Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Nová Dreyfusova aféra?
Nechtějí náhodou někteří „vůdcové“ z našeho generálního štábu vyvolat novou Dreyfusovu aféru[143]?
Na tuto myšlenku nás přivádí pobuřující, drzá a nehorázná pomluva, uveřejněná v listu Živoje slovo, o níž podrobně píšeme na jiném místě.
Francouzský generální štáb v Dreyfusově aféře před celým světem smutně a hanebně proslul tím, že použil nečestné, nepoctivé, ba vyloženě trestuhodné (podlé) prostředky, aby Dreyfuse obvinil.
Náš generální štáb se „v aféře“ proti bolševikům projevil snad poprvé veřejně prostřednictvím... — je to podivné, je to pozoruhodné, je to neuvěřitelné — prostřednictvím reakčního plátku Živoje slovo, kde bylo uveřejněno vysloveně lživé tvrzení, že Lenin je špión. Toto sdělení začíná slovy:
„Současně s dopisem ze 16. května 1917 zaslal náčelník štábu vrchního velitele ministru vojenství protokol výslechu“ (Jermolenka).
Cožpak je myslitelné — pokud celá věc probíhala aspoň trochu podle předpisů, aby štábu patřící protokoly výslechu byly zveřejňovány v nejreakčnějším tisku ještě dříve, než bylo nařízeno vyšetřování, nebo dříve, než byli zatčeni podezřelí?
Štáb řídí výzvědnou službu. O tom není sporu. Ale copak je to za výzvědnou službu, když dokument, který byl 16. května odeslán a který Kerenskij dávno dostal, nezveřejnil Kerenskij, nýbrž reakční plátek??
Čím se to vlastně liší od metod používaných v Dreyfusově aféře?
Napsáno 5. (18.) července 1917
Otištěno 19. (6.) července 1917
v listu Listok PravdyPodle textu listu
__________________________________
Poznámky:
143 Dreyfusova aféra — provokační proces, inscenovaný v roce 1894 reakčními monarchistickými kruhy francouzské vojenské kliky proti důstojníkovi francouzského generálního štábu Dreyfusovi, který byl židovského původu a kterého falešně obvinili ze špionáže a vlastizrady. Dreyfusova odsouzení k doživotí, k němuž dala podnět reakční vojenská klika, využila francouzská reakce k podněcování antisemitismu a k útoku proti republikánskemu režimu a demokratickým svobodám. Když v roce 1898 zahájili socialisté a pokrokoví představitelé buržoazní demokracie Émile Zola, Jean Jaurès, Anatole France aj. kampaň za revizi Dreyfusova případu, nabyla kampaň vyloženě politický ráz a rozdělila Francii na dva tábory: na republikány a demokraty, a na blok monarchistů, klerikálů, antisemitů a nacionalistů. V roce 1899 dostal Dreyfus na nátlak veřejného mínění milost a byl propuštěn na svobodu; avšak teprve v roce 1906 byl rozhodnutím odvolacího soudu rehabilitován a znovu přijat do armády.