Karel Marx
*Spojenecká flotila konečně vyplula. —
Situace v podunajských knížectvích. —
Španělsko. — Anglický zahraniční obchod
Londýn, v pátek 15. září 1854
Ve včerejším „Moniteuru“ čteme tuto telegrafickou zprávu:
„Therapia 7. září. Francouzi a Turci vypluli 5. září z Varny. Anglická flotila se k nim má připojit u Hadího ostrova. Počasí je skvělé.“
Zdržení odjezdu první části expediční armády bylo způsobeno prudkými bouřemi, které řádily v Bosporu až do 27. srpna. Teprve 27. srpna, když se vítr vanoucí ze severovýchodu stočil, mohly transporty vyplout z Cařihradu do Černého moře. Hadí ostrov (Ilade Adessi) je malý skalnatý ostrůvek ležící kus od besarabského břehu, skoro proti ústí Dunaje. Jeho obvod neměří víc než tři anglické míle. Protože vojska odplula teprve 5. září, nemohla se určitě vylodit dřív než 9. t. m.
V „Moniteuru“, v článku, v němž se uvažuje o perspektivách této expedice, se objevil zajímavý odstavec:
„Jestliže se ukáže,“ píše „Moniteur“, „že ruská vojska na Krymu jsou početnejší, než nasvědčovaly dosavadní zprávy; jestliže bude sevastopolská posádka schopna dlouhé obrany; jestliže se vyskytnou potíže způsobené podzimní roční dobou; jestliže se konečně Rusům podaří vrhnout na Krym značnější posily, nezbude tentokrát nic jiného, než se prostě nalodit a útok na Sevastopol odložit na jaro.“
Zkrátka a dobře, jestliže tato „mohutná loďstva disponující nespočetnými ničivými prostředky“ narazí na nějaké vážné překážky, vrátí se co nejrychleji do Bosporu. Nenarazí-li na takové překážky, nebude to v žádném případě vina spojenců, protože už před mnoha měsíci dali carovi řádně na vědomí, že se expedice chystá, a odkládali ji až na konec příznivé roční doby. O důvěře francouzských námořníků k velení lze soudit z tohoto úryvku jednoho dopisu z Cařihradu uveřejněného v „Augsburger Zeitung“:
„Ve válečném námořnictvu se Saint-Arnaudovi všeobecně říká Florival, což je jméno, pod kterým debutoval v Ambigu Comique v Pašíži.“
Podle posledních zpráv z Hamburku a Kodaně proplula část francouzské flotily, dopravní i bitevní lodi, na zpáteční cestě do Francie Beltem. Bonapartistický list „Constitutionnel“ přináší toto odhalení týkající se bomarsundské záležitosti:
„Jeho Veličenstvo císař Napoleon III. nechtěl, aby jemu tak oddaná flotila byla připravena o odškodnění, které si zasloužila po tak dlouhém a strastiplném křižování v Baltském moři.“
Bomarsund byl tedy bombardován pouze pro zábavu námořnictva a pro uchlácholení netrpělivých a nudících se důstojníků. Tyto dvě lakonické poznámky „Moniteuru“ a „Constitutionnelu“ charakterizují tuto válku výstižněji než všechny chvástavé úvodníky oficiálního anglického tisku dohromady.
Car dal zatknout všechny inženýry, kteří pracovali na stavbě bomarsundských opevnění. Mají být pohnáni před soud. Jedním z obvinění vznesených proti nim je to, že celá pevnost měla být postavena výhradně z žulových kvádrů, kdežto po jejím dobytí se ukázalo, že vnitřek hradeb byl prostě vyplněn pískem a štěrkem. Všichni velitelé různých pevností podél Finského zálivu dostali z Petrohradu rozkaz prozkoumat do nejmenších podrobností stavbu pevností a bezodkladně o tom podat zprávu. Tvrdí se také, že pevnost Gustavsvärn na mysu Hangö vyhodili do povětří sami Rusové, když se objevili na dohled Baraguay dʼHilliers a generál Jones na své průzkumné výpravě. Rusové se obávali útoku na Abo, a proto zničili pevnost Gustavsvärn, aby uvolnili její posádku pro obranu tohoto města.
