Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Bývalé knížectví[4]
Z republiky Neuchâtel 7. listopadu. Bude vás jistě zajímat, uslyšíte-li zas jednou něco ze zemičky, která ještě donedávna požívala blaha pruského panství, ale první ze všech zemí poddaných pruské koruně vztyčila prapor revoluce a vyhnala otcovskou pruskou vládu. Mluvím o bývalém „knížectví Neuenburg a Valendis“[5], kde pan Pfuel, nynější ministerský předseda, získával jako guvernér první administrativní zkušenosti a v květnu tohoto roku byl lidem sesazen, ještě než si mohl vydobýt vavříny v Poznaňsku a v Berlíně sklidit jako premiér vótum nedůvěry. Tato zemička přijala nyní pyšnější název „République et Canton de Neuchâtel“[a], a jistě není daleko doba, kdy si bude v Berlíně čistit svůj zelený stejnokroj poslední neuchâtelský gardista. Musím se přiznat, že cítím humorné zadostiučinění, když se pět týdnů po svém útěku před pruskou svatou hermandadou[6] opět mohu nerušeně procházet na půdě, která je de iure ještě pruská.
Ostatně je na tom republika a kanton Neuchâtel zřejmě mnohem líp než někdejší knížectví Neuenburg a Valendis; neboť při nedávných volbách do švýcarské Národní rady dostali republikánští kandidáti přes 6000 hlasů, zatímco kandidáti royalistů, beduínů, jak jim zde říkají, sehnali všeho všudy sotva 900 hlasů. Také ve Velké radě sedí téměř samí republikáni a jenom maličká horská vesnička Les Ponts, ovládaná aristokraty, vyslala do Neuchâtelu jako svého zástupce bývalého královsko-prusko-knížecko-neuenburského státního radu Calama, který tu musil před několika dny přísahat věrnost republice. Místo starého královského „Constitutionnel neuchâtelois“ vychází teď v La Chaux de Fonds, největším, nejprůmyslovějším a nejrepublikánštějším městě kantonu, list „Républicain neuchâtelois“,[7] psaný sice velmi špatnou jursko-švýcarskou franštinou, ale jinak ne právě špatně redigovaný.
Jurskému hodinářskému průmyslu a traverstalskému[b] krajkářství, hlavním zdrojům obživy této zemičky, se opět začíná lépe dařit, a přestože je tu už po kolena sněhu, vrací se opět horalům ponenáhlu jejich bývalé veselí. Zato beduíni chodí zasmušile, nadarmo vystrkují na kalhotách, blůzách a čepicích pruské barvy a marně vzdychají po návratu ctihodného Pfuela a dekretů začínajících slovy: „Nous, Frédéric-Guillaume par la grace de Dieu“[c]. Pruské barvy, černé čepice s bílými lemovkami, jsou zde, vysoko v jurských horách, 3500 stop nad hladinou moře, stejně skleslé a vyvolávají stejně dvojsmyslný úsměv jako u nás na Rýně; nebýt švýcarských praporů a velkých plakátů „République et Canton de Neuchâte1“, mohl by sis myslit, že jsi doma. Jinak jsem rád, že vám mohu sdělit, že němečtí dělníci sehráli v neuchâtelské revoluci, stejně jako ve všech revolucích roku 1848, rozhodující, velmi čestnou úlohu. Proto je také aristokraté tak nenávidí.
Napsal B. Engels 7. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 140 z 11. listopadu 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a „Republika a kanton Neuchâtel“. (Pozn. red.)
b Francouzsky Val-de Travers — údolí a okres v Neuchâtelu. (Pozn. red.)
c „My, Bedřich Vilém, z milosti boží“. (Pozn. red.)
4 Tento článek i několik dalších článků napsal Engels za svého nuceného pobytu ve Švýcarsku. 26. září 1848 byl v Kolíně vyhlášen stav obležení a vydán zatykač na některé redaktory „Neue Rheinische Zeitung“, mezi nimi i na Engelse. Engels emigroval z Pruska do Belgie, ale odtamtud byl ihned vypovězen do Francie. Po krátkodobém pobytu v Paříži se vydal v říjnu pěšky do Švýcarska (viz jeho rukopis „Z Paříže do Bernu“, Marx—Engels, Spisy, sv. 5, zde). Kolem 9. listopadu přijel do Bernu a zůstal tam do ledna 1849. Z emigrace posílal Engels soustavně do „Neue Rheinische Zeitung“ články a také řadu poznámek informativního rázu. Ve svých článcích „Bývalé knížectví“, „Nové zastupitelské instituce. — Úspěchy hnutí ve Švýcarsku“, „Volby do Spolkového soudu“, „Portréty členů spolkové rady“, „Národní rada“ a „Švýcarský tisk“ Engels výstižně líčí omezenost a provincialismus politického života tehdejší švýcarské spolkové republiky, která byla ideálem jihoněmeckých maloburžoasních demokratů.
5 Knížectví Neuenburg a Valendis (německý název pro Neuchâtel s panstvím Valangin) bylo v letech 1707—1806 státečkem podřízeným Prusku. Roku 1806, za napoleonských válek, připadl Neuchâtel Francii. Roku 1815 byl podle rozhodnutí vídeňského kongresu připojen ke Švýcarskému spolku jako jeho 21. kanton, přitom však zůstával vasalsky závislý na Prusku. 29. února 1848 vypukla v Neuchâtelu buržoasní revoluce, která skoncovala s pruskou nadvládou a vyhlásila republiku. Roku 1857 bylo Prusko nuceno zříci se oficiálně nároků na Neuchâtel.
6 Svatá hermandada — svaz španělských měst, vytvořený koncem 15. století královskou mocí, která se snažila využít měšťanstva v boji proti velkým feudálům za zájmy absolutismu. Od poloviny 16. století vykonávaly ozbrojené síly svaté hermandady policejní funkce. V přeneseném smyslu se pak názvem svatá hermandada označovala policie.
7 „Constitutionnel neuchâtelois“ [„Neuchâtelské konstituční noviny“] — švýcarský konstitučně monarchistický list, který vycházel v Neuchâtelu od roku 1831 do února 1848.
„Le Républicain neuchâtelois“ [„Neuchâtelský republikán“] — švýcarský buržoasně republikánský list, který vycházel od března 1848 do října 1849 v La Chaux de Fonds a od listopadu 1849 do roku 1856 v Neuchâtelu.