Obléhaní Sevastopolu

Bedřich Engels

Obléhaní Sevastopolu

Největším činem spojenců na Krymu vedle bitvy na Almě byl slavný boční pochod lorda Raglana od Almy na Balaklavu, jímž změnil dosavadní zřejmý cíl tažení — dobýt a obsadit Sevastopol — v coup de main^{^[a]} proti jedné části, a k tomu ještě slabší části ruských opevnění. Počítá se ovšem se zničením ruské flotily, loděnic a arzenálů, ale na druhé straně to předpokládá, že se spojenci ihned po dosažení tohoto cíle zase stáhnou zpět. Že tomu nemůže být jinak, vyplývá jasně z celé operace. Znamená to, že byla opuštěna myšlenka napadnout severní frontu pevnosti, která ovládá celou pevnost, takže jedině proti ní může být veden skutečně rozhodující útok. To bylo otevřené doznání, že výprava není schopna uskutečnit to, co si ve svém plánu vytkla: dobýt a úplně obsadit Sevastopol. Přesto byl právě tento pochod, jak jsme se už zmínili, oslavován v nekonečných článcích, hemžících se nabubřelými frázemi a rétorickými květnatostmi, jako zvlášť geniální kousek britského velení. I velké londýnské listy, přestože mají na Krymu své dopisovatele, objevily pravdu teprve za měsíc, když jim, jak se zdá, vláda dala pokyny, jak psát. Tak londýnské „Times“ prohlédly a poznaly skutečný stav věcí teprve 28. října, a nyní tento list nesměle naznačuje, že zatím bylo zřejmě dosaženo teprve vedlejšího cíle tažení a že tvrze na severní straně zátoky bude stěží možno dobýt, nevzdají-li se dobrovolně. Ale „Times“ vyslovují naději, že snad tyto tvrze budou mít tolik slušnosti, aby se vzdaly, neboť všechna opevnění patřící k pevnosti by se měla vzdát, jakmile bude dobyto její jádro. Ve skutečnosti však není Severní pevnost závislá na městě, nýbrž naopak město Sevastopol závisí na Severní pevnosti, a velmi se obáváme, že argumenty tohoto listu nebudou stačit k tomu, aby takovou silnou pevnost dobyly.

Od onoho „slavného pochodu“, o kterém jsme se zmínili, spojenci ovšem už neudělali nic, čím by se mohli chlubit, a proto nemůžeme svým zaoceánským kolegům zazlívat, že z něho hleděli vytlouci, co se dalo. Samotný průběh obléhání zřejmě patří podle jejich mínění k věcem, o nichž je radno mluvit co nejméně. Ale my především musíme být nestranní, a proto nebudeme projevovat takovou útlocitnost. Fakt je, že v této beztak už velice podivné válce je toto obléhání to nejpodivnější. Příznačným rysem této války je zřejmě přesvědčení, že polní opevnění jsou nedobytná. Nejprve bylo použito staromódního způsobu několikahodinového dělostřeleckého ostřelování u Oltenitsy; po něm byla na opevnění podniknuta neúspěšná zteč. U Calafatu se Rusové ani neodvážili zaútočit. U Silistry pouhé zemní opevnění zadrželo hlavní nápor bitvy a odolávalo zuřivým útokům nepřítele, i když bylo už téměř srovnáno se zemí. A nyní u Sevastopolu se jednoduché linii polních opevnění dostalo té cti, že byly proti ní zřízeny rozsáhlejší brešovací baterie s daleko těžšími děly, než jakých se kdy použilo proti nejregulérnější pevnosti. Toto obléhání je pádným důkazem, že oč se v dlouhém období míru v důsledku rozvoje průmyslu zdokonalil válečný materiál, o to upadlo válečné umění. Kdyby Napoleon viděl baterie u Sevastopolu, ježící se osmi a desetipalcovými děly, mohl by se smíchy potrhat. Ale to ještě zdaleka není všechno.

