Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Politické perspektivy. — Obchodní prosperita. —
Případ smrti hladem
Londýn, v pátek 14. ledna 1853
Když lord John Russell přijímal na ministerstvu zahraničních věcí odznaky diplomatického stavu, prohlásil, že povede tento úřad jen dočasně a že zanedlouho předá řízení ministerstva zahraničních věcí hraběti Clarendonovi. Pravda je, že Russell byl vždy v ministerstvu zahraničních věcí naprostým cizincem a nikdy se tam ničím nevyznamenal, nepočítáme-li nejapnou kompilaci, tuším, z dějin mezinárodních smluv od nijmegenského míru, knihu, jež je, po pravdě řečeno, asi tak zábavná jako „tragédie“, kterou týž lord Russell kdysi překvapil svět.[322] Lord John má zřejmě spadeno na místo předsedy poslanecké sněmovny, ale přitom by rád zůstal ve vládě, kde se veškerá jeho činnost asi omezí na vypracování nového návrhu reformy. Parlamentní reforma je Russellovo tradiční pole působnosti už od té doby, kdy svými opatřeními z roku 1831 dokázal, jak mistrovsky dovede rozdělovat „rozpadlá městečka“[323] mezi torye a whigy.
Mé předpovědi o tom, že se vládě stěží podaří získat celou irskou brigádu pro koaliční vládu, koupí-li si tři irské poslance[a], se už do písmene splnily. Postoj listů „Freemanʼs Journal“ a „Tablet“, tón dopisů a prohlášení pánů Lucase, Moora a Duffiho a konečně usnesení proti pánům Sadleirovi a Keoghovi na poslední schůzi Ligy na ochranu práv pachtýřů[324] jasně nasvědčují, že Aberdeenova vláda bude disponovat jen velmi malou částí irských sil.
Je známo, že lord Aberdeen, šéf kabinetu, zaujme místo ve sněmovně lordů. Pan Bright však ve svém projevu na nedávném banketu v Manchesteru na počest nového amerického vyslance p. Ingersolla využil příležitosti, aby vyložil, že úplné odstranění sněmovny lordů je conditio sine qua non[b] „rozvoje“ průmyslové buržoazie. Toto první oficiální vystoupení manchesterské školy od utvoření koaliční vlády pomůže snad poněkud přivést lorda Aberdeena na stopu té demokracie, která nahání takový strach lordu Derbymu.
A tak boj mezi stranami, jejž jakýsi horlivý pisálek z „Times“ prohlásil za navždy pohřbený, znovu vzplál, i když byla odročením parlamentu na 10. únor zahájena éra „tisícileté říše“.
Na počátku roku všichni halasně a jednomyslně prohlašovali, že obchodní a průmyslová prosperita trvá a dále vzrůstá, a to se potvrdilo, když byly uveřejněny výkazy o státních příjmech do 5. t. m., oficiální přehledy ministerstva obchodu za minulý měsíc i za minulých jedenáct měsíců do 5. prosince 1852, zprávy továrních inspektorů a konečně obchodní ročenky, vydávané vždy na počátku roku a podávající všeobecný přehled o všech obchodních operacích za minulý rok.
Z výkazů státní pokladny vysvítá, že státní příjmy vzrostly za minulý rok celkem o 978 926 liber št. a za poslední čtvrtletí o 702 776 liber št. Vzrůst za minulý rok vykazují všechny položky kromě cel. Celková částka přijatá do státní pokladny činí 50 468 193 liber št.
Spotřební daň, která prý je ukazatelem blahobytu lidu, činila
za rok k 5. lednu 1852 13 093 170 liber št. za rok k 5. lednu 1853 13 356 981 liber št. Kolky, které ukazují, jak vzrůstá obchodní činnost, vynesly
za rok 1851—1852 5 933 549 liber št. za rok 1852—1853 6 287 261 liber št. Daň z majetku, která ukazuje růst bohatství horních tříd, činila
za rok 1851—1852 5 304 923 liber št. za rok 1852—1853 5 509 637 liber št. Zprávy ministerstva obchodu za minulý měsíc i za minulých jedenáct měsíců do 5. prosince 1852 vykazují:
1852 1851 1850 Hodnota vývozu za měsíc k 5. prosinci (v librách št.) 6 102 694 5 138 216 5 362 319 za 11 měsíců k 5. prosinci 65 349 798 63 314 272 60 400 525 Přírůstek činí tedy za měsíc skoro jeden milión liber št. a za 11 měsíců přes dva milióny liber št. Protože však vůbec nevíme, kolik činí dovoz, nemůžeme si udělat představu, nakolik vyrovnává nebo převyšuje zvýšenou hodnotu vývozu.
