Karel Marx
Ke kritice amerických poměrů
Krize, která nyní panuje ve Spojených státech, má dvojí příčiny: vojenské a politické.
Kdyby poslední vojenské tažení probíhalo podle jediného strategického plánu, musela by — jak jsme v tomto listě už dříve objasnili[a] — hlavní armáda na Západě využít svých úspěchů v Kentucky a Tennessee k tomu, aby pronikla přes severní Alabamu do Georgie a obsadila tam železniční uzly u Decaturu, Milledgevillu atd. Tím by se přerušilo spojení mezi východní a západní armádou secesionistů a znemožnilo by se, aby se vzájemně podporovaly. Namísto toho však táhla kentucká armáda podél Mississippi na jih směrem na New Orleans, a jediným výsledkem jejího vítězství nedaleko Memphisu bylo to, že valná část Beauregardových oddílů byla přesunuta do Richmondu; tím se stalo, že tam konfederovaní teď najednou mají silnější vojsko a výhodnější pozici proti McClellanovi, který nevyužil porážky nepřátelských vojsk u Yorktownu a Williamsburgu a ještě k tomu od samého začátku rozptýlil své síly. Už samo McClellanovo velení, které jsme vylíčili dříve,[b] by bývalo stačilo zahubit i tu největší a nejukázněnější armádu. A nakonec se ještě ministr války Stanton dopustil neomluvitelné chyby. Aby zaimponoval cizině, zarazil po dobytí Tennessee odvody, a tak byla armáda odsouzena neustále slábnout právě tehdy, když k rychlé rozhodující ofenzívě potřebovala nejvíce posil. Přes strategické chyby a McClellanovo velení se válka až do této chvíle díky neustálému přílivu nováčků rychle blížila k vítěznému konci, pokud už nebyla rozhodnuta. Stantonův zákrok byl tím škodlivější, že Jih právě tehdy povolal všechny muže od 18 do 35 let a vsadil tedy všechno na jednu kartu. Právě s těmito muži, mezitím už vycvičenými, získávají konfederovaní skoro všude převahu a mají zajištěnu iniciativu. Zadrželi Hallecka, vytlačili Curtise z Arkansasu, porazili McClellana a pod velením Jacksona Stonewalla dali signál ke gerilovým výpravám, které teď už pronikají až k Ohiu.
Vojenské příčiny krize souvisejí částečně s politickými. Byl to jednak vliv demokratické strany, která na commander in chief[c] všech branných sil Severu povýšila takového výtečníka, jako je McClellan, protože býval Breckinridgeovým stoupencem. Dále to byl úzkostlivý ohled na přání, výhody a zájmy mluvčích pohraničních otrokářských států (border slave states), který až do této chvíle zbavoval občanskou válku ostří zásadovosti a přímo ji umrtvoval. "Loajální" otrokáři těchto pohraničních států dosáhli toho, že fugitive slave laws (zákony o uprchlých otrocích)[190], nadiktované Jihem, byly zachovány a sympatie černochů k Severu násilně potlačovány, že se žádný generál nemohl odvážit nasadit do boje černošskou setninu a že se otrokářství nakonec přeměnilo z Achillovy paty Jihu v jeho nezranitelný krunýř. Díky otrokům, kteří vykonávají všechny produktivní práce, je možno poslat do pole všechny bojeschopné muže Jihu!
Teď, když akcie secese stoupají, stupňují mluvčí pohraničních států své požadavky. Lincolnova výzva k těmto státům, ve které vyhrožuje bouřlivým růstem abolicionistické strany, však ukazuje, že nastává revoluční obrat. Lincoln ví to, co Evropa neví, že totiž tak chladná odezva jeho žádosti o 300 000 nováčků rozhodně nepramení z apatie nebo z povolnosti pod vlivem porážky. Nová Anglie a Severozápad, které poskytly podstatnou část armády, jsou rozhodnuty vnutit vládě revoluční vedení války, a jako bojové heslo vepsat na hvězdnatý prapor slova: "Zrušení otroctví". Lincoln povoluje jen zdráhavě a s obavami tomuto pressure from without[d], je si však vědom, že dlouho už nebude sto mu odporovat. Proto vydal tak úpěnlivou výzvu k pohraničním státům, aby se dobrovolně a za výhodných smluvních podmínek vzdaly instituce otroctví. Je si vědom toho, že pouze další existence otroctví v pohraničních státech uchovala nedotčené otroctví na Jihu a že bránila Severu, aby použil svého silného radikálního léku. Mylná je jen jeho domněnka, že je možné ovlivnit "loajální" otrokáře blahovolnými slovy a rozumovými důvody. Ustoupí jedině násilí.
Dosud jsme byli svědky jen prvního dějství občanské války — války vedené konstitučnč. Druhé dějství, v němž se válka povede revolučně, je teprve před námi.
Mezitím nadekretoval Kongres, nyní odročený, na svém prvním zasedání řadu důležitých opatření, která zde chceme sumárně shrnout.
Kromě finančních zákonů schválil Kongres Homestead Bill, o který lidové masy na Severu už dlouho marné usilovaly; podle něho se poskytuje kolonistům, rodilým Američanům i přistěhovalcům, bezplatně část státních pozemků k obdělání.[322] V Columbii a v hlavním městě USA zrušil otroctví a odškodnil bývalé otrokáře peněžitou náhradou.[323] Bylo prohlášeno, že otroctví je ve všech teritoriích Spojených států "už provždy nemožné". Zákon, podle něhož se do Unie přijímá nový stát Západní Virgínie, předpisuje postupné zrušení otroctví a všechny černošské děti, které se narodily po 4. červenci 1863, prohlašuje za svobodné. Podmínky postupného osvobozování jsou vcelku převzaty ze zákona, který byl k témuž účelu vydán před 70 lety v Pensylvánii. Čtvrtým zákonem mají být osvobozeni všichni otroci vzbouřenců, jakmile se dostanou pod moc republikánského vojska. Jiný zákon, který se nyní poprvé provádí, určuje, že je možno tyto osvobozené černochy vojensky organizovat a vysílat do boje proti Jihu. Byla uznána nezávislost černošských republik Libérie a Haiti[324] a konečně uzavřena s Anglií smlouva o odstranění obchodu s otroky.
I kdyby se tedy válečné štěstí ještě obracelo na tu či onu stranu, je už dnes možné s jistotou říci, že otroctví černochů občanskou válku na dlouho nepřetrvá.
Napsal K. Marx 4. srpna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 218 z 9. srpna 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz Americká občanská válka a Anglická humanita a Amerika. (Pozn. red.)
b Viz Americké problémy a Situace na americkém válčišti. (Pozn. red.)
c — vrchního velitele. (Pozn. red.)
d — tlaku zvenčí. (Pozn. red.)
322 Homestead Bill (zákon o usedlostech), přijatý 20. května 1862, byl jedním z nejdůležitějších opatření Lincolnovy vlády. Podle tohoto zákona mohl každý občan nebo každá osoba, která se jím chtěla stát, po zaplacení nepatrného poplatku 10 dolarů dostat ze státního fondu bezplatně 160 akrů (65 ha) půdy. Půda přecházela zcela do vlastnictví farmáře, jestliže ji 5 let obdělával, anebo ještě dříve, jestliže zaplatil 1,25 dolaru za akr. Zákon o usedlostech, vydaný pod nátlakem lidových mas (viz poznámku [191]), byl jedním z revolučních opatření Lincolnovy vlády, které způsobily v průběhu války obrat ve prospěch Severu.
323 K federálnímu území Columbie patří hlavní město USA Washington, oddělené se svými předměstími jako samostatná správní jednotka. Zrušení otroctví v hlavním městě USA bylo v období války za nezávislost 1775—1783 jedním z hlavních požadavků protiotrokářských sil. Zákonem ze 16. dubna 1862 bylo podle podmínek zákona o náhradě osvobozeno 3000 černochů. V tomto zákonu se vláda zavazovala zaplatit vlastníku za každého propuštěného otroka peněžitou náhradu 300 dolarů.
324 Libérie — republika v západní Africe; byla vytvořena v roce 1847 z osad založených americkou kolonizační společností. Měla umožnit emigraci svobodných černochů z USA.
Haiti — formálně nezávislý stát v západní části ostrova Haiti, od roku 1859 republika.
Navázání diplomatických styků vlády USA s černošskými republikami Libérií a Haiti (v červnu 1862), které v této době ostatní mocnosti už uznaly, bylo vítězstvím abolicionistů. Současně mělo diplomatické uznání Libérie a Haiti podpořit vystěhovalectví černochů z USA do těchto zemí. Vytvoření kolonií pro osvobozené černochy mimo hranice USA byl jeden z bodů Lincolnova programu, proti němuž ostře vystupovali zástupci revolučního křídla abolicionistů.