Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
*O stycích Mezinárodního dělnického sdružení s anglickými dělnickými organizacemi[251]
Mimořádná pozornost, kterou anglický a zejména londýnský tisk věnuje Mezinárodnímu dělnickému sdružení a jeho bruselskému kongresu (jen "Times" o tom přinesly čtyři úvodníky), vyvolala v německém buržoazním tisku úplný tanec svatého Víta. Německý tisk poučuje tisk anglický, že se dopouští omylu, když věří, že Mezinárodní dělnické sdružení má v Anglii nějaký význam! Přichází s objevem, že anglické tradeuniony, které prostřednictvím Mezinárodního dělnického sdružení poskytly vydatnou finanční podporu pařížským, ženevským a belgickým dělníkům v boji proti kapitálu,[252] nejsou vůbec s tímto Mezinárodním dělnickým sdružením v žádném spojení!
"To všechno se zřejmě opírá o tvrzení jistého M. Hirsche[a], kterého Schulze-Delitzsch poslal do Anglie jen kvůli tomuto skandálu," dovídáme se z Londýna. ,,M. Hirsch to říká a M. Hirsch je ctihodný muž! Ctihodný jelen [Ehren-Hirsch] byl unionistům (členům tradeunionů, odborů) v Londýně podezřelý, protože neměl žádný doporučující dopis od Mezinárodního dělnického sdružení. A tak si z něho zcela prostě vystřelili. Není tedy divu, že Hirsch je z toho jelen. Kdyby jej totiž byli brali vážně, byli by mu mohli - i když k němu nechovali zvláštní důvěru a sympatie - sdělit to, co v Londýně ví kdekdo, že totiž Všeobecná odborová rada, která sídlí v Londýně,[254] se skládá ze 6-7 osob, z nichž tři, Odger (tajemník Všeobecné rady a delegát obuvníků), R. Applegarth (delegát sdružených tesařů a truhlářů) a Howell (delegát zedníků a tajemník Reformní ligy[168]) jsou zároveň členy generální rady Mezinárodního dělnického sdružení. Dále by se byl dověděl, že ostatní přidružené tradeuniony (jen v Londýně je jich kolem 50, venkovské tradeuniony nepočítaje) zastupuje v generální radě Mezinárodního dělnického sdružení ještě dalších pět členů, a to R. Shaw, Buckley, Cohn, Hales a Maurice, a že každý tradeunion má kromě toho právo a zvyk posílat ve zvláštních případech delegáty do generální rady. Dále jsou z anglické strany v generální radě Mezinárodního dělnického sdružení zastoupeny:
družstva, která na bruselský kongres vyslala 3 delegáty - Williamem Westonem[b] a Williamsem;
Reformní liga - Dellem, Cowellem Stepneyem a Lucraftem; všichni tři jsou také členy výkonné komise Reformní ligy;
Národní reformní sdružení[255], založené zesnulým agitátorem Bronterrem O'Brienem - svým předsedou A. A. Waltonem a Milnerem,
konečně ateistická lidová agitace - známou řečnicí paní Harriet Lawovou a panem Copelandem.
Jak je vidět, není jediná alespoň poněkud významná organizace britského proletariátu, která by nebyla přímo svými vlastními vůdci zastoupena v generální radě Mezinárodního dělnického sdružení. A konečně oficiální orgán anglických tradeunionů, noviny ,Bee-Hive,' řízené Georgem Potterem, jsou zároveň i oficiálním orgánem generální rady Mezinárodního dělnického sdružení, o jejíchž zasedáních přinášejí každý týden zprávy.
Objevy Ctihodného jelena a jásot německého buržoazního tisku, který následoval, poskytly tak žádoucí potravu londýnskému dopisovateli ,Weser-Zeitung' a londýnskému dopisovateli ,Augsburčanky'[256], který se podepisuje Δ. Tato osoba - oba listy totiž obhospodařuje jedna a táž osoba - bydlí z důvodů, které sama zná nejlépe, v odlehlém koutu vzdáleném několik hodin cesty od Londýna. Zde zjemňuje své stydlivé výtahy z ,Times', ,Morning Star' a ,Saturday Review'[257] estetickou omáčkou podle vkusu svého publika. Čas od času, jako právě v tomto případě, semele i drby německých novin a s falešným datem je znovu otiskne ve ,Weser-Zeitung' a v ,Augsburčance'. Zmíněný dopisovatel ,Weser-Zeitung' a ,Augsburčanky' není totiž nikdo jiný než pověstný literární lumpenproletář Elard Biscamp. Již dávno vyloučený z každé pořádné společnosti, hledá tento nešťastník v pálence utišující prostředek pro rány v srdci, které mu zasadilo Prusko anexí jeho vlasti Hesenska-Kaselska a jeho přítele Edgara Bauera."[258]
Napsal K. Marx 4. října 1868
Otištěno v "Demokratisches Wochenblatt",
čís. 42 ze 17. října 1868Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Jde o dr. Maxe Hirsche, "věhlasného" ekonoma Dunckerova listu "Volks-Zeitung"[253]. Zdá se, že dokud nepodnikl svou objevitelskou cestu do jemu neznámých anglických krajů, neměli v Londýně o existenci tohoto novodobého zachránce společnosti ani potuchy. (Marxova poznámka.)
b Jde zřejmě o Johna Westona. (Pozn. red.)
