Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Pád Karsu
IV
Clarendonovi se tedy podařilo po celý srpen mařit jevpatorijským plánem všechny akce Porty. Redcliffova depeše potvrdila prohlášení generála Williamse, že „zásoby v Karsu vydrží sotva do začátku září“. Za jakých mimořádných obětí se turecká posádka v Karsu dokázala udržet po delší dobu, než uvedl Williams, uvidíme z následujícího memoranda (příloha k čís. 315):
„Kars 1. září 1855
S našimi zásobami děláme zázraky; vojáci dostávají jen poloviční příděly chleba, masa či rýže. Někdy dostanou místo chleba jen 100 drachem[a] sucharů a víc nic. Nemáme peníze. Tři tisíce střelců z muslimského obyvatelstva brzy zemřou hladem. Arméni dostali rozkaz opustit zítra město. Není ječmen a téměř žádné krmivo. Jezdectvo, jehož koně jsou jen kost a kůže, bylo posláno z posádky pryč. S děIotřeIckými koňmi to bude brzy stejné. Jak potom budeme moci přesunovat lolní děla?... Co se podniká na pomoc této armádě?
Podepsán: Williams“
Když se Clarendon přesvědčil, že Kars nevydrží se zásobami déle než do začátku října, a když ho na druhé straně Redcliffe ujistil, že ani s pomocí spojeneckých dopravních prostředků se vojsko Ömera paši nedostane před začátkem října do Redut-Kale, nepovažuje již za nebezpečné naléhat na francouzskou vládu, aby přijala turecký plán. Mimoto věděl, že se na tuto vládu obrací právě ve chvíli, kdy mělo dojít ke zteči Sevastopolu a že Pélissier má proto vážné důvody nedovolit ve složení vojsk před Sevastopolem žádnou změnu. Aby zakryl, že je mu to známo, uvedl Clarendon Redcliffovu depeši ve zkomoleném výňatku. Lordu Cowleymu Clarendon telegrafoval:
„Ministerstvo zahraničních věcí 28. srpna 1855
Vláda Jejího Veličenstva věří, že císařská vláda bude souhlasit s následující odpovědí na depeši vikomta Stratforda de Redcliffe, odeslanou z Balaklavy 26. srpna; v tom případě nechť tuto odpověď Vaše Excelence ihned pošle prostřednictvím lorda Panmura generálu Simpsonovi, který bude informovat vikomta de Redcliffe, je-li ještě v Balaklavě: ‚Omeru pašovi se ponechává na vůli vzít si kterákoli svá vojska z Balaklavy do Asie. Tato vojska musí být nahrazena stejným počtem z kontingentu generála Viviana nebo vojsky z Jevpatorije, podle rozhodnutí spojeneckých generálů; příslušné instrukce o jejich přepravě musí být vydány po dohodě s admirály.‘
Podepsán: Clarendon“
Ani v této depeši si Clarendon nemohl odpustit, aby Portu nenapálil. Ačkoli z různých memorand Ömera paši věděl, že nahrazení jeho vojska u Sevastopolu vojskem z Jevpatorije by celý jeho plán značně pokodi1o, navrhuje francouzské vládě jen tak en passant[b], aby vojsko u Sevastopolu bylo nahrazeno Vivianovým kontingentem nebo vojskem z Jevpatorije. Paříž odpověděla takto:
„Telegraficky
Lord Cowley hraběti ClarendonoviPaříž 29. srpna 1855
Císař nemá námitek proti odsunu tureckých vojsk z Balaklavy a jejich vystřídání jinými za předpokladu, že spojenečtí vrchní velitelé proti tomu nic nenamítají; nebere však na sebe odpovědnost, aby za těchto okolnoští řekl víc. Posílám telegrafickou zprávu generálu Simpsonovi a za slovem ‚Asie‘ dodávám: ‚za předpokladu, že generál Pélissier ani Vy nemáte námitek‘.“
Jak upřímně se lord Clarendon staral o to, aby v této poslední chvíli uspíšil mingrelskou výpravu, bije přímo do očí z jeho zprávy, kterou poslal 7. září podplukovníku Simmonsovi normální poštou, takže došla až 23. září. Od podplukovníka Simmonse obdržel 5. září tuto depeši (čís. 301):
