Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Soudruhům strádajícím v zajetí[38]
Soudruzi! V Rusku došlo k revoluci.
Petrohradští a moskevští dělníci se znovu stali iniciátory velkého osvobozeneckého hnutí. Vyhlásili politickou stávku. Vyšli do ulic s rudými prapory. Bili se jako lvi s carskou policií, četnictvem a nevelkou částí vojska, která nepřešla hned na stranu lidu. Pouze v Petrohradě bylo přes 2000 zabitých a raněných. Ruští dělníci vykoupili naší zemi svobodu vlastní krví.
Dělníci požadovali chléb, svobodu a mír.
Chléb proto, že lid v Rusku hladoví stejně jako téměř ve všech zemích, které se účastní nynější loupeživé války.
Svobodu proto, že carská vláda válku využila a celé Rusko úplně přeměnila v jeden veliký žalář.
Mír proto, že dělníci v Rusku stejně jako uvědomělejší dělníci vjiných zemích už nechtějí umírat za zájmy hrstky boháčů, nechtějí už vést zločinnou válku, kterou rozpoutali korunovaní i nekorunovaní lupiči.
Většina vojáků petrohradské a moskevské posádky přešla na stranu dělníků, kteří povstali. Dělníci a rolníci ve vojenských uniformách podali bratrskou ruku dělníkům a rolníkům bez uniforem. Nejlepší důstojníci se připojili k revoluci. Důstojníky, kteří chtěli jít proti lidu, vojáci postříleli.
Revoluci uskutečnili dělníci a vojáci. Avšak moc, jak tomu bylo i v jiných revolucích, uchvátila hned zpočátku buržoazie. Státní duma, v níž mají obrovskou převahu statkáři a kapitalisté, se ze všech sil snažila o smír s carem Mikulášem II. Ještě v poslední chvíli, když už na petrohradských ulicích zuřila občanská válka, posílala Státní duma carovi telegram za telegramem a úpěnlivě ho prosila, aby přistoupil na drobné ústupky, kterými by si uchránil korunu. Cara nesvrhla Státní duma — duma statkářů a boháčů, cara svrhli dělníci a vojáci, kteří povstali. Novou prozatímní vládu však jmenovala Státní duma.
Tuto prozatímní vládu tvoří představitelé liberálních kapitalistů a velkých pozemkových vlastníků. Hlavní funkce v ní mají kníže Lvov (velkostatkář a velice umírněný liberál), A. Gučkov (Stolypinův spolupracovník, který svého času schvaloval vojenské soudy proti revolucionářům), Těreščenko (milionář, největší cukrovarník) a Miljukov (vždy hájil a i nyní hájí loupeživou válku, do níž zatáhl naši zemi car Mikuláš se svou klikou). „Demokrat“ Kerenskij byl do nové vlády přizván jen proto, aby vznikl dojem, že je to vláda „lidová“, aby v ní byl „demokratický“ mluvka, který by říkal lidu bombastické, ale prázdné fráze, zatímco Gučkovové a Lvovové budou kout pikle proti lidu.
Nová vláda chce pokračovat v loupeživé válce. Je agentem ruských, anglických a francouzských kapitalistů, kteří se chtějí — stejně jako kapitalisté němečtí — bezpodmínečně „rvát až do konce“ a získat pro sebe nejlepší sousta kořisti. Tato vláda nechce a nemůže dát Rusku mír.
Nová vláda nechce vzít statkářům půdu a dát ji lidu, nechce přenést válečná břemena na boháče. Proto nemůže dát lidu chléb. Dělníci a všechno chudé obyvatelstvo musí dál hladovět.
Novou vládu tvoří kapitalisté a statkáři. Tato vláda nechce dát Rusku úplnou svobodu. Na nátlak dělníků a vojáků, kteří povstali, vláda slíbila, že svolá Ústavodárné shromáždění, které by rozhodlo o budoucím uspořádání Ruska. Avšak vypsání voleb do Ústavodárného shromáždění odkládá, protože chce získat čas a potom lid oklamat, jak už to takové vlády nejednou v dějinách udělaly. Nechce v Rusku vytvořit demokratickou republiku. Chce jen místo špatného cara Mikuláše II. dosadit na trůn zdánlivě „dobrého“ cara Michala. Nechce, aby v Rusku vládl sám lid, nýbrž nový car společně s buržoazií.
Taková je ta nová vláda.
V Petrohradě však vedle této vlády postupně vzniká jiná vláda. Dělníci a vojáci utvořili sovět dělnických a vojenských zástupců. Každý tisíc dělníků nebo vojáků si volí jednoho zástupce. Tento sovět zasedá nyní v Tavridském paláci a má přes 1000 zmocněnců. A toto je skutečně lidový zastupitelský orgán.
