Marxistický internetový archiv - Česká sekceKarel Marx
Britské finance
Londýn, v úterý 9. května 1854
Ačkoli bombardování Oděsy, které podle všeho bylo celkem bezvýznamnou záležitostí, velmi vzrušilo zdejší veřejnost, zaměstnává ji v této chvíli daleko víc jiné bombardování — totiž bombardování jejího měšce. Než se pustíme do rozboru zprávy o finanční situaci, kterou podal na včerejší schůzi Dolní sněmovny pan Gladstone, musíme se trochu poohlédnout po jeho dosavadních finančních opatřeních.
Když byl ministrem pan Disraeli, snížil úrok z pokladničních poukázek na 11/4 penny za den, což byla nejnižší sazba, jaká kdy existovala. Ale pan Gladstone ve snaze předstihnout svého předchůdce šel ještě dál a snížil úrok na 1 penny, jenže si přitom neuvědomil, že v době, kdy snížil úroky z pokladničních poukázek pan Disraeli, bylo peněz dost a byly levné, kdežto když si pan Gladstone umanul překonat svého soupeře, bylo jich málo a byly drahé. A tak tento velký muž musel vyplatit za pokladniční poukázky tři milióny v hotovosti, kdežto kdyby je byl nechal na pokoji, byly by dál klidně obíhaly se stejnou úrokovou sazbou jako předtím. Ale to ještě není všechno. Sotva byly pokladniční poukázky s velkou ztrátou pro státní pokladnu vykoupeny, musely být vydány nové a s ještě vyšší úrokovou sazbou, To byl první důkaz vynikajícího důvtipu oxfordského kasuisty, který v sobě měl podle všeho soustřeďovat všechny talenty, neboť koalice všech talentů přece svrhla toryovskou vládu právě tím, že zmařila její finanční projekt, čímž prohlásila, že finance jsou silnou stránkou její politiky.
Pan Gladstone se nespokojil s těmito kejkli s nezaloženým státním dluhem a učinil ještě zajímavější pokus se založeným dluhem. V dubnu 1853 předložil Dolní sněmovně velmi složitý návrh konverze obligací Společnosti jižních moří a jiných státních cenných papírů, a to takové konverze, že by byl po šesti a pak po dvanácti měsících musel vyplatit devět a půl miliónu. Správně se připomínalo, že tehdy už měl v rukou tajné depeše sira Hamiltona Seymoura a varování plukovníka Rose a konzula Cunninghama, takže už nemohl být na pochybách o nepřátelských úmyslech ruské vlády, ani o tom, že evropská válka je přede dveřmi. Ale vaši čtenáři si jistě vzpomenou, že už tehdy, když pan Gladstone předložil svůj projekt, jsem předpovídal[131], že zkrachuje a vláda si kvůli tomu bude muset na konci finančního roku vypůjčit pět či šest miliónů. Když jsem to tvrdil, nebral jsem vůbec v úvahu východní komplikace. Ale i bez toho sám scholastický ráz páně Gladstonova návrhu mohl sotva zlákat smečku burzovních spekulantů. Nebylo také zapotřebí zvláštní moudrosti, aby se dalo předpovědět, že bude špatná úroda, protože pro deštivé počasí byla oseta daleko menší plocha než jindy; že vlivem neúrody nastane odliv zlata ze země; že odliv zlata rozhodně nijak nepřibrzdí beztak už citelnou tendenci ke zvyšování úroku na peněžním trhu a že při všeobecném růstu úroku na peněžním trhu je pošetilé čekat, že by veřejnost poskytující úvěr připustila, aby se úrok z jejích cenných papírů snížil, nebo že se všemi desíti nechopí příležitosti, kterou jí poskytuje experiment pana Cladstona, a nebude chtít dostat zaplaceno za své cenné papíry podle nominální hodnoty, tak aby mohla na druhý den investovat získanou sumu s čistým ziskem. A skutečně také na konci finančního roku musel pan Gladstone vyplatit al pari šest miliónů za dluhopisy Společnosti jižních moří, které by byly bez jeho zásahu v této chvíli dosáhly na burze jen 85 liber št. ze 100 liber št. Takto úplně zbytečně vyhodil ze státních prostředků šest miliónů, a nejen to, i sama veřejnost touto velkolepou operací prakticky ztratila přinejmenším jeden milión, zatímco saldo státní pokladny, které činilo v dubnu 1853 7 800 000 liber št., kleslo v dubnu 1854, tedy už za války, na 2 778 000, což znamená snížení o víc než 5 miliónů liber t. Nepodařený návrh konverze předložený panem Gladstonem je příčinou všech finančních potíží, s nimiž nyní musí vláda bojovat. 6. března, jen 24 dní před vyhlášením války, pan Gladstone prohlásil, že předpokladem všech jeho operací je, že prostředky na zaplacení běžných výdajů budou získány v tomto roce, a dále řekl, že učinil opatření, aby břímě války bylo citelné pouze v přítomné době, a že se rozhodně nemíní uchylovat k půjčce na peněžním trhu. Toto prohlášení opakoval 21. března a znovu ještě i 11. dubna. Ale 21. dubna, v době, kdy nezasedal parlament, objevilo se úřední oznámení, že vláda požádá o půjčku a že v důsledku toho bude vydáno za šest miliónů liber št. pokladničních bonů. Pokladniční bony jsou, jak si čtenáři jistě vzpomenou, vynález pana Gladstona a byly zavedeny zároveň s jeho návrhem konverze.
