Rozpočet Spojených států a křesťansko-germánský rozpočet

Kolín 6. ledna. Už několik dní máme konečně černé na bílém, co stojí zemi pruská vláda. Finanční rozpočet na rok 1849, uveřejněný v „Preussischer Staats-Anzeiger“, nám konečně ukázal, jak nestoudně nás při předešlých rozpočtech obelhávali. Tento skvostný novoroční dárek překvapil jen ty, kdo až do nynějška pokládali každé slovo naší vlády z boží milosti za svatou pravdu a celý ten humbuk se státními financemi, kterým nás od roku 1820 omračovali, za důkaz znamenitosti našeho policejně státního rozpočtu.

Prusko je země o rozloze přibližně 5000 čtverečních mil a má něco přes 16 milionů obyvatel.

Spojené státy severoamerické zaujímají území, které se nyní rozlohou téměř rovná rozloze celé Evropy a má přes 21 milionů obyvatel.

Úvahy nad pruským rozpočtem na rok 1849 nelze začít lépe než srovnáním s rozpočtem svobodných států severoamerických.

Srovnání obou rozpočtů nám ukazuje, jak draho musí pruský buržoa platit potěšení, že mu poroučí vláda z boží milosti, že ho její žoldáci týrají za stavu obležení i bez něho, že s ním banda nadutých úředníků a krautjunkerů zachází en canaille^{^[a]}. Ale zároveň se ukazuje, jak lacinou vládu může mít statečná buržoasie, která je si vědoma své moci a je odhodlána jí použít.

Už samy oba rozpočty jsou dostatečným důkazem zbabělosti, omezenosti a šosáckosti jedněch a sebevědomí, prozíravosti a energie druhých.

Celkové výdaje Spojených států za rok 1848 činily 42 811 970 dolarů. V tom jsou zahrnuty náklady na mexickou válku, na válku, která se vedla 2000 mil od sídla ústřední vlády. Každý chápe, jaká obrovská vydání si vynutila přeprava armády a všeho, co potřebovala.

Příjem Spojených států činil 35 436 750 dolarů, a to 31 757 070 dolarů celních poplatků, 3 328 642 dolarů z prodeje státních pozemků a 351 037 dolarů z různých a nepravidelných příjmů. Pro válečné náklady však obvyklé příjmy nestačily, a proto se schodek kryl půjčkami, jejichž obligace se prodávaly za cenu vyšší než al pari^{^[b]}. Zeptejte se někdy na peněžním trhu, zda by „křesťansko-germánská“ vláda byla s to sehnat za tak výhodných podmínek třebas jen 1000 tolarů!

Ve Spojených státech začíná finanční rok 1. července. Pro mexickou válku budou výdaje až do července 1849 proti jiným letům stále ještě značné — ne však ve srovnání s Pruskem. Naproti tomu ohlašuje president Polk ve svém poselství kongresu na příští finanční rok, končící 1. července 1850, obvyklý mírový rozpočet.

Jak vysoké jsou výdaje tohoto mocného státu — severoamerické buržoasní republiky — v mírových dobách?

33 213 152 dolarů i s úroky (3 799 102 dolarů) na státní dluh a 3 540 000 dolarů splatných 30. května 1850 Mexiku.

Odečteme-li obě poslední částky, které se objevují v rozpočtu mimořádně, pak celá vláda a správa Spojených států nestojí ani 26 milionů dolarů ročně.

A kolik platí v mírových dobách ročně státu pruští občané?

Odpověď je trpká. Dává ji „Preussischer Staats-Anzeiger“. Zní: Přes 94 milionů tolarů ročně!

Zatímco tedy 21 milionů obyvatel severoamerické republiky při svém blahobytu, ba bohatství odevzdává do státní pokladny sotva 26 milionů dolarů — tedy ani ne 38 milionů tolarů pruské měny — musí 16 milionů Prusů při své poměrné chudobě házet státní pokladně do chřtánu ročně 94 milionů tolarů, a ani to jí ještě nestačí.

Nebuďme však nespravedliví!