Tento sovět může zpočátku udělat všelijaké chyby, ale spěje nevyhnutelně k tomu, co důrazně a kategoricky požaduje, a to je mír, chléb a demokratická republika.
Sovět dělnických a vojenských zástupců usiluje o to, aby bylo okamžitě svoláno Ústavodárné shromáždění a aby se vojáci zúčastnili voleb a rozhodování o otázce války nebo míru. Sovět usiluje o to, aby carská a statkářská půda byla předána rolnictvu. Sovět usiluje o republiku a nechce ani slyšet o dosazení nového „dobrého“ cara. Sovět žádá všeobecné a rovné volební právo pro všechny muže a pro všechny ženy. Sovět dosáhl toho, že car a carevna byli zatčeni. Sovět chce zřídit kontrolní výbor, který by sledoval každý krok nové vlády a který by se ve skutečnosti sám stal vládou. Sovět usiluje o spojenectví s dělníky všech ostatních zemí, aby bylo možné svorně zaútočit na kapitalisty. Revoluční dělníci odjeli ve velkém počtu na frontu, aby tam využili svobody a domluvili se s vojáky, jak společně postupovat, jak ukončit válku, jak zajistit práva lidu a jak upevnit svobodu v Rusku. V Petrohradě znovu vychází sociálně demokratický list Pravda[39], který pomáhá dělníkům plnit všechny tyto velké úkoly.
Taková je, soudruzi, nynější situace.
Vy, kteří strádáte v zajetí, k tomu nemůžete být lhostejní. Musíte být připraveni na to, že i vám možná už brzy připadne důležitý úkol.
Nepřátelé svobody Ruska s vámi často počítají. Říkají: V zajetí jsou asi dva milióny vojáků; jestliže přejdou po návratu do vlasti na stranu cara, budeme moci dosadit na trůn znovu Mikuláše nebo jeho „milovaného“ bratříčka. V dějinách se někdy stávalo, že když se včerejší nepřítel smířil se svrženým carem, vrátil mu jeho zajaté vojáky, aby mu pomohli bojovat proti vlastnímu lidu...[40]
Soudruzi! Všude, kde k tomu máte možnost, diskutujte o velkých událostech, ke kterým dochází v naší vlasti. Důrazně prohlašujte, že stejně jako všichni nejlepší ruští vojáci nechcete cara, že žádáte svobodnou republiku, předání statkářské půdy rolníkům bez úhrady, osmihodinovou pracovní dobu a okamžité svolání Ustavodárného shromáždění. Prohlašujte, že stojíte na straně petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců a že se po návratu do Ruska nepostavíte na stranu cara, nýbrž proti němu, že se nepostavíte na stranu statkářů a boháčů, ale proti nim.
Všude, kde je to možné, se organizujte, schvalujte v tomto smyslu rezoluce a vysvětlujte méně uvědomělým soudruhům, k jak velké události v naší zemi došlo.
Před válkou, za války i v zajetí jste už dost vytrpěli. Teď jdeme vstříc lepším dnům. Červánky svobody už vzplanuly.
Vraťte se do Ruska jako armáda revoluce, jako armáda lidu, a ne jako armáda carova. Zajatci, kteří se v roce 1905 vrátili z Japonska, se také stali nejlepšími bojovníky za svobodu.
Po návratu do vlasti se rozejdete po celé zemi. Zaneste do všech zapadlých končin země, do každé ruské vesnice, zmučené hladem, daněmi a šikanováním, zprávu o svobodě. Otvírejte oči svým bratrům rolníkům: vyhánějte z vesnice nevědomost, vyzývejte rolnickou chudinu, aby podporovala dělníkyv městech i na venkově v jejich slavném boji.
Až si dělníci v Rusku vybojují republiku, spojí se s dělníky všech ostatních zemí a povedou směle celé lidstvo k socialismu, k takovému řádu, v němž nebudou ani bohatí, ani chudí, v němž hrstka boháčů nebude moci dělat z miliónů lidí své námezdní otroky.
Soudruzi! Jakmile budeme moci, rozjedeme se rychle do Ruska, abychom se tam připojili k boji našich bratří — dělníků a vojáků. Ale ani tam na vás nezapomeneme. Budeme se snažit posílat vám ze svobodného Ruska knihy, noviny a zprávy o tom, co se v naší zemi děje. Budeme žádat, abyste dostávali peníze a chleba v dostatečném množství. A dělníkům a vojákům, kteří povstali, řekneme: Můžete se spolehnout na své bratry, kteří teď strádají v zajetí. Jsou to synové lidu a půjdou společně s námi do boje za svobodu, do boje za republiku, proti carovi.
