Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Událost z 23. března[133]
Londýn 15. dubna. Obléhání Sevastopolu se vleče pomalu, nezajímavě, bez událostí a rozhodnutí, jen tu a tam je oživeno několika bezvýslednými střetnutími nebo náhodnými útoky, z nichž každý je vždy kopií předcházejícího a originálem následujícího. S výjimkou převahy, kterou má obrana v ženijním sboru, najde se jistě málo stejně dlouhých tažení, která by skýtala obraz stejné prostřednosti, pokud jde o velící důstojníky na obou stranách.
Máme před sebou francouzské a anglické oficiální zprávy o události z 23. března; podrobnou ruskou zprávu jsme ještě neviděli. Zprávy spojeneckých generálů mají jako obvykle tak umělecky zastřenou formu, že z nich nelze vyčíst nic určitého. Ze soukromých dopisů Angličanů a z novinových článků lze však rekonstruovat hlavní rysy této události. Pravý útok spojenců, namířený proti jihovýchodní frontě Sevastopolu, byl posunut vpřed až na 600 yardů od první ruské linie třemi liniemi přibližovacích neboli klikatých zákopů, které jsou na koncích navzájem spojeny takzvanou druhou paralelou. Za tuto paralelu jsou zmíněné tři klikaté zákopy posunovány dále, i když pomalu a nepravidelně; zamýšlí se spojit je třetí paralelou a v centrálním přibližovacím zákopu zřídit zbrojiště[a] nebo kryté místo dostatečně prostorné, aby v něm mohla být umístěna záloha. Ze tří přibližovacích zákopů mají střední Angličané, zatímco pravý a levý obsadili Francouzi. Tyto dva boční přibližovací zákopy jsou posunuty víc kupředu než centrální, takže francouzské zákopy jsou zde asi o 50 yardů blíže pevnosti než postavení, které zaujali Angličané.
23. března před svítáním vyrazily značné ruské síly, asi 12 praporů, z města na obléhací stavby. Rusové, kteří dobře věděli, že při budování zákopů byla naprosto zanedbána obvyklá a předepsaná opatření, že boky zákopů nejsou ani dostatečně staženy dozadu, ani chráněny redutami, že tudíž smělý úder na nejzazší boky paralely jim nutně otevře cestu do zákopů, zahájili svůj útok neočekávaným a prudkým manévrem, kterým obešli východní a západní konec paralely. Zatímco čelní útok zaměstnával zákopové stráže a jejich zálohy, vnikly ruské obchvatné kolony přes statečný odpor Francouzů do opevnění a hnaly se zákopem, až se dostaly k centrálnímu postavení, které bránili Britové. Britské linie zabezpečené zpředu před vážným ohrožením nebyly znepokojovány, dokud střelba z pušek na pravé a levé straně neodčerpala část britských záloh, a ani potom nebyl čelní útok příliš prudký, neboť hlavní síla výpadu byla soustředěna v obchvatných kolonách. Ale pro velkou délku zákopu, který již obsadily, ztratily i ty svůj počáteční bojový zápal, a když se dostaly k Britům, museli se jejich důstojníci zabývat už jen zajištěním závěrečného ústupu. Boj tedy dosáhl velmi brzy stadia, kdy obě strany drží své pozice, a to je okamžik, kdy oddíl, který podnikl výpad, musí pomýšlet na bezpečný ústup. To udělali i Rusové. Aniž se vážně pokusili vytlačit Brity z jejich postavení, udržovali boj tak dlouho, dokud se většina jejich vojska dostatečně nepřiblížila k Sevastopolu, a potom vzal do zaječích i jejich zadní voj, kterému francouzské a anglické zálohy způsobily velké ztráty.
Rusové zřejmě očekávali, že ve druhé paralele najdou mnoho děl, spoustu střeliva a jiného válečného materiálu. Svým výpadem mohli sledovat jen jeden cíl — všechen tento materiál zničit. Ale nenašli tam téměř nic, a tak výpadem nic nezískali, kromě jistoty, že jsou ještě schopni v této vzdálenosti od svých opevněných linií, v prvních dvou hodinách výpadu a dokud se neshromáždí nepřátelské zálohy, dosáhnout převahy. To má určitou cenu, ale sotva to stojí za ztráty při takovém výpadu. Materiální škoda, kterou Rusové způsobili na obléhacích stavbách, byla za den nebo dva opět odstraněna a morální efekt tohoto výpadu se rovná nule. Protože každý výpad končí ústupem, považují se obléhatelé vždy za vítěze. Morální efekt je obvykle příznivější pro obléhatele než pro obležené, kromě těch případů, kdy jsou ztráty obležených nepoměrně menší než ztráty obléhatelů.
