Dvě krize

Karel Marx

Dvě krize

Londýn 6. února. V této chvíli soustřeďují na sebe pozornost veřejnosti dvě krize — krize armády na Krymu a krize vlády. První zajímá lid, druhá kluby a salóny. Podle posledních zpráv z Krymu, které líčí situaci v nejchmurnějších barvách, se anglická armáda ztenčila ze 14 000 na 12 000 mužů a vbrzku lze očekávat, že obléhání Sevastopolu bude zrušeno. Mezitím Dolní sněmovna projednává salónní intriky. Lord Russell a pan Gladstone zavalují celé zasedání znovu a znovu obšírnými výklady pro i proti vystoupení velikého Russella z neexistujícího již kabinetu. Ani jcdna strana neuvádí nové skutečnosti, přou se jen o staré. Lord John si dělá advokáta sám, Gladstone dělá advokáta vévodovi z Newcastlu. Hlubokým úvahám, zda se vévoda hodí pro úřad ministra války, dodává nové zabarvení okolnost, že už neexistuje armáda, kterou by bylo třeba spravovat. Ale dokonce i nynější Dolní sněmovna projevila svou nevoli známým tradičním bručením, když Gladstone v závěru svého obšírného projevu prohlásil, že „by si přál, aby celé nedorozumění (mezi Russellem a Newcastlem) bylo zapomenuto“.

Tedy ne vyslovení nedůvěry sněmovny, tím méně pak zkáza anglické armády, ale jen a jen „nedorozumění“ mezi starým lordem a mladým vévodou — na to se redukuje vládní krize. Krym je pouhá záminka pro salónní intriky. Nedorozumění mezi vládou a Dolní sněmovnou nezasluhuje ani zmínky. To bylo příliš dokonce i pro tuto sněmovnu. Propadl Russell, propadl Gladstone, propadlo celé zasedání.

Oběma sněmovnám bylo oznámeno, že sestavením vlády byl pověřen lord Palmerston. Narazil však na nepředvídané překážky. Lord Grcy odmítl převzít řízení války, kterou od začátku neschvaloval a stále ještě neschvaluje. To bylo štěstí pro armádu, neboť by byl rozvrátil její kázeň právě tak, jako svého času rozvrátil kázeň kolonií. Ukázalo se však, že také Gladstone, Sidney Herbert a Graham se zpěčují. Žádali, aby se peelovci do jednoho vrátili do vlády. Tito státníci jsou si vědomi, že tvoří velmi malou kliku, která v Dolní sněmovně disponuje přibližně 32 hlasy. Jen při semknutosti svých „velkých“ talentů si tato malá klika může zachovat samostatnost. Část vedoucích peelovců ve vládě a část mimo ni — to by byl konec tohoto důstojného klubu státníků. Palmerston sahá mezitím ke krajnímu prostředku a pokouší se vnutit se parlamentu, kde nemá žádnou stranu, tak jako se vnutil královně. Jeho vláda ještě neexistuje, a on už v „Morning Post“ vyhrožuje, že se odvolá od parlamentu k lidu. Vyhrožuje, že rozpustí sněmovnu, kdyby se odvážila „neprojevit mu tu úctu, jakou požívá mimo Westminsterský palác, u lidu“. Tento „lid“ jsou jen noviny, které mu napůl nebo zcela patří. Tam, kde se v poslední době ozval hlas lidu, například v Newcastle-upon-Tyne — odkud se parlamentu posílaly petice, aby na vládu byla podána žaloba — byl Palmerston prudce napadán jako tajný vůdce padlé koalice.

Ještě několik poznámck, aby nekrolog nad „vládou všech talentů“ byl úplný. 30. listopadu 1853 došlo k události u Sinopu; 3. prosince se o ní dověděl Cařihrad; 12. prosince odevzdali zástupci velmocí Portě nótu, v níž se žádaly větší ústupky Rusku než v proslulé vídeňské nótě; 14. prosince telegrafovala anglická vláda do Vídně, že kvůli Sinopu nemá být přerušena vídeňská mírová konference. Lord Palmerston se zúčastnil zasedání kabinetu, na němž bylo toto usnesení přijato. Schválil je, ale příštího dne podal demisi pod záminkou, že návrh zákona o reformě parlamentu, který Russell hodlá předložit, je v rozporu s jeho konzervativními názory. Ve skutečnosti chtěl jen v očích veřejnosti vyvolat dojem, že nemá se sinopskou událostí nic společného. Jakmile tohoto cíle dosáhl, hned se zas do vlády vrátil.

Počátkem února 1854 se opět schází parlament. Mají mu být předloženy diplomatické dokumenty o komplikacích na Východě. Nejdůležitější listiny však chybějí. Místo od anglických ministrů je parlament dostává od imperátora Mikuláše via^{^[a]} Petrohrad. „Tajná a důvěrná korespondence“^{^[46]}, která je tam uveřejněna, dokazuje udivenému parlamentu nad slunce jasněji, že jej jeho ministři po celé dosavadní zasedání roku 1853 a 1854 vodili v otázkách zahraniční politiky záměrně za nos. Ministři jsou tak donuceni vyhlásit 27. března válku. 6. února Palmerston oznámil, že předloží návrh zákona o povolávání do milicí ve Skotsku a Irsku. Jakmile je však vyhlášena válka, odkládá svůj návrh a až do konce června jej nepředloží. 13. února předkládá Russell svůj návrh zákona o reformě parlamentu, odkládá druhé čtení návrhu na konec dubna, ale již v březnu jej s patetickým vzlykotem bere zpět a jeho kolegové jej za tuto oběť odměňují tím, že mu — dosud tak říkajíc mimořádnému ministrovi bez portfeje a bez platu — dávají ministerskou sinekuru s platem, předsednictví tajné rady. 6. března předkládá velký 6nančník Gladstone svůj rozpočet. Omezuje se na požadavek, aby po dobu 6 měsíců byla zdvojnásobena daň z příjmů. Požaduje „jen částku nezbytnou k tomu, aby mohl vrátit zase zpět 25 000 mužů, kteří měli právě opustit Anglii“. Této starosti ho teď jeho kolega Newcastle zbavil. Již 8. května je Gladstone nucen předložit druhý návrh rozpočtu. 12. dubna se vyslovuje proti jakékoli státní půjčce; 21. dubna žádá sněmovnu, aby schválila půjčku ve výši 6 miliónů na krytí výloh jeho nešťastného pokusu o konverzi státního dluhu. 7. dubna pronáší lord Grey řeč o nedostatcích anglické vojenské správy. 2. června využívá vláda tohoto návrhu na reformu přesně tak, jako využila reformy ve správě Indie a reformy v souvislosti s cholerou — vytváří nový úřad. Ministerstvo války je odděleno od ministerstva pro kolonie. Všechno ostatní zůstává při starém. Úspěchy zákonodárné činnosti vlády na tomto zasedání lze shrnout takto: Předkládá sedm významných návrhů zákonů. Tři z nich propadnou: návrh na změnu zákona o přesídlování chuďasů, o školství ve Skotsku a o změně textu parlamentní přísahy. Tři návrhy zákonů stáhne: návrh zákona o zamezení volebního úplatkářství, o úplné reorganizaci statni sluzby a o parlamentni reformě. Jeden navrh zákona, o reformě university v Oxfordu, projde, ale s tolika změnami, že z jeho původního znění nic nezbylo. Velké diplomatické a vojenské činy vlády jsou ještě v živé paměti. Taková byla „vláda všech talentů“.

Napsal K. Marx 6. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 67 ze 9. února 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a — přes. (Pozn. red.)

46 Viz poznámku [32].