Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Smítko v cizím oku

Alžírsko jim udělalo čáru přes rozpočet... Našim ministerialistickým socialistům-revolucionářům se už málem podařilo ohromit sebe i své posluchače frázemi o tom, že uznávají „mír bez anexí“ (tj. bez zabráni cizích území), když jim v tom... Alžírsko udělalo čáru přes rozpočet! List Dělo naroda, do něhož přispívají ministři Kerenskij a Černov, oba členové strany socialistů-revolucionářů, se dopustil té... neopatrnosti, že hovořil se třemi ministry zemí Dohody (také skorosocialisty) o Alžírsku. Jak strašná to byla neopatrnost v listě Kerenských a Černovů, o tom se čtenář přesvědčí z toho, co uvádíme dále.

Tři ministři dohodových zemí, Anglie, Francie a Belgie, pánové Henderson, Thomas a Vandervelde, prohlásili, že nechtějí „anexe“, nýbrž jen „osvobodit území“. List Kerenských a Černovů to nazval — a plným právem — „kejklířskými triky“ „socialistů ochočených buržoazií“ a spustil na ně tuto rozhořčenou a sarkastickou tirádu:

„‚Oni sice‘ (tři ministři) ‚žádají osvobození území‘ jen ‚v souladu vůlí obyvatelstva‘. Výborně! Pak ale budeme žádat od nich i od sebe důslednost a budeme chtít ‚osvobodit území‘ Irska a Finska na jedné straně a Alžírska nebo Siamu na druhé. Velmi by nás zajímal například názor socialisty Alberta Thomase na ‚sebeurčení‘ Alžírska.“

Ano, a „nás by velmi zajímal názor“ Kerenského a Cereteliho, Černova a Skobeleva na „sebeurčení“ Arménie, Haliče, Ukrajiny a Turkestánu.

Vždyť vy, páni ruští narodničtí a menševičtí ministři, jste na příkladu Irska a Alžírska odhalili, jak nepravdivé a falešné jsou vaše zásady a vaše jednání. Předvedli jste, že pod pojmem „anexe“ nelze chápat jen území zabraná v této válce. Takže jste vyvrátili sami sebe i list Izvěstija petrogradskogo sověta, který zrovna v tyto dny s domýšlivosti vlastní ignorantům prohlásil, že pod pojmem anexe lze chápat jen území obsazená v této válce. Jenže každý přece ví, že Irsko a Alžírsko byly okupovány desítky a stovky let před začátkem této války.

Neopatrný, opravdu neopatrný je list Dělo naroda: odhalil nám, jak dokonale zmatené názory mají menševici i list Izvěstija petrogradskogo sověta na tak důležitou a zásadní otázku, jako jsou anexe.

Jenže to ještě není všechno. Když se ptáte Hendersona na Irsko a Alberta Thomase na Alžírsko, když stavíte do protikladu názor „vládnoucí francouzské buržoazie“ na anexe s názorem francouzského lidu, když Hendersona a Alberta Thomase označujete za „socialisty ochočené buržoazii“, jak to, že jste se zapomněli podívat sami na sebe??

A kdo vlastně jste vy, Kerenskij, Cereteli, Černove a Skobeleve? Copak vy nejste „socialisté ochočení buržoazií“? Nebyli jste to snad vy, kdo ve vládě „ruské buržoazie, která je u moci“, přišel s otázkou ruského Irska, ruského Alžírska, tj. Turkestánu, Arménie, Ukrajiny, Finska a tak dále? Kdy jste přišli s touto otázkou? Proč o tom ruskému „lidu“ nic neřeknete? Proč nenazvete „kejklířským trikem“ metodu ruských narodniků a menševiků ohánět se v sovětu, ve vládě i před lidem nabubřelými frázemi o „míru bez anexi“, a přitom přesně, jasně a jednoznačně nepoložit otázku všech ruských anexí stejného typu, jako je Irsko a Alžírsko?

Ruští ministerialističtí narodnici a menševici se do toho zamotali a každý den se prozrazují.

Obvykle se odvolávají na „poslední“ argument: u nás je revoluce. Jenže tento argument je skrznaskrz falešný. Protože naše revoluce dala stejně jako ve Francii a v Anglii dosud moc jen buržoazii, stejně jako ve Francii a v Anglii s „neškodnou menšinou“ „socialistů ochočených buržoazií“. Co přinese naše revoluce zítra, zda návrat k monarchii, upevnění buržoazie, nebo přechod moci do rukou pokrokovějších tříd, to my nevíme a neví to nikdo. Takže odvolávat se obecně na „revoluci“ znamená hrubě obelhávat lid i sebe.

Otázka anexí je dobrým prubířským kamenem pro narodniky a menševiky, kteří se zamotali do lží a falše. Zamotali se stejně jako Plechanov, Henderson, Scheidemann a spol., liší se od sebe jen slovy, ale ve skutečnosti jsou pro socialismus všichni stejně ztraceni.



Pravda, č. 72
16. (3.) června 1917
  Podle textu Pravdy