechno. To je jen úvod, a to nejdůležitější teprve přijde. "Politováníhodné" Čcheidzeho chování Martov svou faktickou námitkou nevyvrátil a svou zásadní obranou ho jen potvrdil.

"Je nesporné," píše Martov, "že soudruh (?? jen pro Potresova a spol.?) Čcheidze pokládal za nutné vystoupit nejen proti reakčnímu zaměření kavkazských nepokojů, neboť se ocitlo" (? oni se ocitli?) pod vlivem čcrnosotňovců, ale i proti těm jeho destruktivním formám (rabování v obchodech, násilnosti páchané na obchodnících), v něž může nespokojenost lidu celkem vzato vyúsťovat i bez reakčních vlivů." Povšimněte si: "je nesporné"!

A Martov nerozehrává celou škálu své výmluvnosti o nic hůř než V. Maklakov: bezmocnost, roztříštěnost, "bezradnost, někdy také malá uvědomělost" mas… "Cesta takových rebelií nevede k cíli a je z hlediska zájmů proletariátu koneckonců škodlivá"… Na jedné straně "by byla špatná revoluční strana, která by se ke vznikajícímu hnutí obrátila zády proto, že je provázeno živelnými výstřelky, které nevedou k žádnému cíli", na druhé straně "by byla špatná strana, která by považovala za svou revoluční povinnost zříci se boje proti těmto výstřelkům jako proti neúčelným akcím…" "Protože u nás v Rusku… nebyla dosud zahájena organizovaná kampaň boje proti válce(?), protože roztříštěnost uvědomělých proletářských živlů nedovoluje vůbec srovnávat naši situaci s léty 1904-1905, ale ani s léty 1914-19l5(?), jsou lidové nepokoje propukající pro drahotu apod. velmi důležitými příznaky, avšak nemohou (?) se stát bezprostředně (?) zdroji toho hnutí, jež je naším úkolem. Účelně je lze ‚využít' jen tak, že nespokojenost, která se v nich dere na povrch, bude svedena do řečiště nějakého organizovaného boje, mimo nějž nemohou masy vůbec vytyčovat revoluční úkoly. Proto dokonce (!!) výzva k ustavování družstev, k nátlaku na městské dumy, aby stanovily ceny, a k podobným uklidňujícím prostředkům na základě iniciativní ěinnosti mas je věcí revolučnější (cha! cha!) a plodnější než koketování…, lehkomyslné spekulace jsou ‚přímo zločinem" atd.

Těžko zachovat klid, čteme-li tyto nehorázné výroky. Dokonce i bundovská redakce zřejmě pocítila, že Martov podvádí, a opatřila jeho článek dvojsmyslným slibem, že "se k němu ještě vrátí...".

Otázka je nad slunce jasnější. Připusťme, že Čcheidze měl co dělat s takovou formou nepokojů, kterou považoval za neúčelnou. Je jasné, že jako revolucionář měl právo a povinnost bojovat proti neúčelné formě…, ve jménu čeho? Ve jménu cílevědomých revolučních akcí? Nebo ve jménu cílevědomého liberálního boje?

V tom to všechno vězí! A právě toto Martov zamotává!

Pan Čcheidze "sváděl" revoluční "nespokojenost mas" "do řečiště" liberálního boje (jen pokojná družstva, jen legální, gubernátorem schválený tlak na městské dumy apod.), a nikoli do řečiště cílevědomého revolučního boje. To je podstata věci, ale Martov mluví do větru a obhajuje liberální politiku!

Revoluční sociální demokrat řekne: Rabovat v obchodech nemá smysl, uspořádejme nějakou serióznější demonstraci, třeba společně s dělníky z Baku, Tiflisu a Pitěru, zaměřme svou nenávist proti vládě, získejme na svou stranu tu část armády, kterási přeje mír. Mluvil snad pan Čcheidze takto? Ne, vyzýval k "boji" přijatelnému pro liberály!

Martov narychlo podepsal "platformu", která doporučuje "masové revoluční akce"^[99] — je přece třeba ukázat se před dělníky v úloze revolucionáře! — avšak když se na místě, v Rusku, začínají první takové akce rodit, hájí všemi prostředky "levě" liberálního Čcheidzeho.

"V Rusku nebyla dosud zahájena organizovaná kampaň boje proti válce…" Za prvé to není pravda. Byla zahájena třeba jen v Petrohradě proklamacemi, shromážděními, stávkami, demonstracemi. Za druhé, pokud nebyla někde mimo hlavní centra zahájena, je třeba ji zahájit, avšak Martov vydává liberální kampaň "zahajovanou" panem Čcheidzem za "revolučnější".

Není to očišťování oportunistické podlosti?

Otištěno v prosinci 1916
v časopisu Sborník Social-demokrata, č. 2
Podepsán N. Lenin

Podle textu časopisu

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

99 Jde o dokument menševického organizačního výboru — třetí dopis, nazvaný Proletariát a válka (Návrh platformy, předložený zahraničním sekretariátem organizačního výboru organizacím srpnového bloku. Curych 1915). Dopis podepsalo pět tajemníků organizačního výboru, mezi nimi i L. Martov.