Karel Marx
Kapitál, II. díl
Kapitola třetí
Koloběh zbožního kapitálu
Všeobecný vzorec pro koloběh zbožního kapitálu je:
Z‘ se jeví nejen jako výsledek, nýbrž i jako předpoklad obou dříve prozkoumaných koloběhů, neboť to, co je pro jeden kapitál P — Z, předpokládá už pro druhý kapitál Z‘ — P‘, — alespoň potud, pokud je část výrobních prostředků sama zbožním výrobkem jiných individuálních kapitálů, uskutečňujících svůj koloběh. V našem případě jsou na př. uhlí, stroje atd. zbožním kapitálem důlního podnikatele, kapitalistického výrobce strojů atd. Dále bylo už v kapitole I, 4 ukázáno, že se už při prvním opakování P...P‘, dříve než skončí tento druhý koloběh peněžního kapitálu, předem předpokládá nejen koloběh Pr...Pr, nýbrž i koloběh Z‘...Z‘.
Dochází-li k reprodukci v rozšířeném měřítku, je konečné Z‘ větší než počáteční Z‘, a proto zde budiž označeno jako Z‘‘.
Odlišnost třetí formy od prvních dvou se projevuje za prvé v tom, že se zde koloběh zahajuje celkovým oběhem s jeho oběma protikladnými fázemi, zatím co ve formě I je oběh přerušován výrobním procesem a ve formě II celý oběh se svými dvěma navzájem se doplňujícími fázemi zprostředkuje jen výrobní proces a je proto zprostředkujícím pohybem mezi Pr...Pr. U P...P‘ je forma oběhu P — Z....Z‘ — P‘ = P — Z — P. U Pr...Pr je forma oběhu opačná: Z‘ — P‘. P — Z = Z—P—Z. V Z‘...Z‘ má oběh rovněž tuto druhou formu.
Za druhé. Při opakování koloběhů I a II, i když jsou konečné body P, a Pr‘ počátečními body obnoveného koloběhu, mizí přesto forma, v níž bylo toto P‘ a Pr‘ vyrobeno. P‘ = P +p, Pr‘ = Pr + pr začínají nový proces opět jako P a Pr. Ve formě III musí však být výchozí bod Z označen jako Z‘, i když se koloběh obnovuje v témž měřítku, a to z tohoto důvodu: ve formě I, jakmile P‘ jako takové zahajuje nový koloběh, funguje jako peněžní kapitál P, jako v peněžní formě zálohovaná kapitálová hodnota, která má být zhodnocena. Velikost zálohovaného peněžního kapitálu, která vzrostla akumulací, k níž došlo za prvního koloběhu, se zvětšila. Ale rovná-li se velikost zálohovaného peněžního kapitálu 422 librám št. nebo 500 librám št., nemění to nic na tom, že se tento kapitál jeví jako pouhá kapitálová hodnota. P‘ již neexistuje jako zhodnocený nebo nadhodnotou obtěžkaný kapitál, neexistuje jako kapitalistický vztah. Má se (P‘) zhodnotit teprve v procesu. Totéž platí o Pr...Pr‘; Pr‘ musí i nadále neustále fungovat a opakovat koloběh jako Pr, jako kapitálová hodnota, která má vyrobit nadhodnotu. — Naproti tomu koloběh zbožního kapitálu nezačíná pouhou kapitálovou hodnotou, nýbrž kapitálovou hodnotou již zvětšenou ve zbožní formě, obsahuje tedy od začátku nejen koloběh kapitálové hodnoty, která je ve zbožní formě, nýbrž i nadhodnoty. Dochází-li v této formě k prosté reprodukci, objevuje se v konečném bodě Z‘ stejné velikosti jako v počátečním bodě. Vstupuje-li do koloběhu kapitálu část nadhodnoty, objevuje se sice na konci Z“ místo Z‘, objevuje se Z‘ větší velikosti, ale další koloběh začíná přesto zase Z‘, které je jen větší Z‘, než bylo v předcházejícím koloběhu, a začíná svůj nový koloběh s větší akumulovanou kapitálovou hodnotou, tedy i s poměrně větší nově vyrobenou nadhodnotou. Ve všech případech zahajuje Z‘ koloběh vždy jako zbožní kapitál, který = kapitálové hodnotě + nadhodnotě.
Z‘ jako Z nevystupuje v koloběhu jednotlivého průmyslového kapitálu jako forma tohoto kapitálu, nýbrž jako forma jiného průmyslového kapitálu, pokud jsou výrobní prostředky výrobkem tohoto průmyslového kapitálu. Akt P — Z (t. j. P — Vp) prvního kapitálu je pro tento druhý kapitál aktem Z‘ — P‘.