„Musím informovat Vaše Lordstvo, že Ömer paša, jak mi oznámil, bude moci opustit Cařihrad až za 5 či 6 dní, neboť je zaměstnán nutnými přípravami pro výpravu do Asie a jeho přítomnost zde je nezbytně nutná k jejich dokončeni.“ Podle opatření, které Porta učinila, „Ömer paša doufal, že za dvě cesty samotnou tureckou flotilou vylodí v Asii 50 000 mužů a 3400 koní, přičemž si tato operace vyžádá tři až čtyři týdny, čili 10—14 dní na jednu cestu... Ömer paša by si velmi přál, aby mu spojenci pomohli přesunout vojsko a příslušný materiál od Sevastopolu a vozatajské koně ze Sozopolu; soudí, že nejpříhodnější způsob, jak to udělat, by byl, kdyby anglické loďstvo, až dopraví do Balaklavy kontingent na vystřídání, smělo převézt vojsko od Sevastopolu do Asie.“
Na tuto depeši Clarendon odpověděl:
„Hrabě Clarendon podplukovníku Simmonsovi
Ministerstvo zahraničních věcí 7. září 1855
Sire,
zpráva o opatřeních navrhovaných Ömerem pašou pro vyproštění armády v Asii, obsažená ve Vaší depeši z 26. srpna, je v rozporu s pozdějšími zprávami, jež obdržela vláda Jejího Veličenstva. V depeši oznamujete, že Ömer paša počítá s převzetím části tureckého vojska od Sevastopolu a s nahrazením tohoto vojska kontingentem generála Viviana. Z pozdější depeše generála Simpsona však vysvítá, že podle názoru, který vyjádřil Ömer paša, kontingent generála Viviana nebude schopen zaujmout postavení u Sevastopolu dříve než příští jaro. Vzhledem k tomuto názoru Ömera paši a vzhledem k tomu, že na jeho základě generál Simpson protestoval a nechce, aby mu byl kontingent posílán, vláda Jejího Veličenstva rozhodla, že kontingent nemá být přesunut a připojován k sevastopolské armádě.
Clarendon“
Je třeba upozornit, že depeše ubohého válečníka Simpsona není do Modré knihy zařazena, že „názor“ Ömera pašije podvržený a že „pozdější datum“, kdy Ömer paša vyslovil svůj nový názor odporující jeho názoru z 26. srpna, je vlastně začátek července, o čemž svědčí následující výňatek z depeše podplukovníka Simmonse, datované v kamarském táboře 23. září 1855:
„V této věci si dovoluji Vaše Lordstvo informovat, že tento názor vyjádřil Ömer paša v dopise generálu Simpsonovi počátkem července... a předtím, než se dověděl o kritickém postavení armády v Asii. Potom prohlásil, že je rozhodně toho názoru, že generál Simpson nemůže uvažovat o použití kontingentu v otevřeném poli (en rase campagne) tváří v tvář nepříteli... Lord Raglan se mne několikrát ptal, zda myslím, že by bylo možné použít kontingentu pro obranu linií u Balaklavy, a když jsem se zeptal Örnera paši na jeho názor v této věci, řekl mi, že nevidí žádných překážek, považuje-li to lord Raglan za naprosto nutné.“
Když Simpson vyhrabal názor Ömera paši vyslovený dříve, než se dostala na přetřes mingrelská výprava, když jej zfalšoval a na této falzifikaci založil svůj protest, jednal při své „tuposti“ samozřejmě podle tajných instrukcí z Londýna. Chudák Simpson byl Palmerstonův vynález, byl jedním z jeho golemů. Golemové jsou, jak říká německý básník Arnim[338], hliněné hroudy ve tvaru lidských těl, jimž rozmarní čarodějové uměle vdechli život. I když připustíme, že Simpson psal přesně tak, jak se to říká v Clarendonově depeši — což je sporné, neboť Simpsonova depeše se do Modré knihy nedostala — nemohl Clarendon ani na okamžik pochybovat ani o datu, ani o podstatě názoru Ömera paši. Již 15. července jej Simmons informoval, že podle názoru Ömera paši „kontingent, i když může vykonávat posádkovou službu, není ještě s to pochodovat do vnitrozemí“, a v pozdější depeši napsal, že „v Balaklavě a Kerči budou vojska kontingentu v opevněných liniích“ a tedy nikoli „v otevřeném poli“.
Modrá kniha neobsahuje historii mingrelského tažení Ömera paši, ale na světlo proniklo dost fakt prozrazujících, jaké překážky jí spojenecké vlády kladly i tehdy, když už bylo příliš pozdě, v době, kdy k ní s nechutí přivolily a kdy Jižní strana Sevastopolu byla už dobyta.
