Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
O situaci na Krymu
Londýn 30. března. Zprávy o průběhu mírových jednání se každý den mění. Dnes je jistý mír, zítra zase válka. Palmerston haraší v listu „Post“[a] meči a děly — na důkaz, že chce co nejdříve uzavřít mír. Napoleon nařizuje svému tisku, aby psal ódy na mír — neklamná známka, že hodlá pokračovat ve válce. Vývoj událostí na Krymu ani v nejmenším nenasvědčuje brzkému pádu Sevastopolu. V Jevpatoriji je teď Ömer paša z pevniny fakticky blokován. Převaha v jezdectvu dovoluje Rusům, aby své polní stráže a jízdní hlídky rozestavovali téměř u samého města, aby pročesávali hlídkami okolí, znemožňovali přísun a v případě vážného výpadu ustoupili k pěchotě, která je rozmístěna za nimi. Jak jsme předpokládali[b], daří se jim držet tureckou přesilu v šachu třikrát až čtyřikrát menším počtem vojáků. Výpad, který turecké jezdectvo podniklo pod velením Iskandera bega (je to Polák Iliński, který se proslavil u Calafatu), byl odražen současným úderem tří ruských oddílů, které útočily ze tří různých míst. Jako každé špatně vycvičené a nespolehlivé jezdectvo se Turci, místo aby se vrhli s tasenými šavlemi na Rusy, zastavili v uctivé vzdálenosti a začali střílet z karabin. Tato neklamná známka nerozhodnosti povzbudila Rusy k útoku. Iskander beg se s jednou eskadronou pokusil zaútočit, ale všichni kromě bašibozuků jej nechali na holičkách, takže si musel mezi Rusy prosekat cestu k ústupu. Ömer paša čeká na příchod jezdeckých posil a byl mezitím v anglo-francouzském táboře, aby spojence informoval, že nemůže zatím nic dělat a že by bylo velmi žádoucí, aby dostal posilu asi 10 000 francouzských vojáků. O tom není pochyb, ale posily jsou neméně žádoucí i pro samého Canroberta, který už zjistil, že má k dispozici vojáků příliš mnoho a zároveň příliš málo. Příliš mnoho pro obléhání Sevastopolu starým způsobem a pro obranu řeky Černé; příliš málo, aby mohl vyrazit od Černé, zatlačit Rusy do vnitrozemí a obklíčit Severní stranu. Vyčlenění 10 000 mužů do Jevpatorije by Turkům neumožnilo vytáhnout s úspěchem do pole a francouzskou armádu by to pro operace v otevřeném poli oslabilo. Obléhání Sevastopolu je pro obléhatele každým dnem kritičtější.
Viděli jsme, že 24. února udrželi Rusové redutu na hoře Sapun (u Malachovské mohyly)[125] Nyní tuto redutu rozšířili, zesílili, umístili na ní děla a vybudovali od ní protizákopy. Rovněž na jiném místě, před Kornilovovou baštou, byla zřízena řada nových redut, o 300 yardů dál, než byla stará ruská opevnění. Čtenáři „Times“ si to nebudou umět vysvětlit, neboť podle zpráv tohoto listu spojenci už dávno vykopali vlastní zákopy v menší vzdálenosti od ruských linií. Nyní konečně dopisovatel „Times“ přiznává, například ve své zprávě ze 16. března, že dokonce i v poslední době byly anglické zákopy vzdáleny ještě 600—800 yardů a že baterie připravené zahájit palbu na nepřítele jsou tytéž baterie, které zahájily palbu 17. října minulého roku. To je tedy ten velký pokrok v obléhání, tak daleko byly posunuty zákopy za cenu života a zdraví dvou třetin anglické armády! Za těchto okolností měli Rusové dost místa, aby v prostoru mezi dvěma liniemi baterií vybudovali nová opevnění. Tato opevnění lze považovat za novou paralelu proti obléhatelům založenou ve vzdálenosti 300—400 yardů od jejich opevnění, za ohromný protizákop proti obléhající armádě. Obléhatelé se tak dostali do defenzívy, zatímco první a základní podmínkou každého obléhání je, aby obléhatelé zatlačili do defenzívy obležené.
Stejně jako v táboře u Sevastopolu začíná se nyní i v Anglii chápat, že není žádná naděje na vzetí Sevastopolu ztečí. Do těchto rozpaků se dostaly i „Times“, obrátily se na „vysokou vojenskou autoritu“ a dozvěděly se, že je nutno přejít do ofenzívy, a to buď přechodem řeky Černé a spojením s tureckou armádou Ömera paši — ať už před bitvou s ruskou pozorovací armádou nebo po ní — nebo diverzí na Kaffu, která by donutila Rusy, aby rozptýlili své síly. Protože spojenecká armáda má nyní 110 000—120 000 mužů, musí na takové operace stačit. Tolik „Times“.
Nuže, nikdo neví lépe než Raglan a Canrobert, že spojení s armádou Omera paši je velmi žádoucí, ale na neštěstí neměli spojenci až do nynějška na výšinách u Sevastopolu přes 110 000 až 120 000, ale nejvýš přes 80 000—90 000 vojáků schopných služby. Pokud jde o výpravu do Kaffy, nemohou si Rusové přát nic lepšího. Rozptýlit spojenecké vojsko na tři různé body, vzdálené 60—150 mil od ústředního bodu, zatímco na žádném z obou bodů, které nyní drží, nemají dost sil, aby mohli splnit svůj úkol! Zdá se, že „Times“ mají svou radu od ruských vojenských odborníků.
Protože 11. a 12. francouzská divize, alespoň jejich část, je nyní na cestě a zbytek spolu s 13. a 14. divizí a dvěma piemontskými divizemi je má co nevidět následovat, dosáhne spojenecká armáda do konce května takové síly, která jí umožní a zároveň ji donutí pohnout se vpřed ze svého obranného postavení na řece Černé. Tyto posily budou soustředěny v Cařihradě a budou pravděpodobně přepraveny najednou tak, aby se na osudném Chersonésu zdržely co nejkratší dobu. Toto opatření bude mít za následek určité zdržení, ale přinese velké výhody. Posily, které dosud přicházely na Krym v malých oddílech, neposílily, i když to byla dohromady celá armáda, expediční armádu nikdy natolik, aby byla s to zahájit ofenzívní operace.
Napsal B. Engels kolem 30. března 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 155 ze 2. dubna 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Ččísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. „Morning Post“. (Pozn. red.)
125 Je míněn článek „Poslední události na Krymu“, který vyšel v „Neue Oder-Zeitung“ z 26. března 1855 a jehož anglická varianta je obsažena v tomto svazku zde.