Pauperismus a svoboda obchodu. — Blížící se obchodní krize

Karel Marx

Pauperismus a svoboda obchodu. — Blížící se obchodní krize

Londýn, v pátek 15. října 1852

Ministr obchodu pan Henley vyložil nedávno svým přátelům farmářům, shromážděným ve sladovně v Banbury, že pauperismus poklesl následkem okolností, ktcré nemají nic společného se svobodou obchodu, především následkem hladomoru v Irsku, objevení zlata za oceánem, masového vystěhovalectví z Irska, veliké poptávky po anglických lodích, kterou toto vystěhovalectví vyvolalo atd. atd. Nutno uznat, že „hladomor“ je právě tak radikální prostředek proti pauperismu jako otrušík proti krysám.

„Toryové musí přinejmenším přiznat,“ poznamenává londýnský „Economist“, „že nastala prosperita a že jejím přirozeným důsledkem jsou vyprázdněné pracovní domy^{^[a]}.“

„Economist“ se pak snaží dokázat nevěřícímu ministru obchodu, že pracovní domy se vyprázdnily jen a jen díky svobodnému obchodu, a kdyby se svobodný obchod mohl plně rozvinout, zmizely by pravděpodobně z britské země vůbec. Bohužel, statistiky „Economistu“ naprosto nedokazují to, co chtějí dokázat.

Moderní průmysl a obchod prodělává, jak známo, pětiletý až sedmiletý periodický cyklus, v němž v pravidelném sledu prochází jednotlivými stadii — klidu, poměrného zlepšení, rostoucí důvěry, oživení, prosperity, horečného podnikání, nadměrné výroby a obchodu, otřesu, omezování, stagnace, vyčerpání a nakonec zase znovu uklidnění.

Když jsme si připomněli tento fakt, vraťme se opět k statistikám „Economistu“.

Od roku 1834, kdy částka vydaná na podporu chudých stoupla na 6 317 255 liber št., klesla opět na minimum 4 044 741 liber št. - v roce 1837. Od té doby zase každým rokem rostla, až vystoupila roku 1843 na 5 208 027 liber št. V letech 1844, 1845 a 1846 klesla opět na 4 954 204 liber št., ale v letech 1847 a 1848 znovu vzrůstala a roku 1848 dosáhla výše 6 180 764 liber št. — tedy přibližně téže částky jako roku 1834, před zavedením nového chudinského zákona^{^[264]}.V letech 1849, 1850, 1851 a 1852 klesla zase na 4 724 619 liber št. Období 1834—1837 bylo však obdobím prosperity; léta 1838 až 1842 obdobím krize a stagnace; 1843—1846 obdobím prosperity; 1847—1848 obdobím krize a stagnace a léta 1849—1852 opět obdobím prosperity.

Co tedy dokazuje tato statistika? V nejlepším případě všeobecně známou samozřejmost, že britský pauperismus stoupá a klesá, jak se střídají období stagnace a prosperity, nezávisle na svobodě obchodu či na ochranných clech. Shledáváme dokonce, že ve freetraderském roce 1852 jsou výdaje na chudinskou podporu o 679 878 liber št. větší než v ochranářském roce 1837, a to přes irský hladomor, přes australské zlaté „valouny“ a nepřetržitý proud emigrace.

Jiný anglický freetraderský list se pokouší dokázat, že se svobodným obchodem roste vývoz a s vývozem prosperita, a že s prosperitou musí pauperismus slábnout a nakonec úplně zmizet. To mají dokázat dále uvedená čísla. Počet práceschopných lidí odkázaných na farní chudinskou podporu byl:

K 1. lednu 1849 v 590 okrscích chudinské péče — 201 644
K 1. lednu 1850 v 606 okrscích chudinské péče — 181 159
K 1. lednu 1851 v 606 okrscích chudinské péče — 154 525

Srovnáme-li s tím statistiku vývozu, najdeme u vývozu britského a irského průmyslového zboží tato čísla:

    1848 . . . . . . . . . . . . 48 946 395 liber št.
    1849 . . . . . . . . . . . . 58 910 883 liber št.
    1850 . . . . . . . . . . . . 65 756 032 liber št.

