Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Pád Karsu
II
Když už strategické rozpaky nedovolovaly vládě Velké Británie, aby si za tři měsíce vytvořila názor na velké operace, které měla v úmyslu podniknout Porta, bylo by nejsprávnější a nejnaléhavější, co mohla vláda udělat, kdyby byla zatím na vlastní odpovědnost poslala menší oddíl vojska přes Erzerum, aby obnovil spojení mezi Erzerumem a Karsem. Spojenci byli pány Černého moře a britská vláda měla plně k dispozici 4000 bašibozuků generála Beatsona, jediný bojeschopný sbor tureckého nepravidelného jezdectva. Jakmile by se byl tento sbor vylodil u Trapezuntu, mohl dostihnout Erzerumu v 10 dnech a doprovodit zásilku potravin do Karsu, čímž by byl pevnosti umožnil klást odpor další čtyři až šest týdnů, než by tuhá arménská zima přinutila obléhatele zastavit všechny ofenzívní akce. Generál Beatson psal Redcliffovi 7. července a žádal jej, aby mu byl svěřen bojový úkol.
Jeho žádost nikdo nevzal na vědomí. 14. srpna začalo už i samo vojsko žádat, aby nebylo nadále ponecháváno v nečinnosti a bylo posláno do Asie. Nedostalo vůbec žádnou odpověď. Beatson se 12. září odvážil ozvat se potřetí. Protože britské vládě již došla trpělivost s únavnou dotěrností ukvapeného žadatele, sáhla k některým diplomaticko-vojenským intrikám, které vyvrcholily propuštěním Beatsona z armády. Protože byl Beatson propuštěn z armády, byla z Modré knihy vypuštěna celá jeho korespondence s vládou.
Viděli jsme už, jak tvrdošíjně trvala britská vláda na výpravě do Erzerumu přes Trapezunt. Když došla zpráva, že se Rusové zachytili na silnici mezi Erzerumem a Karsem a odřízli část zásob sebraných pro karskou armádu, Turci se o vlastní újmě a za zády britského vyslanectví pokusili poskytnout Karsu okamžitou pomoc z Trapezuntu. K Redcliffově depeši z 16. července 1855 je přiložena zpráva vicekonzula Stevense, v níž se říká:
„Trapezunt 9. července 1855
Mylorde!
Mám čest Vám oznámit, že Hafiz paša včera odjel do Erzerumu s 300 dělostřelci a 20 polními děly. Velký počet nepravidelného vojska, který odhaduji na 10 000, se nyní shromažďuje a dnes se dá na pochod do téhož místa.(Podepsán: Stevens)“
Redcliffe, jak mu velí jeho povinnost, ihned žádá vysvětlení, proč serasker mlčí o shromažďování 10 000 mužů nepravidelného vojska v Trapezuntu a o postupu Hafize paši k Erzerumu.
„Jeho Excelence mi o tom řekla jen tolik,“ stěžuje si, „že Tusum paša dostal rozkaz vypravit se do Trapezuntu a odtud snad do Sivasu, kde má shromáždit 4000 mužů nepravidelného vojska a odvést je na válčiště.“
Vedeme-li spojnici mezi Trapezuntem, Sivasem a Erzerumem, zjistíme, že tato tři místa tvoří rovnoramenný trojúhelník, jehož základna, tj. čára mezi Trapezuntem a Erzerumem, je asi o třetinu kratší než obě odvěsny. A tak vyslání posil přímo z Trapezuntu do Erzerumu, místo aby byl Tusum paša poslán z Cařihradu do Trapezuntu, odtud „snad“ do Sivasu, kde by ztrácel čas shromažďováním nepravidelného vojska, s nímž by pak snad postupoval na Erzerum — to byl příliš rychlý postup, za nějž britský vyslanec nemohl Turky nepokárat. Neodvážil se ovšem říci seraskerovi, že pomoc obleženému městu ohrožují dobře promyšlené průtahy, a klade mu otázku:
„Což není pochybné, zda tak velký oddíl bašibozuků, kvapně a nedbale sehnaných dohromady, bude k užitku komukoli kromě nepřítele?“
Když serasker velmi správně namítl, že
„naléhavě žádal nezbytné finanční prostředky, aby mohl bašibozukůrn vyplatit žold, neboť to je hlavní nástroj, jak je udržet pod kontrolou, a hrozil, že odstoupí z úřadu, nebude-li jeho žádosti vyhověno,“ byl lord Redcliffe najednou nahluchlý.
Vezmeme-li druhý operační plán, který Porta předložila a spojenci překazili, dostaneme se do spletitého bludiště, z něhož se lze těžko vymotat.