Ještě než přejdu od Baltu na jiné téma, rád bych uvedl tuto iuformaci listu „Aftonbladet“:
„Zpravodaj z Kodaně tvrdí, že dánská vláda zmocnila 16. srpna pana T. P. Shaffnera, aby zřídil linku elektrického telegrafu ze Severní Ameriky přes Grónsko, Island, Faerské Ostrovy a Norsko do Kodaně. 26. srpna byla otevřena linka ze Stockholmu do Malmö měřící 68 670 yardů.“
Některé londýnské noviny otiskují dnes telegrafickou zprávu o vítězství, které dobyl Šámil kdesi nedaleko Tiflisu. Francouzské a německé noviny o tom nic nepíší. 4. září překročili Turci Dunaj u Macinu a obsadili ostrov ležící mezi touto pevností a Brailou. Značná část turecké flotily na Dunaji také zakotvila poblíž Macinu. K obsazení Braily Turky muselo dojít 5. září. Za povšimnutí stojí prohlášení generála Kruzenšterna, které bylo vylepeno v Oděse 30. srpna. Varuje obyvatelstvo pod pohrůžkou těžkých trestů, aby nebránilo zapalování města, kdyby se vojsko muselo k tomuto prostředku uchýlit při obraně země. Kromě toho ruské úřady vydaly ve všech besarabských okresech rozkazy zapalovat města a vesnice, jakmile se nepřítel přiblíží. Tento příkaz je tím směšnější, že besarabští Rumuni, jak Rusové dobře vědí, nebudou litovat jejich odchodu o nic víc než Rumuni ve Valašsku a Moldavsku.
Psal jsem již o tom, za jakých okolností dochází k odvodům příslušníků valašské a moldavské domobrany do ruské armády. Dnes uveřejňují anglické noviny podrobný popis toho, co se událo 28. srpna mezi panem Budbergem a důstojníky rumunské domobrany; celý výstup skončil tím, že kapitán Fillippesco řekl ruskému generálovi rovnou do očí, že Valaši považují za svého jediného suveréna tureckého sultána. Byl samozřejmě zatčen společně s jinými dvěma důstojníky, kteří si troufali protestovat podobným způsobem. Zprávu o tom, co se dělo 29. srpna, v den, kdy ruské tažení v podunajských knížectvích tak slavně skončilo, uvádím dále; je z dnešního pařížského „Presse“:
„Zatčení kapitána Fillippesca a dalších dvou důstojníků, kteří se odvážili vzepřít rozkazům generála Budberga, vyvolalo silnou nevoli mezi moldavskými domobranci a zesílilo jejich nechuť k službě v ruské armádě. 29. srpna krátce před dobou, kdy měla být zahájena přehlídka, odebral se hejtman Mavrocordatos do jezdeckých kasáren proti vládnímu paláci. Jaký byl jeho úžas, když je našel úplně prázdné. Vojáci, místo aby sedlali koně k přehlídce, využili vhodné chvíle, zahodili zbraně a materiál a do jednoho utekli z koníren. Nešťastný hejtman spěchá do dělostřeleckých kasáren, ale tam ho čeká další překvapení. Děla stojí sice na svém místě na dvoře, ale po lidech není ani památky. Zoufalý Mavrocordatos se už vidí na cestě na Sibiř. Nakonec se mu podaří sehnat asi třicet dělostřelců, a třesa se vztekem a strachem, poručí jirn zapřáhnout koně a vyvézt děla na náměstí, kde se má přehlídka konat. ‚Ať nás tam odvlečou násilím,‘ křičí vojáci, ‚nedáme si poroučet od Rusů.‘ S těmito slovy zavřou bránu kasáren. V tu chvíli zazní na náměstí rachot bubnů. Je to celá Ostěn-Sakenova divize, skládající se z dvanácti praporů, jednoho dragounského pluku a tří oddílů dělostřelectva. Divize uzavře ulice, vpochoduje v útvaru na náměstí a úplně obklíčí vládní palác a kasárna moldavského jezdectva. Šedesát moldavských jezdců, které se podařilo přivést zpět, bylo vyvlečeno před kasárna. Proti nim stálo 12 000 Rusů — pěchota, jezdectvo a dělostřelectvo. Pak se dostavil Ostěn-Saken v doprovodu generála Budbcrga a početného štábu. Moskalská vojska, rozvinutá do kolon, defilovala před svými generály s nasazenými bodáky a provolávala ‚hurá‘. Potom se vojáci seřadili do čtverců ve vzdálenosti asi 150 yardů od moldavských jezdců. Ozval se rozkaz nabít. Ruští vojáci se pokřižovali a provedli rozkaz. Pak dostali rozkaz zamířit na (i() Moldavanů. Když to učinili, přistoupil Ostěn-Saken se svým štábem ke skupince moldavských domobranců a vyzval je, aby se připojili k jeho armádě, jinak že je dá zastřelit. Odpovědí na jeho výzvu bylo několikaminutové mlčení. Zástupu shromážděného na náměstí se zmocnilo strašné rozčilení. Potom jeden z Moldavanů vystoupil z řady a klidným hlasem oslovil ruského generála: ‚Jsme moldavští vojáci a naší povinností je chránit svou zem, a ne nasazovat životy za cizince. Dčlejtc s námi, co chcete. My s vámi nepůjdeme.