V aktu oběhu P — 
hraji S a Vp totožnou úlohu potud, pokud jsou zbožím v rukou svých prodavačů, v jednom případě dělníků, kteří prodávají svou pracovní sílu, v druhém případě vlastníků výrobních prostředků, kteří je prodávají. Pro kupce, jehož peníze tu fungují jako peněžní kapitál, fungují jen jako zboží dotud, dokud je ještě nekoupil, dokud tedy vůči jeho kapitálu, existujícímu v peněžní formě, vystupují jako zboží patřící jiným; Vp a S se tu liší jen potud, že Vp může být v rukou svého prodavače = Z‘, může tedy být kapitálem, pokud je Vp zbožní formou kapitálu prodavače, kdežto S je pro dělníka vždy jen zbožím a stává se kapitálem teprve v rukou kupce, jako součást Pr.
Z‘ nemůže proto nikdy zahajovat koloběh jako pouhé Z, jako pouhá zbožní forma kapitálové hodnoty. Jako zbožní kapitál má vždy dvojaký charakter. S hlediska užitné hodnoty je produktem fungování Pr — v daném případě přízí — produktem, jehož prvky S a Vp, které vyšly jako zboží ze sféry oběhu, fungovaly jen jako činitelé tvorby tohoto produktu. Za druhé, s hlediska hodnoty je to kapitálová hodnota Pr plus nadhodnota m, vyrobená fungováním Pr.
Jenom v koloběhu Z‘ samého může a musí se jeho část Z = Pr = kapitálové hodnotě oddělit od té části Z‘, v níž existuje nadhodnota; ˂zbožní výrobek, v němž existuje kapitálová hodnota, se tedy může a musí oddělit od nadvýrobku, v němž je obsažena nadhodnota˃ — nezávisle na tom, dají-li se obě tyto části od sebe fakticky oddělit, jako je tomu tehdy, máme-li co činit s přízí, nebo nedají-li se od sebe oddělit, jako je tomu u stroje. Ať je tomu jakkoli, tyto hodnoty se dají od sebe oddělit vždy, jakmile se Z‘ přemění v P‘.
Je-li možno rozdělit celý zbožní výrobek na samostatné stejnorodé dílčí výrobky, jako na př. našich 10.000 liber příze, a je-li proto možno znázornit akt Z‘ — P‘ jako souhrn po sobě provedených prodejů, může kapitálová hodnota ve zbožní formě fungovat jako Z, může se oddělit od Z‘, dříve než je realisována nadhodnota, tedy dříve než je realisováno Z, jako celek.
V 10.000 librách příze v hodnotě 500 liber št. se hodnota 8440 liber = 422 librám št. = kapitálové hodnotě, oddělené od nadhodnoty. Prodá-li kapitalista nejprve 8440 liber příze za 422 liber št., vyjadřuje těchto 8440 liber příze Z, kapitálovou hodnotu ve zbožní formě; nadvýrobek 1560 liber příze = nadhodnotě 78 liber št., obsažený mimo to v témž Z‘, by vstoupil do oběhu teprve později; kapitalista by mohl provést Z — P — dříve, než se uskuteční oběh nadvýrobku z — p — z.
Nebo kdyby prodal nejprve 7440 liber příze v hodnotě 372 liber št. a pak 1000 liber příze v hodnotě 50 liber št., mohly by být první částí Z nahrazeny výrobní prostředky (konstantní část kapitálu c) a druhou částí Z variabilní část kapitálu v, pracovní síla — a pak dále jako předtím.
Dochází-li však k takovým postupným prodejům a dovolují-li to podmínky koloběhu, může kapitalista, místo aby rozdělil celé Z‘ na c + v + m, dělit tímto způsobem i libovolnou část Z‘.
Na příklad 7440 liber příze = 372 librám št., které jako části Z‘ (10.000 liber příze = 500 librám št.) představují konstantní část kapitálu, dá se zase rozložit na 5535,360 libry příze v hodnotě 276,768 libry št., které nahrazují pouze konstantní část kapitálu, hodnotu výrobních prostředků spotřebovaných při výrobě 7440 liber příze; na 744 libry příze v hodnotě 37,200 libry št., které nahrazují jen variabilní kapitál; na 1160,640 libry příze v hodnotě 58,032 libry št., které jsou jako nadvýrobek nositelem nadhodnoty. Z prodaných 7440 liber může tedy kapitalista nahradit kapitálovou hodnotu v nich obsaženou prodejem 6279,360 libry příze v ceně 313,968 libry št. a hodnotu nadvýrobku 1160,640 libry = 58,032 libry št. může vydat jako důchod.
