Karel Marx a Bedřich Engels
*Hlášení generálů. — Anglické soudy. — Zprávy z Francie
Londýn 27. září. Hlášení generálů Simpsona, Pélissiera a Nida, ale zejména pak zprávy dopisovatelů anglických listů na Krymu obsahují rozsáhlý a různorodý materiál, jehož kritické posouzení vyžaduje čas. Můžeme se proto podrobněji zabývat událostmi ze 7. a 8. září až v našem příštím článku.[295] Zatím jen poznamenáváme, že anglický tisk téměř jednomyslně a plným právem odsuzuje generála Simpsona a jemu podřízené vyšší anglické velitele. Vtip, který koluje v ruské armádě, že „lʼarmée anglaise est une armée des lions, commandée par des ânes“ („anglická armáda je armáda lvů, kterým velí oslové“), se při zteči Redanu plně potvrdil. Jeden londýnský list požaduje, aby byl vytvořen nový sevastopolský výbor, zapomíná však, že ubohé velení anglické armády je nevyhnutelným produktem panství přežilé oligarchie. Všechny přípravy byly od samého začátku pochybené. Anglické zákopy byly stále ještě tak daleko od příkopu Redanu (250 yardů), že vojáci museli nekryti běžet přes čtvrt hodiny v nepřátelské palbě a k cíli doběhli zcela vyčerpáni. Francouzští ženijní důstojníci zavčas na tuto závadu upozorňovali, ale Angličané jim na to odpověděli:
„Postoupíme-li ještě o několik yardů kupředu, dostaneme se do takového úhlu, že budeme vystaveni podélnému postřelování ze Stožární bašty a utrpíme velké ztráty.“
Předně bylo nebezpečí ztrát nesporně menší než to, kterému bylo vojsko vystaveno při zteči. A kromě toho bylo možno čelit podélné palbě jednak příčnými zátarasy a zakřivením zákopů, jednak zřízením protibaterií. Všechny námitky francouzských důstojníků se však odrážely od hroší kůže generála Simpsona. Dále, zatímco francouzské zákopy byly široké a prostorné a mohly nejen pojmout, ale i zamaskovat ohromné množství vojska, byly anglické zákopy úzké a vybudované tak, že každý poněkud tělnatější Brit ihned na sebe upozornil ruský štáb. Velká vzdálenost, kterou museli angličtí vojáci proběhnout, způsobila, že když dosáhli objektu útoku, snažili se — místo aby ihned napadli nepřítele — nejdříve skrýt a zahájili palbu z pušek, čímž poskytli Rusům čas znovu shromáždit své síly. Jak špatně byli Angličané na útok připraveni, o tom svědčí i to, že když se zmocnili valu, nenapadlo je zatlouci ruská děla. Neměli s sebou ani dělníky s potřebnými nástroji, ani dělostřelce, kteří by to byli udělali i bez zvláštních nástrojů. Ale korunou všeho jsou taktická nařízení generála Simpsona před ztečí a během ní. (Jak se dovídáme z jedné zprávy v „Daily News“, generál Simpson byl při zteči na mamelonské baterii a seděl tam v křesle, zahalen v plášti s kapucí, neboť měl rýmu.) Proti hroznému Redanu, o nějž se již půl roku rozbíjely útoky Angličanů, poslal úderný oddíl o 200 mužích, krycí oddíl o 320 mužích a hlavní operační oddíl, který neměl víc než 1000 mužů. Když Angličané prolomili vybíhající úhel Redanu, dostali se do smrtonosné palby reduty, kterou Rusové změnili v réduit[a], a z kasemat, umístěných za redutou na obou bocích. Kdyby byli Angličané měli dostatečný počet vojáků, mohli redutu obejít a boj by byl rychle ukončen. Posily však nepřicházely, ačkoli o ně plukovník Windham třikrát naléhavě žádal a nakonec pro ně šel osobně. Tak zůstali vojáci celé tři hodiny v ničivé palbě na náspu, dvakrát pronikli dovnitř opevnění a byli zbytečně po částech pobíjeni, a nakonec museli ve velkém nepořádku ustoupit. To, že Simpson zahájil zteč s tak slabými silami, ačkoli měl k dispozici víc než dvacetkrát tolik vojska, že držel v týlu zálohy, jež bylo třeba nasadit do boje, že zbytečně a svévolně obětoval statečné vojáky — to vše je jeden z největších skandálů v moderních dějinách válek. Napoleon I. by byl Simpsona určitě postavil před válečný soud.
