Ke krizi kabinetu

Karel Marx

Ke krizi kabinetu

Londýn 26. ledna. Když posel sultána Malika šáha přišel do Alamútu a vyzval Hasana bin Sabbáha, aby se vzdal, „stařec z hor“ se místo odpovědi obrátil na jednoho ze svých fidájů^{^[9]} a přikázal mu, aby se usmrtil. Jinoch si okamžitě vrazil dýku do prsou a klesl mrtev na kamennou podlahu. Stejně tak „stařec“^{^[a]} z koalice vyzval lorda Johna Russella, aby se za něj zabil v Dolní sněmovně. Avšak starý parlamentní lidumil Russell, který si přikázání „miluj svého bližního jako sebe samého“ vykládal vždy jako „bližši košile než kabát“, pokladal za lepši zabit,,starce“ V Roebuckovi jsme se nezklamali. Svůj návrh podal po úmluvě s Russellem, aby při pádu koalice zachránil její „lepší část“ — whigy.

A vskutku! Tento navrh není namiřen proti vládě, nybrž proti těm „resortům“, jež jsou přímo pověřeny vedením války, tj. proti peelovcům^{^[10]}. Bylo také jasné, že Russell ne náhodou zahájil zasedání parlamentu prohlášením, že základ jednání není žádný základ, pokud si Rusko vyhradilo právo vznést námitky proti každému ze čtyř bodů a že právě tak nelze mluvit o jednání, pokud k němu anglická vláda nikoho nezmocnila. Sotvaže tedy Roebuck podal svůj návrh — v úterý — píše Russell ještě téhož večera „starci“, že účelem tohoto návrhu je udělení důtky ministerstvu války (peelovcům), a že on proto musí podat demisi. Aberdeen jede do windsorského zámku ke královně a radí jí, aby demisi přijala, což se také stane. Odvahu „starce“ si snadno vysvětlíme, když zjistíme, že Palmerston demisi nepodal.

Na čtvrtečním zasedání se Dolní sněmovna doví o těchto důležitých událostech. Odročí své zasedání na dnešní večer a totéž udělá Roebuck se svým návrhem. Celá Dolní sněmovna se teď řítí do Horní sněmovny, kde se očekává Aberdeenovo vysvětlení. Ale Aberdeen je natolik chytrý, že se nedostaví — prý je opět ve Windsoru — a vévoda z Newcastlu vypráví v Horní sněmovně tytéž báchorky, které vyprávěl Palmerston v Dolní sněmovně. Whigové z Dolní sněmovny zatím v Horní sněmovně s hrůzou zjistí, že jejich plán je odhalen a cesta k ústupu odříznuta. Toryové nijak nedychtili po tom, aby dopomohli whigům na účet peelovců opět k jejich starému privilegiu „z boží milosti nájemců britské říše“, a přiměli lorda Lyndhursta, aby podal návrh, který na rozdíl od Roebuckova návrhu není namířen jen proti jednotlivým vládním resortům, nýbrž proti celé vládě a nejen — à la Roebuck — odsuzuje, nýbrž přímo obviňuje. Návrh lorda Lyndhursta říká doslova toto:

„V pátek 2. února předložím návrh, že podle názoru této sněmovny ministři Jejího Veličenstva podnikli krymskou výpravu s velmi nedostatečnými prostředky a bez náležité obezřelosti, tj. bez dostatečného prozkoumání charaktem a síly odporu, který bylo možno očekávat ze strany nepřítele, a že nedbalost a neschopnost vlády při řízení výpravy vedly k osudným následkům.“

Je naprosto jasné, že Lyndhurstův návrh je namířen právě tak proti whigům jako Roebuckův návrh proti aberdeenovcům. Mimochodem podotýkáme: Lord John Russell oznámil Dolní sněmovně prostřednictvím Hayterovým, že při první příležitosti, tedy dnes večer, vysvětlí důvody svého odstoupení. „Kdo nic nečeká, nebude zklamán.“^{^[11]}

Napsal K. Marx 26. ledna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 47 z 29. ledna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. Aberdeen. (Pozn. red.)

9 Fidájové (doslova: ti, kteří obětují svůj život) — tak se ve středověku nazývali v Persii (Iránu) nejfanatičtější členové tajné muslimské (šíitské) politicko-náboženské sekty ismáílovců-asasínů, kterou založili perští feudálové koncem 11. století. Hlavou této sekty založené k boji proti seldžuckým Turkům, kteří tehdy v Persii vládli, a proti křižákům byl šejch Ul-džebel („stařec zhor“).

10 Peelovci — skupina stoupenců Roberta Peela (umírněných toryů), kteří podporovali jeho politiku ústupků obchodně průmyslové buržoazii v oblasti hospodářské politiky, ovšem při zachování politického panství pozemkové a finanční aristokracie. Roku 1846 prosadil Peel v zájmu průmyslové buržoazie zrušení obilních zákonů, což vyvolalo prudkou nespokojenost toryovských ochranářů a vedlo k rozkolu toryovské strany a vzniku peelovské frakce. V padesátých letech tvořili peelovci malou frakci v parlamentě bez vlastního programu; Marx o nich řekl, že jsou to „důstojníci bez armády“. Peelovci byli členy Aberdeenovy koaliční vlády (1852—1855), v níž obsadili velmi důležité funkce, mimo jiné vojenské. Koncem padesátých a začátkem šedesátých let splynuli s liberální stranou.

11 K tomuto článku připojila redakce „Neue Oder-Zeitung“ na základě telegrafických zpráv z Londýna následující odstavec, který je v tomto vydání vypuštěn: „Jak hlásí telegrafické depeše z Londýna z 26. a 27. ledna, předložil lord John Russell, když vysvětloval v parlamentě příčiny svého odstoupení, mimo jiné také svou korespondenci s lordem Aberdeenem, v níž naléhá na změnu v řízení vojenských záležitostí. Podle jeho názoru je žalostná situace armády u Sevastopolu nesporná, avšak přes všechnu svou znalost věci není s to odhalit příčiny pohromy. Lord Palrnerston kritizoval Russellovo odstoupení, zároveň však připustil, že válku je třeba vést s největší energií. Tvrdil, že všech lodí bylo použito tak, jak bylo třeba: k dopravě vojska, šatstva a potravin na Krym, a žádal, aby byla vládě jasně vyslovena buď důvěra, nebo nedůvěra. Roebuckova řeč — třebaže bylo vidět, že řečník je churavý — byla častokrát přerušována hlasitými projevy souhlasu všech částí sněmovny. V Horní sněmovně hrabě Aberdeen prohlásil, že přes odstoupení svého vlivného kolegy ministři pokládají za svou povinnost postavit se proti návrhu na jmenování vyšetřovacího výboru.“