Znovuzvolení Herberta. — První kroky nové vlády.

Karel Marx

Znovuzvolení Herberta. — První kroky nové vlády. — Zprávy z Východní Indie

Londýn 16. února. Včera se ve velkém městském sále v Salisbury konala fraška znovuzvolení Sidneyho Herberta do parlamentu za jižní část Wiltshiru. Wiltshire je dokonce i mezi anglickými hrabstvími proslulé takovou koncentrací pozemkového vlastnictví, že se veškerá jeho půda soustředila v rukou necelého tuctu rodin. S výjimkou některých oblastí v severním Skotsku není půda nikde jinde tak důkladně „očištěna“ od obyvatel a nikde jinde není tak důsledně zaveden systém moderního zemědělství. Kdyby občas nedocházelo mezi několika vlastníky k rodinným sporům, Wiltshire by žádný volební boj ani nezažil.

Kromě Sidneyho Herberta nikdo nekandidoval. Vrchní šerif, který volbě předsedal, mu proto hned po zahájení schůze oznámil, že je znovu zvolen podle všech ustanovení zákona. Sidney Herbert se potom zvedl a pronesl ke svým pachtýřům a vazalům několik otřepaných banálních frází. Mezitím se v sále ponenáhlu shromáždilo městské obecenstvo, které nemá volební právo a které anglická ústava odbyla výsadou otravovat kandidáty na hustings^{^[a]}. Sidney Herbert si nestačil ještě ani sednout, a už se jeho posvěcená hlava octla v křížové palbě dotazů: „Jak je to se zelenými zrnky kávy, kterými častovali naše vojáky?“ — „Kde je naše armáda?“ — „Co o vás včera napsaly ‚Times‘?“ — „Proč jste šetřil Oděsu?“ — „Nemá váš strýc, ruský kníže Voroncov, v Oděse paláce?“ atd. Těmto neparlamentním tazatelům se přirozeně nevěnovala nejmenší pozornost. Naopak, Sidney Herbert využil prvního vhodného okamžiku, a jakmile se hluk poněkud utišil, navrhl, aby byl vysloven dík šerifovi za to, že tak „nestranně“ řídil „jednání“. Tento návrh byl přijat potleskem parlamentního obecenstva a syčením a bručením neparlamentního. Pak následovala druhá salva zdrcujících otázek: „Kdo mořil naše vojáky hladem?“ — „Ať jde sám válčit“ atd. Výsledek byl stejný jako předtím. Nato šerif oznámil, že představení, které trvalo něco přes půl hodiny, skončilo, a opona spadla.

První kroky obnovené vlády nebyly přijaty nijak pochvalně. Protože nový ministr války lord Panmure je invalida, leží hlavní břemeno jeho povinností na bedrech jeho náměstka. Jmenování Fredericka Peela, mladšího syna zemřelého Peela, na toto důležité místo vyvolává tím větší pobouření, že Frederick Peel je — jak je všeobecně známo — člověk ve všem všudy prostřední. Přes sve mladi je ztelesněmm rutiny. Jiní lidé se byrokraty stavaji on se byrokratem narodil. Frederick Peel děkuje za svůj úřad vlivu peelovců. Na druhou misku vah bylo tedy nutno hodit whiga. Proto byl sir Francis Baring jmenován kancléřem lancasterského vévodství. Byl kancléřem pokladu ve whigovské vládě lorda Melbourna a vysloužil si tehdy plně zaslouženou přezdívku „pan deficit“. Všechna nová jmenování v armádě zůstávají v rámci systému gerontokracie. Tak byl víc než osmdesátiletý lord Seaton jmenován vrchním velitelem v Irsku. Starý, podagrický, hluchý lord Rokeby byl poslán jako velitel gardové brigády na Krym. Velení 2. divize na Krymu — předtím jí velel sir Lacy Evans — připadlo generálu Simpsonovi, který se však nijak nepodobá Samsonovi; naopak, klidný úřad guvernéra v Portsmouthu byl pro tohoto přestárlého generála zcela vhodný. Generál Somerset, který byl velitelem brigády již v roce 1811, odplul jako velící generál do Východní Indie. Konečně admirál Boxer, tento starý „anarchista“, jak jej nazývají „Times“, který v Cařihradě uvedl celou dopravní službu atd. do naprostého nepořádku, byl nyní poslán do Balaklavy, aby uvedl „do pořádku“ tamější přístav.

„Obáváme se,“ píší „Times“, „že se budeme muset poohlédnout někde jinde po zdrojích ministerské energie. Bylo by zbytečné odvolávat se proti tak krutému a lehkomyslnému plýtvání nejlepšími zdroji národa k těm, kdo takové Věci pášou. Kdyby nebyli zaslepeni tím, jak dlouho už mají v rukou moc, která ustavičně přecházela z jedné části jejich třídy na druhou, byli by si přinejmenším dali pozor a nevystavovali by právě v této chvíli na odiv tak svévolné a krátkozraké sobectví. Pud sebezáchovy jim už mohl napovědět něco lepšího; my se však anglického lidu slavnostně ptáme, zda hodlá dovolit, aby jeho krajané byli takto obětováni na oltáři kruté apatie nebo bezmocné neschopnosti.“ „Nikoli vláda, dokonce ani Dolní sněmovna, nýbrž sama britská ústava stojí před soudem,“ píší výhrůžně „Times“.

Poslední zprávy z Východní Indie jsou důležité, neboť svědčí o neutěšeném stavu obchodu v Kalkatě a Bombaji. V oblastech textilního průmyslu narůstá pomalu, ale jistě krize. Na schůzi, která se konala předevčírem, se majitelé přádelen jemné příze v Manchesteru usnesli, že od 26. února budou jejich továrny pracovat jen čtyři dny v týdnu a že do té doby vyzvou okolní továrníky, aby učinili podobné opatření. V továrnách v Blackburnu, Prestonu a Boltonu byli už dělníci upozorněni, že napříště budou pracovat jen „zkrácený týden“. Bankrotů bude o to víc a budou o to větší, že vloni mnoho továrníků ve snaze dobýt trhy obešlo obchodní firmy a vzalo vývoz do vlastních rukou. „Manchester Guardian“^{^[66]} přiznal minulou středu, že existuje nadvýroba, a to nejen výrobků, ale i továren.

Napsal K. Marx 16. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 85 z 20. února 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — volebních schůzích. (Pozn. red.)

66 „The Manchester Guardian“ [„Manchesterský strážce“] — anglické buržoazní noviny, orgán stoupenců svobodného obchodu (freetraderů), později orgán liberální strany. List byl založen v Manchesteru roku 1821.