Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Lassalle[310]
Kolín 26. dubna. Musíme oznámit fakt, který svědčí o tom, že en fait de justice[a] už není nic nemožného. Pan generální prokurátor Nicolovius se zřejmě hodlá ověnčit ještě bujnějšími vavříny než svého času pan Hecker.
Z našich dřívějších zpráv je známo, že zástupce vrchního státního návladního v Düsseldorfu von Ammon I. skrýval v době trestního procesu proti Lassallovi před vyšetřujícím soudcem tři týdny ve svém psacím stole dopis, v němž Lassalle vyzýval jednoho rolníka z Schönsteinu[b], aby do Düsseldorfu, dojde-li tam k boji, přivedl posilu asi 100 mužů; pan Ammon předal tento dopis vyšetřujícímu soudci teprve tehdy, když ten mu oznámil, že vyšetřování bylo už skončeno. Připomínáme, že pouze pro tento dopis, který ostatně neobsahoval žádnou přímou výzvu k povstání, takže ani radní komora, ani obžalovací senát jej nezařadily mezi důkazy viny — že pro tento dopis muselo být zahájeno nové vyšetřování, a proto nemohl být Lassallův proces skončen už při předešlém zasedání poroty.
Lassalle si ovšem tehdy stěžoval u generálního prokurátora na toto úmyslné protahování, které způsobil pan von Ammon I.
Generální prokurátor, místo aby Lassallovi odpověděl, zaslal jeho protest düsseldorfské prokuratuře s příkazem, aby zahájila proti Lassallovi vyšetřování na základě článku 222, protože se prý tímto protestem dopustil urážky generálního prokurátora, pana von Ammona.
Pends tois, Figaro, tu nʼaurais pas inventé cela![c]
Tak tedy dopis panu Nicoloviovi má znamenat urážku pana von Ammona ve smyslu článku 222! Již jednou, když jsme měli to potěšení vést tiskový proces proti panu Zweiffelovi a panu Heckerovi, jsme zdůraznili, že článek 222 nelze uplatňovat na veřejnou urážku tiskem, nýbrž jen na takové urážky, které byly způsobeny úředníkům přímo za jejich osobní přítomnosti.[d]
I kdyby však bylo možno aplikovat článek 222 také na urážky způsobené veřejnými tiskovinami, jistě by nikoho ani nenapadlo tvrdit, že dopis adresovaný třetí osobě může znamenat urážku úředníka. Podle dosavadní trestní praxe se vždy požadovalo, aby urážlivá tiskovina byla adresována přímo urážené osobě nebo aby byla veřejně rozšiřována. Pan Nicolovius nyní objevuje jako urážku úředníka, jestliže se někomu píše o nějakém úředníkovi v urážlivých výrazech! Střezme se tedy ve svých soukromých dopisech vyjadřovat se o úřednících neuctivě!
Okolnost, že Lassallův dopis byl adresován úřadu nadřízenému panu von Ammonovi, a je tudíž projevem protestu nebo žalobou, dává celé věci ještě neuvěřitelnější ráz.
Vždyť zákon předpisuje dokonce jako povinnost, aby se každé porušování zákona oznamovalo vyšším instancím. Jestliže se tedy stížnost zakládala na pravdě, je celá věc naprosto v pořádku; nebyla-li pravdivá, musel by pan generální prokurátor zavést proti pisateli řízení podle článku 373 — pro pomlouvačnou stížnost. Pak by ovšem Lassalle mohl velmi snadno na základě soudních spisů dokázat pravdivost své stížnosti, zatímco před kárným soudem při žalobě pro urážku úředníka je zbaven možnosti podat tento důkaz.
Případ přišel před düsseldorfskou radní komoru. Ale i ta stanovila, že urážka musí být buď pronesena veřejně, nebo v přítomnosti uráženého, a proces zastavila. Prokuratura protestovala a nato se zdejší tolikrát osvědčený a vždy spolehlivý kolínský obžalovací senát skutečně usnesl zavést proti Lassallovi soudní řízení podle článku 222; a tak je Lassalle nyní obšťastněn ještě procesem před kárným soudem!
Půjde-li to takto dál, co všechno se ještě z článku 222 nestane?
Ostatně Lassallův případ přijde 3. května před porotu.
Napsal B. Engels 26. dubna 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 283 z 27. dubna 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — v soudnictví. (Pozn. red.)
b — Stangiera. (Pozn. red.)
c Jdi k šípku, Figaro, na tohle jsi nepřišel! (Beaumarchais, Bláznivý den aneb „Figarova svatba“.) (Pozn. red.)
310 Lassalle byl zatčen v Dusseldorfu 22. listopadu 1848. Byl obviněn, že vyzýval k ozbrojení proti státní moci (viz zde). Proces proti němu byl soudními orgány Porýnské provincie všemožně protahován. Lassalle zaslal Marxovi a Engelsovi dopisy, v nichž žádal, aby vystoupili na jeho obranu; v „Neue Rheinische Zeitung“ byla uveřejněna řada statí o šikanování a protizákonném postupu soudních orgánů vůči Lassallovi. Marx a Engels byli rovněž v deputaci, která protestovala 3. března u generálního prokurátora Nicolovia proti protahování soudního řízení v Lassallově při (zpráva o tom byla uveřejněna v „Neue Rheinische Zehung“, čís. 238 ze 6. března 1849). Soud se konal 3. a 4. května; porota Lassalla osvobodila. Zpráva o procesu byla otištěna ve druhém vydání „Neue Rheinische Zeitung“, čís. 291 z 8. května 1849.