Nyní si všimněme zpráv továrních inspektorů. Pan Horner, inspektor lancashirského obvodu, píše ve své pololetní zprávě k 31. říjnu 1852, která byla právě uveřejněna:
„Pokud jde o továrny na mykanou i česanou vlnu a tkalcovny hedvábí, změnilo se v mém obvodu za minulý rok velmi málo. Ve lnářství je stejný stav jako k 1. listopadu 1851. Zato bavlnářské továrny se velmi rozrostly. Nepočítáme-li ty, které nejsou teď právě v provozu (a mnoho z nich začne se vší pravděpodobností zase brzy pracovat, zejména ty, z nichž nebyly odvezeny stroje), bylo za poslední dva roky otevřeno 129 nových továren s celkovým výkonem 4023 koňských sil; dále bylo 53 továren rozšířeno a jejich výkon se zvětšil celkem o 2090 koňských sil, takže celkový přírůstek výkonu činí 6113 koňských sil, což zřejmě umožnilo zaměstnat v bavlnářském průmyslu dalších aspoň 24 000 dělníků. A to ještě není všechno, protože se nyní staví mnoho nových továren. V nevelkém obvodu, kde leží města Ashton, Stalybridge, Oldham a Lees, se staví jedenáct továren s celkovým předpokládaným výkonem 620 koňských sil. Výrobci strojů jsou prý zavaleni objednávkami, a jeden velmi inteligentní a všímavý továrník mi nedávno řekl, že mnoho z těch továren, které se teď stavějí, nebude pravděpodobně dáno do provozu dřív než roku 1854, protože pro ně nebude možno sehnat strojní vybavení. Avšak třebaže uvedené zprávy, i ty, které při této příležitosti podají moji kolegové, svědčí o velkém rozvoji, nemohou přesto zdaleka zachytit celý obraz růstu, neboť existuje mohutný a vydatný zdroj růstu výroby, o němž je těžko získat nějaká údaje. Mám na mysli modernizaci parních strojů, která umožňuje, aby staré i nové parní stroje vykonávaly tolik práce, že to daleko překračuje nominální výkon stroje v koňských silách a dosud se to pokládalo za nemožné.“
Pan Horner pak cituje dopis významného strojního inženýra pana Nasmytha z Birminghamu, který popisuje, jak se výkon strojů stupňuje zvyšováním rychlosti a tím, že se stroje opatří vysokotlakými dvojitými Woolfovými válci, čímž se dosáhne u dosud používaných strojů nejméně o 50% vyššího výkonu než před úpravou.
Ze souhrnné zprávy všech továrních inspektorů vyplývá, že za rok, do 31. října 1852, bylo dáno do provozu celkem 229 nových továren s parním pohonem o výkonu 4771 koňských sil a s vodním pohonem o výkonu 586 koňských sil. 69 starších továren bylo rozšířeno a jejich výkon vzrostl o 1532 koňských sil u parního pohonu a o 28 koňských sil u vodního pohonu. Výkon všech továren se tedy vcelku zvýšil o 6917 koňských sil.
Všimneme-li si dále obchodních ročenek, shledáme, že ze všech dýše totéž nadšení, s nímž „Times“ předpovídaly politickou „tisíciletou říši“; mají ovšem tu přednost, že se opírají — alespoň pokud jde o uplynulý rok — o fakta, a ne jen o pouhé naděje.
Zemědělství rovněž nemá proč si stěžovat. Počátkem roku činila cena pšenice v týdenním průměru 37 šilinků 2 pence; koncem roku dosáhla 45 šilinků 11 pencí. Vzrůst cen obilí byl provázen vzrůstem cen dobytka, masa, másla a sýra.
