Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Poučení z krize
Petrohrad i celé Rusko přestálo vážnou politickou krizi, první politickou krizi po revoluci.
18. dubna schválila prozatímní vláda svou smutně proslulou nótu, která potvrzuje uchvatitelské a loupežné cíle války natolik jasně, že to vyvolalo rozhořčení širokých mas, jež upřímně uvěřily, že kapitalisté chtějí (a jsou schopni) „upustit od anexí“. 20. a 21. dubna to v Pitěru vřelo. Ulice byly zaplaveny lidem; ve dne v noci se všude tvořily hloučky a skupiny a větší či menší shromáždění; nepřetržitě probíhaly masové manifestace a demonstrace. Včera, 21. dubna večer, krize jak se zdá skončila, nebo přinejmenším skončila její první fáze: výkonný výbor sovětu dělnických a vojenských zástupců a pak i sovět konstatovaly, že „zdůvodnění“ vlády, její připomínky k nótě a „vysvětlení“ (jež se omezují na plané, vůbec nic neříkající, nic neměnící a k ničemu nezavazující fráze[141]) jsou uspokojivé a že „incident je vyřešen“.
Budoucnost ukáže, zda široké masy uznají, že „incident je vyřešen“. Naším úkolem teď je co nejpečlivěji prozkoumat síly, třídy, které se v krizi projevily, a vyvodit z toho pro stranu proletariátu poučení. Hlavní význam každé krize totiž spočívá v tom, že odhaluje, co je skryté, odstraňuje, co je konvenční, povrchní a bezvýznamné, vymetá politické smetí a objevuje pravé hybné síly skutečně probíhajícího třídního boje.
Kapitalistická vláda vlastně 18. dubna jen zopakovala své předešlé nóty, které halily imperialistickou válku do diplomatických floskulí. Masy vojáků to pobouřilo, neboť opravdově věřily v upřímnost a mírumilovnost kapitalistů. Demonstrace začaly — jako demonstrace vojáků — pod rozporuplným, nerozumným a k ničemu nevedoucím heslem Pryč s Miljukovem! (Jako by vystřídání osob nebo skupinek mohlo změnit podstatu politiky!)
To znamená, že široké, nestálé, kolísavé masy, mající nejblíže k rolnictvu a podle vědecké třídní charakteristiky maloburžoazní, se odklonily od kapitalistů a přiklonily se k revolučním dělníkům. A právě tento výkyv neboli pohyb mas, které jsou schopny svou silou všechno rozhodnout, vyvolal krizi.
Hned nato se daly do pohybu nikoli střední, nýbrž krajní síly, nikoli maloburžoazní mezivrstvy, nýbrž buržoazie a proletariát, a začaly vycházet do ulic a organizovat se.
Buržoazie obsazuje Něvskou — podle výroku jistého listu „Miljukovovu“ — třídu a přilehlé čtvrti bohatého Pitěru, Pitěru kapitalistů a úředníků. Důstojníci, studenti a „střední třídy“ manifestují pro prozatímní vládu; na transparentech je často vidět heslo Pryč s Leninem!
Proletariát, organizující se na základě výzev a hesel ústředního výboru naší strany, povstává ve svých centrech, v dělnických předměstích. 20. a 21. dubna schvaluje ústřední výbor rezoluce, s nimiž organizační aparát ihned seznamuje masy proletariátu. Manifestující dělníci zaplavují nebohaté městské čtvrti dál od centra a potom po skupinách pronikají na Něvskou třídu. Demonstrace proletářů se pronikavě liší od demonstrací buržoazie tím, že jsou masovější a svornější. Na transparentech mezi jiným čteme: Všechnu moc sovětu dělnických a vojenských zástupců!
Na Něvské třídě dochází ke srážce. Jsou strhávány transparenty „nepřátelských“ demonstrací. Výkonný výbor dostává z několika míst telefonické zprávy, že se na obou stranách střílelo a že jsou mrtví a ranění; zprávy o tom jsou velmi rozporné a neověřené.