Redakce listu Social-demokrat
Napsáno v polovině března 1917
Vyšlo roku 1917 jako letákPodle textu letáku
__________________________________
Poznámky:
38 Leták Soudruhům strádajícím v zajetí napsal Lenin začátkem března 1917. Byl vydán v Bernu s podpisem redakce listu Social-demokrat a s výzvou: „Soudruzi! Udržujte dále spojení s komisí pro pomoc zajatcům. Adresa: Schweiz, Bern, Falkenweg 9, Dr. Schklowsky. Soudruzi se vynasnaží posílat vám i nadále knihy aj.“
Spojení s ruskými válečnými zajatci v táborech v Německu a v Rakousko-Uhersku bylo navázáno v roce 1915. Zajatci ve více než dvaceti táborech dostávali pravidelně měsíčně na 250 dopisů; bylo navázáno spojení se zajatými sociálními demokraty, většinou přívrženci bolševiků nebo sympatizujícími s bolševismem, a jejich prostřednictvím byly doplňovány knihovny, organizována různá propagandistická činnost, oslavy 1. máje apod.
Do táborů pravidelně docházel ústřední tiskový orgán bolševické strany Social-demokrat; rovněž tam byly rozeslány publikace Sbornik Social-demokrata, Kommunist, brožura A. M. Kollontajové Komu nužna vojna [Kdo potřebuje válku?] ve dvou vydáních, leták o půdě, leták M. Gorkého Černosotěnnyje pogromščiki i jevreji [Černosotňovští pogromisté a Židé], různé učebnice a jiná literatura.
V únoru 1917 bylo z prostředků vybraných mezi zajatci vydáno 1. číslo časopisu V plenu. 2. číslo bylo připraveno do tisku, avšak nevyšlo, protože koncem března 1917 odjeli bolševici do Ruska.
Lenin přikládal práci mezi zajatci velký význam, protože se měli po návratu do vlasti zapojit do revolučního boje. Osobní kontakt s nimi nebyl možný; přesto však dva zajatci, kteří uprchli z německých táborů, získali Leninovu konspirační adresu a koncem ledna 1917 ho v Curychu navštívili, jak o tom napsal I. F. Armandové (viz Spisy 35, Praha 1962, s. 245—246).
Prostřednictvím válečných zajatců pronikaly mezi obyvatelstvo, které s nimi přicházelo do styku, myšlenky bolševismu. V letech 1917—1918 se ruští váleční zajatci aktivně zapojili do revolučního boje německé dělnické třídy.
39 Pravda — legální bolševický deník; vycházel v Petrohradě od 22. dubna (5. května) 1912.
Usnesení o nutnosti vydávat masový dělnický deník bylo schváleno na VI. (pražské) celoruské konferenci SDDSR.
Členy redakce Pravdy a jejími aktivními spolupracovníky v různých dobách byli N. N. Baturin, Děmjan Bědnyj, K. S. Jeremejev, M. I. Kalinin, N. K. Krupská, S. V. Malyšev, L. R. a V. R. Menžinští, V. M. Molotov, V. I. Něvskij, M. S. Olminskij, N. I. Podvojskij, N. G. Poletajev, K. N. Samojlovová, M. A. Saveljev, N. A. Skrypnik, J. V. Stalin, P. I. Stučka, J. M. Sverdlov, A. I. Uljanovová-Jelizarovová aj. Do Pravdy přispívali i bolševičtí poslanci IV. státní dumy. Své práce v ní publikoval A. M. Gorkij.
Pravdu ideově vedl Lenin; téměř denně do ní psal, dával pokyny redakci a usiloval o bojový, revoluční charakter listu. V redakci Pravdy se soustřeďovala převážná část organizační činnosti strany. Konaly se tu schůzky se zástupci místních stranických buněk, přicházely sem informace o práci strany v továrnách a závodech, odtud se předávaly směrnice ústředního výboru a petrohradského výboru strany.
Pravda byla ustavičně perzekvována policií a 8. (21.) července 1914 byla zastavena. Její vydávání bylo obnoveno teprve po únorové revoluci 1917. Počínaje 5. (18.) březnem 1917 začala vycházet jako orgán ústředního výboru a petrohradského výboru SDDSR.
V prvních číslech ze začátku března 1917 začala Pravda, která ještě nenavázala spojení s V. I. Leninem, uveřejňovat dokumenty odrážející internacionalistické stanovisko bolševiků. Byl v ní otištěn Leninův pozměňovací návrh k rezoluci stuttgartského kongresu Militarismus a mezinárodní konflikty, celý basilejský manifest, materiály zimmerwaldské a kientalské konference včetně návrhů rezolucí předložených zimmerwaldskou levicí, dokumenty spartakovců aj. Kromě toho Pravda připomněla čtenářům Leninův návrh rezoluce Sověty dělnických zástupců z Taktické platformy ke sjednocovacímu sjezdu, v němž Lenin charakterizoval sověty jako zárodky revoluční moci.
