Denunciace

Kolín 22. února. V „Oberpostamts-Zeitung“^{^[223]}, jejíž bývalý redaktor byl placeným agentem Guizotovým (srovnej Taschereauovu „Revue rétrospective“^{^[224]}) a neplaceným agentem Metternichovým tak jako ostatně celá Thurn-Taxisova pošta — tato instituce národních povozníků, která leze jako rak, zatěžuje německý průmysl a vede boj s železnicemi, instituce, jejíž trvání po březnové revoluci sotva lze pochopit a jejíž okamžitá likvidace musí být jedním z prvních činů příštího německého ústavodárného shromáždění (shromáždění v chrámu sv. Pavla^{^[a]}, jak známo, nikdy nebylo ústavodárné), instituce, která už od časů Josefa II. nebyla ničím jiným než útočištěm rakouských špiónů — v tomto říšském orgánu donašečů, který patří bývalému knížeti Thurn-Taxisovi, prohlašuje odpovědný redaktor H. Malten (výstižně charakterisovaný už ve staré „Rheinische Zeitung“^{^[225]}), s ujištěním, že přetiskuje pařížskou zprávu z listu, který nečteme^{^[226]}:

„K hanbě německého jména musíme přiznat, že to jsou zejména Němci, kdo mezi námi provádějí velkorysou, nechceme-li říci nestoudnou agitaci. Existuje zde zvláštní výbor rudých, odkud se spěšně posílají do provincií všechny možné štvavé články podrývající řád lidské společnosti. Není dost na tom, že se Němci účastní tohoto neslavného podniku pro Francii; máme jim také co děkovat za to, že neblahá propaganda ustavičně rozestírá své sítě po celém Německu. Z ďábelského kotle té revoluční kuchyně je celé dlouhé německé údolí Rýna zaplavováno revolučními letáky, o nichž by ledacos mohla říci ‚Neue Rheinische Zeitung‘, ta o tom však raději zachovává úzkostlivé mlčení. V jižním Bádensku se mezi nižšími vrstvami obyvatelstva již několik měsíců provádí agitace, která vychází z Paříže. Styky zdejších demokratů s emigranty ve Švýcarsku jsou rovněž nesporným faktem.“

Na tuto sprostou denunciaci prohlašujeme: 1) že jsme nikdy netajili své styky s francouzskými, anglickými, italskými, švýcarskými, belgickými, polskými, americkými a jinými demokraty a 2) že „revoluční letáky“, kterými skutečně my „zaplavujeme německé údolí Rýna“ (a nejenom tuto oblast!), děláme sami zde v Kolíně. Nepotřebujeme k tomu pomoc z Paříže; už léta jsme zvyklí, že naši pařížští přátelé dostávají od nás víc než my od nich.

Napsdno 22. února 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 229 z 23. února 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — frankfurtské Národní shromáždění. (Pozn. red.)

223 „Frankfurter Oberpostamts-Zeitung“ [„Frankfurtské hlavní poštovní noviny“] — německé noviny, které vycházely ve Frankfurtu nad Mohanem v letech 1619 až 1866. Patřily knížatům Thurn-Taxisům, kteří byli majiteli poštovních privilegií. Za revoluce 1848—1849 byly orgánem ústřední moci — říšského správce a říšské vlády.

224 „Revue rétrospective ou Archives secrètes du dernier Gouvernement“ [„Retrospektivní přehled aneb tajné archivy poslední vlády“] — sborník, který vydával Jules Antoine Taschereau v Paříži v letech 1833 až 1838 jako měsíčník a v roce 1848 nepravidelně. V čís. 3 tohoto sborníku za rok 1848 byla uveřejněna bilance tajných fondů ministerstva zahraničních věcí červencové monarchie za léta 1840, 1842 a 1844—1847, v níž se uváděla roční pense pro tajného agenta Guizotovy vlády, redaktora „Frankfurter Oberpostamts-Zeitung“ Karla Petra Berlyho.

225 „Rheinische Zeitung far Politik, Handel und Gewerbe“ [„Porýnské noviny pro politiku, obchod a průmysl“] — deník, který vycházel v Kolíně nad Rýnem od 1. ledna 1842 do 31. března 1843. Tento list založili představitelé porýnské buržoasie, oposičně naladěné proti pruskému absolutismu. Pro spolupráci v listu byli získáni i někteří mladohegelovci. Od dubna 1842 se stal spolupracovníkem listu Karel Marx a od října téhož roku byl jedním z jeho redaktorů. V „Rheinische Zeitung“ vyšlo rovněž několik Engelsových článků. Za Marxovy redakce začal tento list nabývat stále určitějšího revolučně demokratického charakteru. Vláda uvalila na „Rheinische Zeitung“ zvlášť přísnou censuru a později noviny vůbec zastavila.

226 „Frankfurter Oberpostamts-Zeitung“ cituje v čís. 44 z 20. února 1849 zprávu z Paříže, otištěnou v listu „Die deutsche Reform“.