Buržoazie vyjadřuje svůj úlek nad tím, že by se skutečné masy, opravdová většina lidu mohla chopit moci, pokřikem o „přízraku občanské války“. Maloburžoazní vůdcové sovětu, menševici a narodnici, kteří neměli ani po revoluci, ba ani ve dnech krize žádnou jasnou stranickou linii, se nechávají zastrašit. Ve výkonném výboru, v němž den předtím dosáhl počet hlasů proti prozatímní vládě téměř polovinu, se vyslovuje 34 hlasy (proti 19) pro návrat k politice důvěry ke kapitalistům a kompromisů s nimi.
„Incident“ je uznán za „vyřešený“.
V čem je podstata třídního boje? Kapitalisté jsou pro protahování války a pro zastírání tohoto faktu frázemi a sliby; zapletli se do osidel ruského, anglického, francouzského a amerického bankovního kapitálu. Proletariát, reprezentovaný svým uvědomělým předvojem, je pro přechod moci do rukou revoluční třídy, do rukou dělnické třídy a poloproletářů, pro rozvíjení světové dělnické revoluce, která zjevně narůstá i v Německu, a pro ukončení války touto revolucí.
Široké masy, převážně maloburžoazní, které dosud věří menševickým a narodnickým vůdcům, které jsou úplně zastrašené buržoazií a s nepatrnými výhradami provádějí její linii, se přiklánějí hned doprava, hned doleva.
Válka je strašlivá; právě široké masy to pociťují nejsilněji, právě v nich sílí zatím ještě ne zcela jasné vědomí, že tato válka je zločinná a že důvodem k ní je soupeření a sváry kapitalistů, rozdělování jejich kořisti. Situace ve světě se stále víc komplikuje. Není jiné východisko než světová dělnická revoluce, která je dnes v Rusku dál než v jiných zemích, ale zjevně nazrává (stávky, sbratřování) i v Německu. A masy kolísají: mezi důvěrou k dosavadním pánům, kapitalistům, a mezi hněvem proti nim; mezi důvěrou k nové, jediné důsledně revoluční třídě, která ukazuje cestu ke světlé budoucnosti všech pracujících — k proletariátu, a mezi tím, že dosud jasně nechápou jeho světodějnou úlohu.
Není to první ani poslední kolísání širokých vrstev maloburžoazie a poloproletářů!
Poučení je jasné, soudruzi dělníci! Čas nečeká. Po první krizi budou následovat další. Věnujte všechny síly výchově zaostalých, snažte se všude, soudružsky bezprostředně (nejen na shromážděních) sbližovat s každým plukem a s každou skupinou pracujících vrstev, které dosud neprohlédly! Věnujte všechny síly vlastnímu sjednocování a organizování dělníků zdola nahoru v každém obvodě, v každém závodě, v každé čtvrti hlavního města i v předměstích! Nenechte se zmást ani maloburžoazními „kompromisníky“, kteří se paktují s kapitalisty, nenechte se zmást obranáři a zastánci „podpory“, ani jedinci, kteří mají sklon spěchat, a ještě než se většina lidu pevně semkla, vykřikovat Pryč s prozatímní vládou! Krizi nelze překonat násilím jednotlivců vůči ostatním, dílčími akcemi malých skupin ozbrojených lidí, blanquistickými pokusy o „uchvácení moci“, o „zatčení“ prozatímní vlády atd.
Heslem dne je: Vysvětlujte co nejpřesněji, nejjasněji a nejdůkladněji linii proletariátu, jeho cestu k ukončení války. Vytvářejte všude co nejpevnější a co nejpočetnější proletářské řady a šiky! Sjednocujte se kolem svých sovětů a snažte se v nich soudružským přesvědčováním a novými volbami jednotlivých členů semknout kolem sebe většinu!
Napsáno 22. dubna (5. května) 1917
Otištěno 23. dubna (6. května) 1917
v Pravdě, č. 39Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
141 Lenin má na mysli Sdělení prozatímní vlády, které bylo uveřejněno v tisku 22. dubna (5. května) 1917 a v němž prozatímní vláda „vzhledem k tomu, že vznikly pochybnosti o tom, jak má být nóta ministra zahraničních věcí vykládána“, vysvětlovala, že nótu z 18. dubna (1. května) vláda jednomyslně schválila, že vítězství nad nepřáteli, jež je v nótě prohlašováno za podmínku ukončení války, nepředpokládá násilné zabrání cizích území a že „sankcemi a zárukami“ trvalého míru, o nichž je v nótě zmínka, bylo míněno omezení zbrojeni a zřízení mezinárodních tribunálů.