Co tedy dokazuje tato tabulka? Zvýšení vývozu o 9 964 488 liber št. v roce 1849 vysvobodilo z bídy přes 20 000 lidí a nový vzrůst vývozu o 6 845 149 liber št. roku 1850 vysvobodil dalších 26 634 lidí. I kdybychom tudíž předpokládali, že svobodný obchod zcela odstraní průmyslové cykly a s nimi spojené výkyvy, bylo by za dnešního systému k odstranění bídy všech práceschopných pauperů zapotřebí, aby se zahraniční obchod rozšířil ročně o 50 000 000 liber št., tj. téměř o sto procent. A tito střízlivě uvažující buržoazní statistikové si troufají označovat někoho za „utopistu“! — Vždyť nikdo není větší utopista než tito buržoazní optimisté.

Získal jsem právě dokumenty, které uveřejnil Úřad chudinské péče. Dokazují skutečně, že mezi rokem 1848 a 1851 pauperů ubylo. Z těchto dokumentů však zároveň vyplývá, že v letech 1841 až 1844 činil průměrný počet pauperů 1 431 571 a v letech 1845 až 1848 dosahoval 1 600 257. Roku 1850 bylo v pracovních domech i mimo ně 1 809 308 paupcrů, kteří dostávali podporu, a roku 1851 jich bylo 1 600 329 čili poněkud více, než činil průměr vletech 1845 až 1848. Když pak srovnáme tato čísla s počtem obyvatelstva podle sčítání lidu, shledáme, že v letech 1841 až 1848 připadlo na tisíc obyvatel 89 pauperů a roku 1851 — 90 pauperů. Takže ve skutečnosti pauperismus překročil průměr z let 1841 až 1848, a to přes všechnu svobodu obchodu, hladomor, prosperitu, přes australské zlato a hromadné vystěhovalectví.

Při této příležitosti bych rád připomněl, že stoupla také zločinnost, a stačí nahlédnout do lékařského časopisu „Lancet“, abychom se přesvědčili, že falšování a otravování potravin šlo dosud se svobodou obchodu ruku v ruce. Týden co týden působí „Lancet“ v Londýně novou paniku tím, že odhalí další tajemství. Tento časopis vytvořil z lékařů, chemiků atd. hotovou vyšetřovací komisi pro zkoumání potravin, které se prodávají v Londýně. Otrávená káva, otrávený čaj, otrávený ocet, otrávená paprika, otrávená naložená zelenina — v každé potravině je přimíchána nějaká jedovatá přísada — tak zní pravidelně zpráva této komise.

Ani ten, ani onen směr buržoazní obchodní politiky, freetradeři ani ochranáři, nejsou ovšem s to odstranit zjevy, jež jsou jen nutným a přirozeným důsledkem ekonomické základny buržoazní polečnosti. A milión pauperů v britských robotárnách je právě tak neodmyslitelnou součástí britské prosperity, jako osmnáct či dvacet miliónů ve zlatě uložených v Anglické bance.

To je nutno jednou provždy říci na adresu buržoazních fantastů, kteří na jedné straně vyzvedají jako výsledek svobodného obchodu to, co je jen nutným průvodním zjevem každého období prosperity při hospodářských cyklech, a na druhé straně čekají od buržoazní prosperity věci, jež v žádném případě nemůže přinést. Přitom je ovšem nutno přiznat, že rok 1852 patří nesporně k nejpříznivějším letům, jaká kdy Anglie zažila. Výše státních příjmů — přes zrušení daně z oken — přehledy o lodní dopravě, seznamy vyváženého zboží, kursy na peněžním trhu a především nevídaná aktivita v průmyslových oblastech to nezvratně potvrzují.

Ale stačí jen docela povrchně znát dějiny obchodu od počátku 19. století, abychom viděli, že se blíží chvíle, kdy hospodářský cyklus vstoupí do fáze horečného podnikání, a pak přejde v období spekulační horečky a otřesů. „Ale kdepak!“ křičí buržoazní optimisté. „V žádném dřívějším období prosperity nehrála spekulace tak nepatrnou úlohu jako teď. Naše nynější prosperita je založena na výrobě zboží, které lze hned zužitkovat, na které se spotřebitelé vrhají téměř ihned, jak se dostane na trh, což poskytuje výrobci přiměřený zisk a podněcuje k další výrobě a k jejímu rozšiřování.“

Čili: nynější prosperita se vyznačuje tím, že přebytečný kapitál byl vržen a dále se vrhá rovnou do průmyslové výroby. Podle poslední zprávy hlavního továrního inspektora pana Leonarda Hornera se jen kapacita bavlnářských továren v roce 1851 zvýšila o 3 717 koňských sil. Seznam rozestavěných továren, který uvádí, nebere téměř konce. Tu se staví přádelna se 150 koňskými silami, tam zase tkalcovna na 600 stavů pro výrobu barevných látek, další přádelna se 60 000 vřeteny a 620 koňskými silami, jinde zase přádelna a tkalcovna s 200 koňskými silami, jiná s 300 koňskými silami atd. Největší továrna se však staví nedaleko Bradfordu (Yorkshire) na alpaku a jiné druhy textilu.