Právě tak může dále rozložit 1000 liber příze = 50 librám št. = variabilní kapitálové hodnotě a příslušným způsobem je prodat: 744 libry příze v hodnotě 37,200 liber št. — což bude konstantní kapitálová hodnota, obsažená v 1000 librách příze; 100 liber příze v hodnotě 5,000 libry št. — variabilní část kapitálu v týchž 1000 librách, tedy 844 libry příze v hodnotě 42,200 libry št. slouží k nahrazení kapitálové hodnoty obsažené v 1000 librách příze; konečně 156 liber příze v hodnotě 7,800 libry št. představuje nadvýrobek v ní obsažený a kapitalista je může jako nadvýrobek spotřebovat.
Konečně, zdaří-li se prodej, může zbývajících 1560 liber příze v hodnotě 78 liber št. rozložit tak, aby prodej 1160,640 libry příze v hodnotě 58,032 libry št. nahradil hodnotu výrobních prostředků, obsažených v 1560 librách příze, a 156 liber příze v hodnotě 7,800 libry št. hodnotu variabilního kapitálu; 1316,640 libry příze = 65,832 libry št. dohromady nahradí celou kapitálovou hodnotu; nakonec zbývá nadvýrobek 243,360 libry = 12,168 libry št., které je možno vydat jako důchod.
Jako je možno každý prvek c, v, m, obsažený v přízi, opět rozložit v tytéž součásti, právě tak je možno rozložit i každou jednotlivou libru příze v hodnotě 1 šilinku = 12 pencím.
| c = 0,477 libry příze = 8,928 pence |
| v = 0,100 “ “ = 1,200 “ |
| m = 0,156 “ “ = 1,872 “ |
| ________________________________ |
| c + v + m = 1 libře příze = 12 pencím. |
Sečteme-li výsledky tří uvedených dílčích prodejů, vyjde týž výsledek jako při prodeji 10.000 liber příze najednou.
Konstantního kapitálu máme:
| při 1. prodeji | 5535,360 | libry příze = | 276,768 | libry št. |
| “ 2. “ | 744,000 | “ “ = | 37,200 | “ “ |
| “ 3. “ | 1160,640 | “ “ = | 58,032 | “ “ |
| ______________________________________________________________________ | ||||
| Úhrnem | 7440 | liber příze = | 372 | liber št. |
Variabilního kapitálu:
| při 1. prodeji | 744,000 | libry příze = | 37,200 | libry št. |
| “ 2. “ | 100,000 | “ “ = | 5,000 | “ “ |
| “ 3. “ | 156,000 | “ “ = | 7,800 | “ “ |
| ____________________________________________________________________ | ||||
| Úhrnem | 1000 | liber příze = | 50 | liber št. |
Nadhodnoty:
| při 1. prodeji | 1160,640 | libry příze = | 58,032 | libry št. |
| “ 2. “ | 156,000 | “ “ = | 7,800 | “ “ |
| “ 3. “ | 243,360 | “ “ = | 12,168 | “ “ |
| ____________________________________________________________________ | ||||
| Úhrnem | 1560 | liber příze = | 78 | liber št. |
Celkem:
| Konstantní kapitál | 7440 | liber příze = | 372 | liber št. |
| Variabilní kapitál | 1000 | “ “ = | 50 | “ “ |
| Nadhodnota | 1560 | “ “ = | 78 | “ “ |
| ____________________________________________________________________ | ||||
| Úhrnem | 10.000 | liber příze = | 500 | liber št. |
Z‘ — P‘ samo o sobě není nic jiného než prodej 10.000 liber příze. 10.000 liber příze je zboží jako každá jiná příze. Pro kupujícího je důležitá cena 1 šilinku za libru čili 500 liber št. za 10.000 liber. Začne-li si při transakci všímat hodnotového složení, činí tak jen se lstivým úmyslem dokázat, že by se libra mohla prodat levněji než za 1 šilink a že i pak prodavač ještě udělá dobrý obchod. Ale množství zboží, které kupuje, závisí na jeho potřebách; je-li na př. majitelem tkalcovny, závisí na složení jeho vlastního kapitálu, fungujícího v tkalcovně, a ne na složení kapitálu továrníka-přádelníka, od něhož kupuje. Proporce, v nichž má Z‘ jednak nahradit kapitál spotřebovaný ve výrobním procesu (t. j. jeho různé součásti), jednak sloužit jako nadvýrobek, určený buď k vydání nadhodnoty, nebo k akumulaci kapitálu — tyto proporce existují pouze v procesu koloběhu toho kapitálu, jehož zbožní formou je 10.000 liber příze. S prodejem jako takovým nemají nic společného. Zde se mimo to předpokládá, že se Z‘ prodává za svou hodnotu, že tedy jde jen o jeho přeměnu ze zbožní formy v peněžní formu. Pro Z‘ jako funkční formu v koloběhu tohoto jednotlivého kapitálu, z níž musí být nahrazen produktivní kapitál, má ovšem rozhodující význam to, zda a do jaké míry se při prodeji hodnota a cena navzájem rozcházejí; ale zde, při zkoumání pouhých rozdílů forem, nás tato otázka nijak nezajímá.
