Zdá se, že si spojenecká vojska počínala velmi statečně. Je málo příkladů bitvy, v níž by se jako v této téměř nepřetržitě, sice pozvolna, ale neustále postupovalo vpřed a v níž by nedošlo k žádným zvratům a náhodám, které činí většinu ostatních velkých bitev tak dramaticky zajímavými. Už sama tato skutečnost dostatečně dokazuje aspoň to, že spojenci měli značnou početní převahu a že spojenečtí generálové ve svých zprávách velmi přeceňovali sílu Rusů. K tomu se ještě vrátíme.
Velení spojenců bylo dobré, ale víc se spoléhalo na odvahu svých jednotek a na podporu flotily než na vynalézavost samých generálů. Byla to tak říkajíc běžná, jednoduchá bitva ryze taktické povahy, a víc než kterékoli jiné jí chyběly strategické rysy. Bosquetův obchvatný manévr byl naprosto přirozený, a afričtí vojáci, kteří se naučili zvládat takové úkoly v soutěskách Atlasu, jej provedli velmi dobře. Britové rozbili ruské pravé křídlo nezáludným tvrdým bojem; pravděpodobně si to ulehčili dobrým manévrováním pluků a brigád, jednotvárný postup Angličanů ve dvou dlouhých liniích za sebou byl však rušen jen překážkami terénu, nikoli velkorysými manévry, které by měly nepřítele zmást nebo překvapit.
Kníže Menšikov si své postavení vybral dobře. Zdá se však, že nepoužil svého jezdectva v takovém měřítku, jak by byl mohl. Proč nebylo jezdectvo na levém křídle, aby zahnalo Bosquetovu izolovanou brigádu se skal zpátky dolů, jakmile se pokoušela se zformovat? Přerušení bitvy, vyvedení jednotek z palby, vyvezení dělostřelectva, zkrátka celý ústup byl proveden zřejmě velmi obratně a slouží Menšikovovi jako vojevůdci víc ke cti než spojeneckým generálům jejich vítězství.
Ze sil, které se zúčastnily bitvy, nasadili spojenci kromě dělostřelectva tři francouzské a čtyři anglické divize, kdežto jedna francouzská a jedna anglická divize, jakož i celé jezdectvo zůstaly v záloze; kromě toho bylo posláno na podporu Bosquetovi osm tureckých praporů, ale dorazily až po skončení akce. Protože Francouzi zanechali u Varny silnější oddíly a měli tam větší ztráty než Angličané, byly divize v den bitvy početně skoro vyrovnané — každá francouzská měla asi 6000 mužů, britská asi 5500 mužů. To by znamenalo, že pěší síly, které se skutečně zúčastnily boje, měly asi 40 000 mužů, a záloha včetně Turků asi 16 000 mužů; tato čísla, odečteme-li vyčleněné oddíly a nemocné, zřejmě souhlasí s údaji o síle expedičních sborů. Maršál Saint-Arnaud uvádí, že Rusové postavili do boje dvě řadové divize, a to 16. a 17. divizi, se dvěma záložními brigádami (vojáci odvolaní zpět z dovolené), tj. 14. a 15. brigádou, a kromě toho 6. střelecký prapor. Kdyby brigády měly plný počet praporů, bylo by to celkem 49 praporů. Protože každý prapor má 700 mužů (Rusové se v této válce nikdy nezmohli na víc, ačkoli v uherské válce měli prapory o 50 mužů silnější), vycházelo by celkem 34 300 vojáků. Tento počet zhruba odpovídá celkovému počtu pravidelného pozemního vojska, o němž víme, že je v Sevastopolu a v jeho okolí, ale je velmi pravděpodobné, že přinejmenším pět nebo šest praporů bylo ponecháno jako posádka této pevnosti. To by znamenalo, že síla ruské pěchoty činila 30 000 mužů, což je asi správný údaj. Jejich jezdectvo prý čítá 6000 mužů, ale z velké části jsou to samozřejmě jen kozáci. Tato výrazná převaha spojenců způsobuje, že vítězství není zdaleka tak slavné, jak se mu to snaží přiřknout anglické noviny; o tom se naši čtenáři přesvědčí z výňatků, jež otiskujeme. Obě strany zřejmě bojovaly stejně statečně a spojenečtí generálové, přestože byli opojeni vítězstvím, jistě ani ve snu nepomysleli na to, že by po svém úspěchu bez dalších odkladů a bez odporu vpochodovali s hudbou a s vlajícími prapory do Sevastopolu.