Na kontinentě se mnoho, a právem, polemizovalo proti zlořádům patrimoniálního soudnictví. Avšak neplacená anglická magistratura[296] není nic jiného než modernizovaná, konstitučně přebarvená patrimoniální jurisdikce. Přečtěte si následující doslovný výňatek z jednoho anglického provinčního listu:
„Před worcesterským smírčím soudem byl minulé úterý souzen starší zemědělský dělník Nathaniel Williams a byl odsouzen k pokutě 5 šilinků a k 13 šilinkům výloh, protože v neděli 26. srpna pokosil kousek své pšenice. Hájil se tím, že to musel udělat, že by se pšenice zničila, kdyby ji nechal déle stát, že celý týden, od časného rána do pozdního večera, pracoval u pána, který mu pronajímá půdu. Nic nepomohlo. Soudci, mezi nimiž bylo plno reverends (duchovních), byli neúprosní.“
Tak jako v tomto případě soudí farář ve své vlastní záležitosti, soudí ve své vlastní záležitosti i továrník, statkář a jiní představitelé privilegovaných stavů, kteří zasedajív neplacených smírčích soudech.
Ze soukromého dopisu jednoho Angličana (whiga), který dlí v Paříži, vyjímáme:
„Zdá se, že válečnický článek, který dnes“ (tj. 24. září) „otiskl ‚Constitutionnel‘, velmi zkrušil pařížskou buržoazii, a ve třech různých čtvrtích města, které však mají všechny velký obchodní význam, jsem slyšel tyto téměř doslova stejné poznámky: Tak vidíte! Skoro rok se nám vykládalo, že až bude dobyt Sevastopol, bude možno zahájit mírová jednání. A teď, když už byl Sevastopol dobyt, se nám zase vykládá, že to je jen čistě vojenský úspěch a že dokud nepadne celý Krym, nelze na mír pomýšlet. Tak to půjde dál a bůhví, kdy bude mír. A to všechno se říkalo velmi sklíčeně. Máme-li však být spravedliví, musíme přiznat, že ponecháme-li stranou otázku národní prestiže, je nynější válka pro Francii z mnoha důvodů nevýhodná. Ukazuje se, že podzimní zprávy jsou vždy horší, než se předešlý týden čekalo. Například čtyřliberní bochník chleba stojí nyní v Rouenu 26 sou, což pro Paříž znamená 3 franky čili 60 sou. Městská rada v Bordeaux musela již povolit velkou částku na podpory pro případ, že by cena čtyřliberního bochníku chleba stoupla na 1 frank, což se v Gironde považuje za hladovou cenu. Tento stav se postupně objevuje v celé zemi. Vnitřní situace ve Francii je proto mimořádně vážná; stoupenci revoluce jsou v hrozivém počtu roztroušeni po celé zemi, a stane-li se bída nesnesitelnou, mohou pod své prapory shromáždit tisíce lidí. Nová organizace generálních rad v departementech a městských rad byla ohromným přehmatem: tento systém má osudné důsledky. V mnoha departementech neexistují v této chvíli vůbec generální rady a starostové, které jmenovala vláda, jsou nyní napořád nuceni rozpouštět své městské rady. Téměř denně lze číst oficiální oznámení, že starosta toho a toho města rozpustil městskou radu nebo že prefekt N. N. rozpustil generální radu. Důvody se neuveřejňují; ale rozjitření vyvolává mezi obyvatelstvem příslušného departementu sám tento fakt, i když jej není dovoleno veřejně komentovat. Bylo by proto žádoucí, aby na mnoha místech byli zkušenější a spolehlivější vojáci.“
Napsali K. Marx a B. Engels 27. září 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 457 z 1. října 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. pevnůstka v soustavě polního opevnění sloužící jako opěrný bod. (Pozn. red.)
295 Jde o zteč Sevastopolu, kterou Engels podrobně rozebral v článku „O zteči Sevastopolu“; anglická varianta článku je zařazena zde.
296 Patrimoniální soudnictví — feudální soudnictví, podle něhož měl statkář právo soudit a trestat své rolníky.
Neplacenou anglickou magistraturou se míní smírčí soudci jmenovaní z představitelů majetných tříd.