V. I. Lenin
Rozkol v zahraničním
Svazu ruských sociálních demokratů[137]
Letos na jaře se ve Švýcarsku konal sjezd členů Svazu ruských sociálních demokratů, který vyústil v rozkol Svazu. Menšina členů v čele se skupinou Osvobození práce, která Svaz založila a až do podzimu roku 1898 redigovala jeho tiskoviny, utvořila zvláštní organizaci nazvanou Ruská revoluční organizace Sociální demokrat. Většina, včetně redakce orgánu Rabočeje dělo, si nadále říká Svaz. Sjezd ruských sociálních demokratů, konaný na jaře roku 1898, na němž byla založena Sociálně demokratická dělnická strana Ruska, uznal Svaz za představitele naší strany v zahraničí. Jak se máme dívat na toto zastoupení strany dnes, kdy se zahraniční Svaz rozštěpil? Nebudeme se pouštět do podrobného vysvětlování, proč k rozkolu došlo. Poznamenáme jen, že tolik rozšířené těžké obvinění, že prý Plechanov zabral tiskárnu Svazu, není pravdivé. Ve skutečnosti správce tiskárny pouze odmítl dát ji celou k dispozici jen jedné složce rozštěpeného Svazu a obě složky se brzy samy mezi sebou o tiskárnu rozdělily. Nejpodstatnější je z našeho hlediska fakt, že Rabočeje dělo nemělo v zásadních věcech polemiky pravdu: nemělo pravdu, když popíralo existenci „ekonomického“ směru, řídilo se chybnou taktikou, když zamlčovalo jeho extrémy a nechtělo proti nim otevřeně bojovat.
Vzhledem k tomu — aniž v nejmenším upíráme časopisu Rabočeje dělo, že vykonal mnoho záslužné práce vydáváním tiskovin a organizováním jejich expedice — odmítáme uznat jednu ze složek rozštěpené organizace za představitele strany v zahraničí. Až do rozhodnutí příštího sjezdu strany musí tato otázka zůstat otevřená. Oficiálními představiteli ruské sociální demokracie v zahraničí jsou nyní ruští členové stálého mezinárodního výboru ustaveného letos na podzim na mezinárodním socialistickém kongresu v Paříži[138]. Za Rusko byli do výboru zvoleni dva členové: G. V. Plechanov a B. Kričevskij (jeden z redaktorů časopisu Rabočeje dělo). Dokud mezi oběma frakcemi ruských sociálních demokratů nedojde ke smíru nebo k dohodě, hodláme udržovat veškeré styky týkající se zastoupení Ruska s G. V. Plechanovem. Konečně se ještě musíme vyslovit k tomu, koho bychom si přáli mít tajemníkern stálého mezinárodního výboru za Rusko. Dnes, kdy se pod heslem „kritiky marxismu“ podnikají pokusy rozvrátit sociální demokracii buržoazní ideologií a politikou pokory a mírnosti vůči nepřátelům (buržoazním vládám) ozbrojeným od hlavy až k patě, je na tomto významném místě obzvláště zapotřebí člověka, který se dokáže postavit proti proudu a říci působivé slovo proti ideovému kolísání. Z tohoto důvodu a také z příčin uvedených výše se vyslovujeme pro G. V. Plechanova.
Napsáno před 25. listopadem
(8. prosincem) 1900
Otištěno v prosinci 1900
v listu Jiskra, č. 1Podle textu Jiskry __________________________________
Poznámky:
137 Po seznámení s Leninovým článkem Rozkol v zahraničním Svazu ruských sociálních demokratů požádal Plechanov v dopise mnichovskou sekci redakce Jiskry, aby v něm provedla některé opravy, zejména aby se v něm nehovořilo o zásluhách časopisu Rabočeje dělo. 11. prosince 1900 Lenin ženevské sekci redakce Jiskry (Axelrodovi) odpověděl: „Udělal jsem opravy, které jste si přál, nemohl jsem jen úplně vypustit slova o zásluhách časopisu Rabočeje dělo. Zdá se mi, že by to bylo nespravedlivé vůči odpůrci, jehož vystupování vůči sociální demokracii nebylo vždy jen špatné“ (Spisy 36, Praha 1958, s. 43).
138 Pátý mezinárodní socialistický kongres II. internacionály se konal 23. až 27. září 1900 v Paříži. Ruská delegace měla 24 členů (z toho 13 sociálních demokratů). Z šesti mandátů na kongres, které měla skupina Osvobození práce, získala čtyři Leninovým prostřednictvím (tři za uralskou skupinu Sociální demokrat, jeden za ufskou organizaci). Na kongresu se sociálně demokratická delegace rozdělila na dvě části: na většinu v čele s B. N. Kričevským a na menšinu v čele s G. V. Plechanovem. V hlavní otázce „Dobytí politické moci a koalice s buržoazními stranami“, která souvisela s Millerandovým vstupem do kontrarevoluční vlády Waldeeka-Rousseaua, hlasovala většina pro rezoluci Kautského, zatímco menšina — Plechanov, Axelrod, Zasuličová a D. Kolcov — hlasovala pro Guesdovu rezoluci odsuzující millerandismus.
Na pařížském kongresu bylo přijato usnesení založit mezinárodní socialistické byro (MSB), jehož členy by byli zástupci socialistických stran všech zemí a jehož sekretariát by sídlil v Bruselu. Podle usnesení kongresu měli být zástupci MSB, zvolení delegacemi, schváleni stranickými organizacemi příslušných zemí; do té doby byli považováni za dočasné zástupce.