Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
O zteči z 18. června
Londýn 7. července. Včera jsme vyložili původní plán spojenecké zteče z 18. června. Velmi pozdě večer 17. června se Pélissier dozvěděl, že Rusové plánují na zítřek nový velký útok na Mamelon. Byl by to měl považovat za skutečně šťastnou náhodu, neboť nemohlo být pochyb, že se Mamelon snadno ubrání proti jakékoli vojenské síle, kterou by sem Rusové mohli vrhnout. Jak jinak by mohl Mamelon (nyní překřtěný na Brancionovu redutu) sloužit za operační základnu pro zteč na Malachovskou mohylu? Tak by se Rusové po rozbití svého útoku na Mamelon octli v osudné situaci, neboť by museli vybojovat druhou bitvu o Malachovskou mohylu; a za těchto okolností by byl úspěch operací proti tomuto postavení téměř jistý. Pélissier byl však jiného názoru. Pozdě v noci odvolal rozkaz k dělostřelecké palbě a nařídil zteč na třetí hodinu ranní. Signálem měly být tři rakety. Angličané byli o této změně dispozic též zpraveni.
Skončilo to tak, jak to skončit muselo — přesně tak, jak Napoleon, pravý Napoleon, popisuje osud nerozhodných a břídilských generálů: „Ordre, Contreordre, Désordre.“[a] Půl hodiny před stanovenou dobou se nejkrajnější pravá francouzská kolona střetla s nepřítelem. Není zcela jasné, zda je Rusové vylákali předstíraným výpadem, nebo zda, jak říká Pélissier, považoval generál francouzskou pumu za signální raketu. Buď jak buď, Pélissier byl nucen dát předčasně signál a kolony, které ještě hledaly určená místa v zákopech, musely vyrazit napůl ve zmatku a dílem z jiných výchozích bodů, než bylo určeno. Střední francouzská kolona, která měla obejít Malachovskou mohylu z boku, dosáhla cíle a vnikla do ruských opevnění; druhé dvě kolony nemohly však prorazit krupobitím kartáčů a kulek, které je uvítaly. Každá kolona se skládala z brigády o čtyřech praporech; druhá brigáda každé divize byla v druhé linii, zatímco garda tvořila všeobecnou zálohu. Tak bylo možno disponovat přibližně se 4 divizemi čili 20 000 mužů. Druhá linie byla vyslána k podpoře prvního útoku, ale nadarmo; konečně dostala rozkaz k útoku garda, byla však zastavena a posléze rovněž odražena. K dispozici zůstaly už jen dva prapory. Bylo půl deváté. Brigáda, která tvořila střední kolony a vnikla do ruských opevnění, byla z nich vypuzena. Všude byli Francouzi s velkými ztrátami zahnáni a čerstvé síly nebyly. Angličané byli stejně neúspěšní. Pélissier dal rozkaz k ústupu, který byl, jak říká, proveden „důstojně“.
U Angličanů měly vedoucí kolony jen po 1800 mužích, o 1000 mužů méně než francouzské. Z těchto 1800 mužů bylo 1000 určeno k boji, 800 mělo vykonávat nutné práce. V druhé linii stál za každou kolonou zbytek brigády, z níž byla sestavena, 1200—1400 mužů. V třetí linii stála druhá brigáda každé divize za její první brigádou. Konečně garda a Skotové (první divize) tvořili všeobecnou zálohu. Tak se mělo z celé anglické pěchoty shromážděné na bojišti vrhnout vpřed v prvním náporu jen 7200 mužů, a z nich se mělo jen 4000 skutečně zúčastnit boje. To, že první kolony byly tak řídké, bylo způsobeno zčásti tradicemi britské armády, zčásti její zvyklostí útočit v řadách. Ze všech zpráv lze usuzovat, že i tentokrát útočili v řadě a poskytovali tak nepřátelským kulkám zbytečně rozsáhlý terč. Motanice, která vznikla tím, že byly postaveny čtyři různé linie rozložené jedna za druhou v těsných a nepravidelných zákopech, působila od samého začátku mnoho nepořádku a škod a v případě opravdu vážného boje by byla vyvolala největší zmatek. První a třetí kolona (zprava doleva) měly obejít Redan z boků, zatímco druhá kolona měla zaútočit na jeho vybíhající úhel, jakmile by první a třetí kolona dosáhly svého cíle. Čtvrtá, tj. nejlevější kolona měla zaútočit na cíp vnitřního přístavu.
V okamžiku, kdy byl dán signál, byly anglické kolony — stejně jako francouzské — ještě na cestě do určených postavení. První kolona však přesto přeskočila předprseň zákopů a byla ihned uvítána vražednou kartáčovou palbou. Jednotky, dezorganizované při šplhání, se nemohly zformovat. Jejich velitel plukovník Yea volal již po trubači, aby dal troubit k ústupu; žádný trubač se však nenašel, a tak ve velkém nepořádku útočili dál. Někteří vnikli do záseků obklopujících Redan, ale nadarmo. Velká část kolony se náhle obrátila zpět a hledala útočiště v zákopech. Třetí kolona vyrazila o jednu či dvě minuty později. Zmýlila se v cestě a zaútočila na Redan čelně, místo aby jcj obešla z boku. Pod strašným krupobitím střel postupovala vrávoravě vpřed, byla rozbita a po několika málo minutách ustoupila v úplném rozkladu. Útok na Redan skončil tedy dříve, než některá z tak složitých záloh lorda Raglana stačila přispěchat na pomoc. Druhá kolona byla tak překvapena tímto náhlým zhroucením jednotek, které ji měly podporovat z boku, že ani neopustila zákopy. Jedině čtvrté koloně se podařilo zachytit na hřbitově a v okolních domech. Zde se udrželo asi 1800 mužů po celý den; nemohli ustoupit, neboť terén za nimi byl otevřený a byl pod křížovou palbou Rusů. Tak bojovali, jak se dalo, až do 9 hodin večer, než se jim podařilo pod ochranou tmy ustoupit. Měli víc než třetinu ztrát. Tak skončil Pélissierův velký útok na předměstí Korabelnaja. Byl to podnik, o němž bylo rozhodnuto ukvapeně, který byl ještě ukvapeněji těsně před rozhodujícím okamžikem od základu změněn a který byl proveden neobyčejně břídilsky. Plným právem se jeden ruský důstojník za příměří 19. června zeptal anglického důstojníka: „Byli vaši generálové včera opilí, když dali rozkaz ke zteči?“
Napsal B. Engels kolem 6. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 317 z 11. července 1855
a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4447 z 21. července 1855Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“,
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“,
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).a „Rozkaz, opačný rozkaz, zmatek.“ (Pozn. red.)