„O mohutnosti tohoto podniku, který se staví pro pana Tituse Salta, si lze učinit představu z toho, že podle plánu má zaujímat plochu šest anglických akrů.^{^[b]} Hlavní budova bude masívní kamenná stavba s náročným architektonickým řešením, bude v ní jediná velká hala 540 stop dlouhá a mezi strojním vybavením budou nejnovější osvědčené vynálezy. Parní stroje, které budou pohánět tuto ohromnou spoustu strojů, vyrábí firma Fairbairnové v Manchesteru a podle projektu budou mít výkon 1 200 koňských sil. Jen plynárna bude tak velká, že by stačila zásobovat menší město, bude založena na Whitově uhlovodíkovém systému a vyžádá si náklady 4000 liber št. Podle plánu bude zapotřebí 5000 hořáků, které spotřebují 100 000 krychlových stop plynu denně. Kromě této rozlehlé továrny staví pan Salt v bezprostřední blízkosti závodu 700 domků pro dělníky.“^{^[265]}

Ale co vlastně vyplývá z toho, že se investuje ohromný kapitál přímo do průmyslové výroby? Že se krize nedostaví? Naprosto ne. Naopak, bude mít daleko nebezpečnější ráz než roku 1847, kdy byla spíše obchodní a peněžní krizí než krizí průmyslovou. Tentokrát postihne nejtíživěji průmyslové oblasti. Jen si vzpomeňme na obrovskou stagnaci v letech 1838—1842, která byla rovněž přímým důsledkem průmyslové nadvýroby. Čím víc se přebytečný kapitál soustředí do průmyslové výroby, místo aby se rozděloval do různých řečišť spekulace, tím silněji, trvaleji a bezprostředněji dolehne krize na dělnické masy i přímo na výkvět buržoazie. A jestliže se ve chvíli, kdy krize propukne, už sama spousta zboží zaplavující trh rázem stane brzdou a přítěží, což teprve všechny ty rozšířené a nově postavené továrny, které už už měly vyrábět a pro které je životně důležité, aby se ihned rozjely! Kdykoli kapitál opustí obvyklé řečiště oběhu, vyvolá to paniku, která proniká až do síní Anglické banky. Oč větší paniku pak musí způsobit výkřik: sauve qui peut^{^[c]} ve chvíli, kdy se ohromné peněžní částky takto proměnily ve fixní kapitál vložený do továren, strojů atd., jež při vypuknutí krize sotva začaly pracovat nebo si zčásti ještě vyžádají další částky v podobě oběžného kapitálu, než budou schopny vyrábět.

Uvádím podle „The Friend of India“ další fakt, příznačný pro blížící se krizi. Z údajů o kalkatském obchodu v roce 1852, otištěných v těchto novinách, vysvítá, že hodnota bavlněných látek a různých druhů příze, dovezených do Kalkaty roku 1851, činila 4 074 000 rupií čili téměř dvě třetiny celého obchodního obratu. Letos bude celková suma dovezeného zboží ještě větší. A v tom není započítán dovoz do Bombaje, Madrásu a Singapuru. Ale už krize roku 1847 natolik odhalila rub obchodu s Indií, že nikdo nemůže být ani v nejmenším na pochybách, jak skončí průmyslová prosperita, při níž dovoz do „našeho indického impéria“ činí dvě třetiny celkového vývozu.

Tolik o tom, jaký ráz bude mít otřes, který nepochybně přijde vzápětí za nynější prosperitou. Mnoho příznaků nasvědčuje tomu, že tento otřes přijde už roku 1853 — tak především přílišné nahromadění zlata v Anglické bance a zvláštní okolnosti, za nichž k tomuto přílivu zlatých slitků dochází.

V této chvíli je ve sklepeních Anglické banky 21 353 000 liber št. ve slitcích. Byly pokusy vysvětlit tento příliv nadměrnou těžbou zlata v Austrálii a v Kalifornii. Ale stačí se jen zběžně podívat na fakta, a vidíme, že tento názor je naprosto nesprávný.

