Hrozí hospodářský rozvrat

Vladimír Iljič Lenin

Hrozí hospodářský rozvrat

Zpráv, dohadů, obav a pověstí o hrozící katastrofě stále přibývá. Kapitalistický tisk zastrašuje, zběsile řve na bolševiky, ohání se nekonkrétními výroky Kutlera o „jednom“ závodě, o „některých“ závodech, o „jednom“ podniku atd. Podivné způsoby, zvláštní „důkazy“..., proč nejmenují konkrétní závod? Proč neumožni veřejnosti a dělníkům, aby si ověřili tyto pověsti, které mají jen vyvolávat neklid?

Pánům kapitalistům by nemělo dělat těžkosti pochopit, že se jen zesměšňují, když neuvádějí přesná fakta a neuvádějí jména podniků. Vy jste přece vláda, páni kapitalisté, máte deset ministrů ze šestnácti, vy nesete odpovědnost a vy rozhodujete. Není to směšné, když lidé, kteří mají ve vládě většinu a rozhodují, se omezují na nekonkrétní výroky Kutlera, protože se bojí otevřeně a přímo vystoupit a snaží se přenést odpovědnost na jiné strany, které nejsou u kormidla?

Tisk maloburžoazních stran, narodniků a menševiků, si také stěžuje, jen poněkud jiným tónem, neobviňuje ani tak ty strašné bolševiky (i když se ovšem bez toho neobejde), jako spíš vyslovuje jedno zbožné přání za druhým. Zvlášť typické jsou v tomto smyslu Izvěstija, jejichž redakci má v rukou blok dvou uvedených stran. V 63. čísle z 11. května byly uveřejněny dva články o boji proti hospodářskému rozvratu, oba se stejným obsahem. Jeden z nich má krajně... jak to vyjádřit co nejmírněji?... krajně neopatrný (jako je vůbec „neopatrný“ vstup narodniků a menševiků do vlády imperialistů) název: Co chce prozatimní vláda. Správnější by bylo nazvat ho: Co prozatímní vláda nechce, ale co slibuje.

Druhý článek je vlastně „rezolucí hospodářského odboru výkonného výboru sovětu dělnických a vojenských zástupců“. Uvádíme několik citátů z tohoto článku, které nejpřesněji vyjadřují jeho obsah:

„Mnohá průmyslová odvětví už jsou zralá na státní monopol (obilí, maso, sůl a kůže), v jiných jsou zase podmínky zralé pro vytvoření státem řízených trastů (těžba uhlí a ropy, výroba kovů, cukru a papíru) a konečně téměř ve všech průmyslových odvětvích současné podmínky vyžadují regulující účast státu jak při rozdělování surovin a vyráběných produktú, tak při stanovení pevných cen... Zároveň musí být pod státní a veřejnou kontrolou všechny úvěrové ústavy, aby se zamezilo spekulaci se zbožím podléhajícím státní regulaci... Současně... musí být přijata co nejrozhodnější opatření k boji proti příživnictví včetně zavedení pracovní povinnosti ... Země je už v katastrofální situaci a vyvést z ní ji může jedině tvořivé úsilí všeho lidu ti v čele se státní mocí, která si vědomě vložila na bedra“ (hm, hm!?) „grandiózní úkol zachránit zemi zpustošenou válkou a carským režimem.“

Až na poslední větu od slov, která jsme podtrhli, větu, která s ryze maloměšťáckou důvěřivostí „uložila“ kapitalistům úkoly, které nejsou schopni vyřešit, až na to je to skvělý program. Je tu kontrola i zestátnění trastů, boj proti spekulaci i pracovní povinnost — promiňte, čím se to vlastně liší od „strašného“ bolševismu? Co vlastně chtějí ti „strašní“ bolševici ještě navíc?

A právě v tom je jádro věci, v tom je její podstata, a právě to nechtějí za nic na světě pochopit maloměšťáci a šosáci všech odstínů: program „strašného“ bolševismu musí být přijat, protože jiný program, umožňující odvrátit skutečně hrozící, skutečně strašlivý rozvrat, ani neexistuje, jenže... jenže kapitalisté „přijímají“ tento program za svůj (viz smutně proslulý 3. článek deklarace „nové“ prozatímní vlády)^{^[50]} proto, aby ho neplnili. A narodnici i menševici „důvěřují“ kapitalistům a učí této zhoubné důvěře lid. V tom je prakticky podstata celé politické situace.

Zavést kontrolu trastů — se zveřejněním jejich úplných bilancí, okamžitě svolat sjezdy jejich zaměstnanců, povinně zapojit do kontroly samy děníky, povolit zástupcům každé velké politické strany provádět samostatnou kontrolu — to všechno se dá zavést dekretem, k jehož zformulováni stačí jeden den.

Tak co vám v tom brání, občané Šingarjovové, Tereščenkové, Konovalovové? Co vám v tom bráni, občané skorosocialističtí ministři Černove a Cereteli? Co vám v tom bráni, občané narodničtí a menševičtí vůdcové výkonného výboru sovětu dělnických a vojenských zástupců?

Nic jiného než okamžité zavedení takové kontroly trastů, bank, obchodu, „příživníků“ (toto ohromně výstižné slovo vyšlo — výjimečně — z pera redaktorů listu Izvěstija...) a zásobování jsme ani my nenavrhovali, ani nikdo jiný to navrhovat nemohl. Nic jiného než „tvořivé úsilí všeho lidu“ se ani vymyslet nedá...

Jen se nesmí věřit řečem kapitalistů, nesmí se věřit naivní (v lepším případě naivní) naději menševiků a narodniků, že takovou kontrolu mohou uskutečnit kapitalisté.

Hrozí hospodářský rozvrat. Katastrofa se blíží. Kapitalisté přivedli a přivádějí všechny země do záhuby. Jedinou záchranou je revoluční disciplína, revoluční opatření revoluční třídy, proletářů a poloproletářů, převzetí veškeré státní moci touto třídou, která doopravdy dokáže takovou kontrolu zavést, doopravdy dokáže úspěšně „bojovat proti příživnictví“.

Pravda, č. 257
27. (14.) kvitna 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

50 Jde o deklaraci, kterou vydala 6. (19.) května 1917 první koaliční prozatínmí vláda (viz poznámku [20]). Ve 3. článku této deklarace se uvádí: „Prozatímní vláda bude důsledně a energicky bojovat proti hospodářskému rozvratu v zemi dalším plánovitým uskutečňováním státní a veřejné kontroly nad výrobou, dopravou, směnou a rozdělováním produktů a v naléhavých případech zajistí také organizaci výroby.“