Dějiny jednoho kratičkého období v životě jedné socialistické strany

Vladimír Iljič Lenin

Dějiny jednoho kratičkého období v životě jedné socialistické strany

7. 1. 1917. Zasedá vedení švýcarské socialistické strany. Vůdce "středu" R. Grimm se spojuje se sociálpatriotickými vůdci a odkládá sjezd strany (který měl projednat otázku války a byl stanoven na 11. 2. 1917) na neurčito.

Proti tomu protestují a hlasují Nobs, Platten, Naine aj. Uvědomělí dělníci jsou tímto odložením nesmírně rozhořčeni.

9. 1. 1917. Jsou uveřejněny rezoluce většiny a menšiny^[128]. V návrhu většiny úplně chybí jasné prohlášení proti obraně vlasti (Affolter a Schmid byli proti), ale v bodu 3 je přece jen požadavek: "Zástupci strany v parlamentě se zavazují, že budou se zásadním zdůvodněním odmítat všechny válečné požadavky a úvěry." To si dobře zapamatujme!

23. 1. 1917. Curyšský Volksrecht uveřejňuje zdůvodnění referenda^[129]. V tomto zdůvodnění je odložení striktně, ale naprosto správně charakterizováno jako vítězství grütliovců nad socialismem.

Vůdcové proti referendu bouřlivě protestují. Grimm v listu Berner Tagwacht, Jacques Schmid (Olten) v listu Neue Freie Zeitung^[130], F. Schneider v listu Basler Vorwärts^[131] a dále, kromě těchto "centristů", sociálpatriot Huber v sanktgallenském listu Volksstimme -. ti všichni zasypávají iniciátory referenda nadávkami a výhrůžkami.

V čele tohoto hanebného tažení stojí R. Grimm, který se snaží zastrašit zejména "organizaci mládeže" a slibuje, že na příštím sjezdu strany proti ní vystoupí.

Podpisové archy pro referendum horlivě podepisují stovky a stovky dělníků v německém i ve francouzském Švýcarsku. Naine telegrafuje Münzenbergovi, že kantonální sekretariát pravděpodobně bude referendum podporovat.

22. 1. 1917. Berner Tagwacht a Volksrecht uveřejňují prohlášení člena Národní rady Gustava Müllera. Müller dává straně formální ultimátum, neboť jménem své skupiny (píše "naše skupina") prohlašuje, že se vzdá svého mandátu člena Národní rady, protože nemůže souhlasit se "zásadním odmítnutím válečných úvěrů".

26. 1. 1917 dává Greulich ve svém čtvrtém článku v listu Volksrecht straně totéž ultimátum, neboť prohlašuje, že se "samozřejmě" vzdá svého mandátu, jestliže sjezd strany schválí 3. bod rezoluce většiny^[132].

27. 1. 1917 prohlašuje E. Nobs v redakční poznámce (K referendu), že v žádném případě nesouhlasí se zdůvodněním referenda^[133].

Platten mlčí.

31. 1. 1917 se sekretariát usnáší svolat sjezd strany na 2. a 3. června 1917 (nezapomeňme, že se sekretariát už jednou usnesl svolat sjezd strany na 11. 2. 1917, ale vedení strany toto usnesení zrušilo!).

1. 2. 1917 se v Oltenu schází v neúplném počtu zimmerwaldská konference. Účastní se jí zástupci organizací pozvaných na konferenci socialistů Dohody (v březnu 1917).

Radek, Zinovjev, Můnzenberg a jeden člen skupiny Internacionála (německé skupiny Spartakus, jejímž členem byl K. Liebknecht) veřejně pranýřují R. Grimma a prohlašují, že svým spolčením se sociálpatrioty proti socialistickým dělníkům Švýcarska se stal "politickou mrtvolou".

Tisk o této konferenci tvrdošíjně mlčí.

1. 2. 1917 uveřejňuje Platten svůj první článek o otázce války^[134]. Zde je třeba všimnout si zvláště dvou prohlášení.

Za prvé Platten píše doslova toto:

"V komisi bylo zajisté znát, že tu chybí jasná hlava a neohrožený a důsledný zimmerwaldský bojovník, který by trval na tom, aby se otázka války až do jejího skončení odložila ad acta."

Není těžké uhodnout, proti komu je tento neadresný útok namířen.

Za druhé Platten vyslovuje v tomto článku zásadu:

"Otázka války nezahrnuje jen názorový boj o tuto otázku, ale i určité usměrnění dalšího vývoje strany, je to boj proti oportunismu ve straně, tažení proti reformistům a za revoluční třídní boj."

3. 2. 1917 se koná neoficiální porada centristů (Grimm, Schneider, Rimathé aj.), které se účastní také Nobs a Platten. Byli pozváni i Münzenberg a dr. Bronski, ale odmítají se zúčastnit.