Jak známo, došlo v srpnu 1851 k neslýchanému poklesu cen některých plodin, zejména cukru a kávy, který se nezastavil ani do konce roku, neboť panika na Mincing Lane[325] dosáhla vrcholu teprve v lednu minulého roku. Teď však ročenky uvádějí značný vzestup cen většiny zahraničních výrobků, hlavně koloniálního zboží, cukru, kávy atd.
Pokud jde o situaci v surovinách, můžeme si udělat obrázek podle těchto zpráv:
„Stav obchodu s vlnou“ — podle vylíčení v ročence firmy Hughes a Ronald —
„byl po celý minulý rok v nejvyšší míře uspokojivý... Poptávka po vlně na domácím trhu byla neobyčejně živá... Vývoz výrobků z mykané i česané příze byl velmi vysoký, přesahoval dokonce i rok 1851, který byl zatím vrcholem... Ceny měly neustále vzestupnou tendenci, ale podstatně se zvýšily teprve v posledním měsíci, takže nyní jsou v průměru asi o 15 až 20°/o vyšší než ve stejném období minulého roku.“
„Obchod s dřívím,“ píší pp. Churchill a Sim,
„se v široké míře podílel na obchodní prosperitě země v roce 1852... Dovoz do Londýna činil za rok 1852 přes 1200 lodních nákladů — téměř stejně jako roku 1851. V obou posledních letech byl o 50% vyšší než v dřívějších letech, kdy byl průměr kolem 800 lodních nákladů. Zatímco stavební dříví si udržuje průměr několika minulých let, spotřeba fošen, prken atd. čili řeziva za rok 1852 ohromně stoupla a činila 6 800 000 kusů místo dřívějších průměrných 4 900 000 kusů.“
O kožařském průmyslu píše firma Powell a spol.:
„Minulý rok byl nepochybně příznivý téměř pro všechny obory kožařského průmyslu. Suroviny byly na počátku roku levné, ale vlivem určitých okolností stoupla hodnota zpracované kůže daleko víc než v posledních několika letech.“
Zvlášť velký rozkvět prodělává hutní průmysl. Cena železa stoupla z 5 liber št. na 10 liber 10 šilinků za tunu a v poslední době na 12 liber št. a je pravděpodobné, že stoupne až na 15 liber št. Do provozu se dává stále více pecí.
O lodní dopravě píše firma Offor a Gamman:
„V právě uplynulém roce byla britská lodní doprava pozoruhodně čilá, hlavně díky obchodnímu ruchu, podnícenému objevením zlata v Austrálii... Došlo k všeobecnému zvýšení přepravného.“
Stejný ruch je možno pozorovat i v loďařství. O tomto odvětví informuje ročenka firmy Tonge, Carrie a spol. z Liverpoolu:
„Dosud nikdy jsme nemohli podat tak příznivé zprávy o prodeji lodí ve zdejším přístavu jak co do tonáže, tak co do cen, jako za loňský rok. Ceny lodí postavených v koloniích stouply o plných 17% a mají stále vzestupnou tendenci, přičemž počet plachetních lodí, které jsou na skladě v našich loděnicích, se snížil ze 76 v roce 1852 a z 82 v roce 1851 na 48 a v nejbližší době se neočekává, že by se hotové lodi hromadily... Počet lodí, které připluly do Liverpoolu a byly tu během roku prodány, činí 120 s celkovou tonáží 50 000 tun. Počet lodí, které byly v tomto roce spuštěny v našem přístavu na vodu nebo se stavějí, činí 39 a jejich tonáž se odhaduje na 15 000, oproti 23 lodím s tonáží 9200 tun postaveným roku 1851. Počet parníků, které tu byly postaveny nebo se stavějí, činí 13 s tonáží 4050 tun... Pokud jde o plachetní lodi železné konstrukce, nejpozoruhodnějším rysem našeho odvětví je, že se tyto lodi těší stále rostoucí oblibě a že je začínají stavět v dosud nebývalé míře loďařské firmy jak zde, tak na řece Clyde, v Newcastlu i jinde.“
O železnicích píše firma Woods a Stubbs:
„Zprávy vzbuzují největší naděje a daleko předstihují všechny dřívější kalkulace. Zprávy z minulého týdne vykazují rozšíření sítě o 348 mil, čili o 5,5% oproti roku 1851 a zvýšení příjmů z dopravy o 41 426 liber št. čili o 14%“
Konečně v ročence firmy Dufay a spol. (Manchester) se oznamuje, že obrat obchodu s Indií a Čínou byl v prosinci 1852 velmi vysoký; dostatek peněz byl prý příznivý pro pronikání na vzdálené trhy a umožnil těm, kteří mají o tyto trhy zájem, vynahradit si ztráty, jež utrpěli na obchodu a výrobě počátkem roku.