Normální pokladniční poukázka je obligace na dvanáct měsíců a obyčejně se na konci této lhůty vymění nebo vyplatí; její úroková sazba kolísá s úrokovou sazbou na peněžním trhu. Pokladniční bony naproti tomu nesou pevné úroky stanovené na několik let předem a tvoří dočasnou rentu, kterou lze převádět z osoby na osobu pouhým žirem bez jakýchkoli dalších poplatků pro kupujícího nebo prodávajícího. Vcelku je lze charakterizovat jako napodobeninu železničních obligací. Když si je Gladstone roku 1853 poprvé vymyslel, vyžádal si zmocnění vydat jich za 30 miliónů a byl na svůj vynález tak pyšný, že tvrdil, že těchto 30 miliónů nebude stačit poptávce veřejnosti a že se budou prodávat vysoko nad nominální hodnotou. Jenže „veřejnosti stačilo k nasycení o něco málo víc než za 400 000 liber št. těchto bonů, tj. asi sedmdesátina sumy, s níž počítal“. Aby získal těch šest miliónů, které potřeboval, vydal pan Gladstone pokladniční bony trojího druhu: na čtyři roky, na pět let a na šest let. Aby je udělal přitažlivější pro burzu, stanovil, že úroky se budou vyplácet i ze splátek již uhrazených. Prohlásil, že je vydá v nominální hodnotě na 31/2 %, neboť spoléhal na mimořádné výhody spojené s novým druhem cenných papírů, rovnajících se papírům s deseti až šestnáctiprocentní dividendou. Když bylo zahájeno upisování, ukázalo se, že bonů první kategorie, které mají být splaceny roku 1858, se žádá všeho všudy za 800 000 liber št., kdežto o bony druhých dvou kategorií, splatné roku 1859 a 1860, není vůbec zájem. Ale to ještě není všechno. Pan Gladstone byl nucen prodat své zboží pod cenou, neboť je dává za minimální cenu 983/4% a ještě přidává úroky za několik měsíců, takže vlastně vypůjčuje na 4%, a to výměnou za akcie Společnosti jižních moří, které nesly 3%, čímž ztrácí 15% na kapitálu a 25% na úrocích. Přes všechny tyto úlevy se setkal s naprostým fiaskem, neboť musel lhůty na upisování bonů prodloužit do 8. t. m. a spokojit se místo s 6 milióny požadovanými předtím se „směšně nízkou sumou“ 2 milióny. K tomuto fiasku muselo dojít proto, že cenné papíry pana Gladstona se nehodily ani k trvalému, ani k dočasnému investování kapitálu, neboť vykoupení v roce 1858 a 1860 je za nynějších okolností pro každého problematické, a konečně i proto, že má-li úrok na peněžním trhu vzestupnou tendenci, bony s úrokovou sazbou pevně stanovenou na několik let napřed netáhnou tolik jako pokladniční poukázky, jejichž úroky určitě porostou, budou-li peníze dražší.
Pan Gladstone se nespokojil tím, že vrhl na trh tři druhy pokladničních bonů, nýbrž považoval za svou povinnost předložit sněmovně ne snad jeden, ale hned dva, ba možno říci tři či čtyři rozpočty. Na rozdíl od dřívějších kancléřů pokladu přednesl své expozé o rozpočtu 6. března, tj. ještě před ukončením finančního roku, s tím úmyslem, jak sám prohlásil, aby si země jasně uvědomila svou situaci. Sněmovna se pak dověděla, že existuje bilanční přebytek 3 milióny liber št., ale vzhledem k nebezpečné situaci, v níž se vláda octla, musí prý zvýšit výdaje o 6 miliónů liber št., takže sněmovna se musí připravit na to, že v tomto roce bude schodek 3 milióny liber št. Neminulo ještě ani osm týdnů, a Gladstone znovu předstoupil před sněmovnu a žádal přibližně o sedm miliónů víc, ačkoli by byl mohl už v březnu přesněji odhadnout, kolik bude muset od obyvatelstva žádat.
