Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Krymské tažení[149]
Londýn 11. května. Netrpělivost francouzské armády donutila Canroberta vyžvanit spojenecký operační plán. Na Krym má být přesunuto 25 000 mužů záložní armády; dále tam má být vysláno 30 000—40 000 Francouzů a Piemonťanů. Jakmile dorazí na místo záložní armáda, vytáhnou Francouzi do pole, překročí řeku Černou a napadnou Rusy všude, kde se s nimi setkají, někde poblíž Almy a Kači se pokusí spojit s vojskem Ömera paši a potom budou jednat podle okolností. Parníky loďstva mají mezitím napadnout Kaffu a Kerč, a podaří-li se jim dobýt je, mají tato města držet jako možné pivôts čili opěrné body pro armádu v poli. Je to skutečně jedině možný plán, chtějí-li spojenci krymské tažení úspěšně zakončit. Ale taková akce v otevřeném poli vyžaduje, aby spojenci měli značnou převahu vojska. Jinak nemohou očekávat, že dosáhnou nad ruskou pozorovací armádou rozhodujícího úspěchu. Jaký je tedy současný poměr sil?
Francouzi mají na Krymu 9 divizí pěchoty a jednu brigádu jezdectva (Chasseurs dʼAfrique[a]). Má-li každá divize 7000 mužů; je to celkem 63 000 mužů pěchoty a 1500 mužů jezdectva. Angličané mají 5 divizí pěchoty, v každé nanejvýš 6000 mužů, a jednu divizi jezdectva v počtu 2000 mužů. Mimoto je tam jedna divize turecké pěchoty v počtu asi 6000 mužů. K tomu je třeba připočíst francouzskou záložní armádu, z níž nemůže být k datu, které Canrobert stanovil pro zahájení tažení, přesunuto na Krym víc než 20 000 mužů, včetně 4000 Piemonťanů, kteří zde byli vyloděni 3. května. Celkem tedy síly spojenců u Sevastopolu činí:
Francouzská pěchota 83 000 jezdectvo 1 500 Anglická " 30 000 " 2 000 Turecká " 6 000 " — ——————————————————————————————————————————————— Celkem pěchota 119 000 jezdectvo 3 500 O složení francouzské záložní armády v Cařihradě je málo známo. Nevíme proto, zda může být momentálně přesunuto na Krym ještě nějaké jezdectvo. Nanejvýš se zvětší počet jezdectva, s nímž spojenci mohou zahájit tažení, o 2000 mužů, takže by vzrostl celkem na 5500 mužů. Aby se mohlo pokračovat v obléháni, je nutno mít přinejmenším stejně vojska, kolik je ho nyní tímto úkolem zaměstnáno, tj. 46 000 mužů (4 francouzské divize po 7000 a 3 anglické po 6000). K nim je třeba ještě přičíst námořníky a vojsko, které střeží Balaklavu a linii opevnění až k Inkermanu a současně tvoří zálohu obléhací armády. Při nízkém odhaduje to 12 000 mužů, včetně 6000 Turků, o nichž jsme se už zmínili. Odhadneme-li počet námořníků a námořní pěchoty na 4000 mužů, pak z celkového počtu 119 000 je třeba odečíst 54 000, takže pro polní operace zbývá 65 000 mužů pěchoty a 5500 jezdectva, dohromady něco přes 70 000 mužů. Kromě toho je třeba vzít v úvahu sbor Ömera paši u Jevpatorije, asi 35 000 pěšáků a 3000—4000 jezdců. Z tohoto počtu musí 15 000 zůstat jako posádka pevnosti, takže Ömer paša by mohl pravděpodobně vytáhnout do pole s 20 000 muži pěchoty a 4000 muži jezdectva, celkem tedy s 24 000 muži.