„V přítomné době lákají spekulanty a kapitalisty nejrůznější plány na zábor nové půdy, na těžbu nerostného bohatství a jiné.“
Rozkvět průmyslových krajů všeobecně a bavlnářských krajů zvláště jsme už ilustrovali na zprávách továrních inspektorů. O bavlnářském průmyslu podává informace firma John Wrigley a syn z Liverpoolu:
„Spatřujeme-li v rozvoji bavlnářského průmyslu v právě uplynulém roce ukazatel všeobecné prosperity, pak jsou výsledky velmi potěšující... Objevilo se přitom mnoho pozoruhodného, ale nejnápadnější a nejpozoruhodnější je, jak neobyčejně snadno se prodala nevídaně velká úroda víc než 3 000 000 balíků bavlny ze Spojených států amerických... V mnoha krajích se dělají přípravy na rozšíření továren a lze počítat, že v příštím roce se vcelku zpracuje víc bavlny než kdy předtím.“
V mnoha dalších průmyslových odvětvích je stejná situace.
„Poukazujeme na Glasgow,“ píší pp. McNair, Greenhow a Irving (z Manchesteru), „s jeho bavlnářským a železářským průmyslem; na Huddersfield, Leeds, Halifax, Bradford, Nottingham, Leicester, Sheffield, Birmingham, Wolverhampton atd. s jejich rozmanitými výrobními odvětvími — všechna tato města zřejmě prodělávají vysokou konjunkturu.“
Jedinou výjimku ve všeobecné prosperitě tvoří hedvábnický průmysl a česárny vlny v Yorkshiru; a všeobecné vyhlídky obchodu a průmyslu lze shrnout slovy jedné manchesterské ročenky:
„Obáváme se spíš nadměrné spekulace než stagnace a nedostatku prostředků.“
Uprostřed tohoto všestranného rozkvětu vyvolalo všeobecné ohromení obchodního světa nedávné opatření Anglické banky. 22. dubna 1852 snížila Anglická banka diskontní sazbu na 2%. 6. ledna 1853 ráno bylo oznámeno, že se diskont zvyšuje ze 2 na 21/2 %‘ tj. o 25 %. Jisté kruhy se pokoušely vysvětlit toto zvýšení značnými úvěry, které byly v poslední době povoleny několika velkým železničním podnikatelům, o nichž je známo, že mají v oběhu směnky na velké částky. Jiné kruhy, například londýnský list „Sun“, soudí, že se Anglická banka zvýšením diskontu pokouší zajistit si podíl na všeobecné prosperitě. Opatření bylo vesměs posuzováno jako „nemístné“. Aby je bylo možno správně zhodnotit, připojuji následující údaje z listu „Economist“:
Anglická banka zlato
(v librách št.)cenné papíry
(v librách št.)minimální
diskontní sazba1852 22. dubna
24. července
18. prosince
24. prosince
1853 1. ledna
19 587 670
22 065 349
21 165 224
20 794 190
20 527 662
23 782 000
24 013 728
26 765 724
27 545 640
29 284 447
snížena na 2%
2%
2%
2%
a od 6. ledna zvý-
šena na 21/2 %Podle toho je dnes v bance o milión ve zlatě víc než v dubnu 1852, kdy byla diskontní sazba snížena na 2 %, avšak rozdíl mezi oběma obdobími je velmi markantní; pohyb zlata se totiž změnil z přílivu v odliv. Nyní je tento odliv zvlášť silný: převýšil všechen dovoz zlata z Ameriky a Austrálie za poslední měsíc. Kromě toho bylo v dubnu o částku pět a půl miliónu liber št. v cenných papírech méně než nyní. Neboli: v dubnu byla nabídka zápůjčního kapitálu větší než poptávka po něm, kdežto teď je tomu naopak.