251 Tuto noticku napsal Marx pro "Demokratisches Wochenblatt" (viz Marxův dopis Engelsovi ze 4. října 1868). V prvním odstavci zprávy provedla redakce zřejmě některé změny.
252 Jde o materiální podporu stávkujícím dělníkům, kterou generální rada organizovala společně s anglickými tradeuniony.
Za stávky pařížských bronzařú (v únoru-březnu 1867) otiskla generální rada 13. března 1867 v listu "International Courier" provolání k anglickým dělníkům, v němž je vyzývala, aby stávkujícím poskytli materiální pomoc. Obuvnické, krejčovské, tesařské a jiné tradeuniony poslaly prostřednictvím generální rady do Francie několik set liber šterlinků.
V souvislosti se střelbou do belgických horníků a železárenských dělníků v Marchiennes (v únoru 1867) uveřejnila generální rada v listu "International Courier" 13. března 1867 provolání "Horníkům a dělníkům železářského průmyslu ve Velké Británii" a vyzvala je, aby pomohli obětem masakru. Rodinám zastřelených dělníků byla poskytnuta finanční pomoc.
Za stávky a výluky ženevských stavebních dělníků (březen-duben 1868, viz poznámku [230]) posílaly tradeuniony tesařů a truhlářů, tkalců, knihařů aj. prostřednictvím generální rady do Ženevy měsíční podporu 40 000 franků.
253 "Volks-Zeitung" ["Lidové noviny"] - německý demokratický deník, vycházel v Berlíně od roku 1853.
254 Míní se Londýnská odborová rada (London Trades Council), poprvé zvolená na konferenci delegátů různých londýnských tradeunionů v květnu 1860. Londýnská rada, která stála v čele mnohatisícové masy odborářů hlavního města, měla vliv na celou dělnickou třídu Anglie. V první polovině šedesátých let řídila akce anglických dělníků proti intervenci v USA, na obranu Polska a Itálie a později za legalizaci tradeunionů. Vedoucí úlohu v londýnské radě měli vůdcové nejsilnějších tradeunionů tesařú (Cremer a později Applegarth), obuvníků (Odger), zedníků (Coulson a Howell) a mechaniků (Allan). Členem generální rady Internacionály nebyl z nich jen Allan.
Marx, který hned od založení Internacionály bojoval proti reformismu a cechovní omezenosti tradeunionistických předáků, se snažil získat do řad Internacionály širokě masy anglických dělníků. Usiloval o to, aby se k ní připojily jak základní organizace tradeunionů, tak Londýnská odborová rada s právy britské sekce. O připojení k Internacionále se jednalo z iniciativy anglických členů generální rady na řadě zasedání Londýnské odborové rady; 14. ledna 1867 přijala Londýnská odborová rada rezoluci, v níž schvalovala zásady Mezinárodního dělnického sdružení, ale kategoricky se vyslovila proti jakémukoli organizačnímu spojení. Styky Londýnské odborové rady s Internacionálou se pak i nadále udržovaly prostřednictvím členů generální rady, kteří působili v Londýnské odborové radě.
255 Je míněna Národní reformní liga, kterou založili roku 1849 v Londýně vůdcové chartistického hnutí Bronterre O'Brien, Reynolds aj. Liga si vytkla za úkol bojovat za všeobecné volební právo a uskutečnění sociálních reforem. V roce 1866 se připojila k Internacionále a působila pod vedením generální rady. Stala se tak jednou z poboček Reformní ligy. Její předáci Alfred Walton a George Milner byli členy generální rady a zúčastnili se několika kongresů Internacionály.
256 "Weser-Zeitung" ["Veserské noviny"] - buržoazní liberální list, který vycházel v Brémách od roku 1844 do roku 1930.
"Augsburčanka" - je míněna augsburská "Allgemeine Zeitung" (viz poznámku [26]).
257 "The Morning Star" ["Jitřenka"] - anglický deník, orgán freetraderů, vycházel v Londýně v letech 1856-1869.
"Saturday Review" - zkrácený název anglického konzervativního týdeníku "Saturday Review of Politics, Literature, Science and Art" ["Sobotní přehled politiky, literatury, vědy a umění"], který vycházel v Londýně v letech 1855-1938.
258 Narážka na vstup německého publicisty, bývalého mladohegelovce Edgara Bauera, do služeb pruského tiskového odboru v roce 1863.