Obrana neutrality

Vladimír Iljič Lenin

Obrana neutrality

Uznáme-li tezi, že dnešní válka je imperialistická, tj. že je to válka mezi dvěma velkými lupiči za ovládnutí a vydrancování světa, neznamená to ještě, že musíme odmítnout obranu vlasti — Švýcarska. My Švýcaři bráníme přece svou neutralitu a své hranice jsme obsadili vojsky právě proto, abychom se vyhnuli účasti v této loupeživé válce.

Takhle mluví sociálpatrioti, grütliovci, v socialistické straně i mimo ni.

Uvedený argument se zakládá na těchto mlčky schvalovaných nebo nenápadně podsouvaných předpokladech:

Nekriticky se opakuje to, co říká a co musí říkat buržoazie, aby si udržela svou třídní nadvládu.

Plně se důvěřuje buržoazii a vůbec se nedůvěřuje proletariátu.

Ignoruje se skutečná, nepředstíraná mezinárodní situace, která vznikla na základě imperialistických vztahů mezi všemi evropskými zeměmi a na základě imperialistické "spjatosti" švýcarských kapitalistů.

Cožpak rumunská a bulharská buržoazie s velkým patosem celé měsíce neujišťovala, že její válečné přípravy jsou diktovány "pouze" obranou neutrality?

Existují snad vážné, vědecky podložené důvody k tomu, aby se v tomto směru dělal zásadní rozdíl mezi buržoazií jmenovaných zemí a buržoazií švýcarskou?

Jistěže ne! Když se poukazuje na to, že v Rumunsku a Bulharsku je buržoazie posedlá po výbojích a anexích a že o švýcarské buržoazii se nic takového říct nedá, není to přece možné pokládat za zásadní rozdíl. Imperialistické zájmy se jak známo projevují nejen v územních, ale i ve finančních ziscích. Nesmíme zapomínat, že švýcarská buržoazie vyváží kapitál, přinejmenším tři miliardy franků, tj. že imperialisticky vykořisťuje zaostalé národy. Taková je skutečnost. A skutečností je i to, že švýcarský bankovní kapitál je velmi úzce spojený a propletený s bankovním kapitálem velmocí a že "Fremdenindustrie"^[a] ve Švýcarsku atd. svědčí o tom, že se imperialistické bohatství neustále rozděluje mezi velmoci a Švýcarsko. Mimoto kapitalismus ve Švýcarsku je na mnohem vyšším stupni rozvoje než v Bulharsku a Rumunsku; o nějakém "národním" lidovém hnutí ve Švýcarsku nemůže být absolutně řeč: pro Švýcarsko už toto období historického vývoje před mnoha staletími skončilo, což se nedá říct o žádném ze jmenovaných balkánských států.

Buržoa by tedy měl usilovat o to, aby vzbudil v lidu, ve vykořisťovaných, důvěru k buržoazii, měl by se snažit zastřít skutečnou imperialistickou politiku "své" buržoazie vhodnými frázemi.

Socialista by měl dělat něco docela jiného: měl by tuto skutečnou politiku "své" buržoazie nelítostně, bez jakýchkoli iluzí odhalovat. Pro švýcarskou buržoazii by bylo mnohem přijatelnější a mnohem "přirozenější" (tj. víc by odpovídalo povaze této buržoazie), aby pokračovala v této své skutečné politice, aby zaprodávala svůj lid té či oné imperialistické koalici mocností, než aby v rozporu se zájmy zisku bránila demokracii v pravém smyslu tohoto slova.

"Každý po svém": ať grütliovci jako přisluhovači a agenti buržoazie klamou lid frázemi o "obraně neutrality".

Socialisté, bojovníci proti buržoazii, musí lidu otevřít oči, aby viděl reálné nebezpečí, potvrzené celými dějinami švýcarské buržoazní politiky, že ho "vlastni" buržoazie zaprodá!

Napsáno německy v lednu 1917
Poprvé otištěno roku 1931
v publikaci Leninský sbornik XVII

Přeloženo z němčiny
podle rukopisu

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — průmysl s účastí zahraničního kapitálu. Red.