Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Debaty o návrhu Jacobyho
(pokračování)
Kolín 18. července. Po panu Schneiderovi vystupuje na tribunu pan Waldeck, aby se vyslovil pro návrh Jacobyho.
"Nynější postavení pruského státu vskutku nemá obdoby a v základě si nelze zastírat, že je poněkud povážlivé."
Tento začátek je rovněž poněkud povážlivý. Připadá nám, jako bychom stále ještě naslouchali poslanci Schneiderovi.
"Prusko bylo, to musíme připomenout, vyvoleno k hegemonii v Německu."
Stále ta staropruská iluse, tytéž sladké sny, že se dosáhne toho, aby se Německo rozplynulo v Prusku a aby Berlín byl prohlášen za německou Paříž! Pan Waldeck sice vidí, jak se mu tato sladká naděje tratí před očima, hledí však tesklivě za ní a vyčítá minulé i nynější vládě, že jejich vinou nestojí Prusko v čele Německa.
Tytam jsou bohužel ony krásné dny, kdy celní spolek[144] klestil cestu pruské hegemonii nad Německem, kdy provinční patriotismus mohl věřit, že "o osudech Německa rozhodoval v posledních dvou stech letech braniborský rod" a že o nich bude rozhodovat i nadále; ony krásné dny, kdy úplně se rozpadávající Německo éry Spolkového sněmu mohlo vidět poslední prostředek k zachování soudržnosti ve všeobecném použití pruské byrokratické svěrací kazajky!
"Spolkový sněm, už dávno odsouzený veřejným míněním, se tratí z dohledu a před očima užaslého světa stojí náhle ústavodárné Národní shromáždění ve Frankfurtu!"
"Svět" musel ovšem "žasnout", když spatřil toto ústavodárné Národní shromáždění. Stačí podívat se do francouzských, anglických a italských novin.
Pan Waldeck se pak ještě značně rozvláčně vyslovuje proti existenci německého císaře a postupuje místo panu Reichenspergerovi II.
Pan Reichensperger II. prohlašuje stoupence Jacobyho návrhu za republikány a přeje si, aby se svými záměry vystupovali stejně otevřeně jako frankfurtští republikáni. Nato ujišťuje i on, že Německo nemá ještě "všechny ty občanské a politické ctnosti, které jistý velký státovědec pokládá za podstatnou podmínku republiky". S Německem je to asi zlé, když tohle říká vlastenec Reichensperger!
Vláda, pokračuje řečník, si nic nevymiňovala (!)‚ vyslovila pouze svá přání. Bylo k tomu dost důvodů a také já doufám, že při usneseních Národního shromáždění nebudou vlády neustále obcházeny. Vymyká se naší kompetenci určovat kompetenci frankfurtského Národního shromáždění; samo Národní shromáždění se vyslovilo proti tomu, aby se vytvářely teorie o jeho kompetenci, ale jednalo prakticky tam, kde mu to přikazovala nutnost.
To znamená, že frankfurtské shromáždění neukončilo v době revolučního rozjitření, kdy bylo všemocné, jedním rozhodujícím úderem nevyhnutelný boj s německými vládami; dalo přednost oddalování rozhodného boje, svádělo drobné šarvátky o každé jednotlivé usnesení hned s tou, hned s onou vládou a tyto šarvátky je oslabovaly tím víc, čím víc se vzdalovalo od doby revoluce a čím víc se svou pasivitou kompromitovalo v očích lidu. A potud má pan Reichensperger pravdu: nestojí za to pomáhat shromáždění, které samo pro sebe nehne prstem!
Dojemné však je, když pan Reichcnsperger praví:
"Je tedy nestátnické zabývat se takovými otázkami kompetence; důležité je jen to, aby se řešily praktické otázky, kdykoli se vyskytnou."
Ovšemže je "nestátnické" odstranit tyto "praktické otázky" jednou provždy energickým usnesením; je "nestátnické" uplatňovat revoluční mandát, který má každé shromáždění vzešlé z barikád, vůči pokusům reakce zadržet hnutí; ovšemže Cromwell, Mirabeau, Danton a Napoleon, celá anglická a francouzská revoluce byly nanejvýš "nestátnické", ale páni Bassermann, Biedermann, Eisenmann, Wiedenmann a Dahlmann jednají "státnicky"![a] "Státníci" přestávají vůbec fungovat, když nastupuje revoluce, a revoluce teď jistě usnula, když "státníci" zas už vystupují! A nadto státníci takového kalibru, jako je pan Reichensperger II., poslanec za okres Kempen!
"Upustíte-li od tohoto systému, sotva se podaří vyhnout se konfliktům s německým Národním shromážděním nebo s vládami jednotlivých států; ať tak či onak, zasejete tím politováníhodný nesvár; z nesváru vzejde anarchie, a pak už nás nikdo nezachrání před občanskou válkou. Občanská válka je však počátkem ještě většího neštěstí… nepokládám za nemožné, že se pak jednou i o nás řekne: pořádek v Německu je obnoven - našimi přáteli z východu a ze západu!"
Pan Reichensperger má možná pravdu. Pustí-li se shromáždění do otázek kompetence, může to být podnětem k neshodám, které přivolají občanskou válku, Francouze a Rusy. Ale neučiní-li to - a skutečně to neučinilo - pak si můžeme být dvojnásob jisti občanskou válkou. Konflikty, na počátku revoluce ještě poměrně jednoduché, se den ode dne komplikují, a čím víc se jejich řešení oddaluje, tím obtížnější a krvavější bude řešení.
Země jako Německo, která je nucena probíjet si cestu k jednotě z tak nevýslovné roztříštěnosti, která, má-li se vyvarovat záhuby, potřebuje tím přísnější revoluční centralisaci, čím rozdrobenější dosud byla, země, která ve svém lůně tají dvacet Vendée, země, která je vklíněna mezi dva nejmocnější a nejcentralisovanější kontinentální státy, obklopena nesčetnými malými sousedy a se všemi v napjatém poměru nebo dokonce ve válce - taková země se nemůže v dnešní době všeobecné revoluce vyhnout ani občanské, ani vnější válce. A tyto války, které nás nevyhnutelně očekávají, budou tím nebezpečnější, tím pustošivější, čím nerozhodněji si bude počínat lid a jeho vůdcové, čím déle se bude odkládat rozhodnutí. Zůstanou-li u kormidla "státníci" pana Reichenspergera, pak se můžeme dožít druhé třicetileté války. Naštěstí má do toho ještě co mluvit spád událostí, německý lid, ruský car a francouzský lid.
Napsal B. Engels 18. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 49 z 19. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).a V originálu slovní hříčka s vlastními jmény končícími na „—mann“ a slovem „Staatsmann“ — „státník“. (Pozn. čes. red.)
144 Celní spolek německých států, které si stanovily společnou celní hranici, byl založen roku 1834. Vznik spolku byl vyvolán nutností zřídit společný celoněmecký trh. Postupně k němu přistoupily všechny německé státy až na Rakousko a několik malých států. Vedoucí úlohu ve spolku hrálo Prusko.