Je schváleno usnesení "změnit" rezoluci většiny, takže se podstatně zhoršuje a stává se z ní "centristická rezoluce" zejména proto, že 3. bod je vypuštěn a nahrazen zcela nejasným, mlhavým slovním obratem.

6. 2. 1917 se koná plenární schůze členů sociálně demokratické strany v Curychu. Nejdůležitější bod: volby výboru.

Sešlo se málo lidí, zejména dělníků.

Platten navrhuje schůzi odložit. Sociálpatrioti a Nobs jsou proti. Návrh je zamítnut.

Přistupuje se k volbám. Když je oznámeno, že byl zvolen dr. Bronski, prohlašuje sociálpatriot Baumann jménem čtyř členů výboru, že odmítá s dr. Bronským pracovat.

Platten navrhuje toto ultimátum přijmout (podřídit se mu), protože chce prohlásit (zcela nedemokraticky a neoprávněně) celé volby za neplatné. Tento návrh je schválen!!!

9. 2. 1917. Je uveřejněna "nová" rezoluce většiny. Podepsáni: "centristé" Grimm, Rimathé, Schneider, Jacques Schmid atd., dále Nobs a Platten. Rezoluce se velmi zhoršila a třetí bod, jak už bylo řečeno, je vypuštěn^[135].

O boji proti oportunismu a reformismu, o pevném odhodlání řídit se taktikou Karla Liebknechta není v rezoluci žádná zmínka!

Je to typická centristická rezoluce, v níž převládají "povšechné", zdánlivě "teoretické" žvásty a praktické požadavky jsou úmyslně zformulovány tak nedostatečně a mlhavě, že lze doufat, že nejen Greulich a G. Müller, ale i Baumann = Curych vezmou možná své ultimátum milostivě zpět a... stranu omilostní.

Závěr: Vůdci švýcarské strany slavnostně pohřbili zimmerwaldovství v "blátě".

Dodatek.

Sanktgallenský Volksstimme (kam velmi často píše Huber = Rorschach) z 25. 1. 1917:

"Proti této nestoudnosti (tj. zdůvodnění referenda) stačí uvést fakt, že návrh na odložení (7. I.) podal soudruh Grimm a že ho energicky podporovali mimo jiné soudruzi Manz, Greulich, Müller, Affalter a Schmid."

Basler Vorwärts ze 16. 1. 1917 sděluje, že návrh na odložení (7. 1.) podali tito soudruzi:

"Grimm, Rimathé, Studer, Münch, Lang = Curych, Schneider = Basilej, Keel = Sankt Gallen a Schnurrenberger" (sic!!? Není to tisková chyba místo Schneeberger?).

Dělníci mají rozhodně důvod být oběma listům vděčni za uvedení těchto jmen!..

Napsáno německy
koncem února 1917
Poprvé otištěno roku 1931
v publikaci Leninskij sbornik XVII

Přeloženo z němčiny
podle rukopisu

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

128 Jsou míněny návrhy rezolucí většiny a menšiny komise, které byly uveřejněny 9. lcdna 1917 v 7. čísle listu Volksrecht pod společným názvem Návrhy komise pro otázku války.

129 Lenin má na mysli referendum o svolání mimořádného sjezdu Švýcarské sociálně demokratické strany, který měl jednat o stanovisku strany k válce. Referendum bylo zahájeno z iniciativy švýcarských levicových sociálních demokratů v souvislosti s usnesením vedení strany o odložení sjezdu na neurčito.

23. ledna 1917 bylo v 19. čísle listu Volksrecht v rubrice Ze strany otištěno provolání iniciativní skupiny pro organizaci referenda, nazvané Referendum proti usnesení vedení strany zahájeno.

130 Neue Freie Zeitung — orgán švýcarské sociálně demokratické organizace v solothurnském kantonu. Vycházel v Oltenu v letech 1905-1920. Za první světové války zaujímal centristické stanovisko.

131 Basler Vorwärts — list švýcarské sociálně demokratické organizace v basilejském kantonu; byl založen v roce 1898. Za první světové války zaujímal centristické stanovisko.

132 Je míněn článek H. Greulicha K obraně země, otištěný 26. ledna 1917 ve 22. čísle listu Volksrecht. Text 3. článku rezoluce většiny uvádí Lenin výše.

133 Redakční poznámka K referendu byla uveřejněna 27. ledna 1917 ve 23. čísle listu Volksrecht v rubrice Ze strany.

134 Je míněn článek F. Plattena Otázka války, uveřejněný 1. února 1917 jako úvodník v 27. čísle listu Volksrecht. Pokračování článku vyšlo ve 28., 30. a 31. čísle z 2., 5. a 6. února.

135 Lenin má na mysli Pozměňovací návrhy k rezoluci komise pro otázku války, uveřejněné 9. února 1917 ve 34. čísle listu Volksrecht.