I. G. Cereteli a třídní boj

Vladimír Iljič Lenin

I. G. Cereteli a třídní boj

Všechny listy uveřejňují v plném nebo ve zkráceném znění projev, který I. G. Cereteli pronesl 27. dubna na slavnostním zasedání poslanců Státní dumy všech volebních období.

Byl to bezesporu ministerský projev! Promluvil ministr bez portfeje. Domníváme se však, že by přece jen neškodilo vzpomenout na socialismus, na marxismus, na třídní boj i tehdy, když ministři bez portfeje pronášejí ministerské projevy. Každému, co mu náleží: buržoazii náleží, aby se vyhýbala řečem o třídním boji, jeho analýze, jeho zkoumáni a zdůvodňování politiky z hlediska tohoto boje. Buržoazii náleží, aby se vyhýbala těmto „nepříjemným“, „ordinárním“ — jak se říká v salónech — tématům a opěvovala „jednotu“ „všech přátel svobody“. Proletářské straně náleží, aby nezapomínala na třídní boj.

Každému, co mu náleží.

Základem projevu I. G. Cereteliho jsou dvě hlavní politické myšlenky: první — je prý možné a nutné rozlišovat dvě „části“ buržoazie. Jedna část „přistoupila na dohodu s demokracií“; postavení této buržoazie je „pevné“. Druhá část jsou „nezodpovědné kruhy buržoazie, které vyvolávají občanskou válku“; Cereteli nazval jinými slovy tuto část takto: „mnozí z takzvaných umírněných elementů splňujících majetkový census“.

Druhá řečníkova politická myšlenka: „pokus vyhlásit (!!?) právě teď diktaturu proletariátu a rolnictva“ by byl „zoufalým“ pokusem, a on, Cereteli, by s tímto zoufalým pokusem souhlasil jen tehdy, kdyby aspoň na okamžik uvěřil, že Šulginovy ideje jsou „idejemi veškeré buržoazie splňující census“.

Rozeberme obě politické myšlenky I. G. Cereteliho, který, jak se na ministra bez portfeje nebo na kandidáta na ministerské křeslo sluší, zaujal stanovisko „středu“: Ani reakci, ani revoluci! Ani se Šulginem, ani s přívrženci „zoufalých pokusů“.

Jaké uvedl Cereteli třídní rozdíly mezi oběma jmenovanými částmi buržoazie? Vůbec žádné. Ani nepomyslel na to, že by neškodilo zdůvodňovat politiku z hlediska třídního boje. Obě „části“ buržoazie jsou svou třídní podstatou statkáři a kapitalisté. O tom, že by Šulgin nereprezentoval tytéž třídy nebo vrstvy těchto tříd jako Gučkov (člen prozatímní vlády, a k tornu jeden z nejdůležitějších...), o tom se Cereteli ani slovem nezmínil. Cereteli vyčlenil Šulginovy ideje z idejí „veškeré“ buržoazie splňující majetkový census, ale důvody neuvedl žádné. A ani je uvést nemohl. Šulginovy „ideje“ jsou tyto: pro jedinovládí prozatímní vlády, proti dozoru ozbrojených vojáků nad ní, proti „propagandě proti Anglii“, proti „štvaní“ vojáků proti „důstojnictvu“, proti propagandě „Petrohradské Strany“^{^[162]} atd. — s těmito idejemi se čtenář denně setkává. na stránkách listu Reč, v projevech a manifestech ministrů s portfejem apod.

Rozdíl je pouze v tom, že Šulgin mluví „směleji“, kdežto prozatímní vláda mluví skromněji; Šulgin mluví basem, kdežto Miljukov falzetem. Miljukov je pro dohodu se sovětem dělnických a vojenských zástupců, Šulgin také není proti dohodě. Oba, Šulgin i Miljukov, jsou pro „jiné forrny kontroly“ (ne pro to, aby kontroloval ozbrojený voják).

Cereteli hodil veškeré ideje třídního boje přes palubu! Nemluvil a ani ho nenapadlo mluvit o třídních rozdílech mezi „dvěma částmi“ buržoazie, ani o poněkud závažnějších politických rozdílech!

V jedné části svého projevu mínil Cereteli „demokracií“ „proletariát a revoluční rolnictvo“. Všimněme si této třídní definice. Buržoazie uzavřela s touto demokracií dohodu. Otázka je, oč se tato dohoda opírá? O jaký třídní zájem?

O to Cereteli nezavadil ani slůvkem! Mluví jen o „všeobecné demokratické platformě, která se v této chvíli stala přijatelnou pro celou zemi“, tj. zřejmě pro proletáře a rolníky, neboť „země“, to jsou dělníci a rolníci, nepočítáme-li „vrstvy splňující majetkový census“.