Asi 1. října zaujali spojenci svá postavení, avšak teprve 8. nebo 9. se začaly kopat zákopy a do 17. října nepadl ani jeden výstřel. Zdržení nastalo proto, že nemohla být dřív dopravena na místo děla. Přitom bylo třeba překonat jen vzdálenost čtyř nebo pěti mil po dobré a tvrdé půdě v nepatrně zvlněném terénu, částečně dokonce po sjízdné cestě. Ale nebyly prý potahy. Na Krymu, v zemi, která je nejbohatší na dobytek v celém světě, nebyly potahy! Vždyť v Bajdarské dolině, na dohled z výšin u řeky Černé, je tolik volů, že by hravě odtáhli přes hory celou spojeneckou flotilu. Ale do Bajdarské doliny se mohou dostat kozáci, a spojenecké jezdectvo, které by krylo rekvizici, by mohlo být těmito obávanými protivníky napadeno. Mimoto prý si musí spojenci zachovat dobrý vztah k obyvatelstvu a nebrat mu jeho majetek. Takovými výmluvami se snaží anglické noviny zakrýt pravdu, že Raglan a Canrobert, zatímco blokují Sevastopol z jihu, jsou sami blokováni Mcnšikovovými předními strážemi na řece Černé. Že tomu tak skutečně je, dokazuje už ten fakt, že spojenečtí vojáci se podle posledních zpráv museli živit nasoleným masem, protože neměli čerstvé.

3. října přešlo pět ruských praporů přes řeku Černou u Inkermanu a nikdo jim nezabránil vstoupit z jihu do pevnosti, protože „to může být pro spojence jen výhoda“. To je přece originální způsob vedení války! Nepřítel, který je prý poražen, demoralizován a rozbit, pošle 3000 mužů do Sevastopolu, a to spojencům přímo před nosem. Musel mít pro to svůj důvod. Ale měl-li nepřítel důvod je tam poslat, má zase Raglan svoje důvody, aby je tam s poklonou vpustil. Předpokládá, že město je přeplněno, ovšem z čeho tak usoudil, není jasné. V každém případě existuje kromě oněch čtyř čtverečních mil uvnitř ruských linií ještě celý severní břeh a celé území za ním, kam je možno dopravit v deseti minutách všechno přebytečné vojsko. Označit nějaké místo za přeplněné, když je blokováno jen z jedné strany, je rozhodně vrchol absurdnosti.

Když přišly první zprávy o vylodění, předpovídali jsme, že protáhne-li se tažení, budou nejhorším nepřítelem spojenců nemoci. Teď už nemoci řádí v nejhorší podobě a k nim se druží, alespoň u Angličanů, prabídné ošetření. Nemocní byli vskutku v tomto ohledu tak žalostně zanedbáváni, že lord Raglan byl nucen udělit lékařskému štábu velmi ostrou důtku. Ale to ještě není všechno. Lékaři jsou v Cařihradě, zásoby léků ve Varně a nemocní v Balaklavě. Není to velkolepá ilustrace nové vojenské doktríny, kterou nedávno razil Ludvík Bonaparte v Boulogni, že každá armáda, má-li mít dobré postavení, musí být rozmístěna v trojúhelníku? Nemocí přibývá s drsnou roční dobou, pluky řídnou — britský pluk měl na začátku 1000 mužů a nyní nemá ani 600 bojeschopných vojáků — a operace se vlečou dál svým hlemýždím tempem. Rutinu hlavního štábu, plod čtyřicetiletého tréninku z dob míru, přece nemohou zvrátit takové maličkosti. Ať armáda zhyne, jen když bude Sevastopol dobyt podle reglementů Jejího Veličenstva!