Nový dodatečný rozpočet, o jehož schválení požádal, činil:
Válečné námořnictvo 4 550 000 liber št. Armáda 300 000 liber št. Zbrojní správa 640 000 liber št. Doplňkové výdaje na milici 500 000 liber št. Nepředvídané výdaje 2 100 000 liber št. ——————————————————— Celkem 8 090 000 liber št. Výdaje na námořnictvo, armádu a zbrojní správu byly již jednohlasně schváleny v pátek večer; uvedu stručně, na co jsou určeny: 300 000 liber št. bylo odhlasováno na doplnění armády o 14 799 vojáků a důstojníků, čímž pozemní síly vzrostou o 40 493 mužů oproti kontingentům odhlasovaným loňského roku, čili na 142 000 mužů. Doplňkové rozpočty na zbrojní správu vzrostly celkem na 742 132 liber št. Doplňkový rozpočet na válečné nárnořnictvo činí celkem 4 553 731 liber št. a je v něm zahrnuta část doplňkového rozpočtu na zbrojní správu. Lze jej rozdělit do těchto rubrik:
I liber št. liber št. 1. Služné námořníkům a námořní pěchotě, ježto válečné námořnictvo má být doplněno o 11 000 mužů, a to o 2500 příslušníků pobřežní stráže a o 8500 dobrovolníků 461 700 a) Na výplatu služného 5000 námořníků, jimž bude služba prodloužena o šest měsíců; výplata musí být provedena do konce roku, tj. do 3l.března 1855 110 000 b) Na výplatu příplatků k námořnickému platu pro 2500 příslušníků pobřežní stráže a takelážníků[a], kteří nyní konají službu na lodích 51 700 c) Na nábor 5000 záložních námořníků 220 000 [d) Pro námořníky arktické expedice na lodích „Erebus“ a „Terror“ dvojnásobné služné za 8 let 80 000][b] [2. Na zaopatření potravin pro námořní pěchotu a námořníky dodatečně povolané do služby 200 000] a) Na zaopatření 5000 mužů, jimž byla služba prodloužena o šest měsíců, do 31. března 1855 50 000 b) Na vyrovnání zvýšených cen některých druhů zboží a potravin 50 000 c) Na zaopatření, stravu, zásoby atd. pro dalších 5000 mužů, kteří budou sloužit v námořnictvu po dobu jednoho roku 100 000 3. Na výplaty nižších úředníků, o něž bylo nutno v souvislosti s válkou doplnit kanceláře ve Whitehallu a Sommerset House 5 000 4. Na mzdy mimořádných dělníků v různých námořních, zásobovacích a zdravotnických zařízeních v Anglii 2 000 5. Na mzdy dělníkům pracujícím v různých námořních, zásobovacích a zdravotnických zařízeních v Anglii 47 000 6. Na mimořádné mzdy dělníkům v dělostřeleckých skladech a jiných zařízeních válečného námořnictva za hranicemi 1 000 7. Na zásobování válečné flotily 697 331 a) Na nákup uhlí a jiného topiva pro parolodi 160 000 b) Na doplnění zásob vydaných flotile 40 000 c) Na zakoupení a údržbu parních strojů, ježto bylo rozhodnuto, že záložní loďstvo má mít většinu parních lodí 252 674 d) Na zakoupení parních lodí, dělových člunů atd. 244 657 8. Na stavbu, zdokonalování a údržbu loděnic 7 000 9. Na léky a lékařské zásoby 30 000 10. Na různé služby 6 000 ——————————————— 1 457 031
IIPoložky, které sice byly zařazeny do rozpočtu válečného námořnictva, ale týkají se spíš armády. Zde se žádá celkem 3 096 700 liber št. Z toho:
1. Na přepravné za lodi placené měsíčně, včetně parolodí, na nákup lodí, jakož i na nájemné za 18 nových parních lodí a 86 dopravních plachetnic, z toho 75 fregat pro přepravu jezdectva
2 610 200 liber št.2. Na přepravné za lodi najaté pro přepravu vojska spolu se zásobami potravin, ježto vláda najala na celý rok 18 parolodí a 86 dopravních plachetnic
108 000 liber št.——————————————— 4 553 731 liber št. Pan Gladstone zamýšlí získat nové prostředky tím, že bude až do konce války vybírat zdvojnásobenou důchodovou daň, že zvýší daň ze sladu ze 2 šilinků a 9 pencí na 4 šilinky, daň z lihovin ve Skotsku o jeden šilink z galonu a v Irsku o 8 pencí z galonu, a tím, že odloží snížení daně z cukru, které mělo být uskutečněno 5. července tohoto roku. Usnesení týkající se lihovin, sladu a cukru byla přijata hned.