Ve formě I, P...P‘, probíhá výrobní proces uprostřed mezi dvěma navzájem se doplňujícími a navzájem si protikladnými fázemi oběhu kapitálu; je skončen, dříve než nastane závěrečná fáze Z‘ — P‘. Peníze se zálohují jako kapitál zprvu na výrobní prvky, z nich se přeměňují ve zbožní výrobek, a tento zbožní výrobek se zase přeměňuje v peníze. Je to úplně uzavřený obchodní cyklus, jehož výsledkem jsou peníze, vhodné ke všemu a pro každého. Obnovení procesu je tak dáno pouze potenciálně. P...Pr...P‘ může být stejně jak posledním koloběhem, jímž končí funkce individuálního kapitálu v případě, že je vzat z podniku, tak i prvním koloběhem individuálního kapitálu, který po prvé přistupuje k vykonávání své funkce. Všeobecný pohyb je tu P...P‘, od jisté sumy peněz k větší sumě peněz.
Ve formě II, Pr...Z‘ — P‘ — Z...Pr (Pr‘), následuje celý proces oběhu za prvním Pr a předchází druhý; probíhá však v pořadí protikladném formě I. První Pr je produktivní kapitál, a jeho funkcí je výrobní proces, který je předběžnou podmínkou procesu oběhu, který po něm následuje. Závěrečné Pr naproti tomu není výrobní proces; je to jen znovuexistence průmyslového kapitálu v jeho formě produktivního kapitálu. A přitom je to výsledek přeměny, k níž došlo v poslední fázi oběhu — přeměny kapitálové hodnoty v S + Vp, v subjektivní a objektivní činitele, kteří při svém spojení tvoří formu existence produktivního kapitálu. Kapitál, ať už je Pr nebo Pr‘, je tu nakonec zase v takové formě, v níž musí znovu fungovat jako produktivní kapitál, vykonávat výrobní proces. Všeobecná forma pohybu, Pr...Pr, je forma reprodukce a neukazuje, na rozdíl od P...P‘, zhodnocení jako účel procesu. Proto tím více usnadňuje klasické ekonomii, aby ignorovala určitou kapitalistickou formu výrobního procesu a výrobu jako takovou líčila jako účel procesu, kterým prý je to, aby se co nejvíce a co nejlevněji vyrábělo a výrobek se směňoval za co nejrůznorodější jiné výrobky, sloužící zčásti k obnovení výroby (P — Z), zčásti ke spotřebě (p — z). Při tom, poněvadž P i p tu jsou oběživem jen pomíjivě, mohou být snadno přehlédnuty zvláštnosti jak peněz, tak peněžního kapitálu, a celý proces se jeví jako prostý a přirozený, t. j. má přirozenost plochého racionalismu. Právě tak se při zkoumání zbožního kapitálu příležitostně zapomíná na zisk, a když se mluví o koloběhu výroby vcelku, figuruje zbožní kapitál jen jako zboží, ale když se mluví o součástech hodnoty, figuruje jako zbožní kapitál. Akumulace se ovšem líčí týmž způsobem jako výroba.