Odliv zlata do ciziny byl provázen výrazným poklesem devizových kursů v zahraničí, což lze vysvětlit jednak značným růstem cen většiny dováženého zboží, jednak rozsáhlými dovozními spekulacemi. K tomu je ještě nutno připočítat vliv, který měl na zemědělství nepříznivý podzim a zima, a z toho vyplývající nejistotu a obavy o příští sklizeň, a jako důsledek těchto obav obrovské transakce se zahraničním obilím a moukou. A konečně se angličtí kapitalisté ve velké míře podílejí na zakládání železničních a jiných společností ve Francii, Itálii, Španělsku, Švédsku, Norsku, Dánsku, Německu a Belgii a mají nemalý podíl na všech těch podvodech, které se nyní provádějí na pařížské burze. Směnky na Londýn se tudíž na všech evropských trzích vyskytují častěji než kdykoli předtím, což vede k trvalému poklesu devizového kursu. 24. července měla libra št. v Paříži kurs 25 franků 30 centimů; do 1. ledna klesl na 25 franků. Některé transakce se prováděly i pod 25 franků.
Ježto poptávka po kapitálu stoupala v poměru k nabídce, zdá se, že nedávné opatření Anglické banky je naprosto oprávněné. Pokud ovšem mělo zabránit spekulaci a zastavit odliv kapitálu do ciziny, odvažuji se předpovídat, že se naprosto neosvědčí.
Čtenáře, kteří se mnou sledovali dlouhou řadu svědectví o rostoucí prosperitě v Anglii, bych rád požádal, aby měli ještě chvíli strpení a věnovali pozornost případu nešťastného jehláře Henry Morgana, který se vydal z Londýna do Birminghamu za prací. Aby mi nikdo nemohl vytýkat, že případ tendenčně zkresluji, uvádím doslovně zprávu z northamptonských novin[c].
Smrt z bídy „Cosgrove. — V pondělí ráno kolem deváté hodiny zaslechli dělníci, kteří hledali úkryt před deštěm v opuštěné stodole, patřící panu T. Sladovi z farnosti Cosgrove, sténání. Jak zjistili, vydával je jakýsi nebožák ležící v koutě stodoly ve stavu naprosté vyčerpanosti. Oslovili ho a vlídně mu nabídli, aby s nimi posvačil, ale nedostali odpověď; sáhli na něho a zjistili, že je téměř studený. Zavolali pana Slada, který byl poblíž, a ten pak s ním poslal chlapce, který ho na voze vystlaném slamou odvezl do útulku pro chudé v Yardley-Gobion, asi míli odtud. Dorazili tam těsně před jednou hodinou, ale muž za čtvrt hodiny na to zemřel. Na vyzáblého, špinavého chudáka v roztrhaných hadrech byla strašná podívaná. Zjistilo se, že tento nešťastník dostal ve čtvrtek 2. t. m. večer od úředníka chudinské péče ve Stony Stratfordu poukázku na nocleh pro vandrovníky do yardleyské noclehárny, šel pak přes tři míle pěšky do Yardley, kde byl přijat na nocleh; dostal tam jídlo, které hltavě snědl, a požádal, aby tam směl zůstat ještě příští den a noc, což mu dovolili; v sobotu časně ráno se nasnídal (bylo to patrně jeho poslední jídlo na tomto světě) a vydal se zpátky do Stratfordu. Protože byl zesláblý a těžko chodil — měl totiž odřenou patu — byl jistě rád, když našel první vhodný přístřešek. Byla to otevřená kůlna, patřící k hospodářským budovám poblíž jednoho statku, čtvrt míle od hlavní silnice. Zde ho v pondělí 6. t. m. v poledne našli ve slámě, a ježto si majitel nepřál, aby se na jeho pozemku potloukali cizí lidé, vyzval ho, aby odešel. Ubožák požádal, aby ho tam ještě chvíli nechali, a odešel odtamtud asi ve čtyři hodiny, aby si, ještě než nastane noc, našel poblíž nějaké přístřeší. Tím byla tentokrát ona opuštěná stodola s napůl strženou doškovou střechou a s vraty dokořán, ještě ke všemu na nejstudenějším místě, jaké si lze představit. Tam zalezl do kouta, ležel tam bez jídla dalších sedm dní, až ho 13. ráno našli dělníci, jak už bylo popsáno. Nešťastník udal, že se jmenuje Henry Morgan a je jehlářem; mohlo mu být asi 30 až 40 let a byl to na pohled statný muž.“
Těžko si lze představit strašnější případ. Zdravý, statný muž v nejlepších letech se vydává na dlouhou strastiplnou pouť z Londýna do Stony Stratfordu; zoufale prosí „civiliaci“ kolem sebe o pomoc — sedm dní hladoví — bližní se od něho surově odvracejí — marně hledá přístřeší, lidé ho štvou z místa na místo — a vrchol všeho: nelidskost individua jménem Slade a odevzdaná, žalostná smrt vyčerpaného muže — to je otřásající obraz, nad nímž je nutno se zamyslet.
