Vladimír Iljič Lenin
Do vínku právě narozené... „nové“ vládě[23]
List Reč v seriózním (tuze seriózním!) úvodníku píše:
„Doufejme, že aniž bychom příliš otřásli našimi vztahy ke spojencům, dokážeme stoupencům hesla ‚bez anexí a kontribucí‘ (čti: nové vládě), že prakticky není uplatnitelné.“
Ale vždyť tito kapitalisté, kteří hovoří jazykem listu Reč, mají pravdu. Toto heslo skutečně „prakticky není uplatnitelné“... dokud v praxi neuskutečníme revoluci proti kapitálu!
Z projevu P. N. Miljukova, který neodstoupil, ale kterého donutili odstoupit:
„Múžeme sebekrásněji formulovat slova o přátelství ke spojencům, jakmile však armáda zůstane nečinná, bude to fakticky znamenat zrazováni našich závazků. A naopak, můžeme sebeostřeji formulovat slova zrazující loajalitu, jakmile však armáda bude fakticky bojovat, bude to samozřejmě vlastně plnění našich závazků vůči spojencům...“
Správně! Občan Miljukov někdy pochopí i věci... Občane Černove a Cereteli, copak nechápete, co z toho vyplývá, pokud jde o váš faktický postoj k imperialistické válce?
Ze Šulginova projevu na zasedání organizující se kontrarevoluce:
„Raději budeme žebráky, ale žebráky ve své zemi. Můžete-li nám zachovat tuto zemi a zachránit ji, třeba nás svlečte, my plakat nebudeme.“
Nestrašte nás, pane Šulgine! I když budeme u moci my, „nesvlékneme“ vás, ale zajistíme vám slušné oblečení a slušnou stravu pod podmínkou, že budete vykonávat práci, na kterou jste zvyklý, úměrně svým silám. Strašit můžete Černovy a Ceretelie, nás „nezastrašíte“!
Z Maklakovovap rojevu na témž zasedání („členů Státní dumy“):
„Ukázalo se, že Rusko není hodno svobody, kterou si vybojovalo.“
Rozuměj: Rolnici a dělníci pány Maklakovy zklamali. Tito pánové chtějí, aby Černovové a Cereteliové „smířili“ masy s Maklakovy. To se jim nepodaří!
Z téhož projevu:
„Mnoha lidem lze dělat výčitky, ale v Rusku se neobejdeme ani bez buržoazie, ani bez proletariátu, ani bez jednotlivých směrů, ani bez jednotlivých osob.“
Promiňte, občane Maklakove, ale „my“ (strana proletariátu) „se v Rusku obejdeme“ „bez buržoazie“. Však uvidíte, a potom uznáte, že jiné východisko z imperialistické války neexistovalo.
Z téhož projevu:
„Vidíme spoustu špatných instinktů: nechuť k práci, nechuť uvědomit si svou povinnost vůči vlasti. Vidíme, že zatímco zuří válka, je naše země zemí oslav, táborových schůzí a řečněni, zemí, která odmítá moc a nechce se jí podřídit.“
Správně! Spoustu „špatných instinktů“ mají hlavně statkáři a kapitalisté. Špatné instinkty má i maloburžoazie, například instinkt vstoupit do koaliční vlády s kapitalisty. Špatné instinkty mají i proletáři a poloproletáři, například pomalu se zbavují maloburžoazních iluzí a pomalu dospívají k přesvědčení, že veškerou „moc“ musí uchopit právě tato a jedině tato třída.
Z téhož projevu:
„Moc půjde čím dál víc doleva, zatímco země půjde čím, dál vic doprava.“
„Zemí“ nazývá Maklakov kapitalisty. V tom smyslu má pravdu. Ale ujišťuji vás, občane, že „země“ dělníků a chudých rolníků je tisíckrát levější než Černovové a Cereteliové, je stokrát levější než my. Počkejte a uvidíte.
Pravda č. 50
19. (6.) května 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
23 Článek Do vínku právě narozené... „nové“ vládě byl napsán, s výjimkou citovaného úvodníku listu Reč, na základě materiálů z neoficiální porady členů IV. státní dumy v Petrohradu, uveřejněných v buržoazních listech 5. (18.) května 1917.
Prozatímní vláda po únorové revoluci bez ohledu na požadavky mas IV. státní dumu oficiálně nerozpustila. Její poslanci (od přesvědčených monarchistů až po kadety) se pravidelně scházeli na neoficiálních poradách u předsedy dumy M. V. Rodzjanka, projednávali důležité otázky zahraniční a vnitřní politiky a přijímali k nim rezoluce (viz poznámky 82, 113, 134). Lenin označil tyto porady, o nichž podrobně informoval buržoazní tisk, za „štáb kontrarevoluce“ (tento svazek, s. 362).
Neoficiální porada členů IV. státní dumy, o níž je v textu zmínka, se konala 4. (17.) května 1917 za účasti představitelů všech frakcí s výjimkou sociálních demokratů. Vystoupili na ní vůdcové okťabristů a kadetů A. I. Gučkov, V. A. Maklakov, P. N. Miljukov, N. V. Savič, V. V. Šulgin aj. Všichni tito řečnici se v podstatě zaměřili na dva požadavky: za prvé obnovit ofenzívu ruské armády na frontě a za druhé zavést „pořádek“ v armádě a v zemi, tj. skoncovat s revolucí. Kadetsko-okťabristické kontrarevoluční kruhy tím chtěly vyvinout nátlak na novou, tj. koaliční vládu.
V červnu a červenci se kontrarevoluční činnost poslanců IV. státní dumy ještě prohloubila. 2. (15.) června Rodzjanko vyzval poslance IV. státní dumy v dopise, aby neodjížděli z Petrohradu, protože „politické události nynější doby vyžadují, aby páni členové Státní dumy byli připraveni a k dispozici“.
Na naléhání bolševiků, které podporovaly pracující masy, byla IV. státní duma prozatímní vládou 6. (19.) října 1917 oficiálně rozpuštěna.