Spisy_31
Vladimír Iljič Lenin
O proletářské milici
Náš list ze 14. dubna sděloval v příspěvku dopisovatele Kanavina v Nižněnovgorodské gubernii, že „téměř ve všech závodech byla zřízena dělnická milice, kterou platí vedení závodu“.
Jak uvádí dopisovatel, do kanavinského okresu spadá 16 závodů, což je bez železničářů kolem 30 000 dělníků; dělnická milice placená kapitalisty byla tedy v této oblasti zřízena již v mnoha velkých podnicích.
Zřízení dělnické milice placené kapitalisty je opatření, které má nesmírný, bez nadsázky lze říct gigantický, rozhodující význam, a to jak praktický, tak zásadní. Nebude-li mít toto opatření všeobecnou platnost, nebude-li dovedeno do konce a realizováno v celé zemi, nemůže být revoluce zajištěna, nemůže být zabezpečeno úspěšné prosazení jejích vymožeností a její další vývoj nebude možný.
Buržoazní a statkářští republikáni, kteří se stali republikány teprve tehdy, když se přesvědčili, že jinak nemohou lid ovládat, se snaží zřídit republiku, která by byla co nejmonarchističtější, něco na způsob Francouzské republiky, které Ščedrin říkal republika bez republikánů.
Pro statkáře a kapitalisty je dnes, kdy se přesvědčili o síle revolučních mas, hlavní věcí, aby uhájili nejdůležitější instituce starého režimu, aby uhájili staré nástroje útlaku: policii, úřednictvo a pravidelnou armádu. Snaží se z „občanské milice“ vytvořit instituci starého typu, tj. chtějí z ní udělat nevelké,oddíly ozbrojených lidí, odtržené od lidu a přiklánějící se co nejvíce k buržoazii, jimž by veleli příslušníci buržoazie.
Minimální program sociální demokracie požaduje, aby pravidelná armáda byla nahrazena všeobecným ozbrojením lidu. Avšak většina oficiálních sociálně demokratických stran v Evropě a většina vůdců našich menševiků na program strany „zapomněla“ nebo ho přestala dodržovat a nahradila internacionalismus šovinismem („obranářstvím“) a revoluční taktiku reformismem.
A přitom právě dnes, v revoluční době, je všeobecné ozbrojení lidu zvlášť nezbytné. Kdybychom se odvolávali na to, že je zbytečné ozbrojovat proletariát, když máme revoluční armádu, nebo na to, že „není dost“ zbraní, bylo by to klamání a falešné vytáčení. Jde o to, že se musí okamžitě začít organizovat naprosto všelidová milice, která se naučí zacházet se zbraněmi, i když „není dost“ zbraní pro všechny; vždyť lid nepotřebuje tolik zbraní, aby je měli vždy všichni. Lid potřebuje, aby se každý učil zacházet se zbraněmi, a všichni do jednoho by měli vstupovat do milice, která nahradí policii a pravidelnou armádu.
Dělníci nepotřebují armádu odtrženou od lidu, potřebují, aby se dělníci a vojáci spojovali v jednotnou všelidovou milici.
Jinak bude dál fungovat utlačovatelský aparát, ochotný sloužit dnes Gučkovovi a jeho přátelům, kontrarevolučním generálům, a zítra možná Radku Dmitrijevovi nebo nějakému jinému uchazeči o trůn, který bude usilovat o vytvoření plebiscitní monarchie.
Kapitalisté teď potřebují republiku, protože jinak by s lidem „nevyšli“. Potřebují však republiku „parlamentní“, tj. takovou, v níž by se demokratismus omezil na demokratické volby, na právo vysílat do parlamentu lidi, kteří — jak výstižně a velmi správně poznamenal Marx — lid zastupují a potlačují[135].
Oportunisté v dnešní sociální demokracii, kteří nahradili Marxe Scheidemannem, si dobře osvojili poučku, že „je třeba využívat“ parlamentarismu (což je nesporné), ale zapomněli, čemu nás učí Marx, pokud jde o význam proletářské demokracie na rozdí1 od buržoazního parlamentarismu.
Lid potřebuje republiku, aby byly jeho nejširší vrstvy vychovávány k demokracii. Je nutné nejen zastoupení podle demokratického principu, ale je také zapotřebí vybudovat celou státní správu zdola, a to musí udělat samy masy, musí se účinně podílet na každém kroku života země, musí hrát aktivní úlohu ve státní správě. Nahrazení starých utlačovatelských orgánů, policie, úřednictva a pravidelné armády všeobecným ozbrojením lidu, skutečně všelidovou milicí je jediná cesta, která dává zemi maximální záruku, že nebude obnovena monarchie, a umožňuje kráčet plánovitě, pevně a rozhodně k socialismu, aniž bude „zaváděn“ shora, ale tak, že se budou obrovské masy proletářů a poloproletářů aktivizovat v umění spravovat stát a ve využívání veškeré státní moci.
Ideálem buržoazní parlamentní republiky, která se snaží navěky zachovat nadvládu kapitálu, je veřejná služba vykonávaná policií stojící nad lidem, úředníky, kteří jsou věrnými služebníky buržoazie, a pravidelnou armádou ovládanou statkáři a kapitalisty.
Ideálem dělnické třídy je veřejná služba vykonávaná všelidovou, skutečně masovou milicí složenou z mužů i žen, jež bude schopna částečně nahradit úředníky, přičemž všechny úřední osoby budou nejen volitelné a kdykoli odvolatelné, ale budou také placeny za práci ne „jako páni“, ne jako buržoové, ale jako dělníci.
Tento ideál se stal nejen součástí našeho programu, nejen zaujal své místo v dějinách dělnického hnutí na Západě, totiž ve zkušenostech Pařížské komuny, byl nejen zhodnocen, zdůrazněn, vysvětlen a doporučen Marxem, ale byl už i v praxi uplatněn dělníky v Rusku v letech 1905 a 1917.
Sověty dělnických zástupců jsou svým významem, jako typ státní moci, který vytvářejí, institucemi takové demokracie, která odstraňuje staré orgány útlaku a dává se cestou všelidové milice.
Jak ale dosáhnout, aby byla milice všelidová, když proletáři a poloproletáři jsou nahnáni do továren a zavaleni otrockou prací na statkáře a kapitalisty?>
Prostředek je jen jeden: dělnickou milici musí platit kapitalisté.
Kapitalisté musí dělníkům proplácet hodiny nebo dny, které proletáři věnují veřejné službě.
Dělnické masy se samy dávají touto správnou cestou. Příklad nižněnovgorodských dělníků se musí stát vzorem pro celé Rusko.
Soudruzi dělníci, přesvědčujte rolníky a všechen lid, že místo policie a starého úřednictva musíme vytvořit všeobecnou milici! Zřizujte jen a jedině takovou milici. Zřizujte ji prostřednictvím sovětů dělnických zástupců, prostřednictvím sovětů rolnických zástupců, prostřednictvím orgánů místní samosprávy, které přebírá dělnická třída. V žádném případě se nespokojujte s buržoazní milicí. Získávejte ženy, aby vykonávaly veřejnou službu stejně jako muži. Rozhodně se domáhejte toho, aby za dny věnovaně veřejné službě v milici platili dělníkům kapitalisté!
Učte se demokracii v praxi, okamžitě, sami, zdola, mobilizujte masy k aktivní, bezprostřední, všeobecné účasti na státní správě; jedině v tom je záruka, že revoluce zvítězí a že se bude rozvíjet promyšleně a plánovitě kupředu.
Pravda, č. 36
3. května (20. dubna) 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky: