Karel Marx a Bedřich Engels
Trestání vojáků
Londýn 28. srpna. V britské armádě existuje instituce, jež dostatečně charakterizuje třídu, z níž se rekrutují britští vojáci. Máme na mysli trest mrskáním. Ve francouzské a pruské armádě ani v některých menších armádách tělesné tresty již neexistují. Dokonce i v Rakousku, kde většinu rekrutů tvoří polobarbaři, je zřejmá snaha tyto tresty odstranit. Tak byl nedávno z rakouského kázeňského řádu vyškrtnut trest běhání uličkou. V Anglii se naopak i nadále užívá „cat-oʼ-nine-tails“ (devítiocasé kočky) — mučicího nástroje, který se vyrovná ruské knutě. Kdykoli byl v parlamentě podán návrh na reformu vojenského zákonodárství, všichni staří generálové horlili pro „cat“, a nejvášnivěji ze všech starý Wellington. Oni si vojáka, který nebyl zmrskán, neuměli vůbec představit. Podle nich jsou stateční, ukáznění a neporazitelní jenom ti, kteří mají na zádech jizvy alespoň po 50 ranách, tak jako dříve měli členové družiny na štítech erby.
Jediná reforma spočívala v tom, že počet ran bičem byl omezen na padesát. Jak je tato reforma účinná, lze soudit z toho, že asi před týdnem zemřel v Aldershotu jeden vojín krátce poté, co dostal třicet ran bičem. V tomto případě bylo použito oblíbeného způsobu a „cat-oʼ-nine-tails“ byla vymáchána v moči. Použití moče, která vniká do obnaženého a krvácejícího masa, je neselhávající recept, jak dohnat mučeného k šílenství. „Devítiocasá kočka“ není jen mučicím nástrojem, ale zanechává též neodstranitelné jizvy, poznamenává člověka na celý život. Dokonce i v britské armádě se takové poznamenání člověka rovná zneuctění na všechny časy. Zmrskaný voják ztrácí úctu svých kamarádů. Podle britského vojenského řádu je však na frontě téměř jediným trestem mrskání. A tak je tento trest, který jeho obhájci vychvalují jako jediný prostředek k udržení kázně v rozhodujícím okamžiku, nejjistějším prostředkem k rozvrácení kázně, protože podlamuje morálku vojáka i jeho point dʼhonneur[a]. To vysvětluje dvě podivné skutečnosti. První z nich je velký počet anglických zběhů u Sevastopolu. V zimě, když střežení zákopů vyžadovalo od britských vojáků nadlidské úsilí, byli ti, kteří nevydrželi bdít 48—60 hodin, zmrskáni. Jen si to představte! Mrskat takové hrdiny, jakými se ukázali britští vojáci v zákopech u Sevastopolu a v bitvě u Inkermanu! Ale válečný řád nepřipouštěl jinou možnost. Když nejlepší vojáky v armádě přemohla únava, byli zmrskáni, a takto zneuctěni zběhli k Rusům. Nemůže být pádnějšího důvodu pro odsouzení systému mrskání než tato fakta. Dosud se v žádné válce nestalo, že by vojáci některého národa houfně přebíhali k Rusům. Věděli, že by se s nimi zacházelo hůř než ve vlastní armádě. Zůstalo vyhrazeno britské armádě, aby jako první dodala silný kontingent takových zběhů, a podle svědectví samých Angličanů posílala tyto dezertéry k Rusům právě „cat-oʼ-nine-tails“.
Druhou skutečností jsou obtíže, na něž Anglie naráží, kdykoli se pokouší vytvořit cizineckou legii. Již za protijakobínské války musely být tělesné tresty fakticky zrušeny, ačkoli oficiálně platil britský válečný řád i v cizineckých sborech. Na začátku 19. století uveřejnilo několik kacířských anglických generálů, mezi nimi i sir Robert Wilson, kritické pamflety proti tělesnému trestání vojáků. Sir Francis Burdett přes deset let bouřil v parlamentě proti „cat-oʼ-nine-tails“ a spílal anglickému národu „a flogged nation“ (zmrskaný národ). V Dolní sněmovně jej horlivě podporovali lord Folkestone a slavný lord Cochrane (nyní admirál hrabě Dundonald). V tisku vedl Cobbett zuřivou polemiku proti „cat“, za což si odpykal dva roky káznice. V jedné chvíli, v posledním roce války proti Napoleonovi, dosáhlo rozhořčení národa a armády takového stupně, že vévoda z Yorku, stejně pověstný svým bigotním lpěním na komisní službě jako útěkem před Francouzi a milostným poměrem s madame Clarkovou, byl nucen vydat denní rozkaz, v němž se všem důstojníkům oznamovalo, že časté případy mrskání v jednotkách, kterým velí, jim budou vadit v povýšení.
Jak tedy vysvětlit, že „cat-oʼ-nine-tails“ všechny tyto půl století trvající bouře úspěšně přetrvala? Velmi prostě. Je to nástroj, který udržuje aristokratický charakter anglické armády a který zajišťuje všechna vyšší místa počínaje praporčíkem jako apanáž pro mladší syny vyšší i nižší šlechty. S odstraněním „cat-oʼ-nine-tails“ by zmizela ohromná propast mezi prostými vojáky a důstojníky, která rozděluje armádu na dvě zcela odlišné rasy. Zároveň by se otevřel přístup do armády i vyšším vrstvám obyvatelstva než těm, z nichž se dosud rekrutovala. Pak by bylo veta po starém zřízení anglické armády. Armáda by byla od základu revolucionována. Devítiocasá kočka je Cerber, který hlídá poklad aristokracie.
Napsali K. Marx a B. Engels 28. srpna 1855
Otištěno v „Neue Oder—Zeitung“,
čís. 405 z 31. srpna 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
a — vědomí cti, hrdost. (Pozn. red.)