Severoamerická republika zato také má jen presidenta voleného na čtyři roky, který ovšem dělá pro zemi víc než tucet králů a císařů dohromady. Dostává za to jen mizerných 37 000 tolarů pruské měny ročně. Těchto ubohých 37 000 tolarů — to je to všechno soužení křesťansko-pruské duše s bohem za krále a junkerstvo. Žádní komoří, dvorní klenotníci, žádné kropení silnice do Charlottenburgu pro dvorní dámy, žádné nákladné obory na útraty občanů atd. Ó jaká hrůza! Ale nejhroznější je, že tito Severoameričané zřejmě ani nechápou, jaká je to hrůza, spoušť a bohaprázdnost.

Jak docela jiné je to u nás. I když platíme třikrát a čtyřikrát víc, těšíme se zato z věcí, které oni nemají a za 37 000 tolarů ani mít nemohou. My se těšíme a radujeme z lesku dvora z boží milosti, který — přesně se to neví, ale podle přibližného odhadu — stojí lid ročně 4 až 5 milionů.

Zatímco Američané jsou takoví blázni, že si ponechávají své peníze pokud možno k vlastnímu lesku a užitku, cítíme my křesťansko-germánskou povinnost zříci se svého lesku, tj. svých peněz, aby se tím mohli blýskat jiní. A nehledě k lesku, jaká dobrodiní prokazuje dvůr bohatě vybavený z kapes lidu spoustě chudých hrabat, baronů, svobodných pánů, obyčejných „von“ atd.! Mnoho z těchto lidí, uzpůsobených jen ke spotřebě, a ne k výrobě, by nakonec bídně zašlo, kdyby nedostávali tímto jemným způsobem od státu almužnu. Kdybychom chtěli vypočítávat po pořádku všechna dobrodiní a výhody, nebyli bychom s tím dnes hotovi.

A jak daleko za námi jsou Američané pro svůj malý rozpočet i v jiných směrech!

U nich by například pan vrchní president Bötticher nedostal ze státní pokladny darem tři tisíce tolarů. Řekli by mu, že mu může stačit jeho pěkný plat. Hrabata a baroni by nic nedostávali na výchovu dětí. Severoamerická republika by v takovém případě těmto milostivým pánům řekla: alors il faut sʼabstenir dʼavoir des enfants !^{^[c]} Takový „Hüser“ by tam přišel o svých šest tisíc tolarů roční gratifikace a musel by se spokojit se svým platem, a možná, že by mu ho dokonce snížili na 3000 tolarů. A z toho by měl člověk, pruský člověk, křesťansko-germánský generál žít? Hanebná myšlenka! Apage!^{^[d]}

Stejně jako pan Hansemann neznají Američané v peněžních záležitostech žerty.

Donu Carlosovi by dali nanejvýš pár whippings^{^[e]}, ale nikdy ne 700 000 tolarů, aby si mohl i se svými grandy a mnichy udělat bene a lámat kopí za Metternichovu legitimitu. Toho je schopna jen královská moc z boží milosti, pro niž musí být kapsy lidu vždy a podle práva otevřeny.

Američan platí státu sice velmi malé dané, ale zato má jen stálé vojsko o deseti tisících mužů, které může v době války velmi rychle vzrůst na dvoumilionovou armádu zdatných bojovníků. Nemá ani nejmenší potuchy, jaké je to štěstí, může-li se největší část daní věnovat na vojsko, které tě v době míru obléhá, týrá, mrzačí a střílí — a to všechno pro čest a slávu vlasti.

Ale co naplat! Tihle buržoasní republikáni jsou už tak paličatí, že nechtějí o našich křesťansko-germánských pořádcích ani slyšet, a dokonce platí raději nízké daně než vysoké.

Stejně houževnatě trvá německý buržoa na tom, že jeho královská moc z boží milosti se svou vojenskou a úřednickou armádou, se zástupy pensionovaných, se svými gratifikacemi, extraordinariemi atd. nemůže být nikdy dost zaplacena.

Zazobaní severoameričtí republikáni se mají k pruským buržoům zrovna tak, jako se k sobě mají jejich rozpočty, jako se má 37 milionů k 94 milionům. První žijí z vlastní, druzí z boží milosti; a v tom je ten rozdíl.

Napsáno 6. ledna 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 189 ze 7. ledna 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — jako s chátrou. (Pozn. red.)

b — než byla jejich jmenovitá hodnota. (Pozn. red.)

c — nesmíte tedy mít děti! (Pozn. red.)

d — Odstup (satane)! (Pozn. red.)

e — na hřbet. (Pozn. red.)