Ve formě III, Z‘ — P‘ — Z...Pr...Z‘ zahajují koloběh dvě fáze procesu oběhu, a to v témž pořadí jako ve formě II, t. j. jako ve formě Pr... Pr; pak následuje Pr, a to jako ve formě I se svou funkcí, s výrobním procesem; výsledkem tohoto výrobního procesu, Z‘, koloběh končí. Jako ve formě II končí Pr, prostě obnovenou existencí, znovuzrozením produktivního kapitálu, tak zde končí Z‘, obnovenou existencí zbožního kapitálu; jako ve formě II musí kapitál ve své závěrečné formě Pr znovu zahájit proces jako výrobní proces, tak i zde, když se znovu objevil průmyslový kapitál ve formě zbožního kapitálu, musí koloběh znovu začít fází oběhu Z‘ — P‘. Obě formy koloběhu jsou nedokončené, protože nekončí P‘, kapitálovou hodnotou přeměněnou opět v peníze, zhodnocenou. Musí tedy obě pokračovat a zahrnují proto reprodukci. Celý koloběh ve formě III je Z‘...Z‘.
Třetí forma se liší od dvou prvních tím, že jen v tomto koloběhu je výchozím bodem zhodnocovacího procesu zhodnocená kapitálová hodnota, a ne původní kapitálová hodnota, která se má teprve zhodnotit. Výchozím bodem je tu Z‘, jež je kapitalistickým vztahem; jako takové má rozhodující vliv na celý koloběh, neboť tento koloběh zahrnuje už ve své první fázi jak koloběh kapitálové hodnoty, tak i koloběh nadhodnoty; přitom se musí nadhodnota, ne-li v každém jednotlivém koloběhu, tedy alespoň v průměru, zčásti vydávat jako důchod, procházet oběhem z — p — z, zčásti pak fungovat jako prvek akumulace kapitálu.
Ve formě Z‘...Z‘ se předpokládá spotřeba celého zbožního výrobku jako podmínka normálního průběhu koloběhu kapitálu samého. Individuální spotřeba dělníka a individuální spotřeba té části nadvýrobku, která se neakumuluje, zahrnuje celou individuální spotřebu. Proto spotřeba jako celek — i jako individuální, i jako produktivní spotřeba — vchází do koloběhu Z‘ jako jeho podmínka. Produktivní spotřeba (kam svou podstatou patří i individuální spotřeba dělníka, neboť pracovní síla je v jistých mezích neustálým produktem individuální spotřeby dělníka) se uskutečňuje bezprostředně každým individuálním kapitálem. Individuální spotřeba — vyjma to, co je nutné k existenci individuálního kapitalisty — se tu předpokládá výhradně jako společenský akt, ale naprosto ne jako akt individuálního kapitalisty.
Ve formách I a II je celý pohyb vyjádřen jako pohyb zálohované kapitálové hodnoty. Ve formě III tvoří zhodnocený kapitál, vystupující v podobě celkového zbožního výrobku, výchozí bod a má formu pohybujícího se kapitálu, zbožního kapitálu. Teprve po jeho přeměně v peníze se tento pohyb rozvětvuje na pohyb kapitálu a pohyb důchodu. V této formě spadá do koloběhu kapitálu jak rozdělování celkového společenského produktu, tak i zvláštní rozdělování výrobku každého individuálního zbožního kapitálu — rozdělování na jedné straně na fond individuální spotřeby, na druhé straně na reprodukční fond.
V P...P‘ je dána možnost rozšíření koloběhu podle velikosti té části p, která vejde do obnoveného koloběhu.
V Pr...Pr může Pr zahájit nový koloběh s touž nebo snad i menší hodnotou, a přesto může představovat reprodukci v rozšířeném měřítku; na př. zlevní-li se prvky zboží zvýšením produktivity práce. Naopak, v opačném případě může produktivní kapitál vzrostlý co do hodnoty představovat reprodukci ve hmotně zúženém měřítku — na př. zdraží-li se prvky výroby. Totéž platí i o Z‘...Z‘.
V Z‘...Z‘ je kapitál ve zbožní formě předpokladem výroby; a vrací se opět jako předpoklad v témž koloběhu v druhém Z. Není-li toto Z ještě vyrobeno nebo reprodukováno, koloběh vázne; toto Z musí být reprodukováno většinou jako Z‘ nějakého jiného průmyslového kapitálu. V tomto koloběhu existuje Z‘ jako výchozí bod, průchozí a závěrečný bod pohybu — je tu tedy neustále. Je stálou podmínkou reprodukčního procesu.
Z‘...Z‘ se liší od forem I a II ještě jedním momentem. Všechny tři koloběhy mají společné to, že kapitál dokončuje proces svého koloběhu v téže formě, v níž jej zahajuje, a tím opět přijímá počáteční formu, v níž znovu zahajuje týž koloběh. Počáteční forma P, Pr, Z‘ je vždy forma, v níž se zálohuje kapitálová hodnota (v III. formě s nadhodnotou, která k ní přibyla) — tedy vzhledem ke koloběhu původní forma hodnoty; závěrečná forma P‘, Pr, Z‘ je vždy přeměněná forma jedné z funkčních forem, která v koloběhu předchází a není původní formou.