V polovině března se však v Pravdě objevily články L. Kameněva, jemuž byro ÚV SDDSR povolilo spolupráci bez práva podepisovat články (neboť místní organizace protestovaly proti tomu, aby se vzhledem ke svému nedůstojnému chování před soudem v roce 1915 účastnil politického života. Viz V. I. Lenin, Sebrané spisy 26, Praha 1986, s. 191—199). V těchto článcích byla otázka podporování prozatímní vlády řešena v souladu s menševickou formulací „potud—pokud“, „dokud období prozatímní vlády neskončí“, zaručovalo se podporování všech jejích kroků k „vymýcení všech pozůstatků feudálně statkářského režimu“; vládě byl předkládán iluzorní požadavek, aby upustila od anexí atd. Kameněvův úvodník Bez tajné diplomacie obsahoval výzvu k pokračování ve válce, což bylo v ostrém rozporu s bolševickým stanoviskem k imperialistické válce.
Kritice kompromisnictví bylo v Pravdě věnováno velmi málo místa. V prvním Leninově Dopise zdaleka, otištěném 21 .—22. března (3. —4. dubna), redakce značně seškrtala kritiku kompromisnických špiček petrohradského sovětu a demaskování monarchistických snah prozatímní vlády. J. V. Stalin zastával nesprávné stanovisko, že je třeba činit nátlak na prozatímní vládu a žádat, aby okamžitě zahájila mírová jednání.
Lenin se seznámil s obsahem Pravdy na cestě do Petrohradu 2. a 3. (15. a 16.) dubna a redaktorům, kteří ho přišli uvítat, vytkl, že list nevyjadřuje dost jasně internacionalistické stanovisko. 12. (25.) dubna napsal zahraničnímu byru ÚV do Stockholmu: „Doufáme, že se nám podaří zcela vyrovnat linii Pravdy, která ‚kautskisticky‘ zakolísala“ (Spisy 36, Praha 1958, s. 426).
Po příjezdu do Petrohradu se Lenin stal členem redakce a Pravda zahájila boj za leninský plán přerůstání buržoazně demokratické revoluce v revoluci socialistickou.
V červenci až říjnu 1917 byla Pravda pronásledována prozatímní vládou, několikrát změnila svůj název a vycházela jako Listok Pravdy, Proletarij, Rabočij a Rabočij puť. Od 27. října (9. listopadu) 1917, tj. po vítězství Říjnové revoluce, začal tento ústřední orgán strany vycházet pod svým původním názvem.
V dějinách bolševické strany a revoluce měla Pravda mimořádně velký význam. Byla kolektivním propagátorem, agitátorem a organizátorem při uskutečňování politiky strany. Významně se podílela na prosazování principů strany, vedla rozhodný boj proti menševikům-likvidátorům, otzovistům a trockistům a demaskovala jejich zrádcovskou úlohu. Nesmlouvavě potírala mezinárodní oportunismus a centrismus a vychovávala dělníky v duchu revolučního marxismu. Přispěla k početnímu růstu strany, k semknutosti jejích řad, k upevnění jejího spojení s masami. Svou činností položila pevný základ masové bolševické strany. Generace pokrokových dělníků vychovaných Pravdou sehrála významnou úlohu ve Velké říjnové socialistické revoluci a v budování socialismu.
Pravda zaujímá významné místo v dějinách bolševického tisku. Byla prvním legálním masovým dělnickým listem a znamenala novou etapu ve vývoji tisku dělnické třídy Ruska i mezinárodního proletariátu. Od roku 1914 se stal den, kdy vyšlo první číslo Pravdy, svátkem dělnického tisku.
Lenin hodnotil Pravdu v článcích Výsledky půlroční práce, Dělníci a Pravda, Dělnická třída a dělnický tisk, Zpráva ÚV SDDSR a směrnice delegaci ÚV na bruselské poradě, K výsledkům Dne dělnického tisku, K desátému výročí Pravdy aj. (viz Sebrané spisy 21, Praha 1985, s. 456—472; Sebrané spisy 22, Praha 1985, s. 92—94; Sebrané spisy 25, Praha 1985, s. 246—253, 379 až 421, 434—442; Spisy 33, Praha 1955, s. 346—350).
40 Lenin naráží na poučení z prusko-francouzské války 1870—1871, kdy pruská vláda vydala kontrarevoluční vládě ve Versailles francouzské válečné zajatce, aby pomohli potlačit Pařížskou komunu.