Karel Marx a Bedřich Engels
K událostem na Krymu
Londýn 14. září. Po celé Anglii dnes zní „hlas zvonů a hřmění děl“. Všude je plno jásotu a na všech poněkud významnějších budovách, ať veřejných nebo soukromých, visí anglické a francouzské prapory. V Manchesteru se děje totéž co v Londýně, bez ohledu na „manchesterskou školu“; v Edinburghu totéž, co v Manchesteru, bez ohledu na skotskou filosofii. Nic nemůže v této chvíli potlačit všeobecné opojení, ani obsáhlý seznam mrtvých, který byl do Londýna telegrafován. Vítězný pokřik a vychloubání tlumí poněkud jen tento protiklad: Angličané byli u Redanu poraženi, zatímco Francouzi dobyli klíčový bod, Malachovskou mohylu. Kdo sdílí starý předsudek — za nějž vděčíme kromě mnoha jiných příčin nekritickému zaměňování moderních společenských poměrů s anglickými — že průmysl a obchod podlamují bojovnost národa, ten se může nyní v Anglii, dokonce i v její průmyslové metropoli, v Manchesteru, přesvědčit o opaku. Věc je velmi prostá. V moderním světě roste bohatství, ne-li jednotlivce, tedy rozhodně národní bohatství spolu s růstem práce; ve starém světě rostlo spolu s růstem lenosti národa. Tuto poučku objevil a rozvinul již skotský ekonom Steuart, který vydal své významné dílo 10 let před Adamem Smithem.[290]
Nadšení veřejnosti hledá zatím marně potravu v nových telegrafických zprávách. Ty jsou právě tak sporé, jak první byly bohaté. Pélissier píše, že v Sevastopolu padlo spojencům do rukou „matériel immense“[a]. Soudíme, že to bude množství starého železa, které jistě ztratí na ceně.
K jakému obratu teď dojde, závisí do značné míry na tom, co přimělo Rusy, aby tak náhle vyklidili Jižní stranu. Tolik je jisté, že je k tomuto rozhodnutí nevedly čistě taktické nebo strategické důvody. Kdyby byl Gorčakov předpokládal, že po pádu Malachovské mohyly musí být nevyhnutelně vyklizeny také předměstí Korabelnaja a město, proč by byl zřizoval uvnitř předměstí takové množství obranných staveb? I když má Malachovská mohyla dominující postavení, mohlo se získat 5—6 týdnů houževnatou obranou nejdříve vnitřních obranných staveb předměstí a potom samého města. Soudě podle nejlepších map, plánů a modelů, nebyly žádné čistě strategické nebo taktické důvody k náhlému vydání toho, co bylo dosud tak houževnatě bráněno. Jsou možná jen dvě vysvětlení: buď byla bojová morálka ruské armády natolik zlomena, že nebylo radno postavit se znovu na odpor za vnitřními obrannými stavbami města; nebo se začal citelně projevovat nedostatek potravin nejen ve městě, ale i v táboře; nebo konečně působily obě příčiny zároveň.
Téměř nepřetržitá řada porážek, které ruská armáda utrpěla od Oltenitsy a Četati až po bitvu na Černé a po zteč z 8. září, mohla mít na obležené jen demoralizující účinek, a to tím spíše, že značná část jich byla svědkem porážek na Dunaji a u Inkermanu. Je pravda, že Rusové nejsou příliš citliví, a mohou proto snášet porážky lépe než jiná vojska. Ale i to má své meze. Příliš dlouhý odpor v obležené pevnosti má sám o sobě demoralizující vliv. Znamená strádání, svízele, nedostatek odpočinku, nemoci a ustavičné chronické nebezpečí, které na rozdíl od nebezpečí akutního nezoceluje, nýbrž podlamuje. Porážka na Černé, kde byla nasazena polovina armády, která šla na pomoc pevnosti, tedy právě těch posil, které měly zachránit Jižní stranu, a dobytí Malachovské mohyly, klíčového postavení celé obrany — těmito dvěma porážkami musel být proces demoralizace dovršen. Protože Malachovská mohyla ovládala most na druhou stranu a Francouzi jej mohli každou chvíli zničit, byl jakýkoli přísun posil problematický a vojsko se mohlo zachránit jen ústupem. Některé příznaky svědčí o tom, že se začal projevovat nedostatek potravin. Po přerušení lodní dopravy v Azovském moři zůstala Rusům pouze jediná operační linie, takže se přísun zmenšil. Ohromné těžkosti s přepravou potravin, střeliva atd. řídce obydlenou stepí přirozeně ještě vzrostly, jakmile zůstala volná už jen cesta z Chersonu. Dopravní prostředky získané rekvizicemi na Ukrajině a v donské gubernii se postupně nutně opotřebovaly a nahradit je z nejbližších gubernií, které byly již vyčerpány, bylo čím dál obtížnější. Tyto poruchy v zásobování se musely nejdříve projevit nikoli v Sevastopolu, kde byly nashromážděny velké zásoby, nýbrž v táboře u Inkermanu, v Bachčisaraji a na linii, po níž přicházely posily. Jen tak si lze vysvětlit, že dvě divize granátníků, které jsou již tak dlouho na pochodu a nyní jsou prý u Perekopu, nepostoupily dál a nezúčastnily se bitvy na Černé, a také to, že se Rusové rozhodli k bitvě, ačkoli se tato větší část vojska poslaného na pomoc pevnosti nedostavila a ačkoli jejich síly rozhodně nemohly stačit na svůj úkol. Jsou-li tato hlediska správná, nezbylo Gorčakovovi opravdu už nic jiného, než využít pádu Malachovské mohyly a pod vhodnou záminkou zachránit posádku.
Napsali K. Marx a B. Engels 14. září 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 435 z 18. září 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — ohromné množství materiálu. (Pozn. red.)
290 Jde tu o VII. kapitolu první knihy I. svazku díla Jamese Steuarta „An Inquiry into the Principles of Political Economy“ [„Zkoumání zásad politické ekonomie“], které bylo vydáno poprvé v Londýně roku 1767 ve dvou svazcích.