Tak je P‘ v I přeměněná forma Z‘, konečné Pr ve II přeměněná forma P (a v I a II se této přeměny dosahuje prostým aktem oběhu zboží, formální výměnou míst zboží a peněz); v III je Z‘ přeměněná forma Pr, produktivního kapitálu. Ale zde, v III, se přeměna týká předně nejen funkční formy kapitálu, ale i velikosti jeho hodnoty; za druhé však je přeměna výsledkem nejen pouze formální výměny míst, která patří do procesu oběhu, nýbrž výsledkem skutečné přeměny, kterou prošla užitná forma a hodnota zbožních součástí produktivního kapitálu ve výrobním procesu.
Krajní počáteční forma P, Pr, Z‘ je pro každý koloběh — I, II i III — předem dána; forma, která se znovu vrací v konečném členu, je dána a tedy i podmíněna řadou metamorfos koloběhu samého. Z‘ jako konečný bod koloběhu individuálního průmyslového kapitálu předpokládá pouze formu Pr — která nepatří do oběhu — téhož průmyslového kapitálu, jehož produktem Z‘ je; P‘ jako konečný bod v I, jako přeměněná forma Z‘ (Z‘ — P‘), předpokládá, že P je v rukou kupce, že existuje mimo koloběh P...P‘ a jen prodejem Z‘ se do tohoto koloběhu vtahuje, stává se jeho vlastní konečnou formou. Tak ve II konečné Pr předpokládá, že S a Vp (Z) existují mimo koloběh a včleňují se do něho aktem P — Z jako jeho konečná forma. Ale ponecháme-li stranou poslední krajní bod, nepředpokládá ani koloběh individuálního peněžního kapitálu existenci peněžního kapitálu vůbec, ani koloběh individuálního produktivního kapitálu nepředpokládá existenci koloběhů produktivního kapitálu. V I může být P prvním peněžním kapitálem, ve II Pr prvním produktivním kapitálem, který vystupuje na scénu dějin, ale v III
se předpokládá, že Z dvakrát existuje mimo koloběh. Jednou v koloběhu Z‘ — P‘ — . Toto Z, pokud se skládá z Vp, je zbožím v rukou prodavače; je samo zbožním kapitálem, pokud je produktem kapitalistického výrobního procesu; a i když není jeho produktem, je zbožním kapitálem v rukou obchodníka. Po druhé v z — p — z, v druhém z, které tu rovněž musí být jako zboží, aby mohlo být koupeno. V každém případě jsou S a Vp, ať jsou zbožním kapitálem nebo ne, právě taková zboží jako Z‘ a chovají se k sobě navzájem jako zboží. Totéž platí o druhém z v z — p — z. Pokud tedy Z‘ = Z (S + Vp), potud jsou zboží prvky, jež toto Z‘ vytvářejí, a potud musí být toto Z‘ v oběhu nahrazováno stejnými zbožími; stejně tak i v z — p — z musí být druhé z v oběhu nahrazováno jinými stejnými zbožími.
Na základě kapitalistického výrobního způsobu jakožto vládnoucího způsobu musí být mimo to každé zboží v rukou prodavače zbožním kapitálem. Je jím dále v rukou obchodníka anebo se jím v jeho rukou stává, nebylo-li jím dříve. Anebo musí — jako na př. dovážené předměty — být takovým zbožím, které nahrazuje původní zbožní kapitál a dává mu tak jen jinou formu existence.
Zbožní prvky S a Vp, z nichž se skládá produktivní kapitál Pr, nabývají při přeměně ve formy existence Pr jiné podoby, než jakou měly na různých zbožních trzích, kde byly získány. Nyní jsou spojeny a <jen> ve svém spojení mohou fungovat jako produktivní kapitál.