Vylučuje tato platforma dejme tomu otázku půdy? Nikoli. Platforma o tom mlčí. Mizí snad třídní zájmy a jejich rozdílnost tím, že se o nich v diplomatických dokumentech, v „dohodách“, v projevech a prohlášeních ministrů mlčí?

Cereteli na tento problém „zapomněl“, zapomněl na „maličkost“: zapomněl „pouze“ na třídní zájmy a třídní boj

„Všechny úkoly ruské revoluce,“ rozplýval se I. G. Cereteli, „celá její podstata(!!??) závisí na tom, zda majetné třídy splňující majetkový census“ (tj. statkáři a kapitalisté) „pochopí, že tato celonárodní platforma není platforma specificky proletářská. .

Chudáci statkáři a kapitalisté! Jsou „nechápaví“. „Nechápou.“ Potřebují zvláštního ministra z řad demokracie, aby jim věci vysvětlil...

Nebo tento představitel „demokracie“ zapomněl na třídní boj, přešel na stanovisko Louise Blanka a vyhýbá se rozdílnosti třídních zájmů frázemi?

„Nechápou“ Šulgin a Gučkov s Miljukovem, že je možné smířit rolníka se statkářem na platformě, která nemluví o půdě? Anebo „nechápe“ I. G. Cereteli, že se toho dosáhnout nedá?

Dělníci a rolníci, spokojte se s tím, coje „přijatelné“ pro statkáře a kapitalisty — to je pravá podstata (třídní, a ne slovní) stanoviska Šulgina, Miljukova a Plechanova. A „chápou“ to lépe než I. G. Cereteli.

Tady jsme se dostali k druhé politické myšlence Cereteliho: diktatura proletariátu a rolnictva (mimochodem diktatura se „nevyhlašuje“, ale vybojovává...) by byla. zoufalým pokusem. Za prvé se teď nedá mluvit o této diktatuře tak jednoduše: jen aby se I. G. Cereteli nedostal do archívu „starých bolševiků“^{^[a]}... Za druhé — a to je hlavní — cožpak dělníci a rolníci netvoří obrovskou většinu obyvatelstva? Cožpak „demokracie“ neznamená uskutečnění vůle většiny?

Jak je možné být demokratem a zároveň být proti „diktatuře proletariátu a rolnictva“? Jak je možné se obávat, že vyvolá „občanskou válku“? (Jakou občanskou válku? Hrstky statkářů a kapitalistů proti dělníkům a rolníkům? Mizivé menšiny proti drtivé většině?)

I. G. Cereteli se úplně zapletl a zapomněl dokonce na to, že splní-li Lvov a spol. svůj slib a svolá Ústavodárné shromáždění, bude právě ono „diktaturou“ většiny! Nebo se mají i v Ústavodárném shromáždění dělníci a rolníci spokojit s tím, co je „přijatelné“ pro statkáře a kapitalisty?

Dělníci a rolníci tvoří obrovskou většinu. Všechnu moc této většině - to je, jak račte vidět, „zoufalý pokus“...

Cereteli se zapletl, protože úplně zapomněl na třídní boj. Ze stanoviska marxismu přešel zcela na stanovisko Louise Blanka, který „uhýbal“ před třídním bojem pomocí frází.

Úkolem proletářského vůdce je vysvětlovat rozdílnost třídních zájmů a přesvědčovat určité vrstvy maloburžoazie (totiž chudé rolníky), aby se při rozhodování mezi dělníky a kapitalisty postavily na stranu dělníků.

Úkolem maloburžoazních Louisů Blanků je zastírat rozdílnost třídních zájmů a přesvědčovat určité vrstvy buržoazie (především inteligenci a členy parlamentu), aby „se dohodly“ s dělníky, přesvědčovat dělníky, aby „se dohodli“ s kapitalisty, a přesvědčovat rolníky, aby „se dohodli“ se statkáři.

Louis Blanc horlivě přesvědčoval pařížskou buržoazii, a jak známo taktak že ji nepřesvědčil, aby roku 1848 a roku 1871 upustila od hromadných poprav...

Pravda, č. 44
12. května (29. dubna) 1917
Podepsán N. Lenin

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz mé Dopisy o taktice zde. Red.

162 Petrohradská Strana — název petrohradského obvodu, v němž sídlil ústřední výbor a petrohradský výbor bolševické strany, vojenská organizace při ÚV SDDSR(b), vojenský klub a další organizace dělníků a vojáků, které sídlily v bývalém paláci Kšesinské.