Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Michail Bakunin
Redaktorovi listu „Morning Advertiser“Vážený pane!
Pánové Gercen a Golovin si usmysleli zaplést „Neue Rheinische Zeitung“, jejímž šéfredaktorem jsem byl v letech 1848 a 1849, do polemiky, která se rozvinula mezi nimi a „F. M.“[a] kolem Bakunina.[262] Tvrdí anglické veřejnosti, že utrhačnou kampaň proti Bakuninovi zahájila „Neue Rheinischc Zeitung“ a že si dokonce dovolila dovolávat se svědectví George Sandové. Ačkoli si z výpadů pánů Gercena a Golovina nic nedělám, dovoluji si přece jen uvést skutečná fakta, protože to může přispět k vyřešení sporu rozvířeného kolem Michaila Bakunina.
5. července 1848 dostala „Neue Rhcinische Zeitung“ dva dopisy z Paříže: jeden obsahoval originál zprávy Havasovy agentury a druhý soukromé sdělení od polského emigranta, který nebyl s touto agenturou ve styku. V obou sděleních se tvrdilo, že George Sandová má dokumenty usvědčující Bakunina, že nedávno navázal spojení s ruskou vládou.
„Neue Rheinischc Zeitung“ uveřejnila 6. července příspěvek svého pařížského dopisovatele[b].
Bakunin naproti tomu v „Neue Oder-Zeitung“ (vydávané ve Vratislavi)[263] prohlásil, že dříve než byl uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ dopis z Paříže, byly podobné pověsti tajně rozšiřovány ve Vratislavi, že pocházely z ruských vyslanectví a že nejlepší odpovědí na ně bude, dovolá-li se George Sandové. Jeho dopis adresovaný George Sandové byl uveřejněn současně s jeho prohlášením. Jak prohlášení, tak dopis byly v „Neue Rheinische Zeitung“ okamžitě přetištěny (viz „Neue Rheinische Zeitung“ z 16. července 1848). 3. srpna 1848 dostala „Neue Rheinische Zeitung“ od Bakunina — prostřednictvím pana Kościelského — dopis George Sandové redaktorovi těchto novin. Dopis byl uveřejněn téhož dne s touto úvodní poznámkou:
„V čísle 36 našeho listu jsme přinesli zprávu o pověstech kolujících v Paříži, že prý George Sandová má dokumenty, které odhalují ruského emigranta Bakunina jako agenta cara Mikuláše. Uveřejnili jsme toto sdělení proto, že nám je zaslali současně dva dopisovatelé, kteří nejsou navzájem vůbec ve styku. Tím jsme pouze splnili povinnost veřejného listu sledovat bedlivě všechno, co se týká veřejných činitelů. Zároveň jsme panu Bakuninovi poskytli příležitost, aby rozptýlil podezření, které o něm šíří některé pařížské kruhy. Přetiskli jsme též z ‚Neue Oder-Zeitung‘ prohlášení pana Bakunina a jeho dopis adresovaný George Sandové, aniž jsme čekali, až nás o to požádá. Nyní uveřejňujeme doslovný překlad dopisu, který zaslala redaktorovi ‚Neue Rheinische Zeitung‘ George Sandová, a domníváme se, že tím je záležitost zcela vyřízena.“ (Viz „Neue Rheinische Zeitung“ z 3. srpna 1848.)
V druhé polovině srpna 1848 jsem projížděl Berlínem, sešel jsem se tam s Bakuninem a obnovil jsem s ním důvěrné přátelství, které nás pojilo před vypuknutím únorové revoluce.
V čísle z 13. října 1848 „Neue Rheinische Zeitung“ odsoudila pruskou vládu za to, že Bakunina vyhostila a vyhrožovala mu, že jej vydá Rusku, jestliže se ještě odváží znovu vkročit na pruské území.
V čísle z 15. února 1849 „Neue Rheinische Zeitung“ uveřejnila úvodník o Bakuninově brožuře „Provolání ke Slovanům“. Úvodník začínal těmito slovy: „Bakunin je náš přítel. To nám však nebrání, abychom jeho brožuru nepodrobili přísné kritice.“[264]
Ve svých článcích pro „New-York Daily Tribune“ o „Revoluci a kontrarevoluci v Německu“ jsem, pokud vím, jako první německý publicista vyslovil Bakuninovi uznání za jeho účast v našem hnutí, a zejména na drážďanském povstání[265], a zároveň jsem odsoudil německý tisk i německý lid, že jej tak zbaběle vydaly jeho i svým nepřátelům.
Pokud jde o „F. M.“, který vychází z utkvělé myšlenky, že revoluce na kontinentě prospívají tajným plánům Ruska, musel by, kdyby chtěl být aspoň trochu důsledný, odsoudit nejen Bakunina, nýbrž každého revolucionáře na kontinentě jako ruského agenta. V jeho očích je sama revoluce ruským agentem. Proč by jím tedy neměl být Bakunin?
Londýn 30. srpna 1853
Karel Marx
Otištěno v „The Morning Advertiser“,
z 2. září 1853Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Francisem Marxem. (Pozn. red.)
b — tj. Ewerbecka. (Pozn. red.)
262 23. srpna 1853 uveřejnil „Morning Advertiser“ noticku „Ruský agent Bakunín“, podepsanou „F. M.“ (jejím autorem byl reakční publicista, Urquhartův stoupenec Francis Marx); v noticce byl Bakunin obviňován, že je ve spojení s carskou vládou. Příštího dne, 24. srpna, přinesl list dopis Golovina (autora anonymní noticky o Bakuninovi, která byla uveřejněna v „Morning Advertiser“ 14. srpna a proti níž „F. M.“ vystoupil), Gercena a polského emigranta Worcela; tento dopis vyvracel obsah noticky „F. M.“. Tento autor pak 27. srpna odpověděl prohlášením, v němž spojoval vznik revolucí v Evropě s činností carských agentů. 29. srpna otiskli Golovin a Gercen další dopis s nadpisem „Kdo je F. M.?“. Další polemiky o Bakuninovi, v níž pokračoval Golovin, se Gercen už nezúčastnil.
V dopise z 24. srpna byla zmínka o „jedněch německých novinách“, které prý první přišly s obviněním Bakunina. Autoři dopisu tím mysleli „Neue Rheinische Zeitung“. To byl důvod, proč se Marx rozhodl poslat tento dopis redaktorovi listu „Morning Advertiser“.
263 „Neue Oder-Zeitung“ [„Nové oderské noviny“] — německý deník, vydávaný ve Vratislavi (Wroclaw). Od roku 1846 do března 1849 vycházel s názvem „Allgemeine Oder-Zeitung“ [„Všeobecné oderské noviny“] a byl orgánem opozičních katolických kruhů. Od března 1849 změnily noviny své zaměření i název a vycházely pak jako orgán německé buržoazní demokracie až do konce roku 1855. V roce 1855 byl londýnským dopisovatelem těchto novin Marx.
264 Marx cituje z Engelsova článku „Demokratický panslavismus“, v němž je kritizována brožura „Aufruf an die Slaven. Von einem russischen Patrioten Michael Bakunin. Mitglied des Slavenkongresses in Prag“ [„Provolání k Slovanům. Od ruského vlastence Michaila Bakunina, delegáta Slovanského sjezdu v Praze“], Koethen 1848.
265 Tím je míněn XVIII. článek ze série „Revoluce a kontrarevoluce vNěmecku“ (viz Marx-Engels, Spisy 8, zde), kterou napsal na Marxovu žádost Engels a která vycházela s Marxovým podpisem v „New-York Daily Tribune“ v letech 1851—1852.