Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Russellovo propuštění
Londýn 17. července. Russellovo propuštění, ať dobrovolné nebo vynucené, odrazí Bulwerův návrh, jako Bulwer odrazil návrh Roebuckův. Tento názor, který jsme vyslovili ve své zprávě z 11. července[a], plně potvrdilo včerejší zasedání Dolní sněmovny. Existuje starý whigovský axióm, že „strany se podobají slimákům, u nichž ocas hýbá hlavou“. Nynější whigovská vláda připomíná však spíše polypy; zdá se, že jí jdou k duhu amputace. Přežije ztrátu svých údů, své hlavy, čehokoli, jen ne svého ocasu. Russell nebyl sice hlavou vlády, ale byl hlavou strany, která vládu tvoří a kterou tato vláda reprezentuje. Bouverie, náměstek ministra obchodu, reprezentuje ocas whigovského polypa. Objevil, že je nutno whigovskému tělu utnout hlavu, aby zůstal naživu whigovský trup, a sdělil tento objev jménem a z příkazu whigovského ocasu Palmerstonovi. Russell včera tento ocas ujistil, že jím „pohrdá“. Disraeli týral Bouverieho „fyziologií přátelství“ a popisem různých forem, v nichž se v přírodě vyskytuje odrůda známá pod jménem „přítel“. Bouverieho pokus ospravedlnit se proti nařčení, že on a ocas odstavili Russella, aby ho zachránili, dokresluje konečně žánrový obrázek této strany korytářů.
Když byla takto amputována přirozená hlava whigovské strany, přirostla k trupu tím pevněji její uzurpovaná hlava, lord Palmerston. Po pádu Aberdeenově a Newcastlově použil Palmerston Gladstona, Grahama a Herberta, aby se ujal dědictví koaliční vlády. Když Gladstone, Graham a Herbert odešli z vlády, použil lorda Johna Russella, aby vytvořil ryze whigovskou vládu. Nakonec používá whigovského ocasu, aby se zbavil Russella a stal se tak jediným pánem ve vládě. Každá z těchto proměn byla stupněm k vytvoření ryze palmerstonovské vlády. Z Russellových prohlášení se dovídáme, že Palmerstonovi několikrát nabídl svou demisi, ale ten ho vždy přemluvil, aby ji odvolal. Přesně týmž způsobem přemlouval Palmerston Aberdeenovu vládu, aby se až do krajnosti bránila proti Roebuckovu vyšetřovacímu výboru. V obou případech měl stejný úspěch a stejný cíl.
Bulwerův návrh byl tak úzce spjat s Russellem, že vzal samočinně za své, jakmile corpus delicti[b], Russell, zmizel z vlády. Bulwer byl tudíž nucen prohlásit, že bere svůj návrh zpět. Nemohl však odolat pokušení a pronesl řeč, v níž chtěl svůj návrh odůvodnit. Zapomněl, že už neexistuje návrh, který byl důvodem k jeho řeči. Palmerston této nešťastné situace využil. Jakmile byl boj odvolán, zaujal ihned postoj gladiátora. Byl hrubý, soptil, chvástal se, ale Disraeli ho za to zpražil tak, že to, jak prozrazoval výraz jeho obličeje, připravilo dokonce i tohoto dokonalého komedianta o jeho obvyklý cynický klid. V Disraeliho replice bylo však nejdůležitější toto prohlášení:
„Vím, že názory, s nimiž se lord Russell vrátil z Vídně, byly příznivě přijaty nejen většinou, ale všemi jeho kolegy, a že jen okolnosti, které nepředvídali, zabránily upřímnému a jednomyslnému přijetí plánu vznešeného lorda. Nečiním toto prohlášení bez dostatečného důvodu. Činím je s týmž přesvědčením, s nímž jsem před šesti týdny mluvil o obojaké řeči a neurčitém chování vlády, a následující události správnost mých slov potvrdily. Činím je s přesvědčením, že dokonce ještě před koncem tohoto zasedání bude mít sněmovna v rukou pro toto tvrzení důkaz.“
„Okolnosti“, na něž Disraeli naráží, byly — jak vysvětlil během své řeči — „potíže, které působí francouzská strana“. Disraeli naznačuje, že Clarendonova korespondence, určená pro potřeby parlamentu, je v rozporu s tajnými instrukcemi vlády. Svou řeč zakončil těmito slovy:
„V naší zemi panuje názor, že hlavní vina tkví v řízení našich záležitostí. Vychází zahraniční dokument (Buolův cirkulář), vzrušení v lidu roste, lid přemýšlí, diskutuje, jeho zástupci ve sněmovně interpelují. Co se však děje? Nejvýznačnější z vašich státníků nemá odvahu pustit se do sporu s těmi, kdo kladou tyto otázky. Zmizí záhadným způsobem. Kdo má však odvahu pustit se do sporu? První ministr koruny, a ten dnes večer promluvil ve sněmovně tónem a výrazy, jež jsou zcela nedůstojné jeho postavení a věci a jež mě přesvědčily, že budou-li čest a zájmy země nadále svěřeny jeho vedení, povede to jen k tomu, že čest bude potupena a zájmy zrazeny.“
Roebuck mluvil ještě ostřeji než Disracli.
„Chci vědět, kdo jsou teď zrádci ve vládě?“ Nejdříve Aberdeen a Newcastle. Potom Graham a Gladstone a Herbert. Potom Russell. Kdo je sequens[c]?
Zatím je postavení muže, který tajně ovládal koalici a teď má oficiálně v moci vládu, dosti pevné. Kdyby snad před koncem zasedání došlo ještě k nějakému projevu nedůvěry, což není pravděpodobné, pak rozpustí parlament. Ať je tomu jakkoli, má před sebou šest měsíců, kdy bude moci neomezeně řídit anglickou zahraniční politiku, neobtěžován už hlukem a planými šarvátkami v Dolní sněmovně.
Napsal K. Marx 17. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 333 z 20. července 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)b — skutková podstata. (Pozn. red.)
c — příští, následující; zde: na řadě. (Pozn. red.)