Britská armáda

Karel Marx

Britská armáda

Máme před sebou zprávu asi z dvanácti zasedání proslulého výboru, který Dolní sněmovna ustavila k vyšetření situace britské armády na Krymu. Výbor vyslechl svědky všech hodností a stavů, od vévody z Cambridge dolů, a je překvapující, jak jsou jejich výpovědi jednomyslné. Defilovaly tu všechny složky správy a ukázalo se, že všechny jsou nejen v neuspokojivém, ale přímo v skandálním stavu. Štáb armády, zdravotnická služba, dodavatelská služba, intendantura, dopravní služba, nemocniční správa, zdravotní a discplinární policie, přístavní policie v Balaklavě — všechny byly odsouzeny bez jediného hlasu odporu.

Každá tato složka byla špatná už sama o sobě, ale v plné nádheře se systém zaskvěl až teprve při styku a součinnosti všech. Předpisy byly sestaveny tak skvěle, že když se po vylodění prvních vojsk v Turecku mělo začít s jejich plněním, nikdo nevěděl, kde začíná a končí jeho kompetence, ani na koho se obrátit. A tak ze spásného strachu před odpovědností začali všichni svalovat od povědnost ze svých beder na druhé. Za tohoto systému se v nemocnicích odehrávaly hnusné a brutální scény. Bezcitnou nedbalostí nejvíc trpěli nemocní a ranění na palubách dopravních lodí i po příjezdu na místo určení. Skutečnosti, které vyšly najevo, jsou neuvěřitelné; věru, ani za ústupu z Moskvy se nedělo nic tak strašného. A přece docházelo k těmto věcem ve Skutari, kousek od Cařihradu, velkého města, kde je dostatek pracovních sil i všech materiálních prostředků. Nedělo se to na kvapném ústupu, kdy byli prchajícím stále v patách kozáci a znemožňovali jim přísun, nýbrž za částečně úspěšného tažení, v místě chráněném před všemi nepřátelskými útoky, ve velkém ústředním skladu, kde Velká Británie nahromadila zásoby pro svou armádu. A původci všech těchto hrůz a ohavností nejsou nemilosrdní barbaři. Jsou to samí britští gentlemani z dobrých rodin, vzdělaní, mírní, lidumilní a zbožní. Sami o sobě by jistě byli ochotni kdykoli učinit dobrý skutek, ale jako oficiální osobnosti se musí chladně a se založenýma rukama dívat na všechny ty hanebnosti s vědomím, že pro takové případy není pro ně v reglementech Jejího Veličenstva nikde žádné ustanovení. Ať raději zahyne tisíc vojáků, než aby se porušily reglementy Jejího Veličenstva! A podobně jako Tantalus museli vojáci umírat, přestože před jejich očima, téměř na dosah ruky, byly všechny prostředky, které jim mohly zachránit život.

Nenašel se tu ani jeden muž, který by měl dost energie, aby zpřetrhal pouta rutiny a jednal na vlastní odpovědnost podle toho, jak to věc vyžadovala a bez ohledu na předpisy. Jediný člověk, který se toho odvážil, byla žena, miss Nightingaleová. Když zjistila, že potřebné věci jsou ve skladech, vzala si prý na pomoc několik odvážných chlapíků a v pravém slova smyslu se vloupala do skladišť Jejího Veličenstva! Staré baby, které rozhodovaly v Cařihradě a ve Skutari, nejenže nebyly schopné tak odvážného kroku, ale byli to takoví zbabělci, že by tomu nikdo nevěřil, kdyby to sami otevřeně nepřiznali. Jeden z nich, dr. Andrew Smith, který byl nějaký čas náčelníkem nemocnic, na otázku, zda v Cařihradě nebyly žádné fondy, za něž by bylo možno koupit mnoho postrádaných věcí, nebo trh, kde by se dostaly, odpověděl:

„Ale ano! Ujišťuji vás však, že po čtyřiceti letech rutiny a dřiny doma jsem se těžko mohl za několik měsíců vyrovnat s myšlenkou, že mám skutečně nějaké fondy, kterými mohu volně disponovat!“

Ani to nejčernější vylíčení situace podané v tisku a v parlamentních projevech zdaleka nevystihuje skutečnost, jak se nám teď jeví. O některých nejkřiklavějších skutečnostech se už mluvilo, ale i ty se nyní jeví v ještě chmurnějších barvách. I když obraz ještě není ani zdaleka úplný, viděli jsme už dost, abychom mohli posoudit celou situaci. Až na několik ošetřovatelek poslaných s armádou není v celém tomto obrazu jediné světlé místo. Jedni jsou horší a stupidnější než druzí, a odváží-li se členové výboru uvést ve zprávě to, co vyplývá ze svědeckých výpovědí, těžko najdou v anglickém jazyce dost silných slov, aby vyjádřili své odsouzení.