Ze zprávy britského zmocněnce v táboře Ömera paši, podplukovníka Simmonse, která je datována 15. července a adresována lordu Clarendonovi, a z přiloženého memoranda Ömera paši lze zjistit tyto skutečnosti: 23. června obdržel Ömer paša dopis od generála Williamse, v němž Williams píše, že spojení s Erzerumem bylo přerušeno, a co nejnaléhavěji žádá, aby byly co nejrychleji poslány do Karsu posily nebo aby byla provedena silná diverze směrem od Redut-Kale. Ömer paša zaslal 7. července spojeneckým velitelům Simpsonovi a Pélissierovi memorandum, v němž je žádá o svolání rady velících spojeneckých generálů a admirálů, aby se mohlo učinit okamžité rozhodnutí. V memorandu navrhuje, aby
„byl vysazen s částí své armády, která je zde“ (v Balaklavě) „a v Kerči, tj. s 25 000 mužů pěchoty, se 3000 mužů jezdectva z Jevpatorije a s příslušným dělostřelectvem, na některém bodě čerkeského pobřeží, odkud by ohrozil ruské spojení, a tím Rusy donutil, aby upustili od obléhání Karsu“.
Na podporu svého návrhu Ömer paša uvádí, že osmanská armáda v Asii v počtu 10 000 mužů, kterou početně silnější ruské síly blokují v opevněném karském táboře, je v situaci, kdy pro nedostatek potravin bude pravděpodobně muset kapitulovat; Ömer paša dále uvádí, že karská posádka tvoří vlastně osmanskou armádu v Asii; že kdyby se posádka Karsu vzdala, padlo by do rukou nepřítele také město Erzerum, které lze vzhledem k jeho poloze těžko opevnit, a nepřítel by tak ovládl spojení s Persií a s velkou částí Malé Asie; že přijmou-li spojenci jeho návrh, mohou využít svých hlavních výhod, a to snadné dopravy po moři a jediné turecké armády, která je bojeschopná a připravena k pochodu, tj. armády Ömera paši. V odpovědi na toto memorandum maršál Pélissier a generál Simpson píší, že „pro nedostatek dalších informací považují svolání porady za předčasné“. Ömer paša se však na ně obrací 12. července znovu a oznamuje jim, že
„mezitím dostal od své vlády zprávu, v níž se konstatuje, že celé asijské Turecko až k branám samého Cařihradu není bráněno, a v níž jej vláda snažně žádá, protože každá hodina je drahá, aby okamžitě vyhledal a uplatnil všechny prostředky a zdroje nezbytné k odvrácení velkého nebezpečí, které hrozí turecké vládě, a tím i věci spojenců“. „Za těchto okolností,“ dodává, „kdy mám na Krymu 60 000 tureckých vojáků, většinou Asijců, jejichž rodiny a majetek jsou vydány v plen nepříteli, a kdy vidím, že tato armáda je na Krymu nečinná, a pokud mohu zjistit, není naděje, že by jí mělo být bezprostředně použito, považuji za svou povinnost vůči svému vladaři a společné věci opakovat svůj dřívější návrh.“
Vyzývá proto spojenecké generály, aby se v anglickém hlavním stanu sešli na poradu. Současně s touto veřejnou nótou spojeneckým generálům přiměl podplukovníka Simmonse, aby poslal generálu Simpsonovi a admirálu Lyonsovi důvěrný dopis, z něhož vyjímáme:
„Porta navrhla generálu Vivianovi, aby se přesunul s tureckým kontingentem do Redut-Kale... Ömer paša však soudí, že by bylo příliš riskantní poslat tam toto vojsko, neboť mužstvo se ještě neseznámilo se svými důstojníky, kteří neznají jeho jazyk, a proto mu nemohou v poli velet, a kontingent, i když může vykonávat posádkovou službu, není ještě s to pochodovat do vnitrozemí. Kromě toho není kontingent pro zamýšlenou operaci dostatečně silný. Ömer paša rovněž soudí, že on, jemuž Turci důvěřují a je v Asii dobře znám, neboť zde vedl několik tažení, získá mnohem spíš sympatie a pomoc obyvatelstva při zásobování a opatřování informací než cizinci, kteří neznají jazyk ani zemi.“
Porada se konala 14. července a zúčastnili se jí Ömer paša, podplukovník Simmons, generálové Simpson, Pélissier a Martimprey, a dále admirálové Lyons, Bruat a Stewart. Ömer paša podal podrobný výklad o ruských silách v Asii a jejich operacích v okolí Karsu. Plně rozvinul výše zmíněné argumenty a pevně zastával názor, že
„je nutné bezodkladně připravit akci, kterou by byl zastaven postup Rusů v Asii“.
