Obchodní a průmyslová krize v Anglii

Karel Marx

Obchodní a průmyslová krize v Anglii

Obchodní a průmyslová krize v Anglii, jejíž první předzvěsti jsme už dávno zaznamenali i na stránkách našich novin, se stala hotovou věcí, o které nyní otevřeně mluví nejvyšší autority na tomto poli — ročenky britských obchodních komor a největších obchodních firem království; svědčí o ní rovněž četné bankroty, přechod továren na zkrácenou pracovní dobu a tabulky ukazující pokles vývozu. Podle poslední oflciální „Zprávy o obchodu a plavbě“ činila hlášená hodnota uvedených druhů vývozního zboží za měsíc končící 5. prosincem:

1852
(v librách št.)
6 033 030

1853
(v librách št.)
7 328 760

1854
(v librách št.)
5 771 772

Pokles v roce 1854 proti roku 1852 činil 261 258 liber št. a proti roku 1853 1 856 988 liber št.

Nepřekvapuje, že britští freetraderští odborníci se mermomocí snaží dokázat, že nynější krize neplyne z přirozeného fungování současného systému v Anglii a nemá naprosto nic společného s těmi krizemi, které se vyskytovaly v pravidelných intervalech téměř od konce 18. století, ale naopak že vzniká z náhodných a výjimečných okolností. Podle pouček freetraderské školy nemůže být o obchodních a průmyslových krizích řeči, když byly odstraněny obilní zákony a anglické zákonodárství přijalo zásady svobodného obchodu. Jenomže nyní mají freetradeři nejen vysoké ceny obilí při bohaté sklizni, ale i obchodní a průmyslovou krizi. A to v době, kdy k už existujícím světovým trhům přibyly Kalifornie a Austrálie, chrlící proudy zlata, kdy elektrický telegraf proměnil celou Evropu v jedinou burzu a železnice a parníky stonásobně rozmnožily dopravní prostředky a prostředky směny. K tomu, aby se vyzkoušel freetraderský všelék, bylo sotva možno najít vhodnější podmínky než ty, kterými se v dějinách průmyslu a obchodu vyznačuje období 1849 až 1854.

Freetradeři nesplnili své sliby a samozřejmě se teď snaží svést všechnu vinu za to na válku, právě tak jako roku 1848 sváděli všechno na revoluci. Nemohou však popřít, že konflikt na Východě do jisté míry oddálil vypuknutí krize, neboť přibrzdil horečnou spekulaci a část přebytečného kapitálu našla umístění v půjčkách, které v poslední době uzavřela většina evropských zemí; že dále některým průmyslovým odvětvím, např. průmyslu železářskému, kožedělnému a vlnařskému značně pomohla mimořádná poptávka po jejich výrobcích, kterou vyvolala válka, a konečně že v takových odvětvích výroby, jako je stavba lodí, výroba barev a jiné, kde přehnané představy o důsledcích války vyvolaly velmi silnou spekulaci na obou stranách Atlantského oceánu, se částečně vybila všeobecná tendence k nadměrnému podnikání, která se už projevovala. Avšak hlavní argument freetraderů je ten, že válka vyvolala zvýšení cen všech druhů obilí a že právě tyto vysoké ceny způsobily krizi.

K tomu je třeba si připomenout, že ceny obilí byly roku 1853 v průměru vyšší ncž roku 1854. A právě tak jako se vysokými cenami nedá vysvětlit nebývalá konjunktura z roku 1853, nedá se jimi vysvětlit ani krize z roku 1854. Rok 1836 se vyznačoval obchodní a průmyslovou krizí, ačkoli ceny obilí byly toho roku nízké; rok 1824 stejně jako rok 1853 byl rokem výjimečné konjunktury, třebaže ceny všech druhů potravin byly vysoké. Fakt je, že i když vysoké ceny obilí mohou bránit rozkvětu průmyslu a obchodu tím, že zužují vnitřní trh, vnitřní trh takové země jako je Velká Británie nikdy nemůže být rozhodujícím činitelem, dokud nejsou všechny zahraniční trhy beznadějně přecpány. Neboli: v takové zemi vysoké ceny obilí mohou prohloubit a zesílit krizi, ale nemohou ji vyvolat. Nesmíme ostatně zapomínat, že podle pravověrné doktríny manchesterské školy vysoké ceny obilí, jsou-li výsledkem přirozeného vývoje a nikoli ochranářských opatření, prohibičních zákonů a klouzavého tarifu, úplně ztrácejí svůj zhoubný vliv a mohou mít dokonce blahodárný účinek tím, že přinášejí výhody farmářům. Protože nelze zapírat, že neúrody z let 1852 a 1853 byly přirozeným jevem, berou freetradeři za základ rok 1854 a tvrdí, že válka na Východě měla tentýž účinek jako ochranná cla, a tím způsobila zvýšení cen přes bohatou sklizeň. Nechme tedy stranou otázku, jaký vliv mají ceny obilí na průmysl vůbec, a všimněme si otázky, jaký vliv má na tyto ceny nynější válka.

