Palmerstonova demise

Karel Marx

Palmerstonova demise

Nejzajímavější a nejdůležitější ze zpráv, které přivezl parník „Afrika“, je oznámení o demisi lorda Palmerstona z funkce č1en koaliční vlády lorda Aberdeena.^{^[419]} Je to mistrovský kousek tohoto bezohledného a dokonalého taktika. Ty londýnské listy, které vyjadřují názory vlády, se vytrvale snaží přesvědčit veřejnost, že tuto událost nevyvolaly potíže na Východě, nýbrž že jeho lordstvo jako věrný strážce britské ústavy se ve své svědomitosti vzdává funkce proto, že nemůže souhlasit s parlamentní reformou, byť i trpasličích rozměrů, příznačných pro takového whiga, jako je lord John Russell. To je totiž oficiální důvod demise, který ráčil oznámit svým kolegům z koalice. Všemožně se však vynasnažil, aby veřejnost nabyla jiného názoru, a přes všechna prohlášení oficiálních orgánů se také všeobecně soudí, že návrh zákona o reformě byl pouhou záminkou, kdežto pravou příčinou demise je politika vlády vůči Rusku. V takovém tónu psaly v poslední době, zejména po skončení posledního parlamentního zasedání, všechny listy, které jsou Palmerstonovi příznivě nakloněny. V různých tóninách a v mnoha variacích opakovaly stále stejnou písničku, jak lord Palmerston marně bojuje proti vlivu ministerského předsedy a jak se vzpírá hanebné roli, která mu byla vnucena ve východním dramatu. Neustále kolovaly pověsti, že ve vládě se vytvořily dvě velké skupiny, a nebylo opominuto nic, co by mohlo britskou veřejnost připravit na představení, v němž chrabrý vikomt prokáže svou příslovečnou energii. Komedie byla předem připravena, kulisy byly rozestaveny a urozený lord, vyčkávající za oponou, si s neuvěřitelným důvtipem vybral ten nejvhodnější okamžik, aby jeho příchod na jeviště byl co nejsenzačnější a nejpůsobivější.

Lord Palmerston opouští své přátele z koalice právě ve chvíli, kdy se Rakousko dychtivě chopilo návrhu na nová jednání, kdy car ještě šíře rozprostírá své sítě válečných intrik, vyvolává ozbrojenou srážku mezi Srby a Bosňany a vyhrožuje srbskému vládnoucímu knížeti, že jej sesadí, jestliže bude v tomto konfliktu dál zachovávat neutralitu; opouští je právě ve chvíli, kdy Rusové zničili Turkům, kteří spoléhali na přítomnost britského a francouzského loďstva, celou flotilu svým trojnásob silným loďstvem a pobili jim 5000 mužů; kdy se ruským kapitánům dovoluje protivit se britským zákonům v britských přístavech a na palubě britských lodí; kdy se veřejnost dověděla o dynastických intrikách „bezúhonné královny“ a jejího „německého prince manžela“; a kdy konečně i bodrý britský lid, v cizině zraňovaný ve své národní hrdosti a doma trýzněný stávkami, hladem a stagnací obchodu, začíná zaujímat hrozivý postoj a nemá nikoho, na kom by se pomstil, kromě své nebohé vlády. Jestliže v této chvíli podává lord Palmerston demisi, pak svaluje všechnu odpovědnost z vlastních beder na bedra svých dosavadních kolegů. Jeho čin se stává velkou celonárodní událostí. Okamžitě se přeměňuje v zástupce lidu proti vládě, kterou opustil. Nejenže si zachraňuje vlastní popularitu, nýbrž zvyšuje ještě nepopularitu svých kolegů. Protože nevyhnutelný pád nynější vlády bude považován za jeho dílo, stane se nutně členem kterékoli vlády, která ji vystřídá. Nejenže opouští vládu odsouzenou k zániku, ale vnucuje se zároveň vládě, která bude následovat.