Z hlášení podplukovníka Simmonse Clarendonovi však vysvítá, že
„generálové a admirálové nedostali od svých příslušných vyslanců v Cařihradě žádné informace, na jejichž základě by měli uvěřit, že situace v Asii je tak vážná, jak se Ömer paša podle informací své vlády domnívá“, a proto rozhodli, že „když takové informace nemají, nevysloví na tuto věc svůj názor“.
Spojenečtí generálové odmítli tedy vyslovit svůj názor na tuto otázku, protože od svých vlád nedostali žádné informace. Spojenecké vlády potom odmítly vydat rozkazy, protože jejich generálové nevyjádřili svůj názor. Jediný, kdo měl na věci bezprostřední zájem, byl Ömer paša, a ten, poněkud překvapen chladným chováním spojeneckých velitelů, jejich podivnou taktikou, když odmítali vyslovit svůj názor na skutečnosti s odůvodněním, že jim nevěří, a jejich nezdvořilým obviňováním turecké vlády ze lži, se pojednou zvedl a rozhodně prohlásil, že
„za těchto okolností považuje za svou povinnost odebrat se na několik dní do Cařihradu a poradit se se svou vládou“.
Dva dny nato, 16. července, se také skutečně vypravil do Cařihradu a vzal s sebou podplukovníka Simmonse; ale doprovázel jej také jakýsi podplukovník Suleau, „který jel údajně na zotavenou“ (viz přílohu I k čís. 270 karských dokumentů), ve skutečnosti však s Pélissierovým a Simpsonovým pověřením zmařit plán Ömera paši. Tento Suleau, důstojník Simpsonova štábu, předal Redcliffovi dopis od chudáka generála Simpsona, který je podle generála Evanse nejnešťastnějším válečníkem, jakého kdy svět viděl; generál Simpson nepíše v tomto dopise vyslanci, že on a jeho kolegové nevěří prohlášením Ömera paši, nýbrž že „se rozhodně ohrazují proti tomu, aby v této chvíli byla z Krymu odvolávána jakákoli vojska“, nepíše mu, že považovali za vhodné zamlčet Ömeru pašovi své názory, nýbrž
„naléhavě prosí Jeho Excelenci, aby použila svého mocného vlivu u Porty tak, aby jejich názor převážil nad názorem Jeho Výsosti[a]“, neboť „v sázce jsou velké veřejné zájmy“ a „úspěch Ömera paši by mohl mít vážné následky“.
Právě že úspěch! Možný úspěch Omera paši nedal spát Pélissierovi, který se dosud mohl chlubit jen neslavnou bitvou 18. června. Chudák Simpson, nešťastný válečník, o němž generál Evans tvrdí, že je od přírody omezený, byl dost bystrý, aby vystihl nesnáze svého kolegy velitele a za zády Ömera paši nastrojil intriku, možno říci jediný manévr, na který se za celé krymské tažení zmohl.
V depeši z 19. července píše Redcliffe Clarendonovi, že ho
„předminulé noci (17. července) překvapilo, když se dozvěděl, že Ömer paša náhle přijel z Krymu a šel přímo k seraskerovi“.
Potají se raduje z pověstí, které přinesl fanariot[337] Pisani, že
„generalissimův příjezd bez rozkazu vlády vyvolal určitou nespokojenost“, a má „silný dojem, že by Ömer paša nejlépe posloužil spojeneckým zájmům, kdyby zbytečně neotálel a vrátil se k velení svému vojsku na Krymu“.
Bez ohledu na Redcliffův silný dojem se pobyt Ömera paši v Cařihradě prodloužil od 17. července do začátku září. Dále uvidíme, co zavinilo tuto ztrátu času.
Redcliffe 23. července informuje Clarendona, že
„Ömer paša předložil Portě návrh, že by vtrhl do Gruzie z Redut-Kale jako východiště a využil by k tomu Kutaisi“.