Dovoz pšenice a mouky z Ruska činí přibližně 14 % celkového dovozu obilí do Spojeného království; a jelikož veškerý dovoz obilí tvoří jen asi 20 % celostátní spotřeby, dodává Rusko Anglii jen něco přes 2¹/₂ % této spotřeby. Podle posledních oficiálních zpráv jen za prvních devět měsíců roku 1853 činil celkový dovoz pšenice do Velké Británie 3 770 921 kvarterů, z nichž bylo dovezeno z Ruska 773 507 kvarterů a z Valašska a Moldavska 209 000 kvarterů. Celkový dovoz mouky činil 3 800 764 centů^{^[a]}, z toho bylo z Ruska dodáno 64 centů a z podunajských knížectví vůbec nic. Taková byla situace předtím, než vypukla válka.

V týchž měsících roku 1854 činil dovoz pšenice přímo z ruských přístavů 505 000 kvarterů proti 773 507 roku 1853 a z podunajských knížectví 118 000 kvarterů proti 209 000, tj. snížil se o 359 507 kvarterů. Uvážíme-li, že úroda byla roku 1854 výborná a roku 1853 velmi špatná, nikdo jistě nebude chtít ještě tvrdit, že takové snížení mohlo vůbec nějak znatelně ovlivnit ceny. Naproti tomu z oficiálních týdenních hlášení o prodeji domácí pšenice na anglickém trhu — a tato hlášení zachycují jen nevelkou část všech obchodů v zemi — je zřejmé, že za říjen a listopad 1854 bylo prodáno 1 109 148 kvarterů proti 758 061 kvarterům za tytéž měsíce roku 1853, což více než vyrovnává onen pokles, který prý vyvolala válka s Ruskem. Snad by bylo také možno připomenout, že kdyby nehnily vinou anglického kabinetu v sýpkách podunajských knížectví velké zásoby turecké pšenice proto, že z hlouposti nebo v zrádném úmyslu spojenci blokovali Sulinské hrdlo v ústí Dunaje a tak si sami odřízli dovoz, válka s Ruskem by nebyla vyvolala ani ten nepatrný pokles dovozu pšenice, k němuž došlo. Z celkového množství zahraniční mouky, které přichází do londýnského přístavu, pocházejí skoro dvě třetiny ze Spojených států, je tudíž nabíledni, že slabý dovoz z Ameriky v posledním čtvrtletí roku 1854 byl pro obchod s potravinami mnohem závažnější než válka s Ruskem.

Zeptá-li se nás někdo, proč se ve Velké Británii přes bohatou úrodu udržují vysoké ceny obilí, připomeneme, jak už bylo roku 1853 nejednou napsáno v „Tribune“^{^[334]}, že freetraderské bludy vedly k velmi vážným poruchám a chybám v britském obchodu s obilím, neboť ceny byly v letních měsících sníženy pod svou normální úroveň, ačkoli jen zvýšení mohlo zajistit, aby se vytvořily nutné zásoby a dostatečné množství objednávek na budoucí dodávky obilí. Tím se stalo, že dovoz za červenec, srpen, září a říjen 1854 dosáhl pouze 750 000 kvarterů proti 2 132 000 kvarterů za tytéž měsíce roku 1853. Kromě toho v důsledku zrušení obilních zákonů byly v Anglii proměněny v pastviny takové ohromné lány orné půdy, že za takového stavu věcí může být i dobrá úroda relativně nedostatečná.