Celkový počet spojeneckých vojsk pro polní operace je tedy ve dvou oddělených armádách tento:
Pěchota Jezdectvo Celkem Sevastopolská armáda 65 000 5500 70 500 Jevpatorijská armáda 20 000 4000 24 000 ————————————————————————— 85 000 9500 94 500 Jestliže vezmeme nejnižší údaje, které o svých nynějších silách na Krymu uvádějí sami Rusové, dostaneme 120 000 mužů pěchoty a 20 000 mužů jezdectva. Od toho je třeba odečíst 50 000 mužů na obranu Sevastopolu, tj. 26 000 pro Jižní stranu a 24 000 pro Severní pevnost a opevněný tábor. V polij e tedy možno použít 70 000 mužů pěchoty a 20 000 mužů jezdectva. Počet polního dělostřelectva nelze ani přibližně určit. Uvážíme-li, jak těžko si spojenci obstarávají koně a jaký počet děl ruskou armádu vždy doprovází, budeme sotva pochybovat o ruské dělostřelecké převaze. Převaha Rusů v jezdectvu je rovněž jasná. Pokud jde o pěchotu, mají spojené síly spojenců nad Rusy převahu, ale každý z jejich obou operačních sborů je sám o sobě početně slabší. Největší výhodou Rusů je však jejich postavení. Poněvadž jsou rozmístěni v trojúhelníku mezi řekou Almou, Sevastopolem a Simferopolem, mají na severu proti Ömeru pašovi opevněné postavení na Almě, které může proti čelnímu útoku ubránit 15 000 mužů pěchoty, zatímco boční manévr ruského jezdectva hrozí odříznout Turky od Jevpatorije. Proto kdyby Ömer paša měl sám táhnout k řece Almě, nebude ji nikdy s to překročit, dokud anglo-francouzská vojska nezatlačí Rusy k Simferopolu a tak je nedonutí, aby se postavení na Almě vzdali. V tom případě by se mohly obč armády spojit. Postup anglo-francouzské armády je tudíž základní podmínkou každého úspěchu. Spojenci však mohou stěží postupovat vpřed jinudy než po cestě na Mackenziův dvůr. Cesta směrem k Almě a Simferopolu je chráněna dvojí linií polních opevnění, z nichž jedna vede po horském hřebenu nad řekou Černou a druhá po severní straně horské rokle, která se svažuje od řetězu skal poblíž Mackenziova dvora až ke konci Sevastopolské zátoky. Tato druhá a hlavní obranná linie v délce jen asi dvou anglických mil je prý velmi silně opevněna a zde budou muset spojenci svést první rozhodující boj, na němž závisí, zda zůstanou uzavřeni na heraklejském Chersonésu, nebo zda se jim podaří proniknout do nitra poloostrova. Pro Rusy je výhodná úzká fronta, na níž zde musí spojenci operovat. Kdyby Rusové byli v tomto místě poraženi a ztratili své postavení, nezbude jim nic jiného než ustoupit k Belbeku a držet tuto linii proti spojencům, zatímco by vyčleněný sbor na Almě držel v šachu Turky. Kdyby byli Rusové poraženi i zde, jejich převaha v jezdectvu a špatné dopravní prostředky, které nedovolí spojencům usadit se ve větší vzdálenosti od pobřeží, umožní Rusům stáhnout se z dosahu spojenců. Jejich ústupová linie by ležela na jejich prodlouženém levém křídle, což je rozhodně velmi nevýhodné postavení. Pravděpodobné však je, že Rusové se budou od začátku pokoušet zaměstnat spojence na řece Černé a své hlavní síly vrhnout proti Ömeru pašovi, obklíčit jej jezdectvem, rozdrtit jej, a potom všemi silami obrátit proti anglo-francouzským vojskům.
Napsal B. Engels kolem 11. května 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 221 ze 14. května 1855
a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4402 z 29. května 1855Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“,
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — afrických střelců. (Pozn. red.)
149 Tento článek byl původně napsán pro „New-York Daily Tribune“, kde vyšel 29. května 1855 jako úvodník s názvem „Nová akce na Krymu“ („The New Move in the Crimea“). Ve Spisech je zařazeno znění podle „Neue Oder-Zeitung“, protože v anglickém textu jsou zřejmé zásahy redakce „New-York Daily Tribune“; především se tam uvádí jiný počet spojeneckých vojsk na Krymu podle zpráv londýnského dopisovatele listu Pulského.