O tomto návrhu se uvažovalo předešlé noci (22. července) na poradě u velkého vezíra a výsledkem úvah bylo, že
„pro vojska, kterých má být použito zmíněným způsobem pod velením Ömera paši, se má vzít z Jevpatorije až 20 000 mužů a z Bulharska až 5000 mužů, přičemž úbytek vojska v Jevpatoriji by měl nahradit kontingent, jehož početní stav bude doplněn. Kdyby byly proti tomuto plánu námitky, bylo jako alternativa navrženo pozměnit jej tak, že by se z Krymu vzalo jen 10 000 mužů a z Bulharska 15 000, včetně těch, kteří byli určeni jako součást kontingentu.“
Nejvýznaninější část této depeše, kterou měl Clarendon údajně obdržet 1. srpna a jejíž příchod mu poskytl příležitost telegrafovat britskému velvyslanci v Paříži lordu Cowleymu, je zjevně a záměrně překroucena. Je to ta pasáž, v níž se říká, že Porta navrhla stáhnout z Jevpatorije 20 000 mužů, kteří měli přejít pod velení Ömera paši a v Jevpatoriji je měl nahradit turecký kontingent. Je to táž pasáž, na niž Clarendon poukazuje ve své depeši lordu Cowleymu, kde prohlašuje, že „vláda Jejího Veličenstva je tomuto návrhu příznivě nakloněna“, a vyslovuje „naději, že i císařova vláda s tím bude souhlasit“.
V této pasáži je Jevpatorije podvodně vsunuta místo Balaklavy. Ze zprávy podplukovníka Simmonse z 15. července, kterou Clarendon obdržel 30. července, bylo zřejmé, že Ömer paša ve svém memorandu spojeneckým generálům a ve válečné radě naléhal, aby si s sebou mohl vzít tu část své armády, která je zde (v Balaklavě) ; je to ta část, kterou přivedl z Jevpatorije a o níž prohlásil, že jen ona je schopna asijského tažení. Změnil Ömer paša svůj názor po příchodu do Cařihradu? Simmonsova depeše z 2. srpna svědčí o opaku; Simmons v ní sděluje:
„Jeho Výsost Omer paša mě informoval, že k doplnění kontingentu poskytne s radostí kteroukoli z tureckých jednotek, jimž velí, s výjimkou divize, která je nyní v táboře u Sevastopolu, neboť se skládá z jeho nejlepších jednotek a chce ji mít přirozeně s sebou, podnikne-li navrhovaný pochod do Asie.“
Lze tvrdit, že Porta na poradě v noci na 22. července učinila opačné rozhodnutí, než jaké navrhoval Ömer paša? V téže depeši z 23. července, v níž Redcliffe oznamuje Clarendonovi rozhodnutí Porty, píše, že
„sultán přijal Ömcra pašu velmi laskavě a velmi štědře jej odměnil“, a dodává, „nemusím připomínat, že Ömer paša je velice zadobře s ministry Jeho Veličenstva, zejména se seraskerem pašou“.
Nějaké neshody mezi Portou a jejím vrchním velitelem tedy nepřicházejí v úvahu. Zdá se, že Porta byla překvapena stejně jako Ömer paša, když z Londýna došel příkaz předat pod velení Ömera paši vojska v Jevpatoriji a odebrat mu vojska u Sevastopolu a Kerče. Co tedy sledovala britská vláda, když falšovala zmíněnou část depeše? Chtěla skrýt před veřejností, že zatímco se před francouzskou vládou vydává za příznivce Ömerova plánu, ve skutečnosti prostou záměnou slov změnila vlastní návrh Porty v něco úplně protikladného. Tak vznikl nový předmět sporu. Věci se stále víc zaplétaly a to umožnilo promarnit celý srpen a září vydáváním rozkazů a protirozkazů. Falešná hra britské vlády je patrná i z uspořádání Modré knihy. Aby byl čtenář spleten, je Clarendonova depeše Cowleymu zařazena na stránce 248; na stránkách 248—252 následuje výňatek z Redcliffovy depeše z 19. července, Simpsonův dopis Rcdcliffovi z 16. července, dopisy a memorandum Ömera paši, a teprve na konci je zařazena Redcliffova depeše z 23. července, po níž jako by následovala Clarendonova instrukce Cowleymu.
Nyní se musíme na chvilku zastavit v ministerstvu zahraničních věcí na Downing Street a podívat se na hraběte Clarendona, který je velice zaměstnán úlohou hlavního sekretáře velkého Palmerstona. Dva dny poté, kdy odeslal depeši Redcliffovi, tj. 16. července, posílá Clarendon Redcliffovi další depeši, která končí takto:
„Vláda Jejího Veličenstva by stejně jako dříve doporučovala, aby se všechna vojska, která budou vyslána na pomoc karské armádě, přesunula do Trapezuntu. Kdyby se však Ömer paša, který, jak se dovídáme, má v úmyslu odjet do Cařihradu, skutečně rozhodl vzít s sebou kteroukoli část své armády včetně Tunisanů a Albánců do Redut-Kale, vláda Jejího Veličenstva by k tomuto postupu neměla připomínky.“
Zatímco Redcliffova depeše, datovaná v Cařihradě 23. července, došla do Londýna 1. srpna, tj. přesně za devět dní, potřebovala Clarendonova depeše z 16. července opět víc než čtrnáct dní k tomu, aby se dostala do Cařihradu. 30. července tam ještě nebyla, když Redcliffe psal, že
„naléhání vlády Jejího Veličenstva, aby posily byly poslány přes Trapezunt, postavilo Portu před velmi vážné dilema“.