‘ ‚Můžctc nás zavraždit, ale my s vámi nepůjdeme!‘ opakuje šedesát vojáků jako jeden muž. Po této hrdé odpovědi jim Ostčn-Saken nařídil, aby sesedli s koní a složili zbraně, jako by měli být vzápětí popraveni. Poslechli, hotovi zemřít. V okamžiku je obklopilo tisíce vojáků, vrhlo se na ně a zajalo je. Když Moskalové provedli tento hrdinský čin, obrátili se ke kasárnám moldavského dělostřelectva, kde se třicet lidí zabarikádovalo za zavřenou branou. Vojáci prolomili bránu a vnikli dovnitř. l)ošlo k boji a dělostřelci, přemoženi přesilou, byli rovněž zajati. Ženou je pryč v dešti nadávek a výhrůžek. Moldavané zůstávají neochvějně klidní. Jenom jeden z nich, mladý dvaadvacetiletý kornet s očima planoucíma hněvem, předstoupí před generála Wrangela, rozhalí hruď a zvolá: ‚Zde je má hruď, střílejte, máte-li odvahu.‘ Generál neměl odvahu. Kornet a jeho kamarádi byli odzbrojeni a odvedeni špalírem bajonetů do Ostěn-Sakenova tábora za hradbami Jasů. Co se s nimi stalo, nikdo neví. Pokud jde o tři důstojníky, kteří byli zatčeni den předtím, jsou obavy, že byli zastřeleni. Téhož večera obklíčili Rusové místo, kde tábořil pluk moldavské pěchoty. Ale zastihli tu pouze 150 mužů, zbytek utekl. Obyvatelstvo Jas hlasitě projevovalo opovržení k svým ochráncům. Šedesát jezdců, třicet dělostřelců a sto padesát pěšáků bylo zajato a odzbrojeno 12 000 Rusy se třemi bateriemi. To jsou jediné vítězné vavříny, které si odnášejí Rusové domů ze svého tažení do podunajských knížectví.“
V jednom ze svých dřívějších článků jsem se zmínil o tom, že Ömer paša zakázal uveřejnit rakouský manifest generála Hesse. Nyní se dovídáme, proč se tak stalo: v tomto manifestu totiž generál Hess vyzýval valašské úřady, aby se obracely ve všech záležitostech na rakouské velení. Ömer paša vzkázal generálu Hessovi, že by udělal lépe, kdyby se nepletl do civilní správy Valašska, která spadá pod jeho (Ömerovu) pravomoc. Protože generál Hess vydal svou proklamaci jen proto, aby zjistil, jak daleko může jít, omluvil se za pasáž, která způsobila nelibost, a aby přesvědčil Ömera pašu, že to byl omyl, poslal mu originální německý text, kde se valašské úřady vyzývají, aby se na jeho pobočníka obracely jen v záležitostech týkajících se rakouských vojsk. Ömer paša zakřikl i rakouského generála Popoviče, který vstoupil 3. září s rakouským předvojem do Bukurešti a ihned si tam začal počínat jako Haynau. Jak obyvatelstvo Valašska vítá rakouskou okupaci, lze soudit z tohoto výňatku z dnešních „Daily News“:
„Mnoho vesnic na cestě, kudy táhli Rakušané, obyvatelstvo opustilo a vzalo s sebou všechen svůj majetek ze strachu před tím, že budou muset dodávat potraviny a poskytovat dopravní prostředky za papírové peníze, které mají právě poloviční hodnotu, než jaká je na nich uvedena. Důsledek je, že chléb pro rakouská vojska se musí dovážet z Bukurešti, dvacet, ba i třicet mil odtud.“
Střízlivý „Economist“ má určitě na zřeteli hanebnosti páchané v podunajských knížectvích, důsledky to anglické diplomacie, jestliže — narážeje na určité poměrně nepatrné chyby americké diplomacie v Evropě — dělá tuto dělící čáru mezi anglickou a americkou diplomacií:
„Nepochybujeme o tom, že v Americe je stejně jako u nás dostatek lidí s gentlemanským citem, s hlubokým smyslem pro slušnost a jasně chápajících své povinnosti k druhým. Rozdíl mezi námi a neštěstí amerických bratří je v tom, že na druhé straně Atlantského oceánu takoví lidé nevolí vládu, neudávají tón celému národu a neurčují řeč tisku. U nás je moc v rukou vzdělaných a vyšších tříd. Ve Spojených státech vládnou masy; tam si dav uzurpoval právo hovořit jménem národa. Tam dav diktuje, co se má dělat a mluvit; dav volí vládu a jemu musí vláda sloužit. Dav ovládá tisk a tisk mu musí lichotit; zkrátka a dobře, všechno, co se dělá a píše, musí odpovídat vkusu a přání davu.“
Tak píše lokaj anglických burziánů, jako by anglická diplomacie nebyla ztělesněním bezectnosti, jako by „gentlemani“ zaměstnávaní panem Wilsonem, vydavatelem listu „Economist“, a jeho šéfem panem Gladstonem nebyli usvědčeni před parlamentem z podvodů, machinací a krádeží.