Ovšemže porušil vlastnická práva, když hledal útulek v kůlně a v opuštěné stodole!!!
Vypravujte o tomto případu smrti hladem uprostřed prosperity vypasenému Londýňanu ze City a odpoví vám slovy londýnského „Economist“ z 8. ledna:
„Jaký je to nádherný pohled, když za vlády svobodného obchodu všechny třídy vzkvétají, když naděje na odměnu podněcuje jejich energii; všichni se snaží zlepšit svou práci a všichni dohromady i každý jednotlivec z toho mají prospěch.“
Napsal K. Marx 14. ledna 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3681 z 2. února 1853
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)b — nezbytná podmínka. (Pozn. red.)
c — „Northampton Mercury“. (Pozn. red.)
322 Míní se tu Russellova kniha „Memoirs of the Affairs of Europe from the Peace of Utrecht“ [„Paměti o evropských záležitostech od utrechtského míru“], 1. a 2. díl, Londýn 1824—1829, a jeho tragédie „Don Carlos“, která vyšla roku 1822.
323 „Rozpadlá městečka“ („rotten boroughs“) — tak se v Anglii v 18. a 19. století nazývala málo obydlená nebo vylidněná městečka a vesnice, které měly ještě ze středověku právo na zastoupení v parlamentu (tzv. statutární města). Poslance „rozpadlých městeček“ jmenovala fakticky pozemková šlechta, na níž bylo místní obyvatelstvo zcela závislé. Výsady „rozpadlých městeček“ byly postupně zrušeny reformami z let 1832, 1867 a 1884.
324 Liga na ochranu prde pachtýřů (Tenantʼs Right League) — založila ji v srpnu 1850 skupina irských buržoazních politiků. Spojila se v ní dosud roztříštěná sdružení na ochranu práv pachtýřů. Cílem Ligy — stejně jako dřívějších Sdružení — bylo odstranit polofeudální a kolonizátorské metody vykořisťování irských rolníků, jež bránily rozvoji kapitalismu v Irsku. Přes umírněné vedení hájila Liga zájmy irských pachtýřů, kteří bojovali proti landlordům a spekulantům s půdou. Základem programu Ligy byl požadavek, aby vlastník půdy nesměl svévolně zrušit pachtovní smlouvu, aby v případě zrušení pachtu musel pachtýři nahradit náklady na meliorační práce, aby bylo stanoveno spravedlivé pachtovné a přiznáno právo převést pacht svobodným prodejem na jinou osobu. Důležitou úlohu sehrála Liga za všeobecných voleb do parlamentu v roce 1852. Požadavky Ligy podporovaly široké masy irských pachtýřů, jak katolíků, tak protestantů. Při doplňovacích volbách v lednu 1853 agitovala Liga proti těm irským členům parlamentu, kteří prováděli kompromisnickou politiku a vstoupili do vlády. Proti Lize stáli společně landlordi a vyšší protestantské a katolické duchovenstvo v Irsku, obávající se rozvoje demokratického a národně osvobozeneckého hnutí zemi. Liga neměla dlouhé trvání.
325 Mincing Lane — ulice v Londýně, středisko velkoobchodu s koloniálním zbožím.