Simmons píše 21. září 1855 Clarendonovi z kamarského tábora:
„Generál Pélissier dal 18. t. m. souhlas k odchodu tří praporů tureckých myslivců odtud do Asie. Za den či dva budou po moři přepraveny do Batumi. Do této chvíle ještě nedal generál Pélissier souhlas k odjezdu do Asie žádným dalším tureckým jednotkám, které jsou nyní umístěny zde.“
„Na mé dotazy,“ říká Redcliffe 26. září, „mě Porta ujistila, že přesun vojsk a doprava zásob se provádí, i když pomalu, neboť byl k tomu určen jen omezený počet dopravních prostředků. Nelze nevidět, že četné změny v plánu, potřeby našich operací u Sevastopolu a velké požadavky na dopravní službu společně působí tak, že naděje na pomoc Karsu jsou čím dál menší.“
Četné změny v plánu byly ovšem dílem britské vlády; potřeby operací u Sevastopolu byly pouhou záminkou, neboť spojenci se po dobytí města omezili na střežení jeho trosek, a konečně nedostatek potřebných dopravních prostředků byl způsoben rozkazy z Downing Street, podle nichž byl kontingent zbytečně převážen z Varny do Jenikale, Kerče, Jevpatorije a zpět do Bosporu.
Tyto chmurné předzvěsti na okamžik rozptýlilo jako zář meteoru vítězství, jehož Turci dobyli 29. září nad útočícími ruskými kolonami před Karsem. V depeši téhož data generál Williams nazývá tento den „slavným dnem tureckých zbraní“. V depeši z 3. října (čís. 342) Williams sděluje Clarendonovi:
„V boji, který trval téměř sedm hodin, bojovala turecká pěchota a stejně tak dělostřelectvo s nejrozhodnější odvahou; uvážíme-li, že turečtí vojáci kopali zákopy a střežili je po nocích téměř čtyři měsíce, uvědomíme-li si, že byli špatně oblečeni, dostávali ani ne poloviční příděl chleba a že 29 měsíců nedostali žádný plat, pak myslím Vaše Lordstvo uzná, že se ukázali být hodni obdivu Evropy a nepochybně si zaslouží, aby byli počítáni mezi nejlepší evropská vojska.“
Když Porta dostala tyto radostné zprávy, vydala prohlášení k obráncům Karsu (čís. 345), v němž se říká:
„Jsme přesvědčeni o zápalu a neohroženosti, které oduševnily Vaši Excelenci, jakož i o nekonečné milosti boží, a nacházíme v tom útěchu. Na druhé straně však jsme dnem i nocí pracovali, abychom nalezli prostředky, jak donutit nepřítele, aby zrušil obléhání. Radostné zprávy o tomto vítězství nám vdechly nový život.“
A jaký nadbytek životních sil vdechnou tyto zprávy jistě Clarendonově hrudi! Jistěže on, který dnem i nocí vyhledával prostředky, jak zmařit ty, které našla Porta, bude alespoň marnotratně rozhazovat laciné květy své rétorické sympatie! Nic takového. Spíše zklamán ve svých kalkulacích, vylévá na Portu svou rozmrzelost v této krátké a vyzývavě ironické depeši (čís. 346):
Zanedbaná posádka Karsu najde alespoň zadostiučinění ve vědomí, že její útrapy... vytrhly z klidu turecké ministry, kteří sice nemají žádné normální prostředky pomoci, ale zato se nikdy nepřestali modlit za její bezpečí a úspěchy.“
Clarendon, původně tichý přítel Aberdeenův, zde figuruje jako Palmerstonova zvučná hlásná trouba.
Od 29. září, kdy byli Rusové před Karsem odraženi, do kapitulace města 24. listopadu uplynuly opět téměř dva měsíce. Jak britská vláda využila tohoto času? Předně, zadržela dopravní prostředky, které Ömer paša nutně potřeboval. Pan Oliphant, dopisovatel „Times“, píše 2. srpna z tábora Ömera paši:
„Turecká armáda postupně nabývá stále úctyhodnějšího vzhledu, a když spojenečtí generálové nakonec neochotně dali souhlas k vyslání 10 000 Turků z Balaklavy, rozroste se tato armáda asi na 50 000 mužů. Zdržení zaviňuje hlavně liknavost našich míst na Krymu, neboť neposkytují dopravní prostředky, aby sem mohlo být dopraveno vojsko, a zřejmě se ani v nejmenším nestarají, zda se sem vojsko vůbec dostane nebo nedostane. Je jistě mrzuté, že jediná vážná příčina znepokojení, které Ömer paša zakouší kvůli této výpravě, se musí přičíst témuž zdroji, který již způsobil tolik neštěstí.“
Ale to ještě není všechno. Již v červenci řekl Palmerston v parlamentní rozpravě o turecké půjčce, že Porta má žalostný nedostatek peněz a že všechny její operace závisejí na okamžité finanční podpoře. Parlament vyslovil s půjčkou souhlas a britská vláda ji v srpnu 1855 ohlásila; avšak z dokumentu, který byl předložen parlamentu, vysvítá, že z půjčených 5 miliónů liber št. byly Portě k 29. lednu 1856 vyplaceny jen asi tak dva milióny, a že dokonce i tato suma jí byla posílána rozdrobeně po 100 000 liber št.