Redcliffe tedy ještě neobdržel Clarendonovu depeši, podle níž vláda Jejího Veličenstva nemá připomínky k výpravě do Redut-Kale, jestliže ji podnikne sám Ömer paša. Pro chronologii tohoto neobyčejného diplomaticko-vojenského dramatu je charakteristické, že všechny depeše, o nichž bylo jisto, že způsobí zdržení, přicházejí obdivuhodně rychle, zatím co ty, které údajně doporučovaly urychlení akcí, docházejí nevysvětlitelně opožděně. Ale v posledně citované Clarendonově depeši je ještě jedno stejně překvapující místo. Zatímco lord Redcliffe píše 19. července z Cařihradu, že ho překvapilo, když se dozvěděl o náhlém příjezdu Ömera paši do Cařihradu, Clarendon již 16. července, tedy týž den, kdy Ömer paša opustil Krym, informuje z Londýna Redcliffa, že „jak se dovídá, Ömer paša má v úmyslu odjet do Cařihradu“. Jak víme, sám Ömer paša se rozhodl odjet teprve 14. července, když skončilo jednání válečné rady. V době od 14. do 16. července neodplula ze Sevastopolu do Cařihradu žádná loď, a tak Ömcr paša byl nucen požádat admirála Lyonse, aby mu dal k dispozici loď Jejího Veličenstva „Valorous“. Máme tomu tedy rozumět tak, že zatímco telegrafické depeše londýnského ministerstva zahraničních věcí jdou do Cařihradu 17 dní, depeše, které ministerstvo dostává z Krymu, obsahují zprávy o událostech dokonce ještě dříve, než se staly? Ne tak docela. Sevastopol je spojen s Varnou podmořským telegrafním kabelem a Varna s Londýnem telegrafními dráty. Clarendon tudíž mohl dostat přímou zprávu ještě týž den, kdy zasedala válečná rada. Ale kde je tato telegrafická zpráva poslaná ze Sevastopolu? Určitě není v Modré knize. Byla prostě zamlčena. Ale proč? Po témž telegrafním drátu, po němž byl Clarendon informován o zamýšleném odjezdu Ömera paši, se jistě dozvěděl o odporu, s nímž se Ömer paša setkal u Pélissiera, tj. u francouzské vlády. Odtud by přirozeně vznikla otázka, proč Clarendon klidně čekal od 16. července do 1. srpna, aniž o tom zpravil francouzskou vládu a zahájil s ní jednání o záležitosti, na níž závisel výsledek celého tažení. Aby se této otázce vyhnul, telegrafická zpráva prostě zmizela. Když však zatajil telegrafickou zprávu z Krymu, proč zařadil vlastní depeši datovanou v Londýně 16. července? Protože se neda nijak zjistit, zda tato depeše vubec kdy do Cařihradu došla, nebylo by její vynechání v Modré knize nijak nápadné. Mělo to dvojí cíl. Jednak se tím měla demonstrovat ochota anglické vlády pomoci Karsu, na rozdíl od Bonaparta, který činil různé potíže, a všechny hanebné průtahy se měly svalit na jeho hlavu. Na druhé straně bylo třeba dokázat, že Clarendon věřil falešné zprávě z 23. července, neboť byl ochoten ponechat Ömeru pašovi kteroukoli část jeho armády ještě předtím, než se dověděl o rozhodnutí Porty obtížit Ömera pašu armádou v Jevpatorije; když se ovšem Clarendon o tomto rozhodnutí dověděl, pak na něm, pravda, trval bez ohledu na protesty Ömera paši a Porty. Celý Clarendonův postup, to, že povzbuzoval Portu, aby se celý červenec zabývala Vivianovou výpravou, že oddaloval jednání s Bonapartem na srpen, že v depeši do Paříže zaměnil návrh Porty falešným návrhem, jehož přijetí Bonapartem by samo o sobě bylo jistě vyvolalo další zmatek v této komedii omylů — celý tento postup sledoval jediný cíl — ubít čas.
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. Ömera paši. (Pozn. red.)
337 Fanarioté — bohatí a urození Řekové, žijící ve čtvrti Fanar v Cařihradu, většinou potomci byzantských šlechtických rodů. Díky svému bohatství a politickým stykům zastávali vysoká místa ve správě osmanské (otomanské) říše.