Při obyčejném obléhání se obléhatelé snaží umístit své první baterie co nejblíž k nepřátelským opevněním, přičemž 600 až 700 yardů se již pokládá za velkou vzdálenost. Avšak při tak velkém obléhání, jako je toto, zvláště je-li namířeno proti pouhým polním opevněním, má se dělat podle Raglanova názoru pravý opak. Nepřítel nám dovoluje přiblížit se na 700 yardů; ale my nikdy nesmíme dělat to, co si nepřítel od nás přeje. To si říká Raglan, a zřizuje baterie ve vzdálenosti 2500 a 3000 yardů — ani bychom tomu nevěřili, kdyby zprávy o tom připouštěly sebemenší pochybnosti. Potom se přiblíží na 1500 a 1200 yardů a jako důvod, proč nezahajuje palbu, uvádí, že brešovací baterie, má-li jejich střelba být účinná, musí být na 300 až 400 yardů od opevnění, v nichž mají probourat průlom! Vzdálené baterie prý mají lancastery^{^[298]} a desetipalcová dalekonosná děla, protože britští dělostřelci jsou zřejmě přesvědčeni, že těchto děl stejně jako dalekohledu se dá používat jen na velké vzdálenosti. Vskutku také tato otázka dalekonosných děl, jež je zcela na místě u námořní výzbroje, způsobila u pozemního dělostřelectva víc zmatku a rámusu než užitku: jako příklad můžeme uvést právě tyto směšné baterie.

Opevnění Sevastopolu ze souše, jež dalo podnět ke všem těmto projevům geniality a důvtipu, vypadá takto: na západní straně (kde útočí Francouzi) se zdvíhají jedno či dvě líce Karanténní tvrze. Za nimi se táhne zeď se střílnami až ke konci Karanténní zátoky a končí na návrší kulatou věží, která je tu jako réduit^{^[b]} pro zemní opevnění vybudované kolem ní. Odtud se táhne až k hornímu konci přístavu zeď silná průměrně tři stopy, jíž je obehnán Sevastopol z jihozápadu. Tato zeď prý se nedá hájit, ačkoli by se snadno mohla upravit pro obranu; proto ji chrání menší předsunuté zemní opevnění, zřízené před ní. Od konce přístavu na východ až ke Korábové zátoce (fronta britského útoku) nejsou vůbec žádné pravidelné obranné stavby, až na dvě věže obklopené a chráněné lunetami podobnými té, kterou jsme popsali už dříve. Mimoto jsou tam ještě všelijaká nepravidelná zemní opevnění a celek tvoří opevněný tábor, jehož dobývání by nebylo příliš náročné, můžeme-li věřit náčrtkům pořízeným přímo na místě, které uveřejnil kapitán Biddulph. Tyto náčrtky v každém případě ukazují jcn jednu obrannou linii skládající se z opevnění otevřených k týlu; nevidíme tu žádné uzavřené reduty, které mají jinak Rusové ve velké oblibě. Ale nemůžeme věřit, že je to opravdu tak. Kdyby skutečně šlo jen o to dobýt tuto jedinou linii, byli by ji museli Britové už dávno dobýt bodáky. Musí za ní být rozhodně ještě druhá řada redut.

Všechna ruská opevnění jsou vybavena těžkými lodními děly, což je nejlepší způsob, jak jich Rusové mohli použít. Zacházejí s nimi ovšem prabídně. Pálí z nich ve dne v noci po nepříteli, ale sotva jeden výstřel ze sta zasáhne cíl. Možná že právě tato špatná střelba přiměla lorda Raglana k tomu, že dal vykopat zákopy v bezpečné vzdálenosti 3000 yardů. Po třídenním bombardování spojeneckou flotilou a armádami prý Britové na své straně probourali jeden průlom, kdežto Francouzům se to ještě nepodařilo. Jakmile bude průlom i na jejich straně, má začít zteč. Že by 200 děl tak ohromné ráže potřebovalo tři nebo čtyři dny, aby zdolalo takové obranné stavby, to by bylo neuvěřitelné, kdybychom ze spolehlivého pramene nevěděli, v jak uctivé vzdálenosti byly spojenecké baterie postaveny.

Tolik o tom, čeho bylo dosud dosaženo. Ale ať už budou operace korunovány jakýmkoli výsledkem, jedno je jisté: obléhání Sevastopolu nebude mít ve válečných dějinách obdoby.

Napsal B. Engels 30. října 1854
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4236 z 15. listopadu 1854

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Ččísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — náhlý úder, přepad. (Pozn. red.)

b — pevnůstka v soustavě polního opevnění; opěrný bod. (Pozn. čes. red.)

298 Lancastery se nazývala podle svého vynálezce anglická osmipalcová děla s elipticky taženou hlavní. Angličané jich poprvé použili v krymské válce; později se jich mnoho nepoužívalo.