Ze Španělska máme hubené zprávy. 8. září se deílnitivně rozpustila madridská poradní junta. Sevillská junta se rozpustila teprve po energickém protestu proti reakčnímu kursu politiky ústřední vlády. Katalánští demokraté vydali manifest proti generálu Primovi, který oznámil z Turecka, že se postavil na stranu nynější vlády, jen aby nepřišel o podíl na kořisti. Prim si vysloužil nenávist Katalánců při obléhání zámku Figuéras roku 1843, při němž páchal ohavná zvěrstva jen ze vzteku na obránce zámku, kteří se pod Ametllerovým velením bránili s poměrně malými silami. O Primovi se tehdy říkalo, že je to „člověk směšně ješitný, kterému se zatočila hlava z náhodného úspěchu a z toho, že získal titul hraběte a hodnost generálporučíka“.
V listu „Época“ čteme, že 7. září došlo u Aranjuezu k nevelké bitvě mezi národní gardou a oddílem karlistů nebo snad republikánů, to se dosud neví. Přestože se úspěch reakce zdá být velmi rychlý a naprosto jistý, kontrarevoluční noviny nepřestávají vyjadřovat obavy, že záležitosti ve Španělsku nejsou ještě urovnány.
Z právě uveřejněné zprávy o obchodu a námořní plavbě jsou zajímavé tyto údaje[282]:
v letech 1831, 1842 a 1853
(v librách št.)
| —————————————————————————————————————————————————————— | ||||
| 1831 | 1842 | 1853 | ||
| —————————————————————————————————————————————————————— | ||||
| Vývoz do ciziny | ||||
| Rusko, severní a černomořské přístavy | 1 195 565 | 1 885 953 | 1 228 405 | |
| Švédsko a Norsko | 115 707 | 334 017 | 556 183 | |
| Dánsko | 92 294 | 194 304 | 569 733 | |
| Prusko | 192 816 | 376 651 | 579 588 | |
| Holandsko a Belgie |
 |
2 082 536 |
3 573 362 1 099 490 |
4 452 955 1 371 817 |
| Francie | 602 688 | 3 193 939 | 2 636 330 | |
| Portugalsko | 975 991 | 947 855 | 1 210 411 | |
| Azory a Madeira | 80 698 | 64 909 | 124 971 | |
| Španělsko a Baleáry | 597 848 | 322 614 | 1 360 719 | |
| Kanárské ostrovy | 33 282 | 54 554 | 107 638 | |
| Itálie: | ||||
| Sardinie Vévodství toskánské Papežský stát Neapol a Sicílie Rakouské državy |
|
2 490 376 |
2 494 197 |
1 112 447 639 794 207 491 639 544 637 353 |
| Řecko Turecko Valašsko a Moldavsko |
|
899 100 |
1 489 826 |
135 315 2 029 305 179 510 |
| Sýrie a Palestina | — | 375 551 | 306 580 | |
| Egypt | 122 832 | 221 003 | 787 111 | |
| Maroko | 426 | 41 952 | 75 257 | |
| Francouzské državy v Senegambii | — | — | 1 725 | |
| Západní pobřeží Afriky | 234 768 | 459 685 | 617 764 | |
| Jáva a Sumatra | 285 296 | 306 132 | 558 212 | |
| Filipíny | 39 513 | 47 019 | 386 552 | |
| Čína | 519 443 | 969 381 | 1 373 689 | |
| Kuba | 663 531 | 711 938 | 1 124 864 | |
| Haiti | 376 103 | 141 896 | 133 804 | |
| Spojené státy a Kalifornie | 9 053 583 | 3 535 381 | 23 658 427 | |
| Mexiko | 728 858 | 374 969 | 791 940 | |
| Nová Granada Venezuela |
|
248 250 | 231 711 | 450 804 248 190 |
| Brazílie | 1 238 371 | 1 756 805 | 3 186 407 | |
| Uruguay Buenos Aires |
|
339 870 | 969 791 | 529 883 551 035 |
| Chile | 651 617 | 950 466 | 1 264 942 | |
| Peru | 409 003 | 684 313 | 1 246 730 | |
| Ostatní státy | 215 | 7 223 | 912 662 | |
| —————————————————————————————————————————————————————— | ||||
