Přísaha anglických vojáků

Kolín 7. března. „Neue Preussische Zeitung“ otiskuje s velkou vítězoslávou anglickou vojenskou přísahu a přenáramně se raduje z objevu, že anglický voják přísahá věrnost jen královně, ale ne ústavě. A u nás v Prusku, v nejmladším konstitučním státě, mají přes příklad nejstarší konstituční země vojáci přísahat na ústavu?

„Neue Preussische Zeitung“ však zapomněla informovat své čtenáře o tom, jaké postavení má anglický voják vůči občanským zákonům.

Rozumí se samo sebou, že britský voják je za všechny přestupky, které nejsou přestupky čistě disciplinárními, souzen obyčejnými soudy, smírčími soudy, petty sessions, quarter sessions^{^[242]} nebo porotami, že se na něho ve všech konfliktech s ostatními občany pohlíží jako na prostého občana.

To však ještě není všechno. V Anglii každý občan, ať už je to úředník, voják nebo kdokoli jiný, odpovídá před zákonem za všechny své činy a nemůže se odvolávat na to, že mu byl dotyčný čin nařízen jeho představeným. Tak např. dojde ke vzpouře. Nastoupí vojsko. Vydá se podle zákona výzva, aby se srocení rozešlo, nebo se nevydá. Lid se nerozejde. Civilní úředník (zpravidla smírčí soudce nebo volený městský úředník) buď dá, nebo nedá souhlas, aby vojsko zasáhlo. Vojáci vystřelí, padají mrtví. Mrtvoly jsou postoupeny zvláštní porotě k ohledání, ta zjistí skutkovou podstatu. Zjistí-li porota, že okolnosti neopravňovaly k zákroku, vynese výrok o úmyslné vraždě, který platí pro všechny účastníky, tedy i pro civilního úředníka, jenž dal svolení k zásahu, pro důstojníka, který dal povel k palbě, a pro všechny vojáky, kteří skutečně stříleli.

Jestliže civilní úředník nedal souhlas k zákroku, nemá to jiný následek, než že není ve výroku uveden. Pro důstojníky a vojáky se tím na věci nic nemění.

Tento výrok o úmyslné vraždě je formální obžalobou, na jejímž záldadě se zavede trestní řízení před řádnou porotou.

Na anglického vojáka tedy zákon naprosto nepohlíží jako na stroj bez vůle, který musí bez rozmýšlení plnit daný rozkaz. Naopak, zákon ho pokládá za „free agent“^{^[a]}, člověka se svobodnou vůlí, který musí v každé chvíli vědět, co dělá, a který je za každý svůj čin odpovědný. Angličtí soudci by obžalovanému vojákovi pěkně vyčinili, kdyby na své ospravedlnění uváděl, že byl dán povel k palbě a že musel „uposlechnout rozkazu“!

V Prusku je tomu jinak. V Prusku prohlásí voják, že rozkaz k palbě mu dal jeho přímý představený, a to ho zprošťuje jakéhokoli trestu. V Prusku a rovněž ve Francii je vůbec úředníku zajištěna naprostá beztrestnost při každém překročení zákona, jestliže dokáže, že příkaz k němu dostal od svého příslušného představeného řádnou instanční cestou.

Nejsme toho názoru, že krátká formule přísahy může změnit člověka, že může proměnit černobílého gardového poručíka v nadšence pro „konstituční svobodu“ — to nám, doufáme, „Neue Preussische Zeitung“ uvěří na slovo.

Pánové „s Bohem za krále a vlast“ se v posledních dvanácti měsících na svém vlastním ctihodném příbuzenstvu příjemně přesvědčili, co znamenají přísahy. Nemáme také nic proti tomu, aby „Neue Preussische Zeitung“ nechala vojsko přísahat věrnost králi, dalajlámovi nebo bůhvíkomu, jakmile jen bude mít „Moje skvělá armáda“ — ve shodě s tím, co jsme uvedli — stejné postavení vůči zákonům jako vojsko v Anglii.

Napsáno 7. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 241 z 9. března 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — „svobodně jednajícího“. (Pozn. red.)

242 Petty sessions (malá soudní zasedání) — zasedání smírčích soudů v Anglii, která soudí drobné případy v zjednodušeném soudním řízení.

Quarter sessions (kvartální soudní zasedání) — sjezdy smírčích soudců, které zasedají čtyřikrát do roka.