Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Válečná komedie ve Šlesviku - Holštýnu
Šlesvik-Holštýn. V análech světových dějin bychom vskutku stěží našli obdobu takové války a tak překvapující hry, v níž se střídavě dostávají ke slovu ozbrojené síly a diplomacie, jaké nám teď skýtá naše všeněmecká národní válka s malým Dánskem! Veliké činy staré říšské armády s jejími 600 veliteli, generálními štáby a válečnými radami, vzájemné šikany vůdců koalice z roku 1792, odporující si rozkazy nebožky c. k. dvorní válečné rady - to všechno je významné, úchvatné a tragické ve srovnání s válečnou komedií, kterou teď předvádí za hurónského smíchu celé Evropy nová armáda Německého spolku[27] ve Šlesviku-Holštýnu.
Sledujme v hlavních rysech zápletku této komedie.
Dánové nastupují z Jutska a vysazují vojsko v severním Šlesviku. Prusové a Hannoverští obsazují Rendsburg a linii na Eideře. Dánové, čilý, zmužilý národ přes špatnou pověst, kterou jim dělají Němci, rychle útočí a v jediné bitvě zatlačují šlesvicko-holštýnskou armádu zpět k pruským posicím. Prusové klidně přihlížejí.
Konečně přichází z Berlína rozkaz k útoku. Spojená německá vojska zaútočí na Dány a díky své přesile je rozdrtí u Šlesviku. O vítězství rozhodla především obratnost, s níž pomořanští gardisté zacházejí s pažbami, jako kdysi u Grossbeeren a Dennewitzu[28]. Šlesvik je dobyt nazpět a Německo jásá nad hrdinstvím své armády.
Mezitím však dánské loďstvo, jež má všeho všudy necelých 20 lodí, které by stály za řeč, zajme německé obchodní lodi, blokuje všechny německé přístavy a kryje přístupy k ostrovům, kam armáda ustupuje. Jutsko je ponecháno svému osudu, zčásti je obsadí Prusové a vypisují kontribuci dva miliony dánských tolarů.
Než však je zaplacen jediný tolar kontribuce, nabízí se Anglie za prostředníka s podmínkou, že pruská vojska ustoupí a Šlesvik bude neutrální, a Rusko posílá výhrůžné nóty. Pan Camphausen vskutku padne do léčky a vítězní Prušáci ustupují na jeho rozkaz od Vejle ke Kongeaa, k Haderslevu, k Aabenraa a k Flensburgu. Dánové, kteří se zatím neukazovali, jsou tu jako na obrátku; dnem i nocí pronásledují Prusy, vnášejí nepořádek do jejich ústupu, vyloďují se na všech stranách, porazí vojska desátého spolkového sboru u Sundevedu a ustoupí jedině přesile. V bitvě 30. května rozhodnou zase pažby, které tentokrát třímají v pevných rukou Meklenburští. Německé obyvatelstvo prchá s Prusy - celý severní Šlesvik je vydán napospas drancování a loupežím, v Haderslevu a Aabenraa znovu vlaje dánská zástava. Je vidět, že se pruští vojáci všech hodností stejně slepě podřizují rozkazu ve Šlesviku jako v Berlíně.
Tu však přichází z Berlína rozkaz: Prusové mají jít opět do útoku. Tak se zase vesele mašíruje na sever. Ale celá ta komedie není zdaleka ještě u konce. Počkáme si, kde dostanou Prusové tentokrát rozkaz k ústupu.
Zkrátka, je to učiněná čtverylka, válečný balet, který pro svou zábavu a pro slávu německého národa předvádí Camphausenova vláda.
Nezapomeňme však, že scénu osvětlují hořící šlesvické vesnice a místo chóru se ozývá pokřik dánských marodérů a dobrovolníků, vyzývajících k pomstě!
Camphausenova vláda při této příležitosti dokázala své vznešené poslání zastupovat Německo na mezinárodní aréně. Šlesvik, který byl její vinou dvakrát hozen napospas dánské invasi, bude chovat ve vděčné paměti první diplomatický experiment našich "odpovědných" ministrů.
Důvěřujme moudrosti a energii Camphausenovy vlády!
Napsal B. Engels 4. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 5 z 5. června 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)27 Německý spolek - spolek německých států, ustavený 8. června 1815 na vídeňském kongresu; spolek neměl ústřední vládu a ponechal 35 německých států s jejich absolutisticko-feudálním zřízením, čímž jen upevňoval politickou a hospodářskou roztříštěnost Německa a byl na překážku jeho pokrokovému vývoji.
28 Grossbeeren a Dennewitz - obce v Prusku nedaleko Berlína; v bitvách u Grossbeerenu (23. srpna 1813) a Dennewitzu (6. září 1813) zvítězila armáda koalice, v níž byla také pruská vojska, nad armádou Napoleonovou.