Karel Marx, Bedřich Engels
Svatá rodina aneb Kritika kritické KritikyPředmluva
Reálný humanismus nemá v Německu nebezpečnějšího nepřítele nad spiritualismus či spekulativní idealismus, který na místo skutečného individuálního člověka klade „sebeuvědomění“ čili „ducha“ a učí s evangelistou: „Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá“. Tento duch bez masa a krve má samozřejmě jen pomyslného ducha. V bauerovské kritice potíráme právě spekulaci, reprodukující se jako karikatura. Pro nás je bauerovská kritika vrcholným výrazem křesťansko-germánského principu, který zkouší to poslední, co mu zbývá, tím že mění v transcendentní moc samu „kritiku“.
Náš výklad se týká především časopisu „Allgemeine Literatur- Zeitung“[2] Bruna Bauera — máme k disposici jeho prvních osm čísel — protože v něm bauerovská kritika a s ní nesmyslnost německé spekulace vůbec dosáhla vrcholu. Kritická kritika (kritika v „Literatur-Zeitung“) je tím poučnější, čím více dovádí filosofické převráceni skutečnosti až k nejočividnější komedii. — Viz např. Fauchera a Szeligu. — „Literatur-Zeitung“ skýtá materiál, na kterém lze iluse spekulativní filosofie názorně ukázat i širší veřejnosti. A o to nám v naší práci jde.
Náš výklad je samozřejmě dán předmětem. Kritická kritika vesměs nedosáhla již dosažených výšin německého theoretického vývoje. Povaha našeho předmětu nás tedy opravňuje, abychom zde tento vývoj sám dále neposuzovali.
Naopak, kritická kritika nás nutí, abychom proti ní uplatnili již existující výsledky jako takové.
Proto předesíláme tuto polemiku samostatným dílům, v nichž — samozřejmě každý za sebe — vyložíme svůj positivní názor a tím také svůj positivní vztah k novějším filosofickým a sociálním doktrinám.
__________________________________
Poznámky:
2 „Allgemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“] — německý měsíčník, vydávaný mladohegelovcem Brunem Bauerem v Charlottenburgu od prosince 1843 do října 1844.