To, že jen v této formě III uvnitř samého koloběhu se Z jeví jako předpoklad Z, se vysvětluje tím, že výchozím bodem koloběhu je kapitál ve zbožní formě. Koloběh je zahajován přeměnou Z, (pokud funguje jako kapitálová hodnota, lhostejno zda zvětšená přidáním nadhodnoty nebo ne) ve zboží, která tvoří prvky jeho výroby. Tato přeměna však zahrnuje celý proces oběhu Z — P —Z (= S + Vp) a je jeho výsledkem. Zde tedy stojí Z na obou krajních bodech, ale druhý krajní bod, který nabývá své formy Z aktem P — Z zvenčí, ze sféry zbožního trhu, není posledním bodem koloběhu, nýbrž jen posledním bodem jeho prvních dvou stadií, zahrnujících proces oběhu. Jeho výsledkem je Pr, jehož funkce, výrobní proces, se hned nato zahajuje. Teprve jako výsledek tohoto procesu, a ne jako výsledek procesu oběhu, jeví se Z‘ jako závěr koloběhu a přijímá tutéž formu jako počáteční bod Z‘. Naproti tomu v P...P‘, Pr...Pr, jsou závěrečné body P‘ a Pr bezprostředními výsledky procesu oběhu. Zde se tedy teprve na konci koloběhu předpokládá, že v cizích rukou je P‘ v prvním případě a Pr v druhém případě. Pokud koloběh probíhá mezi krajními body, nejeví se ani P v jednom případě, ani Pr v druhém případě — t. j. ani existence P jako cizích peněz, ani existence Pr jako cizího výrobního procesu — jako předpoklad těchto koloběhů. Naproti tomu Z‘...Z‘ předpokládá, že Z (= S + Vp) představuje cizí zboží a je v cizích rukou, že tato zboží jsou úvodním procesem oběhu vtahována do koloběhu a přeměňují se v produktivní kapitál, a jako výsledek fungování tohoto produktivního kapitálu se pak Z‘ opět stává závěrečnou formou koloběhu.
Ale právě proto, že koloběh Z‘...Z, předpokládá ve své sféře jiný průmyslový kapitál ve formě Z (= S + Vp) (a Vp zahrnuje různé jiné kapitály, na př. v našem případě stroje, uhlí, olej atd.) — vyzývá sám k tomu, abychom jej zkoumali nejen jako všeobecnou formu koloběhu, t. j. nejen jako takovou společenskou formu, v níž je možno zkoumat každý jednotlivý průmyslový kapitál (kromě těch případů, kdy se kapitál vkládá po prvé), tedy nejen jako formu pohybu, společnou všem individuálním průmyslovým kapitálům, nýbrž zároveň i jako formu pohybu sumy individuálních kapitálů, t. j. celkového kapitálu třídy kapitalistů, jako pohyb, v němž se pohyb každého individuálního průmyslového kapitálu jeví jen jako dílčí pohyb, který se proplétá s pohyby ostatních kapitálů a je jimi podmíněn. Zkoumáme-li na př. celý roční zbožní produkt nějaké země a analysujeme-li pohyb, jehož prostřednictvím jedna část tohoto produktu nahrazuje produktivní kapitál ve všech individuálních podnicích, kdežto druhá část vchází do sféry individuální spotřeby různých tříd, zkoumáme Z‘...Z‘ jako formu pohybu vlastní jak celkovému společenskému kapitálu, tak i nadhodnotě jím vyrobené resp. nadvýrobku. To, že společenský kapitál = součtu individuálních kapitálů (včetně akciových kapitálů nebo státního kapitálu, pokud vlády používají produktivní námezdní práce v dolech, na železnicích atd., a tedy plní funkci průmyslových kapitalistů) a že celkový pohyb společenského kapitálu = algebraickému součtu pohybů individuálních kapitálů, to naprosto nevylučuje, že tento pohyb jakožto pohyb odděleného individuálního kapitálu vykazuje jiné jevy než týž pohyb, zkoumaný jako část celkového pohybu společenského kapitálu — t. j. v jeho souvislosti s pohyby ostatních částí tohoto společenského kapitálu. Přitom řeší takové problémy, o nichž se při zkoumání koloběhu jednotlivého individuálního kapitálu musí předpokládat, že už jsou vyřešeny, a ne je z něho vyvozovat.