Výsledek bitvy má sice morálně pro spojence velký význam, ale těžko asi vyvolá v ruské armádě hlubokou sklíčenost. Je to ústup jako u Lützenu nebo u Budyšína; a dokáže-li Menšikov ze svého bočního postavení u Bachčisaraje vylákat spojence za sebou, jako to dokázal Blücher před bitvou na Katzbachu[296], pak ještě poznají, že taková neplodná vítězství nepřinášejí vítězi žádný velký užitek. Menšikov jc stále jcště v plné síle v jejich týlu, a dokud ho neporazí podruhé a úplně nezaženou, bude je pořád ohrožovat. Skoro všechno bude nyní záležet na tom, zda dojdou posily, a to na jedné straně zálohy spojenců a na druhé straně ruské jednotky z Perekopu, Kerče a Anapy. Kdo bude silnější dřív, může zasadit velký úder. Ale Menšikov má tu výhodu, že se kdykoli může vyhnout napadení tím, že se stáhne, kdežto spojenci jsou vázáni na místo, kde mají sklady, tábory a parky.
Ačkoli je Sevastopol z jedné strany obklíčen, je zřejmě prozatím bezpečný, protože převaha spojenců není dost výrazná, aby mohli bojovat na dvou frontách. Kdyby však jejich zálohy v síle 20 000 mužů dorazily dřív, než dostane podporu Menšikov — což je podle telegrafických depeší, které jsme dostali včera večer z Halifaxu[a] prostřednictvím „Niagary“, téměř jisté — může několik dní hrát velkou roli. Nedá se čekat, že se takové místo jako Sevastopol, jakmile se na ně vážně a prudce zaútočí, může udržet čtrnáct dní proti otevřeným zákopům. Všechny zálohy vypluly z Varny a měly dorazit 4. nebo 5. října, ačkoli se naše depeše z Halifaxu o jejich příjezdu nezmiňuje; rozhodně se tedy nedá čekat, že Sevastopol padne dřív než 16. nebo 18. října. Aktivní bojová činnost v otevřeném poli možná pomůže k tomu, že se udrží ještě o něco déle. Ale zachránit by jej mohlo jen to, kdyby Mcnšikov se svou pohyblivou armádou v týle spojenců dosáhl nějaké významné výhody v poli, nebo kdyby spojenecké jednotky byly zdecimovány nemocemi; jinak Sevastopol určitě padne. Vzhledem k přípravám a k povaze Rusů můžeme však s jistotou tvrdit, že nebude dobyt bez zoufalého odporu a strašného krveprolití; krvavé detaily bitvy na Almě budou jistě překonány oběťmi při zteči a dobytí Sevastopolu.
Napsal B. Engels 19. října 1854 Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“, čís. 4219 z 26. října 1854 |
Podle textu novin Přeloženo z angličtiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)
a — v Kanadě; zmínku o depeších vsunula do textu redakce listu. (Pozn. red.)
294 Britskou legií ve Španělsku se nazýval vojenský oddíl naverbovaný v Anglii, který podporoval vládu Marie Kristýny za karlistické války (viz poznámku [190]). Tento oddíl, v němž bylo asi 10 000 mužů a jemuž velel generál Evans, se zúčastnil vojenských akcí v letech 1835—1837.
295 Jsou míněny boje piemontské armády s rakouskými vojsky v severní Itálii za revoluce 1848—1849.
296 K bitvě u Lützenu (Sasko) mezi armádou Napoleona I. a rusko-pruským vojskem došlo 2. května (20. dubna) 1813; 20.—21. (8.—9.) května téhož roku se spojenecké armády utkaly s Francouzi u města Budyšína (Sasko). V obou těchto bitvách se Napoleonovi za cenu velkých ztrát podařilo přinutit rusko-pruské vojsko k ústupu; u Lützenu i u Budyšína ustoupilo vojsko v naprostém pořádku.
K bitvě na řece Katzbach došlo mezi francouzskou armádou a rusko-pruským vojskem 26. (14.) srpna 1813. Blücherovi se obratným manévrem podařilo způsobit francouzskému vojsku těžkou porážku.