Zvýšení daně z lihovin nic nevynese, protože se tím velmi sníží spotřeba lihovin. Nová daň ze sladu je trest uložený hostinským a jejich hostům za to, že jejich oficiální orgán „Morning Advertiser“ tak horlivě vytruboval na válečnou trubku. Daň z cukru má lidem ztrpčit letošní nakládané okurky a zavařeniny. Pokud jde o důchodovou daň, je velmi dobře známo, že 6. března, pouhé tři dny po tom, co došly zprávy od plukovníka Rose a konzula Cunninghama o vojenských přípravách Ruska, pan Gladstone prohlásil, že za sedm let bude tato daň zrušena. Stejně dobře je známo prohlášení, které učinil Gladstone 18. dubna, že postačí, bude-li důchodová daň zdvojnásobena pouze na půl roku. Buďto je pan Gladstone nejneprozřetelnější a nejkrátkozračejší kancléř pokladu, jakého kdy Anglie měla, anebo schválně dělal, jako by tápal v nejistotě, aby tím dezorientoval, zmátl a mystifikoval veřejnost.
Britské obyvatelstvo musí zaplatit nejen válku s Ruskem a mastičkářství a hnidopišský důmysl pana Gladstona; má poskytnout ještě i carovi prostředky na to, aby mohl vést válku proti Anglii, neboť podle toho, co lord John Russell prohlásil v pátek večer, bude britská vláda dál splácet kapitál i úroky na takzvanou rusko-holandskou půjčku[132]. Tato půjčka byla součástí vídeňské smlouvy; v jednom z jejích hlavních článků se prohlašuje, že Polsko má zůstat nezávislým konstitučním královstvím, že Krakovu má být zaručen status svobodného města a že plavba po všech evropských řekách, tedy i po Dunaji, má být svobodná.
Nedůvěra v irskou loajalitu je zřejmě velká, protože lord Palmerston prohlásil, že vláda Jejího Veličenstva nemá letošního roku v úmyslu odvádět Iry do milice. Přitom tento lord Palmerston kdysi svrhl Russellův kabinet pod záminkou, že lord John vyvolal nespokojenost Irska, protože na ně nerozšířil platnost zákona o milici. Se svou předlohou železničního zákona utrpěla vláda fakticky porážku, neboť předloha obsahovala jen nepatrnou část bodů doporučených parlamentní komisí, která tuto otázku projednávala. Ježto železniční společnosti se pevně semkly v boji za své zájmy, udatný pan Cardwell, vystupující jménem vlády, raději stáhl svůj původní návrh a podal místo něho druhý, který vypracovali sami ředitelé železničních společností a který je k ničemu nezavazuje, ani nezavádí přísnější opatření, než byla dosavadní. Když se o návrhu tohoto zákona rokovalo ve sněmovně, nebyl tam nikdo kromě těch ředitelů železničních společností, kteří jsou členy parlamentu.
„Zdá se,“ píše jeden týdeník, „že ministři a parlament nemají dost sil, aby uchránili vlastnictví akcionářů a kapsy cestujících a aby zabezpečili životy a zdraví veřejnosti před železničními společnostmi, které si osobují právo disponovat těmito cennými statky podle své libovůle.“
Napsal K. Marx 9. května 1854
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4086 z 23. května 1854
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. lodníků obsluhujících lanoví a plachtoví. (Pozn. čes. red.)
b Tabulka byla v „New-York Daily Tribune“ otištěna nepřesně. Položky uvedené v hranatých závorkách byly doplněny podle „Hansardʼs Parliamentary Debates“. (Pozn. čes. red.)
131 Marx tu má na mysli sérii svých článků o Gladstonově fínanční politice, napsanou na jaře roku 1853 (viz Marx-Engels, Spisy 9, zde).
132 Jde o dohodu, kterou 19. května 1815 mezi sebou uzavřely v Londýně Rusko, Anglie a Nizozemí o náhradě vojenských výdajů, jež mělo Rusko v souvislosti s vyhnáním napoleonských vojsk z holandských a belgických provincií. Podle této dohody se anglická a nizozemská vláda zavázaly zaplatit jako kompenzaci část ruského dluhu holandskému bankovnímu domu Hope a spol. (po 25 miliónech holandských zlatých) spolu s úroky z tohoto dluhu nesplacenými do 1. ledna 1816. Zvláštní článek této dohody stanovil, že splácení dhihu bude zastaveno v případě, že se belgické provincie odtrhnou od Nizozemí. Po revoluci z roku 1830 a po vytvoření nezávislého belgického státu zastavila holandská vláda platy. Ale Palmerston podepsal jménem anglické vlády s Ruskem 16. listopadu 1831 novou dohodu, která potvrdila dřívější finanční závazky Anglie.