Z‘...Z‘ je jediný koloběh, v němž původně zálohovaná kapitálová hodnota tvoří jen část krajního bodu, kterým začíná pohyb, a v němž se tedy pohyb od počátku hlásí jako souhrnný pohyb průmyslového kapitálu, jako pohyb nejen té části produktu, která nahrazuje produktivní kapitál, nýbrž i té jeho části, která tvoří nadvýrobek a obvykle se zčásti vydává jako důchod, zčásti má sloužit jako prvek akumulace. Pokud je v tomto koloběhu zahrnuto vydání nadhodnoty jako důchodu, potud je do něho zahrnuta i individuální spotřeba. Ta je v něm však zahrnuta dále ještě proto, že výchozí bod Z, zboží, existuje jako jakýkoli užitný předmět; každý kapitalisticky vyrobený předmět je však zbožním kapitálem, ať už je svou užitnou formou určen pro produktivní nebo individuální spotřebu nebo pro tu i onu. P...P‘ ukazuje jen na jednu stránku: na hodnotu, na zhodnocení zálohované kapitálové hodnoty jako na účel celého procesu; Pr...Pr (Pr‘) na výrobní proces kapitálu jako na proces reprodukce, při čemž velikost produktivního kapitálu zůstává stejná nebo vzrůstá (akumulace); Z‘...Z‘, které se už ve svém počátečním bodu ohlašuje jako forma kapitalistické zbožní výroby, zahrnuje už předem produktivní i individuální spotřebu; produktivní spotřeba se zhodnocením v ní obsaženým se jeví jen jako část pohybu v této formě. Konečně, poněvadž Z‘ může existovat v takové užitné formě, která nemůže vstoupit do žádného nového výrobního procesu, nasvědčuje to už předem tomu, že různé součásti hodnoty Z‘, vyjádřené v částech výrobku, musí zaujímat nestejné místo, podle toho, bere-li se Z‘...Z‘ jako forma pohybu celkového společenského kapitálu nebo jako samostatný pohyb individuálního průmyslového kapitálu. Všemi svými zvláštnostmi nás tento koloběh vyvádí za své vlastní hranice jako odděleného koloběhu pouze individuálního kapitálu.
V obrazci Z‘...Z‘ se jeví pohyb zbožního kapitálu, t. j. celkového kapitalisticky vyrobeného produktu, nejen jako předpoklad samostatného koloběhu individuálního kapitálu, nýbrž je jím zase podmíněn. Pochopí-li se tedy svéráznost tohoto obrazce, nestačí už spokojit se tím, že metamorfosy Z‘ — P‘ a P — Z jsou jednak funkčně určenými etapami v metamorfose kapitálu, jednak články všeobecného zbožního oběhu. Je nutné objasnit spleť metamorfos jednoho individuálního kapitálu s metamorfosami jiných individuálních kapitálů a s tou částí celkového produktu, která je určena pro individuální spotřebu. Při rozboru koloběhu individuálního průmyslového kapitálu bereme proto za základ především první dvě formy.
Koloběh Z‘...Z‘ se jeví jako forma jednotlivého individuálního kapitálu na př. v zemědělství, kde se počítá ode žní do žní. Ve figuře II je výchozím bodem osev, ve figuře III žně, čili jak říkají fysiokraté, v první avances [zálohy], v druhé reprises [příjmy]. Pohyb kapitálové hodnoty se v III. figuře jeví od samého začátku jen jako část pohybu všeobecné masy výrobků, kdežto v I a II tvoří pohyb Z‘ pouze moment v pohybu odděleného kapitálu.
Ve figuře III je přítomnost zboží na trhu stálým předpokladem výrobního a reprodukčního procesu. Soustředíme-li se tedy na tuto figuru, zdá se, že všechny prvky výrobního procesu přicházejí ze sféry zbožního oběhu a skládají se jen ze zboží. Toto jednostranné pojetí opomíjí takové prvky výroby, které nezávisí na zbožních prvcích.
Poněvadž v Z‘...Z‘ je výchozím bodem celkový produkt (celková hodnota), ukazuje se tu, že (odmyslíme-li si zahraniční obchod) k reprodukci v rozšířeném měřítku při nezměněné produktivitě může docházet jen tehdy, jsou-li v části nadvýrobku, která se má kapitalisovat, už obsaženy hmotné prvky dodatečného produktivního kapitálu; ukazuje se tedy, že pokud je výroba jednoho roku předpokladem výroby příštího roku anebo pokud může k této výrobě docházet v jednom roce současně s procesem prosté reprodukce, vyrábí se nadvýrobek bezprostředně v takové formě, která mu umožňuje fungovat jako dodatečný kapitál. Zvýšená produktivita může zvětšit jen hmotu kapitálu, aniž zvýší jeho hodnotu; tím však tvoří dodatečný materiál pro zhodnocování.
Z‘...Z‘ tvoří základ Quesnayova Tableau économique [Ekonomické tabulky], a to, že si zvolil v protikladu k formě P...P‘ (formě, které se výhradně přidržovala merkantilní soustava) právě tuto formu, a ne Pr...Pr, svědčí o jeho velkém a správném taktu.