Listy „Réforme“ a „National“

Bedřich Engels

Listy „Réforme“ a „National“

Banket v Lille vyvolal mezi „Réforme“ a „National“ spor, který nyní dospěl k úplné roztržce mezi oběma listy.

Skutečnosti jsou takové:

Od té doby, co se začaly pořádat reformní bankety, přiklonil se „National“ ještě otevřeněji než dosud k dynastické oposici^{^[198]}. V Lille odešli pan Degeorge z „Nationalu“ s Odilonem Barrotem z banketu. „National“ sám se o lillském banketu vyslovil více než dvojznačně. Když ho „Réforme“ vyzvala, aby se vyjádřil jasněji, odmítl pod záminkou, že se nechce s tímto listem pouštět do polemiky. To ovšem naprosto nebyl důvod, proč by byl nemohl vyslovit svůj názor na fakt sám. Zkrátka, „Réforme“ to nenechala jen tak a nakonec napadla pana Garniera-Pagèse z „Nationalu“ pro jakousi řeč, v níž popíral existenci tříd a v níž se mu buržoasie a proletariát rozplynuly ve všeobecné frázi o „citoyens français“^{^[a]}. A tu konečně „National“ prohlásil, že bude své přátele hájit proti listu, který podezírá všechny dobré vlastence, jako je Carnot, Garnier-Pagès atd.

„National“, který byl brzy ve všem všudy poražen, nevěděl si nakonec jiné rady než nařknout „Réforme“ z komunismu.

„Mluvíte o neurčitých snahách, teoriích a systémech, které vznikají v lidu. Káráte nás, že otevřeně napadáme tyto — řekněme to rovnou — komunistické snahy. Nuže tedy, vyjádřete se přímo: jste pro komunismus, nebo proti němu? My prohlašujeme bez obalu, že nemáme nic společného s komunisty, s těmito lidmi, kteří popírají vlastnictví, rodinu, vlast. Až se rozpoutá boj, nebudeme bojovat za tyto hnusné snahy, nýbrž proti nim. Neuzavřeme mír s takovými nenávistnými fantasiemi, nebudeme shovívavě trpět tento nesmyslný a divoký (sauvage) systém, který dělá z člověka zvíře, strhává ho do zvířecího stavu (le réduit lʼétat de brute). A vy si myslíte, že lid půjde s vámi? Že se vzdá té trošky majetku, jejž si vydobyl v potu tváře, že se vzdá rodiny, vlasti? Vy si myslíte, že si lid dá někdy namluvit, že je jedno, zda se dostaneme do područí rakouského despotismu, zda Francii rozkouskují cizí mocnosti?“

K takovým argumentům proti komunismu připojuje „National“ své plány na zlepšení situace dělníků: poštovní reformu, finanční reformu, daň z přepychu, státní podpory, zrušení městských cel^{^[199]}, svobodnou konkurenci.

Vyvracet směšné představy listu „National“ o komunismu nestojí za to. Komické je jen to, že „National“ stále ještě straší hrozící invasí „velmocí“, pořád si ještě představuje, že za Rýnem a za Kanálem míří na Francii miliony bodáků a na Paříž jícny statisíců děl. „Réforme“ na to docela správně odpověděla: Dojde-li k invasi králů, budou nám hradbou nikoli pařížská opevnění, nýbrž národy samy.

„Réforme“ odpovídá na shora citovaný článek „Nationalu“:

„Nejsme komunisté, a to z toho důvodu, že komunismus nepřihlíží k zákonům výroby, že se nestará o to, aby se vyrábělo také dost pro celou společnost. Ale ekonomické návrhy komunistů jsou nám bližší než návrhy ‚Nationalu‘, který beze všeho přijímá principy dnešní buržoasní ekonomie. Budeme i nadále hájit komunisty proti policii a ‚Nationalu‘, protože jim přinejmenším přiznávámc právo na diskusi a protože doktríny vycházející od dělníků samých vždy zasluhují pozornosti.“

Děkujeme „Réforme“, že se tak energicky zastala skutečné demokracie proti „Nationalu“. Děkujeme „Réforme“, že hájí proti „Nationalu“ komunismus. Rádi uznáváme, že hájila komunisty pokaždé, když je vláda pronásledovala. Ze všech pařížských listů jedině „Réforme“ hájila materialistické komunisty, když je pan Delangle pohnal před soud;^{^[200]} pan Cabet tehdy div nedával za pravdu vládě proti materialistům. Těší nás, že „Réforme“ i v těch víceméně nevyvinutých formách, v nichž komunismus dosud vystupoval, objevila jádro, které je jí bližší než názory stoupenců buržoasní ekonomie. My naproti tomu doufáme, že jí budeme moci zakrátko dokázat, že komunismus, jak my jej hájíme, je ještě spřízněnější se zásadami „Réforme“ než s komunismem v té podobě, jak se dosud uplatňoval ve Francii a jak se teď částečně přestěhovává za hranice.

Svým odsouzením listu „National“ vyslovuje ostatně „Réforme“ jen mínění, k němuž německá, anglická, belgická demokracie a vůbec všechna demokracie kromě francouzské došla už dávno.

Napsal B. Engels koncem prosince 1847
Otištěno v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“
čís. 104 z 30. prosince 1847

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — francouzských občanech. (Pozn. red.)

198 Dynastická oposice — oposiční skupina ve francouzské poslanecké sněmovně za červencové monarchie. Představitelé této skupiny, vyjadřující smýšleni liberálních kruhů průmyslové a obchodní buržoasie, prosazovali uskutečnění umírněné volební reformy, v níž viděli prostředek k odvrácení revoluce a k záchraně orleánské dynastie. Vůdcem dynastické oposice byl Odilon Barrot.

199 Městská cla (octroi) na zboží široké spotřeby, přivážené do města.

200 Materialističtí komunisté — členové tajné spiklenecké Společnosti materialistických komunistů, založené v čtyřicátých letech 19. století francouzskými dělniky. Byli pod vlivem idejí Théodora Dézamy, představitele revolučního a materialistického směru ve francouzském utopickém komunismu. Proces s členy Společnosti materialistických komunistů se konal v červenci 1847 a skončil jejich odsouzením k dlouholetému žaláři.