Ještě 24. listopadu 1855 Porta prohlašuje (viz čís. 353, příloha 4):
„V závěru se Jeho Excelence“ (serasker) „obrátil na mne a řekl, že vím stejně dobře jako on o jeho stálém úsilí pomoci karské posádce. Ömer paša byl zdržen příčinami, o nichž on, žel, nemohl rozhodovat. To byla záležitost spojenců. Celou dobu bylo jasné, že taková opatření, jaká byli Turci schopni učinit bez armády držené na Krymu, nemohla být dostačující pro dosažení stanoveného cíle... Jeho Excelence mi dále velmi naléhavě vysvětlovala, že Turkům bylo naprosto znemožněno provésti opatření nutná k tomu, aby se pokračovalo v tažení, už tím, že se odkládalo poskytnutí půjčky a Turci jí nemohli využít. Milión kilogramů obilí zakoupeného pro armádu nebyl dodán, protože jej nemohli zaplatit... Napsal velkému vezírovi, že nedojdou-li peníze z tohoto zdroje“ (půjčky) „ode dneška do týdne, podá demisi“ (dopis generála Mansfielda lordu de Redcliffe).
Je to dost zvláštní shoda okolností; týž den, kdy Kars kapituloval, serasker naléhavě vysvětloval britskému vojenskému zmocněnci skutečné příčiny katastrofy: zdržení výpravy Ömera paši, protože spojenci odepřeli dát Portě její vlastní vojska, a potom zastavení všech operací v říjnu a v listopadu, protože britská vláda zadržela Portě její vlastní peníze.
Když se 24. listopadu v Karsu rozhodli kapitulovat,
„vojáci umírali hladem po stovkách denně. Byli jen kost a kůže a nebyli schopni ani bojovat, ani prchat. Ženy přinesly své děti ke generálovu domu, žádajíce pro ně potravu, a nechaly je tam; město bylo poseto mrtvými a umírajícími (čís. 366)“.
Po celou dobu, kdy Clarendon soustavně kříží plány Porty, ochromuje její síly a zadržuje její vlastní peníze, vidíme, jak do ní, podobné muži spoutanému na rukou i na nohou, vtlouká rady, aby jednala energicky, a spílá jí, že je liknavá. V dějinách se snad nenajde obdoba tak trpce směšná, jako je obdoba mezi počínáním britské vlády, která svými dobrodružstvími na Krymu, v Baltském moři i v Tichém oceáně a štědrými odměnami nástrojům těchto nezdarů dělá z Anglie terč posměchu Evropy — a počínáním téže vlády, když nejostřejším tónem hodným antického Katona plísní Portu za chyby jejích důstojníků a správních orgánů. Vláda Sadleirů, morálně rozhořčená prodejností pašů; ochránci Codringtonů a Elliotů, naléhající na potrestání takového Selima paši a Tahira paši; improvisatori[c] Simpsonů, zlostně se kabonící na příznivce lidí druhu Ömera paši; „Take care of Dowb“ Panmure, mentorující seraskera; Downing Street se svými doktory Smithy, Fildery, Aireyi a Gordony, kteří dokonce i na zasedáních sevastopolského výboru kárali jakéhosi pašu z Trapezuntu za to, že zásilka hubek a nabijáků nebyla zabalena ve svazcích a pokryta rohožemi — to je skutečný obraz východní války. A především chrabrý Clarendon se svými srdceryvnými stížnostmi na netečnost Porty! — To připomíná oficiálního Thersita, který kárá Danaovny za to, že nenaplnily děravou káď.
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. něco přes 30 dkg (drachma = 3,2 g). (Pozn. red.)
b — mimochodem. (Pozn. red.)
c — improvizátoři; zde ve smyslu: tvůrci, protektoři. (Pozn. red.)
338 Marx tu naráží na fantastickou novelu Achima von Arnim „Isabella von Ägypten. Kaiser Karl des Fünften erste Jugendliebe“ [„Isabela Egyptská. První láska císaře Karla V.“], Berlín 1812.