Zvýšené zásoby zlatých slitků v Anglické bance neznamenají ve skutečnosti nic jiného než to, že se snížil dovoz ostatního zboží, čili že vývoz značně převyšuje dovoz. A vskutku, poslední obchodní přehledy vykazují značný pokles dovozu konopí, cukru, čaje, tabáku, vína, vlny, obilí, oleje, kakaa, mouky, indiga, usní, brambor, slaniny, vepřového, másla, sýrů, šunky, vepřového sádla, rýže a skoro všech průmyslových výrobků evropského kontinentu a Britské Indie. Roku 1850 a 1851 byl dovoz nesporně nadměrný a tato okolnost spolu s tím, že na kontinentě stouply v důsledku špatné úrody ceny obilí, vyvolává tendenci udržovat dovoz na nízké úrovni. Jedině dovoz bavlny a lnu vykazuje přírůstek.

Tato převaha vývozu nad dovozem vysvětluje, proč je devizový kurs tak příznivý pro Anglii. Na druhé straně to, že se tato převaha vývozu vyrovnává zlatem, způsobuje, že velká část britského kapitálu leží ladem a zvyšuje rezervy bank. Banky i soukromníci dělají všechno možné, aby tento ladem ležící kapitál investovali. Odtud nynější nadbytek zápůjčního kapitálu a nízká úroková sazba. Diskont u směnek první třídy činí 1 ³/₄ až 2%. Z kterýchkoli dějin obchodu, dejme tomu z Tookových „Dějin cen“^{^[266]}, se však dovíte, že vyskytují-li se současně takové příznaky jako neobyčejné hromadění zlatých slitků ve sklepích Anglické banky, převaha vývozu nad dovozem, příznivý devizový kurs, nadbytek zápůjčního kapitálu a nízká úroková sazba, znamená to obvykle, že nastupuje ona fáze hospodářského cyklu, kdy prosperita přechází v horečné podnikání a kdy se na jedné straně dá s jistotou čekat nadměrný dovoz, na druhé straně spekulační horečka kolem všelijakých lákavých mýdlových bublin. Avšak tato fáze horečné aktivity je jen předzvěstí otřesu. Horečné podnikání je vyvrcholením prosperity; ono samo neplodí krizi, ale urychluje její propuknutí.

Velmi dobře si uvědomuji, že oficiální ekonomičtí jasnovidci v Anglii budou pokládat tento názor za krajně kacířský. Ale zdalipak od té doby, co „Robinson Prosperity“^{^[d]}, proslulý kancléř pokladu, roku 1825 těsně před vypuknutím krize zahájil zasedání parlamentu tím, že prorokoval obrovskou a neotřesitelnou prosperitu, zdalipak od té doby někdy některý z těchto buržoazních optimistů předvídal nebo předpověděl krizi? Naopak, neminulo jediné období prosperity, aby nevyužili příležitosti a nedokazovali, že tentokrát nemá medaile rub a že tentokrát byl neúprosný osud odvrácen. A když krize propukla, tvářili se jakoby nic a dělali obchodníkům a průmyslníkům otřepaná mravoučná kázání o nedostatečné prozíravosti a opatrnosti.

Zvláštní politickou situací, kterou vytvořila dočasná obchodní a průmyslová prosperita, se budu zabývat v příštím článku.

Napsal K. Marx 12. října 1852
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3601 z 1. listopadu 1852,
Podpis: K a r e l M a r x

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — angl. workhouses — pracovní domy, donucovací pracovny, robotárny. (Pozn. čes. red.)

b 1 anglický akr = 40,4 aru. (Pozn. red.)

c — zachraň se, kdo můžeš. (Pozn. red.)

d — F. J. Robinson, vikomt Goderich. (Pozn. red.)

264 Chudinský zákon přijatý roku 1834 připouštěl jen jednu formu pomoci chudým — umístění v donucovacích pracovnách s vězeňským režimem (workhouses), kterým lid říkal „bastily chudých“.

265 Marx cituje podle „Times“ z 22. září 1852..

266 Jde o knihy Thomase Tooka „A History of Prices, and of the State of the Circulation, from 1793 to 1837“ [„Dějiny cen a stavu oběhu od roku 1793 do roku 1837“], sv. I—II, Londýn 1838; „A History of Prices, and of the State of the Circulation in 1838 and 1839“ [„Dějiny cen a stavu oběhu v letech 1838 a 1839“], Londýn 1840, a „A History of Prices, and of the State of the Circulation, from 1839 to 1847 inclusive“ [„Dějiny cen a stavu oběhu od roku 1838 do roku 1847 včetně“], Londýn 1848.