Po všech těchto odhaleních nelze potlačit silný pocit nevole a pohrdání nejen vůči bezprostředním viníkům, ale především vůči vládě, která tuto výpravu organizovala a která se nestydí prohlásit, že všechny ty očividné skutečnosti jsou pouhé výmysly. Kde je nyní ta velká koalice „všech talentů“, ta galaxie státníků, jejichž příchod k vládě měl být úsvitem zlatého věku Anglie? Všichni ti whigové a peelovci, russellovci a palmerstonovci, Irové a Angličané, liberální konzervativci a konzervativní liberálové pletichařili a handrkovali se mezi sebou, a teď se ukazuje, že každý, koho dosadili do funkce, je buď stará baba, nebo nenapravitelný hlupák. Tito státníci si byli tak jisti, že státní mašina, kterou už třicet let řídí, bude dál skvěle fungovat, že dokonce ani nevyslali na Krym nikoho, kdo by měl mimořádné plné moci pro nepředvídané okolnosti; za tak dobře řízené vlády přece nikdy nemohou vzniknout nepředvídané okolnosti! Tito britští ministři, kteří byli už od malička zvyklí poslouchat a náhle se dostali na rozhodující místa, přivedli Anglii k neskonalé hanbě. Tak například starý Raglan seděl celý život ve Wellingtonově štábu; nikdy nesměl o ničem samostatně rozhodnout a do svých 65 let byl veden jen k tomu, aby dělal to, co se mu přikazuje. A nyní je tento člověk najednou postaven do čela armády, kterou má vést proti nepříteli, a o všem rychle a samostatně rozhodovat! Nadělal v tom pěkný zmatek. Každý jeho krok svědčí o váhavosti, nesmělosti, naprostém nedostatku sebedůvěry, jistoty a iniciativy. Nyní je nám známo, jak slabošsky si vedl ve válečné radě, když rozhodovala o krymské výpravě. Být ve vleku chvástavého hulváta, jako je Saint-Arnaud, jehož by byl starý Wellington jednou provždy umlčel jediným suše ironickým slovem! A jeho nesmělý pochod na Balaklavu, jeho bezmocnost při obléhání a tváří v tvář útrapám zimních měsíců, kdy nedokázal nic lepšího než se před lidmi ukrýt! Pak je zde lord Hardinge se stejnou subalterní dušičkou, který velí armádě v Anglii. Je to sice starý válečník, ale z jeho úřadování a z toho, jak toto úřadování v Horní sněmovně obhajuje, by se dalo soudit, že nikdy nevytáhl paty z kasáren nebo ze své kanceláře. Řekneme-li, že nemá ani potuchy o nejzákladnějších potřebách armády v poli nebo že je příliš líný, aby si na ně vzpomněl, je to to nejpříznivější, co o něm můžeme říci. Dále jsou to Peelovi úředníci — Cardwell, Gladstone, Newcastle, Herbert a tutti quanti^{^[a]}. Jsou to všechno dobře vychovaní, pohlední mladí gentlemani, jimž uhlazené způsoby a jemnocit nedovolují jednat hrubě nebo projevit byť jen zdání rozhodnosti v záležitostech tohoto světa. Jejich heslem je „úvaha“. Všechno berou v úvahu; o všem uvažují; každého berou v úvahu, a takto uvažujíce očekávají, že i je bude každý brát v úvahu. U nich musí být všechno oblé a hlaďoučké. Nic jim není tak proti mysli jako hranaté formy, které jsou známkou síly a energie.

Tito mírní, pravdymilovní a zbožní gentlemani nestoudně odmítali všcchny zprávy, které přišly od armády o tom, že ji špatné velení žene do záhuby; a kdo jiný než tito lidé, a priori^{^[b]} přesvědčení o dokonalosti své vlády, měl vystoupit a odmítnout tyto zprávy? A když už to nešlo dál a když dokonce i oficiální zprávy z bojiště přiměly vládu, aby tato obvinění částečně přiznala, zněla v jejich odmítání stále ještě určitá roztrpčenost a zloba. Jejich odpor proti Roebuckovu návrhu, aby se zavedlo vyšetřování, je nejskandálnějším příkladem veřejného setrvávání na nepravdě. Londýnské „Times“, Layard, Stafford a dokonce i jejich vlastní kolega Russell je obvinili ze lži, ale oni trvali na svém. Celá Dolní sněmovna je dvoutřetinovou většinou hlasů obvinila zc lži, a oni stále ještě trvali na svém. Nyní stojí usvědčeni před Roebuckovým výborem; ale pokud víme, stále ještě setrvávají na svém. Na jejich tvrdošíjnosti však už nyní celkem nesejde. Když teď byla před světem odhalena pravda v celé své hrůznosti, není možné, aby nebyla provedena reforma systému a správy britské armády.

Napsal K. Marx 28. března 1855
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4364 ze 14. dubna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — jim podobní. (Pozn. red.)

b — předem. (Pozn. red.)