Canrobertovi a Raglanovi, kteří víc než kdy jindy potřebovali nějaký zdánlivý úspěch, přišel tento výpad se svými nepatrnými výsledky a kvapným závěrečným ústupem tentokrát neobyčejně vhod. Francouzské vojsko se chlubí zejména tím, že pronásledovalo nepřítele až k sevastopolským opevněným liniím. Za takových okolností to však není nic tak nesnadného, neboť pevnostní děla nemohou střílet z obavy, aby nezasáhla své vlastní vojsko. Britové zase přecházejí mlčením, že jejich postavení bylo mimořádně staženo vzad, takže měli spíš charakter zálohy než vojska v první bitevní linii, a chvástají se — tentokrát však k tomu mají méně důvodů než kdy předtím — svou nepřemožitelností a nezlomnou odvahou, která anglickému vojákovi nedovolí ustoupit ani o píď. Plukovník Kelly a jiní britští důstojníci, které Rusové zajali přímo ve středu těchto nezlomných vojáků a bezpečně dopravili do Sevastopolu, vědí, zač stojí toto chvástání.
Mezitím nepřestávají velcí stratégové anglického tisku velmi emfaticky vysvětlovat, že dříve než bude možno pomýšlet na zteč Sevastopolu, je třeba za každou cenu dobýt nová vnější opevnění, která Rusové vybudovali, a oni doufají, že se tak brzy stane. Jejich tvrzení je nepochybně právě tak správné jako otřepané; otázka však je, jak tato opevnění dobýt, jestliže spojenci nedovedli zabránit ani jejich vybudování před očima svých vlastních baterií? Útok na Selenginskou redutu (na hoře Sapun) dostatečně jasně ukázal, že za cenu velkých obětí na životech je možné zmocnit se na krátkou dobu takového opevnění, ale je těžko říci, s jakým užitkem, nelze-li je udržet ani tak dlouho, aby je bylo možno zničit. Faktem zůstává, že tato nová opevnění, která tvoří neodlučnou část celého ruského obranného systému a jsou z boků a z týlu ovládána hlavní ruskou obrannou linií, mohou být dobyta jen tehdy, použije-li se proti nim stejných prostředků, jakých se používá proti hlavní linii. Dříve než bude možno vážně pomýšlet na útok a dobytí těchto vnějších opevnění, je nutné posunout na vhodnou vzdálenost přibližovací zákopy, dobudovat kryté paralely se zbrojišti, postavit a vyzbrojit baterie, aby mohly napadnout hlavní ruskou linii. „Times“, které ze všech novin nejhalasněji volají po vzetí těchto vnějších opevnění, zapomněly jen povědět, jakou novou metodou má být tento obtížný úkol v několika hodinách zdolán, což s určitostí ohlásily. Stačily sotva své sangvinické naděje vyjevit, když tu přišel dopis jejich krymského dopisovatele, který prohlásil nová ruská vnější opevnění nejen za nedobytná, ale zároveň za pouhý první mezník v ruském plánu ještě víc posunout vpřed své protizákopy. Střelecké zákopy před Mamelonskou redutou (Rusové ji nazvali Kamčatskou) byly mezi sebou spojeny pravidelným zákopem a tvoří tak novou obrannou linii. Mezi Mamelonskou a Selenginskou redutou (na hoře Sapun) byl vykopán další zákop, který tvoří tři strany čtverce a z něhož je možné podélně postřelovat část francouzských přibližovacích zákopů. Je jasné, že Rusové usilují o úplný systém předsunutých opevnění, která by kryla Malachovskou mohylu z obou stran i čelně, a možná by se nakonec rádi usadili v zákopech spojenců. Kdyby se jim takový pokus podařil, byly by obléhací linie na této straně útoku prolomeny. Zatímco spojenci v posledních šesti měsících jen drželi své pozice a spíše zesilovali své baterie, než aby je posunovali kupředu, Rusové se k nim během jediného měsíce značně přiblížili a stále ještě přibližují. Opravdu! Byly slavnější obrany než sevastopolská, ale od obléhání Tróje se nenajde v análech válek obléhání, které by bylo tak nesystematické, bezhlavé a neslavné jako obléhání Sevastopolu.
Napsal B. Engels kolem 15. dubna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 179 z 18. dubna 1855
a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4377 z 30. dubna 1855Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Ččísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Zbrojiště v pevnosti nebo zákopech je opevněné postavení sloužící k soustřeďován í vojska a bojových prostředků pro útočnou nebo obrannou akci. (Pozn. čes. red.)
133 Článek „Událost z 23. března“ je překlad Engelsova článku „Obléhání Sevastopolu“ („The Siege of Sevastopol“), který byl napsán pro „New-York Daily Tribune“ a otištěn zde 30. dubna 1855 jako úvodník. Při překladu článku provedl Marx menší redakční změny.