Kromě toho, že zachraňuje svou popularitu a zajišťuje si význačné místo v nové vládě, lord Palmerston svým odchodem v nynější kritické chvíli přímo pomáhá Rusku. Koaliční vláda, jejíž zkostnatělost byla předmětem posměchu ruské diplomacie, jejíž náklonnost k orleánské dynastii a ke Koburkům vždycky vzbuzovala podezření Bonapartovo, jejíž zrádnou a zbabělou slabost začínají už chápat i v Cařihradě — tato vláda ztratí nyní na mezinárodním fóru i tu trošku vlivu, kterou ještě měla. Vláda nejednotná, neoblíbená, na niž se přátelé nespoléhají a kterou nepřátelé nerespektují, která je považována pouze za vládu prozatímní, odsouzenou k brzkému rozpadnutí, jejíž sama existence se stala pochybnou — taková vláda je nejméně způsobilá uplatňovat váhu Velké Británie na kolbišti evropských mocností. Odstoupení lorda Palmerstona zbaví koalici, a tím i Anglii, veškerého vlivu v mezinárodních záležitostech právě v období, kdy odchod Anglie ze světového dějiště, byť pouze na týden či čtrnáct dní, by mohl být tak prospěšný pro ruského cara. V britských vládních kruzích nabyli vrchu milovníci míru nad stoupenci války. Tak si nutně bude Palmerstonovo odstoupení vykládat berlínský, pařížský a vídeňský dvůr. A tento výklad bude vnucen též dívánu, jehož sebedůvěra už byla otřesena posledními úspěchy Ruska a který zasedá pod hlavněmi děl spojeného loďstva.

Nemělo by se zapomínat, že od chvíle, kdy se Palmerston stal členem koaliční vlády, omezila se jeho státnická činnost v zahraniční politice na proslulé „prachové spikuutí“^{^[a]} a nezastírané používání britské policie k sledování politických emigrantů, na projev, v němž humorně líčil překážky, které Rusové kladou plavbě po Dunaji, jako záležitost malichernou, a konečně na proslov při ukončení parlamentního zasedání, v němž poslance ujistil, že všechno, co vláda učinila ve východním problému, bylo správné, že se mohou klidně rozejít, protože ministři zůstávají na svých místech; přitom se zaručil „za čest a charakter ruského imperátora“.

Kromě všeobecných příčin, které jsme tu uvedli, měl lord Palmerston i zvláštní příčinu, aby překvapil svět tímto posledním činem obětavého vlastenectví. Byl totiž prohlédnut. Jeho prestiž se začal ztrácet, veřejnost se začala dovídat o jeho dosavadní činnosti. Jestliže anglickému lidu neotevřela oči Palmerstonova neskrývaná účast na spiknutí z 2. prosince, jímž byla svržena francouzská republika, ani jeho komedie s „prachovým spiknutím“, dokázala jím otřást odhalení pana Davida Urquharta, který se jeho lordstvem začal zevrubně zabývat. Svým nedávno uveřejněným dílem „Postup Ruska“, svými články v anglických novinách a zejména svými projevy na protiruských shromážděních pořádaných po celém království zasadil tento pán těžkou ránu politické pověsti lorda Palmerstona, a příští dějiny mu nepochybně dají za pravdu. Náš vlastní přínos k obnovení historické spravedlnosti rovněž přispěl, a to daleko větším podílem, než jsme očekávali, k tomu, že Anglie změnila názor na tohoto prohnaného a lstivého státníka. Byli jsme překvapeni zprávou z Londýna, že pan Tucker přetiskl a zdarma rozeslal 50 000 výtisků podrobného článku, v němž jsme asi před dvěma měsíci odhalili pravý charakter jeho lordstva a strhli roušku z jeho státnické činnosti.^{^[420]} Změněný názor veřejnosti není jeho lordstvu milý a pravděpodobně se domnívá, že jeho nynější coup^{^[b]} mu pomůže uniknout rostoucímu proudu výčitek nebo že tento proud zastaví. Troufáme si předpovídat, že se mu to nepodaří a že jeho dlouhá kariéra veřejného činitele zanedlouho neslavně a neblaze skončí.

Napsal K. Marx 16. prosince 1853
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3965 z 31. prosince 1853

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b — manévr. (Pozn. red.)

419 Palmerston prohlásil 16. prosince 1853, že odstupuje z Aberdeenovy koaliční vlády. Jeho demise však nebyla přijata, a tak se brzy vrátil do své dřívější funkce ministra vnitra.

420 Tím se myslí článek „Palmerston a Rusko“, otištěný v „New-York Daily Tribune“ 4. listopadu 1853, který londýnský nakladatel Tucker vydal jako samostatnou brožuru; byl to třetí článek ze série Marxových článků „Lord Palmerston“ (viz poznámku [295]).