| Celkový vývoz do ciziny |
26 909 432 | 34 119 587 | 65 551 579 | |
| Vývoz do britských držav |
||||
| Normanské ostrovy | 324 634 | 364 350 | 470 107 | |
| Gibraltar | 367 285 | 937 719 | 670 840 | |
| Malta | 134 519 | 289 304 | 297 906 | |
| Jónské ostrovy | 50 883 | 83 600 | 116 567 | |
| Jižní Afrika | 257 245 | 369 076 | 1 212 630 | |
| Ostrov Mauritius | 148 475 | 244 922 | 385 879 | |
| Východní Indie | 3 857 969 | 5 169 888 | 8 185 695 | |
| Hongkong | — | — | 357 908 | |
| Austrálie | 403 223 | 998 952 | 14 513 700 | |
| Severoamerická kolonie | 2 089 327 | 2 333 525 | 4 898 544 | |
| Západní Indie | 2 581 949 | 2 591 425 | 1 906 639 | |
| Ostatní državy | 39 431 | 18 675 | 347 787 | |
| —————————————————————————————————————————————————————— | ||||
| Celkový vývoz do britských držav | 10 254 940 | 13 261 436 | 33 382 202 | |
| Celkový vývoz do britských držav a do zahraničí | 37 164 372 | 47 381 023 | 98 933 781 | |
„Econoinst“ zvolil rok 1842, aby předvedl výhody svobodného obchodu zavedeného v tomto roce[283] ale se svou obvyklou naivností zapomněl, že rok 1842 byl rokem obchodní deprese, kdežto rok 1853 je rokem největší prosperity. Kdyby anglický vývoz opravdu vděčil za svůj růst kouzlům svobodného obchodu, pak by to nejlépe mohlo dokázat srovnání s vývozem do těch zemí, kde je zaveden přísný ochranářský systém, například do Ruska a Francie; tím spíš, žc první z těchto zemí víc než kterákoli jiná zvýšila svůj vývoz do Anglic a víc než kterákoli jiná na sobě pocítila vliv anglického svobodného obchodu. Ale ukazuje se, že vývoz do obou těchto zemí klesl.
| Vývoz do Ruska | za rok 1853 činil za rok 1831 " |
1 106 767 liber št. 1 195 565 " |
| Vývoz do Francie | za rok 1853 " za rok 1842 " |
2 636 330 " 1 195 565 " |
Celková hodnota britského vývozu za sedm měsíců do 5. srpna 1854 vzrostla ve srovnání s týmž obdobím roku 1853, protože vzrostla hodnota kovů; ale vývoz ostatních hlavních výrobků britského průmyslu značně poklesl, jak ukazuje tato tabulka:
| 1853 (v librách št.) |
1854 (v librách št.) |
|
| Lněné výrobky | 2 650 150 | 2 456 953 |
| Lněná příze | 646 578 | 581 752 |
| Hedvábné výrobky | 965 345 | 834 275 |
| Hedvábná příze | 132 689 | 120 890 |
| Vlněné výrobky | 3 741 261 | 3 731 453 |
| Bavlněné výrobky | 15 515 224 | 14 762 981 |
| Bavlněná příze | 3 897 080 | 3 838 393 |
Číslice týkající se bavlněných výrobků jsou tím přesvědčivější, že množství vyvezeného zboží sice vzrostlo, ale stržilo se za ně méně peněz. Roku 1854 se vyvezlo 981 994 130 yardů bavlněného zboží, nepočítaje krajky a tyl, zatímco roku 1853 se vyvezlo pouze 969 293 663 yardů.
| Napsal K. Marx 15. září 1854 Otištěno v „New-York Daily Tribune“, čís. 4198 z 2. října 1854 Podpis: K a r e l M a r x |
Podle textu novin Přeloženo z angličtiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)
282 Statistické údaje jsou převzaty z časopisu „Economist“, čís. 576 z 9. září 1854.
283 Tím se míní tarifní reforma, která byla provedena v zájmu průmyslové buržoazie v Anglii roku 1842. Touto reformou se snižovala dovozní cla z obilí a z různého jiného zboží.