„A tak Spojené království,“ jak se píše v přehledu hullské obchodní komory, „začíná roku 1855 s velmi malými zásobami dovezené pšenice a s cenami skoro tak vysokými jako na začátku roku 1854, a do jara bude skoro úplně závislé na dodávkách vlastních farmářů.“

Příčina anglické obchodní a průmyslové krize z roku 1854, která asi stěží dosáhne svých plných rozměrů dřív než na jaře tohoto roku, je obsažena v těchto několika číslech: hodnota vývozu britských surovin a hotových výrobků, která činila roku 1846 57 786 000 liber št., dosáhla v roce 1853 ohromné částky 98 000 000 liber št. Z těchto 98 miliónů Austrálie, která roku 1842 odebrala zboží za necelý milión a roku 1850 přibližně za tři milióny, spotřebovala v roce 1853 zboží téměř za 15 miliónů; Spojené státy, které roku 1842 spotřebovaly anglického zboží jen za 3 582 000 liber št. a roku 1850 za necelých 15 000 000 liber št., nakoupily v roce 1853 za ohromnou sumu téměř 24 000 000 liber št. Není třeba dál vysvětlovat, že americká krize se nutně odrazila na anglickém obchodě a beznadějně přeplněných trzích. Roku 1837 následovala americká krize těsně po anglické krizi z roku 1836, kdežto nyní přichází krize v Anglii až po krizi v Americe, ale v obou případech má krize zřejmě stejné kořeny — neblahé fungování anglického průmyslového systému, který nutně vede k nadvýrobě ve Velké Británii a k nadměrné spekulaci ve všech ostatních zemích. Australský a severoamerický trh naprosto nejsou výjimkou, oba jsou téměř stejně závislé na Anglii, a tak jsou jen nejnápadnějším ukazatelem celkové situace na světových trzích.

„Stojíme tváří v tvář faktu, že zahraniční trhy jsou přeplněny a až na několik málo výjimek i zisky jsou nepatrné,“ píše se v jedné manchcstcrské zprávě o bavlnářském průmyslu. „Většina zahraničních trhů,“ praví se v jiné zprávě, týkající se hedvábnického průmyslu, „které obvykle pohlcují přebytečnou produkci našeho průmyslu, prodělává těžké následky přeplnění.“ „Výroba byla nadměrně rozšířena,“ hlásí zpráva o bradfordské výrobě česané příze, „a po určitou dobu nacházelo zboží odbyt na zahraničních trzích. Bylo uzavřeno mnoho riskantních obchodů a neuváženě se vyváželo za hranice, což ovšem ve většině případů mělo — jak ani není třeba připomínat — velice neuspokojivé výsledky.“

Takových citátů z obchodních oběžníků velkých průmyslových fIrem, které nám došly parníkem „Pacific“, bychom mohli uvést celou řadu.

Revoluce ve Španělsku a zesílení podloudnictví, které po ní následovalo, vytvořily v této oblasti výjimečně výhodný trh pro britské zemědělské výrobky. Vzhledem k obavám, které vyvolala válka na Východě, byl dost dlouho jediným nepřeplněným trhem trh levantský, ale jak se dovídáme, asi před třemi měsíci si Lancashire usmyslil dohonit, co bylo v této oblasti zameškáno; a nyní máme zprávy, že Cařihrad je napěchován spoustou bavlněných, hedvábných, železářských, nožířských a jiných anglických výrobků. Jedinou zemí, ve které politické události asi opravdu měly citelný vliv na rozvoj obchodní krize, je Čína.

„Naděje na postupný růst našeho vývozu do Číny,“ píše jedna manchesterská firma, „se téměř nadobro zhroutily, a povstání, které v přítomné době v této zemi vypuklo a zpočátku se zdálo příznivé pro zahraniční styky, ukazuje se nyní jako počátek rozvratu země a úplného zničení obchodu. Vývozní obchod s Čínou, do jehož růstu jsme kdysi vkládali velké naděje, skoro úplně ustal.“

Naši čtenáři si snad pamatují, že když čínská revoluce^{^[335]} poprvé začala nabývat vážných rozměrů, předpovídali jsme ničivé následky, na něž si nyní stěžují anglické exportní firmy.

Popíráme sice jakoukoli souvislost mezi válkou a obchodní a průmyslovou krizí, jejíž příznaky se objevovaly, ještě když si na vojnu nikdo ani nevzpomněl, ale přitom je nám samozřejmě jasné, že válka může nebezpečně zhoršit těžkou zkoušku, kterou bude muset Velká Británie podstoupit. Protahování války znamená zvyšováni daní a zvyšování daní rozhodně není prostředkem, jak čelit zmenšování příjmů.

Napsal K. Marx 11. ledna 1855
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4294 z 26. ledna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — anglický cent = 50,8 kg. (Pozn. red.)

334 Jde o Marxovy články „Politické události.— Nedostatek chleba v Evropě“, „Západní mocnosti a Turecko. — Příznaky hospodářská krize“, „Válka. — Stávky. — Drahota“, které byly otištěny v „New-York Daily Tribune“ v září až listopadu 1853.

335 Viz poznámku [91].